Vzhledem k prostoru tedy jen heslovitě :
1.Hlavní je to, že obranná aliance je definovaná paradoxně svým nepřítelem. Sovětský svaz tu už však není, Rusko reálně nechce a nemůže např. napadnout Polsko.Občasné výroky ruských generálů jsou kategorie nostalgická rétorická cvičení, nic víc. Toto je hlavní důvod stávajícího řekněme mátožného stavu NATO.
2.Autor zcala vynechal mírně řečeno problematické působení NATO v bývalé Jugoslávii. Napřed podpora jedné strany v Bosně, poté přímá podpora teroristů z UCK a útok na Srbsko. Výsledek je z hlediska spravedlnosti a stability minimálně sporný, V Bosně se radikální islám dostal do samé blízkosti středu Evropy a v podobě Kosova dostali stát do rukou zjevní mafiáni (drogy, obchod s lidskými orgány)
3.Outor se též vyhnul dvojímu standartu NATO v pohledu na terorismus – podporovalo UCK nejen v Kosovu, ale posléze i akceptovalo útok UCK na Makedonii. Zde se NATO ani nepokusilo korigovat vytvořené monstrum a nevybíravě nutilo Makedonii změnit vlastní ústavu.
4.Avganistán je kapitola sama pro sebe. Vynaložené náklady a dosažené výsledky však , buhužel, nevypadají dobře.
5.Autor se zcela vyhnul tomu, že největší problém NATO je dnes problém vnitřní – v Turecku. Turecko se mílovými kroky radikálně islamizuje. Dřívější záruka sekularizece státu -velení armády bylo za nezájmu Evropy pozavíráno. Turecko je tak velké, že si bude dělat co chce a to je uvnitř!!!!!!!
6.Albánie, to je opravdu posila (nevadími , že je malá, ale jaká je)
7.Padá vůle evropských zemí se bránit nebo alespoň definovat nepřítele.
8.Angažmá některých členů NATO např. v Lybii, Sýrii, to už by bylo pomalu k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.

Zdeněk Hovorka