Na Západ, či na Východ?

27.10.2009
Roman Joch

Mezi západní civilizací a východním křesťanstvem byl zásadní rozdíl: na Západě byla církev od státu nezávislá a jeho moc omezovala (což je nutnou podmínkou všech našich svobod); na Východě byla církev státu podřízena a stát byl absolutní.

Postupné odkřesťanšťování západní společnosti v novověku vedlo k nárůstu státního absolutismu, jenž dosáhl vrcholu v totalitních ideologiích 20. století – nacismu a komunismu.

Odkřesťanšťování Západu rovněž vedlo k novopohanské herezi: nacionalismu. Křesťanství je univerzalistické, nacionalismus partikularistický – v křesťanství je člověk primárně lidskou bytostí, tj. dítětem Božím, a až pak Čechem, Němcem, Polákem; v nacionalismu je člověk primárně členem etnika, jemuž musí být podřízeno vše, i on.

Jako reakce na nacionalismus a v zájmu ochrany před komunismem vznikl v polovině 20. století v západní Evropě integrační proces. Byl založen na názoru, že to, co nás v Evropě spojuje – společné hodnoty a společná civilizace – je důležitější než to, co nás rozděluje. Tento integrační proces měl a má stoupence křesťanské i protikřesťanské, jeho původní myšlenka však byla křesťanská: jsme především Evropané a až pak Francouzi, Němci, Češi.

Česká republika má na výběr, zda se tohoto integračního procesu bude zúčastňovat. Většina je pro; menšina proti – požaduje naši vlast jako ostrov uprostřed Evropy mezi Západem a Východem.

To však nejde. Geopolitika, stejně jako fyzika, nesnáší vakuum. „Neutrální“ planetka mezi dvěma soustavami je vždy nakonec vtažena na oběžnou dráhu systému jednoho, nebo druhého. Česko nemá možnost být neutrální vůči Západu i Východu; má možnost být součástí Západu, nebo Východu.

Západ není křesťanský, nýbrž post-křesťanský a liberální. Východ taky není křesťanský, nýbrž post-křesťanský a autoritářský. Žádný křesťan nemůže označit „rozpad Sovětského svazu za největší politickou tragédii 20. století“ – což je teze, na které stojí současný ruský stát a jeho režim.

Ve výběru mezi post-křesťanským liberálním Západem s křesťanskou tradicí omezeného státu a post-křesťanským autoritářským Východem s novopohanskou praxí státního absolutismu není co váhat.

Publikováno v Katolickém týdeníku č. 43 dne 20.10.2009.

Příspěvků : 5 - Na Západ, či na Východ?

  1. Veselý D. : 5.11.2009 v 15.32

    Z fyzického hlediska přirovnávám EU k Římské říši za časů Ježíše. Tak jako EU, tak i Římská říše vznikla a rozšiřovala se z velké části na spojeneckých a obchodních vzájemně výhodných úmluvách (rozdíl byl v odbojných národech, které římani anektovali silou). V celém území Římské říše byly zaváděny stejné zákony, kvetl obchod a řemesla, rapidně se zlepšovala občanská vybavenost a životní styl. Budovali se silnice, vodovody, kanalizace. Občané měli svobodu volného pohybu a obchodu, měli svá práva a ochranu státních institucí. Římané nikdy nikoho nenutili ke změně náboženství, naopak respektovali bohy ostatních národů i systém jejich vlády. Co se týká Izraele, respektovali víru a nikdy ani nevstoupili do chrámu a respektovali úřad judského krále i s právním a náboženským systémem Izraele, do kterého nijak nezasahovali. Židé se proti Římu stavěli z principu, protože se sami považovali za neporobitelný Bohem vyvolený národ (aniž by si ale uvědomovali své hřích proti Bohu i proti Jeho prorokům které zabíjeli).

    Do toho systému přišel Ježíš, mnohými uznávaný jako Mesiáš, který má Izrael vysvobodit z fyzické poroby od Římanů. Jenže Ježíš přišel s něčím úplně jiným – přišel Izrael osvobodit od jejich hříchů. Ve svém fyzickém vztahu k Římu nedával najevo vůbec žádnou nevraživost nebo dokonce nenávist a strach. Z celého Nového zákona jsem dosud nevyčetl jediný vzkaz Ježíše nebo učedníků k přímé akci proti Římu. Naopak jak Ježíš, tak i apoštolové vč. Pavla učí být poddaným nejen autoritám judského státu, ale i přímo celé římské říše – Matouš 22/15-22, Titus 3/1-2, I. Petr 2/13-22, Římanům 12/18.

    Myslím, že bychom se ve svém vztahu k EU a k Lisabonské smlouvě měli zachovat stejně. Ať se ve fyzické rovině děje v našem Státě cokoli, já budu dále dělat pokání za hřích našich otců našeho Národa a přimlouvat se před Bohem za celý národ, za odpuštění hříchů, za návrat milosti, za návrat celého národa k Bohu a připomínat Bohu Jeho zaslíbení o požehnání vzhledem k Božím životům mučedníků J. Husa, Jednoty bratrské i Moravských bratří.

    Stejně jako vystupovala Římská říše ke svým porobeným národům (viz výše) stejně tak hodlá vystupovat i EU vůči nám. V Základní listině lidských práv EU je zakotveno v čl. 10 právo každého na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Právo na shromažďování náboženské i politické…. Ve smlouvě o fungování EU v čl. 17 EU uznává postavení, která mají dle vnitrostátního práva národní církve a jiná náboženská sdružení… Ve smlouvě o EU v čl.4 EU ctí národní identitu jednotlivých členů, jejich základní politické a ústavní systémy a respektuje jejich územní celistvost. Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU jsou prováděcími smlouvami Lisabonské smlouvy, která sama o sobě pouze nahrazuje dosavadní smlouvy z Amsterodamu a Nice a její účel je pouze ve změně názvosloví, přečíslování odstavců apod. V čl. 67 odst. 1 Smlouvy o fungování EU je zcela jasně zakotveno: Unie tvoří prostor svobody, bezpečnosti a práva při respektování základních práv a různých právních systémů a tradic členských států. Sama EU se staví na politické, právní, historické a náboženské tradice celého evropského regionu.

    Samozřejmě mnoho z nás vidí v EU naplnění Janova Zjevení. Ta doba tady ještě ale není. Doba hrozného pronásledování skutečných Ježíšových následovnílů ještě nepřišla a já ani nevím, kdy to přijde. Proto nevidím za nutné, se vůči EU dosud nějak vyhroceně negativně projevovat, zvláště, když dosud není ani nijak zjevné jakékoli narušení smluvních záruk ze strany EU. Naopak EU nám poskytuje obrovský prostor k využití pro evangelizaci i našeho národa – svoboda pohybu, možnost využití finančních a sociálních grantů k naplnění potřeb potřebných, systém jednotných pravidel a zodpovědností v rámci obchodu a hospodářství apod. Pokud bude z EU cokoli dobrého pro poctivého čecha, bylo by obrovská chyba nechtít toho využít a získat vše cokoli se nám nabídne, zvlášť když to můžeme využít k Boží práci. Až se situace změní a nastanou časy popsané ve Zjevení, potom chci mít tak pevnou víru a jistotu ve svém Bohu, že mě nic a nikdo nedonutí se Ho zříci, i za cenu svého života. Jak ale říkám, ta doba zde ještě není, ještě můžeme vykupovat čas…

  2. citizen : 2.11.2009 v 2.59

    pro pk a jh: Nevím, jaké jsou Vaše reálné alternativy, mohl by to být klidně Národní odpor. Ale hrdina Mladič, mudrc Karadžič (když už teda Thaci), gazPutin nebo anarchista Klaus pohrdající dělením moci (dle něj ?soudcokracie?) jsou výrazně méně západo konzervativní, než celej politickokorektní Brusel a Obama dohromady. Což Brusel a Obamu neomlouvá. Mně je ale více nevolno třeba z hájení Benešova dekretu, který nekonzervativně pardonuje vrahy žen a dětí. Nacionalismus s křesťanstvím dohromady nikdy nepůjde.

  3. pk : 28.10.2009 v 20.41

    s kosovskými řezníky přes lidské orgány a jejich usáckými podporovateli ke světlým zítřkům. K EU, kontrolované USA přes pár států s loutkovými vládami, kde nás řezník a válečný zločinec Thaci bude poučovat o lidských právech a integraci. Samozřejmě dle usáckého přání s Tureckem v EU, aby moc islámu ještě v Evropě vzrostla. A organizace sponzorované z USA a jejich pisálci, píšící za peníze ideové žblepty, jako Joch, nám k tomu požehnají.

  4. michal : 28.10.2009 v 15.33

    Stačí jakýkoliv kanonický text.Zatímco kněžské paláce v Jerusalemě prosperovaly (zlacené tapety) kristovci jsou za hradbami v zahradě getsemanské mezi bezdomovci a i na večeři si místnost musí půjčit a jen na jeden večer! Tím se nesnižuje význam kněžských paláců židovských, ba naopak, k pestrosti rozmanitosti světa patří nezbytně, konečně i náš republikánský prezident také nebude spávat na masaričce. Tak je moudrá a užitečná i ta poněkud židovská tradice prosperity dobře ukotvené i v materielním světě, poté, co využila svět duchovní a spirituální spolehlivě….Tak blízká byzanc uchovala mnohé z “přízemního”, viditelného úspěchu, až k pravoslaví. To , jakkoliv je krásné a mám v něm přátele blízké, zůstává při zemi. Čelí totiž asiatství i muslimům mnohem tvrději, než zatím my. Předpokládá přehlasování muslimskými voliči a tak stojí pevně na zemi. Nám křesťanská svoboda velí spíše podstoupit kříž poddanosti (dhimni), než se opevnit totalitou. Konečně s muslimy se obvykle dá docela vyjít a třeba nás naučí i rodinnému životu namísto internetového maření času…

  5. jh : 28.10.2009 v 10.11

    Pane Romane,
    To co nám před očima vyrůstá v Bruseli, stěží můžete dnes nazývat “post-křesťanský liberální Západ”.
    Po sestřelu R. Buttiglioneho je přesnější používat “protikřesťanský antiliberální Západ”!
    Pomalu si uvykejme na změnu paradigmat…

    “Česko nemá možnost být neutrální vůči Západu…”

    Souhlas. Ale Brusel není Západ!
    Hodnotově tedy určitě ne!
    Každému konzervativci by mělo být po tanečcích kolem Lisabonu minimálně nevolno…

Napsat komentář k citizen Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?