Nejdůležitější událostí roku 2014 byla ruská agrese proti Ukrajině a anexe Krymu. Co bylo nejdůležitější událostí roku 2015? Odpověď je jasná.

Rok 2015 začal v lednu v Paříži teroristickým útokem a skončil v listopadu také v Paříži také teroristickým útokem. Mezitím zaplavila Evropu vlna imigrantů. Nejdůležitější událostí roku 2015 je islamistický terorismus a koexistence neislámské většiny s islámskou menšinou.

Mezi útokem na redakci časopisu Charlie Hebdo a sérií útoků 13. listopadu není morální rozdíl: byly to vraždy spáchané vyznavači té samé ideologie. Někteří sice nepovažují zavražděné redaktory časopisu za hrdiny (říkali, „nejsem Charlie“), protože mnohé jejich karikatury byly urážlivé; žádnou takovou „výtku“ vůči listopadovým obětem už nikdo nevznesl.

Lze uznat, že urážet to, co je pro někoho posvátné, je lidsky nezdvořilé a z hlediska občanského soužití kontraproduktivní. Ale ve svobodné společnosti větší prioritu než útlocit některých musí mít svoboda projevu, včetně karikujícího, jenž kritizuje i koncepty pro někoho posvátné. Nic nesmí mít imunitu od kritiky a žádné konkrétní náboženství či ideologie nesmí mít privilegium nebýt – na rozdíl od všech ostatních – kritizovány.

Imigrace z Blízkého východu do Evropy byla fenoménem, který nejvíce rozpoutával vášně v naší společnosti. A vedl k jejímu rozhádání na dva krajní tábory, z nichž jeden považoval ten druhý za fašisty a ten druhý své kritiky za vlastizrádce. To je vrcholně nešťastné; kvůli cizincům by se společnost neměla fatálně rozhádat a měla by si zachovat soudržnost. Navíc mediální hádka obou krajních táborů jako by přehlušila pozici centristickou: je dobré uprchlíkům pomáhat a špatné je démonizovat, ale to neznamená, že je musíme všechny přijmout. Naopak, lze jim zajistit bezpečný život v regionech jejich původu.

Žádná země nemůže přijmout počty migrantů, o kterých nerozhoduje sama, ale jen migranti samotní. Naopak, je nutno trvat na principu, že máme právo rozhodovat o svých příštích spoluobčanech, jejich počtech a kritériích jejich přijímání. Jinými slovy, kontrola hranic EU a zastavení migrační vlny jsou priority; až po jejich zvládnutí lze diskutovat o tom, jak nejlépe pomoct migrantům, kteří už v Evropě jsou.

I když v létě někteří sugerovali, že migrace je něco jako přírodní živel, který nemáme právo či možnost zastavit, dnes je tento mylný názor odmítnut a evropský konsenzus naopak říká, že je nutné vznik nové migrační vlny na jaře 2016 nepřipustit. Uvidíme, jak v tomto předsevzetí Evropa uspěje.

Schengen – náš národní zájem

Jedním z největších výdobytků EU je volný pohyb osob, tedy „Schengen“, a je českým národním zájmem jeho zachování. Zavedení hraničních kontrol by bylo krokem pryč od svobody a také nepříliš produktivním – teroristé by své zbraně pašovali přes „zelenou“ hranici mimo oficiální přechody. Efektivnější by byly namátkové kontroly na dálnicích uvnitř zemí, na předem neznámých místech a v neoznámených časech. To by bylo pro záchyt teroristů efektivnější než zavedení kontrol na předem známých hraničních přechodech.

Nic tak nediskreditovalo Evropskou unii a její instituce jako hloupý, bohorovný a nafoukaný přístup Evropské komise k uprchlické krizi. Tvářila se, že se nic neděje, a pak chtěla proti vůli států a jejich obyvatel uprchlíky přerozdělovat. V každé slušné parlamentní demokracii by současné Evropské komisi už dávno byla vyslovena nedůvěra.

Izraelská lekce

Pro nás, stoupence Evropské unie, je nutné si uvědomit, že k rehabilitaci evropských institucí v očích obyvatelstva nedojde, dokud trpaslíci jako Juncker a Mogheriniová nebudou nahrazeni skutečnými státníky. Na krizi reagovali jak? Mimo jiné návrhem segregace, diskriminace a značkování izraelského zboží ze Západního břehu! To už rovnou mohli navrhnout, aby na tom zboží byla velká žlutá šesticípá hvězda s nápisem „Jude“…

Neuvěřitelné, jak nějaký chorý mozek mohlo něco tak hanebného a skandálního vůbec napadnout. V situaci, kdy izraelská bezpečnostní kontrola nad Západním břehem garantuje, že Islámský stát tam neexpanduje a místní arabské obyvatelstvo nevraždí. A garantuje také, že žádní islamisté či migranti ze Západního břehu do Evropy neproudí. Izraeli bychom měli být jako Evropané za bezpečnostní kontrolu nad Západním břehem naopak vděčni.

A také se od Izraelců učit, jak žít s muslimskou komunitou v našich řadách, v níž velice malá, leč odhodlaná nenávistná menšina chce co nejvíc z nás zavraždit. A jak se před ní efektivně chránit. Je nejvyšší čas, aby se Evropa začala od Izraele učit a přestala ho démonizovat. Kvůli našemu vlastnímu přežití.

Záchrana projektu evropské integrace a obnova důvěry občanů v evropské instituce si však každopádně vyžadují, aby šašci jako Juncker a Mogheriniová co nejrychleji přišli o práci. Větší realismus než oni totiž v nejzásadnější otázce roku 2015 projevil …ehm, …Viktor Orbán.

LN, 29.12.2015