Nechte homosexuály žít

Ano, samozřejmě, nechte je žít; ale nevšiml jsem si, že by tady byl někdo, kdo by je chtěl zabít. Kdyby se takový objevil, zařaďte mě prosím mezi ty, kdo by ho chtěli zastavit silou.
Samozřejmě tady nejde o to, zda by homosexuálové žít měli či neměli; jistěže měli. Ta otázka je o tom, zda by měli dostat další privilegia, která nemají jiní občané, až na jednu výjimku: manžele, kteří zakládají rodinu.
Je v pořádku, že máme liberální řád, v němž dospělí lidé mají právo na své soukromí a na to, co dobrovolně dělají ve svých ložnicích. Tento liberální řád se vztahuje na všechny, ať již homosexuály či heterosexuály. Svoboda a tolerance je stav, o nějž homosexuálové (a heterosexuálové) usilovat nemusí -mají ho již dnes.
Otázkou ale je, zda mají dostat speciální privilegia, jaká mají rodiny. Odpovědí je, že pro to není žádný důvod. Máme rovnost před zákonem a proto já, který jsem žil ve společné domácnosti se svým bratrem předtím, než jsem se oženil, jsem žádná zvláštní privilegia od státu neměl. Bylo to tak v pořádku: proč bych vlastně měl dostávat od státu speciální privilegia jen kvůli svému soužití s bratrem ve společné domácnosti? Přece ať panuje rovný přístup státu ke všem svým občanům, pokud pro speciální privilegia není zvláštní důvod!
A takový důvod pro udělení zvláštních privilegií z hlediska státu existuje pouze v případě prostředí, v němž přicházejí na svět noví občané státu; prostředí, jež novým občanům státu poskytuje ochranu v jejich nejzranitelnějším období. Tím prostředím je rodina, jež může být po právu definována pouze jako permanentní svazek právě jednoho muže a právě jedné ženy. Pouze muž a žena mohou mít dítě,nikoli muž a muž či žena a žena, proto z hlediska státu má smysl privilegovat pouze svazek muže a ženy.
Pro všechny ostatní – ať již pro mě a mého bratra, či dva sexuálně aktivní homosexuály – je spravedlivá rovnost před zákonem, tedy žádná privilegia v jejich prospěch ale ani žádná diskriminace proti nim – tudíž ten stav, který panuje dnes.
Pokud někdo požaduje speciální privilegia pro homosexuální páry – ta privilegia, jaká má rodina – měl by vysvětlit, proč by stejná privilegia neměly dostat rovněž polygamní, polyandrinní či polyamorní skupiny. Totižto státní uznání registrovaného partnerství dvou homosexuálních osob není rozšířením manželství, nýbrž jeho zničením. Homosexuální “sňatky” by zničily ten princip, že manželství je svazkem právě jednoho muže a právě jedné ženy. Zničily by princip opačného pohlaví partnerů v manželství. Proč by tedy neměl být opuštěn i princip počtu – tj. princip, že manželé jsou právě dva? Když se odmítá, že mají být opačného pohlaví, proč by se neměl logicky odmítat i požadavek, že mají být právě dva? Proč by počet “manželů” neměl být tři, čtyři, pět, sedmnáct či osmadvacet? Když stát udělí speciální privilegium svazku dvou mužů či dvou žen, jaké má právo odmítnut speciální privilegium svazku tří mužů, šesti žen, jednoho muže a více žen (polygamie), jedné ženy a vícero mužů (polyandrie) či komunitě vícero mužů a vícero žen nezištně se milujících a vzájemnou láskou oplývajících (polyamorie)? Nabouráte-li totiž princip manželství osob opačného pohlaví, proč byste neměli nabourat i princip dvou osob? A když nabouráte i ten, kde se zastavíte pak? A není vám líto těch dětí, jejichž životy zničíte svými drakonickými experimenty s institucí rodiny?

Článek byl otištěn v Mf DNES 10.2.2004 po redakčním titulkem “Homosexuálům žádná privilegia…”