Všichni víme, že kouření škodí zdraví. Stejně jako nadměrná spotřeba cukru, soli, alkoholu či cholesterolu. A všichni taky víme, že tady nejde jen o poškozování vlastního zdraví. Tabákový kouř, tak lahodný pro kuřáky, výrazně otravuje nekuřáky (a taky může škodit i jejich zdraví). 

Proto je obhajitelné, aby v malých prostorech, ve kterých se člověk octne v důsledku nutností moderního života a nemá možnost je nepoužívat (veřejná doprava), kouření povoleno nebylo. Povoleno nebylo proto, aby neotravovalo nekuřáky. Přičemž je možnost kompromisů: speciální prostory na letištích pro kuřáky, jeden kuřácký vagon u dlouhých vlaků atd.

V letadle, tramvaji, koncertním sálu nemám možnost tabákovému kouři uniknout, proto jsem rád, že tam není. Ale něco jiného jsou prostory, u kterých existuje široká škála nabídky, z níž si můžu dle libosti uvážlivě vybírat. Bistra, restaurace, hospody. Zákaz kouření úplně ve všech zachází příliš daleko a je nehodný svobodné společnosti.

Převýchova dospělých 

Všichni víme – nebo alespoň tušíme, když se pravdě podíváme do očí –, že smyslem tohoto zákazu není jen chránit zdraví kuřáků před nimi samotnými či chránit nekuřáky před tabákovým kouřem; smyslem tohoto zákazu je neopuritánské potírání neřesti a propagace ctnosti, morální křížová výprava či džihád proti démonické substanci. Tedy moralistní převýchova dospělých. Ten stejný moralistický impuls, který se v minulosti projevoval v různých podobách: ochrana pravé víry před herezí, zákaz pornografie (obhajovaný podobně jako zákaz kouření; jen s tím rozdílem, že v prvním případě se argumentovalo ochranou morálního zdraví, v tom druhém zdraví fyzického). Nebo i zákaz rouhání vůči převládajícímu náboženství doby a místa.

Ve společnosti islámské je za rouhání považováno vyřčení čehokoli kritického o Mohamedovi; v naší společnosti liberální, sekulární je za neslušné považováno říci cokoli ošklivého o rasových a jiných menšinách; a taky čím dále tím více i kouření tabáku.

Návrh zákona zakazujícího kouření v hospodách a restauracích úplně a naprosto má povahu více moralistní než ochrany práv lidí. Je součástí svatého boje proti neřesti a méně snahy o život tolerantnější a vzájemně ohleduplnější.

Je projevem paternalismu. Dívá se na lidi jako na nedospělé, nesvéprávné, jako na věčná děcka, která nadosmrti potřebují pečující chůvu – stát. Tím zároveň infantilizuje společnost.

Tady primárně nejde o tabák (alkohol, cukr, cholesterol, pornografii, rouhání…), to je jen symptom. Tady jde primárně o to, v jaké společnosti chceme žít a jaký typ lidských charakterů zákony země formovat. Zda společnost lidí svobodných a odpovědných – z nichž si někteří v důsledku svých špatných rozhodnutí zničí život. Anebo společnost věčných nedochůdčat,která potřebují stát chůvu, aby se jim vlastním zaviněním nestalo nic špatného.

Jak věděl už Aristoteles, stát režim svými zákony formuje charakter společnosti i charaktery jejích členů. Pokud se k lidem chová jako ke svobodným a odpovědným, byť takovými momentálně nejsou, časem se v důsledku těch zákonů takovými stanou. Pokud jako k ubohým, nemohoucím obětem nepřízně zlého osudu, před kterým mají být chráněni, pak se z lidí budou stávat rozmazlená, ufňukaná, věčně nedospělá a stěžující si děcka, beznadějně závislá na státu. Závislá téměř drogově.

Nevím, jak jiní, ale já bych žil raději ve společnosti, v níž jsou někteří závislí na tabáku, než ve společnosti, v níž jsou všichni závislí na státu.

Nadbytek legislativy 

Chce to zdravý rozum a toleranci, trochu kompromisů. Restaurací, hospod a barů je spousta. Proč by některé nemohly být nekuřácké a jiné dobrovolně kuřácké? Proč bychom nemohli mít takto svobodnou, tolerantní společnost?

A kdo by měl o tom rozhodnout? No kdo jiný než majitel. Stejně jako o tom, za jaké ceny bude své nápoje prodávat. Ten samý restriktivní návrh zákona chce totiž nařídit, aby v každém restauračním zařízení byl minimálně jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo.

Opět, proč? Aby mladiství nepili alkoholické nápoje? Ale přeci lidem do osmnácti let je už dnes zakázáno alkoholické nápoje prodávat, takže onen befehl se bude týkat jen dospělých. Proti alkoholismu mladistvých nepotřebujeme zákony nové; plně postačí ty stávající, kdyby se lépe vynucovaly.

Volání „chybí legislativa“ je jedním ze zásadních symptomů patologie dnešní doby. Ve skutečnosti máme legislativy nadbytek.

Obrat k ozdravení společnosti–morálnímu i fyzickému – a k potlačení jejích závislostí nastane tehdy, až si voliči zvolí politiky, kteří řeknou a pak taky splní:

„Nepřicházíme proto, abychom odhlasovali zákony nové, nýbrž proto, abychom zrušili ty staré – ty zbytečné a škodlivé. Akdyž budeme obviněni, že zanedbáváme zájmy občanů, odpovíme, že jsme měli za to, že jejich hlavním zájmem je svoboda, a pro tu děláme, co je v našich silách.“

LN, 11.12.2015