A) Diagnosis
Morbus Primus:
Iktus (mozková mrtvice), v důsledku čehož apoplexie centra a paralýza končetin. Neboli etatismus. Centrum (stát) je zahlcen společenskými úkoly, které dělat nemá (omezuje tím svobodu lidí), v důsledku čehož je nezvládá. Je-li někde nějaký společenský problém, lidé volají: „Státe, řeš jej!“ Stát jej však řešit neumí. Lidé, místo aby řešili své problémy aktivně a iniciativně sami, zůstávají stát paralyzováni, jakoby uhranutí. Jen apaticky a nečinně vyčkávají na zahlcené a neefektivní centrum-stát.
Morbus Secundus:
Imonodeficience, neboli oslabení organismus v důsledku poruchy imunitního systému. Tj. mravní a hodnotový relativismus. Ztráta schopnosti rozlišovat dobro od zla, projevující se snahou omlouvat zločince, vrahy a teroristy a vinit z jejich zločinů jejich oběti (vždyť oni jsou produktem naší společnosti a jejích zlých sociálních poměrů nebo pokryteckých norem; jsou reakcí na náš kulturní imperialismus a aroganci moci…).
Morbus Tertius:
Virus s krásným dívčím jménem Ebola. Neboli radikální feminismu v podání
Gender Studies.
Přímý útok na lidskou přirozenost, na rozdílnost leč komplementaritu mužů a žen, jejich přirozené role. Snaha čelním útokem narušit a rozvolnit tkáň organismu a provést jeho neo-totalitní rekonstrukci. Formou indoktrinace jak dětí tak i dospělých; vymýcení z jejich mozků jakéhokoli povědomí o normálnosti a přirozenosti. Naopak, vsugerování představy, že nic není normální a přirozené, nýbrž vše je nekonečně elastické a tvárné a každý si má, dokonce musí, konstruovat své pohlaví,
gender
(ať už je to cokoli) a i sexuální orientaci, neboť jinak…
Big Sister Is Watching You!
Morbus Quartus:
Sterilita, ne však impotence či frigidita. Jinými slovy, demografický propad. Lidé, kteří vyznávají svobodymilovné hodnoty, mají v průměru málo dětí (v ČR 1,2 dítěte na ženu), a tedy se sami – a své hodnoty – z lidské populace eliminují. Aby se jakákoli populace pouze zachovávala (tj. ani nerostla, ani nevymírala), potřebuje v průměru 2,1 dítěte na ženu. To nemá žádná evropská země – s výjimkou Albánie. Výsledek: svobodymilovní vymírají, ale ti, kdo zastávají extrémně antiliberální politické a společenské hodnoty (např. že
Šaríja
je vrcholem světové jurisprudence), mají dětí dost. Komu – a jakým hodnotám – tedy patří budoucnost?
B) Therapia
Morbus Primus:
Zredukovat rozsah státu, snížit daně, seškrtat státní výdaje, především ty sociální; celkově decentralizovat jak rozhodování, tak i sociální péči.
Morbus Secundus:
Brát viníky plně na odpovědnost za jejich jednání, zvýšit jim tresty za zločiny, proto postavit více věznic, poslat do ulic více policajtů a do zahraničí – do problémových oblastí světa – vyslat více vojáků. A speciálních komand.
Morbus Tertius:
Plně postačí držet se našeho zdravého selského rozumu, který nám říká: „hm, tvrdíte sice, že muž a žena jsou identičtí a vzájemně zaměnitelní, ale ať už říkáte co říkáte, z mužské bradavky mléko stejně nikdy nepoteče…“ Jinými slovy, dámy z Gender Studies galantně a něžně poslat někam…
Morbus Quartus:
Vzhledem k tomu, že impotence ani frigidita problémem nejsou, nejedná se o sterilitu organickou, nýbrž jen o umělou, vyvolanou umělou antikoncepcí. Takže stačí děti jen chtít. To však předpokládá uvědomit si, že děti nejsou jen břemenem a finančním nákladem, ale i zdrojem nesčetných radostí a nových dimenzí ve smyslu vlastního života. „A, ehm, co s těmi prášky proti otěhotnění?“- ptáte se. Nuže, zde je odpověď: „Spláchněte je…“
MUDr. Roman Joch
Napsáno pro CEVRO Revue 12/2006
Zive souhlasim. Z tohoto hlediska je ovsem daleko lepsi, ze se MUDr. Joch pretvoril v propagandistickeho chvistaka, nez aby zustal lekarem…
Za přesné, výstižné a vtipné shrnutí chorobných příznaků dneška mohu Dr Jochovi jen gratulovat. Mám jen jednu poznámku: jde spíše o čtyři příznaky narušeného myšlení.
žena se ženou stává jen vedle muže, pokud ten chybí, je jen pokusem přírody mužství kompenzovat, tedy mužatství, obdobně včely dělnice po ztrátě královny rozkladou se, leč špatně a skoro na nic, možná udrží snůšku kolegyň, aby to defektní včelstvo přetékající medem dříve zničil medvěd, ale snaží se ..podobně muž je plným můžem jen se vztahem kvalitním a pevným a spolehlivým a zodpovědným k ženám, třeba i jako vyzrálý řeholník…
nepřipravená policie nastolí policejní stát, děje se to dosti již dnes, raději kvalitní ponocní s dobrou místní znalostí
kde stát jen ubohý, tam co nejvíce jeho funkcí, nahradit čest stojí moc peněz a práce…
sice fudalizmus nie je ta najhorsia predstava, ale bolo by dobre ak by ste pochopili ze feudalizmus nebol system implementovany v Europe ako dobry model na fungovanie statu, ale aopak islo o historicky a situacne podmieneny produkt, ktory uplne legitimne zmutoval do statov 18 a 19 storocia- jeho implementacia je mozna iba za urcitych okolnost, o ktorych sa uz asi neda povedat ze by nastali
společnost je nemocná a potřebuje razantní a invazivní zákrok zkušeného chirurga MUDr. Jocha…
Po věcné stránce článek nestojí za řeč, přeci deklamovat tolik témat v pěti odstavcích je hodno leda vulgární hospodské debaty.
Vileme, a Vy byste to potreboval jako leporelo, abyste to pochopil?
Jako literární experiment je tento výtvor celkem zábavný, koneckonců od čtenářů CEVRO Revue 12/2006 nelze čekat, že by byli schopni chápat komplexní a dlouhá pojednání, která by analyzovala problémy Západu deskriptivně adekvátně, proto je anekdotická apelativní forma s metaforickým užitím lékařských termínů na místě.
V pokusu o vážnou aplikaci přístupu ke společnosti jako organismu trpícímu nemocí však byl pan Joch předstižen nejen Hitlerem, který neustále vyřezával nějaké vředy ve zdravém těle německého národa, ale dokonce i osobou tak tuctovou, jako je Jiří Čunek, což vede k podezření, že pan Joch jen planě řeční tam, kde Čunek jedná.
Mimochodem je škoda, že OI dosud vsetínským událostem nevěnoval pozornost, protože právě ty představují zhmotnění a praktickou realizaci jeho principů terapie civilizačních nemocí Západu v revoluční praxi České republiky. Abyste pánové nakonec planě neteoretizovali, zatímco praktický revoluční vývoj bude řízen polovzdělanci, kteří bez vašeho ideového vedení skončí stejně bídně jako na Slovensku – ztrátou kontaktu revoluční avantgardy s lidovými masami a podlehnutí zákeřné propagandě sociálního pseudohumanismu.
Seškrtat sociální výdaje je sice potřebné, ale stejně potřebné je skoncovat s liberálním kapitalismem, postaveným na skutečném vykořisťování a přípravě bolševických revolucí VyVolených.
ZPĚT K FEUDALISMU a myslím to samozřejmě zcela vážně i když se zásadními výhradami v jeho praktikování v novověku zejm 17. a 18. století.