Americký filozof, lingvista a logik Noam Chomsky, který tento týden navštívil Česko, rozčílil nejednoho občana hostitelské země. Už jen tím, jak bagatelizoval osudy předlistopadových disidentů.

Nepřeji mu nic zlého, ale Noamu Chomskému by prospělo, kdyby strávil tři měsíce v komunistickém vězení. Ne, nemuselo by to být ve stalinských 50. letech, stačilo by klidně za normalizace; hned v sousední cele vedle Pavla Wonky.

Pak by zjistil, zda utrpení vězňů komunismu bylo nic moc, “nijak výjimečné”. On toho totiž hodně ví o utrpení vězňů, že ano, z vlastní zkušenosti…; on, který celý život pomlouval svou svobodnou společnost, za což si vykoledoval… že se stal slavným.

Chomsky je génius v lingvistice, což neznamená, že v čemkoli jiném – například v mezinárodní politice a jejích morálních dilematech. Královna krásy či Miss World má taky své přednosti, ale být expertkou na lingvistiku či zahraniční politiku není jednou z nich. Nikdo to od ní ani nečeká. A když v soutěži krásy dostane otázku, co je tím, po čem touží nejvíce, a prostoduše odpoví “světový mír”, všichni se nad tímblahosklonně usmějeme.

Noam Chomsky je Miss World mezinárodní politiky.

Jeho mantrou je, že je správné zabývat se nedokonalostmi vlastními, nikoli jiných: “…mohu kritizovat, co se děje ve střední Africe, nemá to ale žádný význam… pro mě je důležité to, za co jsem spoluodpovědný, za USA a Izrael…” – odpovídá na výtku, že vždy kritizoval USA a nikdy Sovětský svaz.

Vytáhnout nejdřív břevno z oka svého než vyčítat třísky v oku bližního je jistě obdivuhodné. Ale pokud si pleteme břevno s třískou, jsme mravními idioty. Představte si Brita, který v 30. či 40. letech 20. století ostře kritizuje Británii a říká “… no to je přece strašné, v internátních školách trestáme kluky rákoskou, to jsme ale barbaři!” A mlčí o tom, co probíhá v lágrech nacistických a stalinském gulagu. A na výtku, že přece nyní morální prioritou není odsoudit Británii, nýbrž uvědomit si, pojmenovat to zlo – a následně mu čelit –, které představují Hitler a Stalin, odpoví, že on je přece odpovědný za vlastní zemi, kritizovat Hitlera a Stalina by bylo laciné a snadné…

To je Noam Chomsky: zveličování domnělých či skutečných zel svobodné západní společnosti, leč mlčení o mnohonásobně větších a horších zlech jejích nepřátel. Či jejich popírání, jak to prováděl v případě Pol Potovy genocidy v Kambodži.

Odsuzuje Izrael a o Sýrii mlčí

Ale vezměme jeho námitku vážně: Západ se během studené války spojil s mnohými diktaturami, které byly kruté vůči vlastním odpůrcům, a podporoval je; nebylo to špatné?

Špatné bylo, co dělaly diktatury; jejich podpora ze strany Západu však chybou nebyla. Jak to?

Největším mravním zlem přelomu 30.–40. let nebylo bití kluků na britských školách, nýbrž Hitler. A Hitler expandoval. Nebylo ho lze zastavit jinak než spojenectvím se Stalinem. Bylo chybou, že se s ním Churchill proti Hitlerovi spojil? V daném momentu ne, neboť Hitler byl mocnější a nebezpečnější a jinak ho porazit nešlo.

Ve druhé polovině 20. století byl z hlediska lidské svobody a důstojnosti největším zlem komunismus: permanentní expanze tohoto systému, jenž cílevědomě destruoval veškerou pravdu, svobodu a spravedlnost. Otázkou bylo, zda komunismus ovládne svět a svoboda bude vymazána z povrchu zemského, anebo zda jeho expanze bude zastavena a zvrácena. A jak se za války spojily západní demokracie se Stalinem proti Hitlerovi, tak se za studené války spojily s pravicovými diktátory, neboť to bylo nutné pro to, aby režim Stalina, Beriji a jejich pohrobků netriumfoval globálně.

Či Chomsky o Izraeli: ignoruje skutečnost, že je svobodnou společností s demokracií a růzností názorů, že jeho arabští občané mají více práv než Arabové v kterékoli jiné arabské zemi, že dokonce i Arabové na Západním břehu, jež občany nejsou, žijí důstojněji než v nejedné arabské zemi. Ano, musí někdy dlouho čekat na check-pointech, což je nepříjemné; na druhou stranu Arabové v Sýrii na to, že je vládní jednotky bombardují a zplynují anebo opoziční islamisté ukřižují, nemusejí čekat vůbec dlouho. Koho myslíte Chomsky odsoudí, Izrael, nebo Sýrii? Izrael a o Sýrii mlčí.

Tváří v tvář společnostem pekelným 

V reálném světě nemáme na výběr mezi alternativami černou a bílou, nýbrž pouze mezi černou a různými odstíny šedé. Demokracie, to je “50 odstínů šedé”, a někdy je s to zabránit alternativě černé jen za cenu, že sama nezůstane bílá jako lilie. Z toho však vyvozovat, jako Chomsky, že jsme zločinní, když se o to snažíme, znamená garantovat triumf černé.

V tom je největší zvrácenost Chomského: jeho pozice, kdyby převládla, by vedla k paralýze společnosti nedokonalé, leč svobodné a slušné, tváří v tvář společnostem pekelným.

Myslet však, že to Chomsky pochopí, je naivní. Je morálním nedochůdčetem, byť pětaosmdesátiletým.

LN, 7.6.2014