Skutečně přicházíí na řadu otázka zrovnoprávnění partnerství s rodinou, možnosti adopce dětí, celková hodnotová a morální emancipace jiných sexuálních orientací. Možná nakonec i já, heterosexuál, budu schopen užít si homosexuální styk bez toho, abych trpěl odporem, a zbavím se tak (ne) kulturně vštípeného odporu zaviněného hlasateli (pseudo)morálky. Příklad antických filosofů, duchovně nejplodnějšího společenství lidských dějin a jejich široce praktikované bisexuality svědčí o tom, že pro duchovní produkci lidstva, procházející katastrofálním úpadkem zaviněném konzervativci, by sexuální bivalence byla obrovskou nadějí.

Pokud k tomu zrušení nedojde, bude se dále pokračovat po špatné cestě. Ta se nedá vylepšit – lze se jen vrátit na křižovatku, kde došlo k chybě, a navrátit se z ní do správného směru. Jiné řešení není. Ten zákon prostě povede ke špatné budoucnosti, na níž je sice ještě velmi mnoho křižovatek, ale všechny směry z nich jdoucí jsou špatné. Lze se prostě jen vrátit zpět. Po každé další křižovatce ovšem bude návrat těžší a těžší – v takových případech k nápravě dochází jen po zhroucení společenského systému, ať již z vůle válečného vítěze, nebo při porevoluční rekonstrukci. Nedochází-li k nápravě, dochází k zániku oné vymknuté společnosti a onoho zkaženého národa.
Jaké to asi budou ty další křižovatky?
Nejbližší asi je tato:
a) ponížit manželství muže a ženy na úroveň registrovaného partnerství, nebo
b) povýšit homosexuální registrované partnerství na úroveň manželství muže a ženy.
Každá z těchto dvou možných cest vede poněkud jiným směrem (vždy ale špatným a s koncem v propasti).
Varianta a) začíná zavedením registrovaného partnerství muže a ženy vedle a posléze místo manželství, varianta b) začíná adopcemi dětí.
O důsledcích varianty a) jsem již přemýšlel. Na první pohled bychom to my křesťané mohli uvítat. Zdá se, že bude-li zrušeno manželství a nahrazeno jen registrovaným partnerstvím dvou osob, tak ve snaze docílit slavnostního sňatku bude častější přístup dětí z ateistických rodin k studiu víry a že bude snazší evangelisace dnešních novodobých pohanů, protože touha mladého člověka po pevné a zdravé rodině je přirozená a nebude-li pro ni získávat návod a pomoc od státu, bude ji hledat jinde.
Jenomže on se přitom také prohloubí příkop mezi věřícími a ostatní společností a též:
1. Úspěšnější budou církve a sekty, které budou sňatky organisovat bez zvláštních požadavků. Zejména prostor pro sekty se velmi zvýší. To zase na druhou stranu povede k novým a novým zdůvodňováním, proč má společnost vystoupit proti víře jako takové a proč má zakázat veškeré církve.
2. Úpadek ostatní společnosti se zrychlí. A vždy hrozí, že při pádu smete všechno a všechny. A samozřejme úpadek bude mít vždy tendenci přeskakovat i přes ten hluboký příkop mezi námi a nimi.
3. Žití pouze ve formě registrovaného partnerství ještě více oslabí roli otcovství. To si vynutí nové a nové právní úpravy k zajištění péče o dítě i o jeho matku po dobu, pokud je k němu upoutána. Tady se objevuje další křižovatka, z níž může jít vývojová cesta i k totální výchově dětí výhradně v ústavech. Nebo k násilnému omezování přípustného počtu dětí.
4. Zrušením civilního manželství se současně chtě nechtě ruší světská rodina, pro niž je manželství právním rámcem, ať již se to komu líbí či nikoli. Zrušení rodiny ničí i vícegenerační rodinu (orientační rodinu). To vyvolává další nároky péče o staré lidi. A to zase může vést k euthanasii – a i zde samozřejmě plíživě a postupně od vyžádané a komisionelně schválené přes utajovanou až k zcela samozřejmé při jakékoli hospitalisaci staršího člověka.
5. V okamžiku, kdy se zavedou registrovaná partnerství i jako pouhá alternativa rodiny, civilní sňatky k uzavírání manželství ustanou závratným tempem. A nebudou plnopočetně nahrazována registrovaným partnerstvím – to ani náhodou.
6. Samozřejmě to bude mít dopad i do právních domněnek otcovství.
7. Vzhledem k ústavně deklarované bezkonfečnosti státu a vzhledem k ústavně deklarované rovnosti lidí nebude možné zachovat právní úpravu manželství a otcovství jen pro věřící, když v krátké době jen oni budou manželství uzavírat. I církevní manželství věřících manželů pozbyde vbrzku jakéhokoli právního odrazu v civilním právu. Konflikty z toho vzniklé bude stát samozřejmě řešit protikřesťansky – o tom si snad iluse netřeba činiti.
8. Nabízí se i jiné křižovatky a cesty, včetně polygamie, klonování, početí jen na povolenku…
9. Vzrůst feminismu bude tuto cestu provázet ale zcela jistě a neodvolatelně. Vždyť zrušení manželství je přece trvale proklamovaným cílem feministek. Pro ně žena není a nesmí být dobrou a vzornou matkou a manželkou, tím se nikdy netajily. Vždyť dokonce i proklamují, že je u nás mateřská/rodičovská dovolená příliš dlouhá. A když slyší o tom, že kojení je pro dítě zdravé, šílí vzteky… Ty budou ponížení manželství na úroveň registrovaného partnerství velmi převelmi podporovat.