Za nezodpovědné chování státu v letech hospodářského růstu nyní platí všichni občané. O důsledcích marnotratné politiky minulých vlád a krizi ve zdravotnictví jsme hovořili s poradcem premiéra a ředitelem Občanského institutu.

* Počáteční veřejná podpora lékařům se postupně změnila v hysterii proti nim a dehonestování lékařského stavu. Ke které straně sporu jste se přiklonil?

Dvě miliardy na zvýšení platů lékařů, které jim nabídl ministr Heger a vláda, považuji v období snahy o snížení deficitu veřejných financí za velkorysou částku a licitování o ní ze strany lékařských odborů za jejich velkou strategickou i taktickou chybu. A je otázka, zda je vůbec měli dostat. Proč důrazněji neprotestovali v letech prosperity, kdy nás vlády zbytečně zadlužovaly? Za jejich další, naprosto neobhajitelný požadavek považuji záruky, aby se mohli všichni vrátit na svá původní místa. V této souvislosti bych připomněl stávku amerických leteckých dispečerů z roku 1981. Ronald Reagan je tehdy všechny propustil, protože podle amerických zákonů nemá nikdo právo ohrožovat stávkou bezpečnost občanů.

* Ale jejich protest není veden jen mzdovými požadavky, ale také nespokojeností s plýtváním a korupcí ve zdravotnictví.

A jak tento problém vyřeší nepolitický nástroj, jako je stávka? Navíc boj lékařů proti nehospodárnosti a korupci nyní působí nevěrohodně, protože se odmítli o peníze podělit s ostatními zdravotnickými pracovníky. Problém korupce a nehospodárnosti je velmi závažný, ale ten mohou úspěšně řešit pouze kredibilní politici. Lékaři jen protestují, aniž přicházejí s vlastním konkrétním návrhem reformy zdravotnictví. Podobně jako většina voličů dvacet let na svá práva rezignovali, tolerovali nemalé utrácení státních peněz zejména v letech 1998 až 2006 a nyní odmítají spolu s ostatními občany nést za své jednání odpovědnost. Navíc si pro svůj protest zvolili nejméně vhodný okamžik, kdy stát musí šetřit a splácet dluhy, které jsme napáchali v období prosperity.

* Podle lékařů by na zvýšení jejich platů úplně stačilo omezit nešetrné nakládání s financemi resortu.

To je sice tvrzení pravdivé, ale zároveň bezcenné, protože nenabízí žádný praktický návod, jak toho dosáhnout.

* Proč se ale zlobit na lékaře pro jejich mzdové požadavky, když u nás někteří neoliberální politici hlásají, že všechno vyřeší trh?

Tady nikdy nebyl žádný neoliberalismus, nýbrž víceméně tržní hospodářství s extrémně silnou přítomností a zásahy státu. Kudy u nás v uplynulých dvaceti letech vedla cesta k bohatství? Přes trh a férovou konkurenci? Ne. Cesta k prosperitě řady firem se dosud ubírala přes státní zakázky. To, co máme, není kapitalismus, ale socialismus pro bohaté. Jak firmy bohatnou? Dohodnou se se státem, jak získat peníze daňových poplatníků. To je model, který tady máme, a ten nyní selhal.

* Vyřešila by podle vás současné problémy systému českého zdravotnictví větší míra jeho privatizace?

Tím si nejsem jist. Podle mě by obecně privatizace zdravotnictví pomohla, ale nyní máme schizofrenní zdravotní systém, v němž stát vybírá od občanů zdravotní pojištění, de facto zdravotní daň, a za ni jim garantuje rozsah a kvalitu péče víceméně stejné pro všechny. Současně si ale hrajeme na to, že u nás panuje konkurence mezi zdravotními pojišťovnami jako soukromými subjekty. Ve skutečnosti jsou tyto instituce státními agenturami, které pobírají svým způsobem garantované peníze daňových poplatníků a za to jim zprostředkovávají prakticky stejné služby. Představa, že tady máme nějaký volný trh zdravotního pojištění, je tedy absurdní. V takové situaci nedává smysl ani to, aby jich bylo tolik.

* Myslíte, že existuje politická vůle tento stav změnit?

Přál bych si to, ale od devadesátých let, kdy byl tento systém nastaven, jsem nezaregistroval žádný zásadní pokus o změnu.

Vyšlo na www.parlamentnilisty.cz