Představte si, že žijete ve státě, který má tak přísné hygienické a veterinární předpisy, že si nemůžete na svém dvorku ani podříznout slepici. Ale při ramadánu si vaši muslimští sousedé klidně podříznou přímo na ulicích hlavního města 20 000 ovcí. Cestou do práce si platíte každý den jízdenku, ale party mladíků marockého původu jezdí zadarmo a když potkají revizora, zbijí ho. V některých čtvrtích se bojíte – policie tam totiž nepatroluje, aby neprovokovala početnou komunitu muslimských přistěhovalců. To je dnešní Belgie. Připočtěte k tomu latentní napětí mezi Vlámy a Valony i notoricky zkorumpovanou politickou scénu a úspěch krajní pravice ve víkendových lokálních volbách už pro vás zdaleka nebude takovým překvapením. Vlámský zájem (bývalý Vlámský blok) není příliš sympatická strana. Sice se hodně zkultivovala, ale nálepku ultrapravicové, rasistické a nesnášenlivé partičky jí už asi těžko někdo odpáře. Přesto jí v lokálních volbách volila třetina obyvatel Flander (vlámsky mluvící poloviny Belgie). Počet jejích zastupitelů se skoro zdvojnásobil. Jak to vysvětlit?
Třetina Vlámů přece nejsou holohlaví křupani v kanadách. Ostatně Vlámský zájem volí třeba i ortodoxní Židé v Antverpách. Třetina Vlámů nepatří k nezaměstnané frustrované dělnické mládeži, která obvykle tvoří voličskou základnu krajní pravici. Takže co způsobilo, že třetina lidí volí stranu, kterou belgický politický establishment označuje jako rasistickou, jednou jí už zakázal a označuje ji jako hlavní nebezpečí pro stát?
Volí jí proto, že moc jiných možností jim nezbývá. Belgický politický systém je zkorumpovaný. Trpí nepotismem – hned čtyři současní ministři jsou dětmi předchozích ministrů. Stejně jak ve většině zemí Evropy, je i Belgie přebujelým (navíc špatně fungujícím) sociálním státem se sešněrovaným pracovním trhem, špatnou pracovní morálkou a vymahatelností práva na úrovni České republiky. A navíc rozdělený starým sporem mezi vlámsky komunikujícími Flandry a francouzsky hovořícím Valonskem. To všechno by ale asi nestačilo. Tím hlavním, co vehnalo třetinu vlámských voličů do náruče Vlámského zájmu je kombinace dvou faktů: 1) konfrontace s rostoucím násilím, a to především městských gangů, složených z přistěhovalců, a 2) nezájmu státu chránit své občany a vynutit si elementární právo a pořádek.
Vezměme si pár příkladů. Starosta bruselské čtvrti Molenbeek vyzval policii, aby nepatrolovala částmi města s nejvyšší koncentrací muslimů a zakázal policistům pít a jíst na ulici v době ramadánu. Chaos, bitky mezi Marokánci a černochy, neoficiální vláda gangů a vraždy jsou důsledkem vzniku těchto „no-go zón“v belgických městech. Pět, deset či třicet zapálených aut, zmlácené muslimky, které nenosily šátek, zápalné lahve, vržené na nemocnici, to už není nic, co by se dostalo do zpráv. Přitom se to stalo v Bruselu docela nedávno – koncem září, když ve vězení zemřel jeden mladistvý delikvent severoafrického původu a stovky jeho vrstevníků vyrazily protestovat do ulic. Řidiči v autobusech se na určitých linkách bojí, revizoři se nedovažují žádat jízdenky. Gangy mladistvých si dělají prakticky co chtějí, protože postavit se jim znamená riskovat. Jak se ostatně bránit, když je v Belgii zakázáno mít byť jen obranný sprej. Naposledy zbili v červnu v Bruselu průvodčího tak, že zemřel. A policie? Má svázané ruce. Nemá provokovat, takže do některých čtvrtí raději nechodí. I když někoho zatkne, dostane se brzy na svobodu. Resort spravedlnosti je v rukou socialistů a levice tradičně považuje zločin za vinu společnosti a ne konkrétního zločince. Může za to těžké dětství, nezaměstnanost, sociální vyloučení atd atd. Důsledek? Zločincům je třeba pouze poskytnout šanci k nápravě. V duchu této teorie se v Belgii jako na běžícím pásu pouští z vězení na čestné slovo. Vyvolalo to dokonce nejvážnější krizi federální vlády, protože i na koaliční liberály premiéra Guye Verhofstadta bylo příliš, když byl na čestné slovo (slíbil, že odjede z Belgie) propuštěn přes výhrady žalobce a policie třeba známý kosovský gangster Victor Hoxha.
Pouliční boj se stovkami mladíků nikdo nechce. Mohla by se narušit pracně budovaná idylka multikulturního soužití. To už se raději vyplatí zamhouřit nad lecčíms oči a označit to za „izolovaný incident“. Oči se zavřou třeba i nad tím, že v Antverpách marocká mládež pravidelně mlátí příslušníky místní ortodoxní židovské komunity. Policie místo toho prověřuje stovky udání z rasismu – na webových stránkách belgického úřadu pro boj s rasismem a rovnými příležitostmi vás totiž může kdokoliv udat, že jste rasista (sexista, homofob…). Stát raději věnuje další a další prostředky na programy pro tzv. „problémovou mládež“, včetně programu, kde se „problémová mládež“ učí, jak správně sbalit holku.
Zároveň jsou přistěhovalci cenným zdrojem hlasů, hlavně pro strany, které jsou spojovány se štědrostí sociálního státu. Díky programu rychlého získání občanství a faktu, že v místních volbách můžou volit i ti, kdo ještě nejsou občany Belgie, tvoří dnes v Antverpách muslimové polovinu socialistických radních a v Bruselu třetinu. A nevadí, že jsou mezi nimi také pravicoví (!) extrémisté. Jsou to totiž ultrapravičáci jiného ražení, třeba příznivci Šedých vlků (extrémně-nacionalistické turecké organizace), antisemité a popírači arménské genocidy.
Příklad Belgie je varující. Ukazuje, co se stane, když se vytratí čitelnost politických stran. Díky pestrobarevným koalicím, jejichž jediným cílem je udržet mimo hru Vlámský zájem, belgická politika degenerovala. Rozdíly mezi politickými stranami se stírají a politické elity pak působí jako jeden celek. Jako celek, v jehož rámci není alternativa a proto je nutné volit někoho mimo establishment. Vlámský zájem tak vypadá jako jediná strana, která je jasná a čitelná. Vypadá jako jediná strana, které ještě jde o takové prkotiny, jako jestli se lidí večer nebojí vyjít ven. A to není pro životaschopnost demokracie dobré znamení.
článek vyšel v mírně zkrácené podobě v Hospodářských novinách 12.10.2006
Mnoho konzervativců stojících hodnotově hodně vpravo, může mít (a má) názory na ekonomiku spíše třeba u politického středu (nejsou tedy libertariány) a přesto jsou “vpravo”.
To je docela dobrá úvaha viz politicalcompass.org nicméně na té vertikální ose žádné vpravo vlevo není a příklad s konzervativcem který ale byl v ekonomických otázkách u středu by docela sedl na Adolfa Hitlera
Pane Zálom, řpi vší úctě bych s Vámi v jednom bodě nesouhlasil. To co píšete (pojem krajní pravice významově evokuje snahu o omezení vlivu státu) je pravda, ale nutno zde brát v potaz, že existuje jistá politická teorie, který při výzkumu “pravo-levo” používá oné souřadnice, kdy se na horizontální ose vynáší pozice z hlediska přístupu k ekonomice a na vertikální škále míra demokratičnosti, či autoritativnosti. Proto můžeme mít spoustu režimů a názorů které budou ekonomicky “hodně vpravo” (např. na notě Friedmana), zatímco na škále autoritativnosti spíše u autokratičtějšího uspořádání (to je příklad třeba Pinochetovy junty). Proto nesouhlasím s trvzením, že pravice jsou “pouze prokapitalističtí libertariáni…..” Mnoho konzervativců stojících hodnotově hodně vpravo, může mít (a má) názory na ekonomiku spíše třeba u politického středu (nejsou tedy libertariány) a přesto jsou “vpravo”.
S přáním hezkého dne
OŠ
prosím, proč neustále nazývat rasistické, neonacistické, fašistické a podobné strany a skupiny radikálně pravicovými? co je na nich pravicového? jsou pro absolutní svobodu jednotlivce? jsou pro zrušení daní? jsou pro kapitalismus laissez faire? jsou pro zrušení jakýchkoliv státních zásahů do ekonomiky? jsou proti kolektivismu? NE. pokud pravice je dnes představována konzervativně liberálními, případně umírněně liberálními stranami, pak extrémní pravičáci jsou pouze prokapitalističní libertariáni a stoupenci filozofie objektivismu. jedině u nich je extrémně naplněno to, co bychom měli čekat od pravice: obhajoba individulismu před etatismem.
To, že se na tato hnutí hází špína tím, že se rasistická a nacistická lůza bude nazývat pravicí, je známý fakt, je to snadný způsob, jak prokapitalisty hodit s nacisty do jednoho pytle a na základě toho odsoudit (package deal). Jsem na to zvyklý od masových sdělovacích prostředků, ale think tanky, které prohlašují, že zastávají myšlenku svobody jednotlivce a kapitalismu, by se podpory tohoto pojmového podvodu dopouštět neměly…..
..ktera by se dokazala postavit masove imigraci z tretiho sveta (mysleno v drtive vetsine muslimske. Tento problem je dlouhodobe prehlizen, ale ja osobne si myslim, ze i kdyz ze soucasne situace neni miroveho kroku zpet, tak staty jako napr. Ceska republika by si mohly z krachu multi-kulti (Holandsko, Dansko, GB, Francie) vzit priklad a do “konecneho stretu” nastoupit s cistym stitem.
Nezbývá mi než souhlasit s R.J.
Samuel to mo dost pomatané. Jestli není schopen rozlišit Fortuyna od Le Pena nebo BNP od Sinn Fein tak at radši k tomuhle thematu nic nepíše.
1. Co to je ultrapravice? To slovo slyším nebo čtu převážně od marxistů a lidí jimi naprogramovaných.
2. Jaký je rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem? Ovávám se, že se dnes i poctivé vlastenectví nazývá odpudivým slovem nacionalismus.
Islám zbaví Evropu její kulturní stagnace. A nějací nacionalisté s tím nenadělají vůbec nic.
Nacionalismus se sice může projevovat i jako láska ke svobodě (de Gaulle, Thatcherová, polští patrioti 19. i 20. století, atd.) ale mnohem častěji je to živelná, živočná přírodní síla, něco jako lavina, jež zničí vše civilizované, svobodymilovné a kultivované, co se mu přihodí do cesty. V postoji k nacionalismu – lépe řečeno k nacionalismům všech odstínů, barev a kmenů – jsem na téže straně jako Matternich. Jinými slovy, nad Brnem na kopci je taková hezká budova, jmenuje se Špilberk, Metternich a já bych měli pro ni – a pro nacionalisty – své použití.
Když zavřete Sinn Fein a BNP do jedné místnosti (do které namátkou pohodíte pár nožů, např.), dáte jim několik láhví whisky (těm prvním irskou, těm druhým skotskou) a po chvíli do té místnosti nahlédnete, co tam asi uvidíte? Svoboda to zřejmě nebude…
Za ultrapravicovou stranu označují Vlámský zájem právě všcihni ti levičáci, socialisté, komunisté a jim podobní lidé s nižší úrovní inteligence. Proti islámským gangům, které terorizují nejen Belgii, ale i Holandsko, Francii, Británii je jediním lékem právě aktivní účast nacionalistických stran na vládě. Jestli má mít Evropa nějakou budoucnost, tak je to právě nacionalismus – ten jediný zachrání naší kulturu před násilnickými islámskými vyděrači, kteří se intelektuálně zaseknuli ve středověku. Budoucnost Evropy je bez socialistické EU, bez nerealistické myšlenky multikulturní společnosti a hlavně bez muslimů. Vlámský zájem, Listina Pima Fortuyna, Front National, Národní strana, SLovenská národní strana, Sinn Fein, BNP – to je budoucnost Evropy. Svobodne Evropy, demokratické Evropy. Nacionalismus je totiž touha po svobodě.
–Třetina Vlámů přece nejsou holohlaví křupani v kanadách–
43% Němců v roce 1933 přece nebyli holohlaví křupani v kanadách – Ne, že by nebyly některé body a kritiky v článku nebyly oprávněné, ale pozor na závádějící argumentaci. Pak bude výsledkem pouze populismus a mediální manipulace.