Zkušenosti s nadvládou podezřívavosti: Amerika a antidiskriminace

Washnigton, červen

Když roku 1954 označil Nejvyšší soud Spojených států v případu Brown versus Board of Education rasovou segregaci na státních školách za protiústavní, nerozhodly o vítězství odpůrců rasové segregace jen právní úvahy soudců. Zásadní oporu v boji proti doktríně „oddělení, ale rovnoprávní“ („separate but equal“) poskytli Thurgoodu Marshallovi a ostatním právníkům Národní asociace na podporu barevných (National Association for the Advancement of Colored People, NAACP) psychologové černé pleti Kenneth Bancroft Clark a Mamie Pipps Clarková. Tito manželé provedli už ve čtyřicátých letech test, kterým dokázali negativní psychologický dopad rasové segregace na černošské děti. Právníci NAACP proto Kennetha Clarka získali jako odborného znalce v několika soudních procesech, v nichž bojovali proti rasové segregaci, mimo jiné i v jednom z pěti procesů, které nejvyšší soud později shrnul pod heslem Brown.
Clarkovy výklady o tom, jak rasová segregace škodí osobnostnímu vývoji černošských dětí, na soudce Nejvyššího soudu očividně silně zapůsobily. Protože ve svém slavném rozhodnutí rušícím rasovou segregaci citovali z jedné Clarkovy vědecké stati, kterou podepsalo pětatřicet předních sociologů. Onen odkaz jako by povýšil společenské vědy, protože v případě Brown přiznal soud poprvé v prominentním výroku průkazní sílu výsledkům psychologického výzkumu.
Že by se v boji s diskriminací společenské vědy zohledňovaly přiměřeně, však podle Lindy Hamiltonové Kriegerové, profesorky práva na univerzitě Berkeley, nelze tvrdit ani padesát let po uvedeném případu. Profesorka Kriegerová, jež se dlouhodobě zabývá vztahem mezi kognitivní sociální psychologií a právem, to přičítá nevyhnutelnému napětí mezi oběma disciplínami. Právo se rozhodně legitimuje tím, že garantuje stabilitu a bezpečí, a proto jsou soudcové pochopitelně zdrženliví, mají-li uznat nové teorie kognitivní sociální psychologie, které se navíc empirické sociální vědy právě snaží zpochybnit, píše tato profesorka práva společně s psycholožkou Susan Fiskeovou z Princetonské university v textu, který má v nejbližších dnech otisknout právnický časopis „California Law Review“ („Behavioral Realism in Antidiscrimination Law: Naturalizing Disparate Treatment Theory“).

Ve svém článku proto doporučují „strategické partnerství“ „progresivních právníků“ a „sociálně angažovaných sociálních psychologů“. Ti by měli společně usilovat o to, aby se soudci při rozhodování v případech diskriminace neřídili zastaralými názory a myšlenkovými vzorci. Kriegerová s Fiskeovou přitom mají na mysli především podle jejich názoru podceňovaný význam podvědomí. Spolu s celou řadou právníků a psychologů si stěžují, že zákony a judikatura se dodnes při prevenci a sankcionování nerovného přístupu vztahují převážně k vědomým rozhodnutím zaměstnavatele, ačkoli s otevřeným a cíleným znevýhodňováním sociálních menšin se dnes setkáváme spíš výjimečně. Hlavní problém podle nich představuje nerovný přístup plynoucí ze subtilních předsudků a stereotypů, které si ti, kdo by měli rozhodovat o personálních otázkách, mnohdy vůbec neuvědomují.

Jako důkaz teze o nebezpečném vlivu „nevědomé předpojatosti“ („unconscious bias“) se poukazuje na implicitní asociační test (IAT) psychologů Mahzarina Banajiho z Harvardovy univerzity a Anthonyho Greenwaldeho z washingtonské univerzity. Dvě třetiny bílých Američanů podle něj bezděky dávají přednost bílým lidem před černými. IAT dále odhaluje značnou míru nevědomé předpojatosti ke starším lidem, lidem s nadváhou, k ženám a homosexuálům, jež se projevuje dokonce i u osob, které k těmto skupinám patří.

Ve Spojených státech se dnes už stalo takřka lidovou zábavou pátrat pomocí internetových stránek typu www.implicit.harvard.edu či www.tolerance.org po vlastních skrytých předsudcích k určitým skupinám obyvatelstva. Velké podniky jako naftový koncern BP také IAT využívají k osobnímu školení, aby si manažeři uvědomili nebezpečí, že se budou bezděky znevýhodňovat sociální menšiny. Protože i v případě nevědomé diskriminace dnes hrozí nákladné soudní procesy.
Jak napsal v textu vydaném roku 2005 a určeném americké advokátní komoře („The Recent Trend in Sex and Other Discrimination Claims: Pay and Promotion under Scrutiny“) philadelphský odborník na pracovní právo Mark Dichter, od konce šedesátých let opět značně vzrostly hromadné stížnosti na přestupky proti antidiskriminačnímu předpisu občanského zákoníku z roku 1964 (Kap. VII). Jedním z rozhodujících důvodů podle Dichtera tvoří skutečnost, že zastánci teorie nevědomé předpojatosti v diskriminačních procesech úspěšně bojovali za zohledňování skrytých předsudků.

Tak se například v roce 2004 investiční banka Morgan Stanley zavázala v rámci mimosoudního vyrovnání vyplatit čtyřiapadesát miliónů dolarů za údajné znevýhodnění zaměstnanců ženského pohlaví. Skupinu tří set čtyřiceti žalobkyň podpořil mimo jiné sociolog William Bielby, který dovodil, že genderové stereotypy natolik ovlivňovaly rozhodování manažerů a organizace celého podniku, že pro ženy byl obecně profesní postup těžší. Bielby, který přednáší na pennsylvanské univerzitě, bývá pokládán za hvězdného znalce na poli diskriminačních procesů. Ve více než padesáti procesech údajně pomohl žalobcům vysoudit vyrovnání spojené s celkovou částkou přesahující miliardu dolarů.

Jeden z nejsledovanějších diskriminačních procesů, v nichž osmapadesátiletý Dolby figuroval jako znalec, vyvolala hromadná žaloba proti koncernu provozujícímu supermarkety Wal-Mart, jemuž přes půl miliónu zaměstnankyň vytýká diskriminaci – jde o početně největší hromadnou žalobu v pracovněprávním sporu v dějinách amerického soudnictví. Když žalobu roku 2004 schválil spolkový soudce v San Francisku, opíral se přitom mimo jiné o Bielbyho výroky. Jak sociolog před soudem uvedl, nebezpečí diskriminujících rozhodnutí plynoucích z nevědomých předsudků je obzvlášť velké, ponechají-li podniky v personálních otázkách zodpovědným manažerům velký rozhodovací prostor, který jim umožní soustředit se na informace potvrzující jejich vlastní předsudky. Ve sporu, jímž se tč. zabývá odvolací soud, právníci Wal-Martu mimo jiné namítali, že výzkumy citované Bielbym nejsou případné, protože v nich byly dotazovány skupiny osob jako vysokoškolští studenti, z jejichž chování nelze usazovat na chování manažerů Wal-Martu.

Kritici Dichterova typu se proto snaží znalce z řad hnutí proti stereotypům porazit jejich vlastními zbraněmi: Jednou z nejpozoruhodnějších slabin teorie nevědomé předpojatosti prý je, že opomíjí jiné možné příčiny rozdílného platu a postupu mužů a žen, kupříkladu vědecké studie o tom, že ženy neprávem hůře hodnotí vlastní výkony. Bielby a jeho spolubojovníci tím prý dělají přesně to, co vytýkají žalovaným podnikům: Opírají se o stereotypy, totiž o paušální předpoklad, že ženy a sociální menšiny se obecně znevýhodňují, aniž by zkoumali skutečné poměry v žalovaném podniku.

Psychologové Hal Arkes z Ohio State University a Philip Tetlock z university Berkeley jdou ve svých výtkách ještě dál. Kritizují, že nikoli vědecké poznatky, nýbrž obsesivní snaha o sociální rovnost se stávají důvodem, proč dnes už k obvinění z rasismu a sexismu stačí pouhá politicky nekorektní asociace. Přitom prý se totiž přehlíží, že rozdílné názory na černochy a bělochy, na ženy a muže, homosexuály a heterosexuály, které údajně odhaluje implicitní asociační text, mohou docela jednoduše odrážet stávající sociální rozdíly. Zda pak následuje diskriminační chování, anebo naopak obzvláštní citlivost k nebezpečí znevýhodňování, je prý už docela jiná otázka, píší oba psychologové ve své stati „Attribution of Implicit Prejudice or Would Jesse Jackson ´Fail´the Implicit Association Test?“, otištěném roku 2004 v časopise „Psychological Inquiry“. Arkes s Telockem se obávají, že soudci, kteří chtějí trestat už nevlídné myšlenky, úředně napomáhají myšlenkové policii orwellovského typu.

Vyšlo v časopise Der Spiegel