Zadržení Víta Jedličky, samozvaného prezidenta fiktivní republiky Liberland, názorně ukazuje limity libertarianismu, svrhne-li se v utopickou ideologii. Teatrální gesto vyhlašování Liberlandu nepomohlo věci svobodě v Evropě ani o milimetr, jediné, čemu mohlo posloužit, je sebeprezentace pana Jedličky. Zároveň však názorně dokazuje, že Jedlička, stejně jako levice, nechápe smysl státu, jen v gardu opačném. Levice si myslí, že stát je od toho, aby nám dával dávky a pečoval o nás.
Jedlička má pravdu, že tento současný stát příliš zdaňuje, příliš přerozděluje a příliš nám zasahuje do životů. Ale Jedlička zároveň nezohledňuje, že hlavním smyslem státu je bezpečnost, ochrana práv a obrana svobody obyvatel. Stát není od toho, aby nám dával dávky, ale od toho, aby nám zajistil obranu. Liberland nikomu obranu nezajistí, ani svému tzv. prezidentovi. Ten má štěstí, že je v civilizované Evropě, v níž maximálně skončí zadržen na pár hodin v policejní cele. Kdyby Liberland vyhlašoval v jiných částech světa, Jedlička by dopadl mnohem hůř a neměl by dlouhou životnost. Jedlička trivializuje smysl státu a relativizuje smysl občanství. Totiž občanství – ve smyslu spoluobčanství – je založeno na vzájemné loajalitě, v posledku na ochotě ručit si za svou svobodu a svou zemi svými životy. Tím, že když nás někdo napadne, budeme za své spoluobčany bojovat, i když je osobně neznáme. Liberland nemá občany, kteří by toho byli ochotni či schopni. Kdyby je v minulosti napadl oddíl janičárů, byli by povražděni velice rychle. A dnes stačí hlídka chorvatské či srbské policie, a stráví noc v policejní cele. To je stinná stránka separatismu: rozdrobí-li se funkční státy na utopické Liberlandy, těžit bude z toho nejbezohlednější gauner v okolí. Ten, kdo na svém území žádný liberalismus netoleruje.
Aby svoboda přežila, je nutné, aby se stát nestal jejím vnitřním nepřítelem, aby svobodu neomezoval a neohrožoval. Ale aby svoboda přežila, je taky nutné, aby existoval stát s dostatečným ozbrojeným odstrašujícím arzenálem, který tu svobodu brání proti vnějším militaristickým agresorům. Stát, k němuž mají obyvatelé loajalitu. Od kterého nečekají dávky, nýbrž ochranu svobody a jsou tudíž ochotni se na ní se zbraní v ruce podílet. To Jedlička není schopen zajistit. Svobodě dělá službu věru medvědí.Zároveň prokazuje prazvláštní loajalitu vůči své dosavadní vlasti, České republice. Jeho patriotismus vůči ní je na nule, když ji tak přeochotně vymění za prezidentství země jiné, byť fiktivní. A co jeho loajalita k naší vlajce? Co je z hlediska svobody špatného na krásné, estetické vlajce, která má dva horizontální pruhy, bílý a červený, a mezi nimi u žerdi modrý klín sahající do její poloviny?
Co je z hlediska svobody špatného na vlajce, již měli na trupech spitfirů českoslovenští piloti bojující proti nacismu? Co je z hlediska svobody špatného na vlajce, potřísněné krví mučedníků, již v roce 1968 nesli bezbranní občané pochodující vstříc okupačním tankům? A co z hlediska svobody je špatného na vlajce, jež ve chladných dnech a večerech vlála nad stotisícovými davy, které v listopadu 1989 odzvonily komunismu? Co je na ní z hlediska svobody tak špatného, že ji Jehlička musel pro sebe vyměnit za ten žlutě-černě-žlutý hadr s umělým znakem neexistující země? To kvůli daňovému ráji? Kde by měli mít srdce, někteří lidé mají kalkulačku.Ale má to jeden klad. Jedlička v minulosti několikrát kandidoval do zastupitelských sborů. V České republice a za Českou republiku. Nyní, s jeho loajalitou vůči české vlajce a s patriotismem vůči České republice plně prokázanými, doufejme, že bude mít alespoň tolik slušnosti, že na žádný post už v českých volbách kandidovat nebude. Je totiž prezidentem Liberlandu, tedy u nás a pro nás cizincem.
Vysíláno na ČRo 16.5.2015
Pane Romane Jochu,kde žijete? zřejmě mimo území ČR.Pokud by jste byl tím pravím občanem,tak nemůžete nikomu z nás doposud ovcí tvrdit,že ČR je funkčním státem,kde soudí zkorumpovaná justice,pomáhají a chrání leví policisté a státní zástupci zejména v okr. Louny úmyslně zatajují trestné činy soudců,kteří pohrdají zákony EU a úmluvami na ochranu práv a svobod občanů EU.Pokud o tom nevíte, tam tam kde žijete sledujte media.Jako občan EU nám zajisté sdělíte jaké kroky jste učinil jako loajální občan v současnosti,kdy jsme jako občané EU napadeni,kdy je nezákonně narušována hranice Schengenu agresory. Zřejmě Vaše neznalost současného stavu země pramení z Vaší pozice, kdy v současnosti Vy sám bojujete za spoluobčany EU na hranicích ,kdy zajisté ručíte za svobodu svým životem.Čest Vám a Vaší idee o fungujícím státu ČR. Autonomní území Bohemie-ČR. Radek Hyhlan
Pane Hyhlan… tu vaší Bohemii by ste si měl nejdřív uklidit. takový chlív sem v životě neviděl, je hanba že si člověk jako vy stěžuje na bordel ve státě a přitom si nezvládá udělat pořádek ani na vlastním dvoře. Je hanba že si říkáte farmář. Kdejaký přivandrovalec z východu by k tomu kusu přírody, který jste tak zprznil v honbě za penězi, měl větší úctu a respekt.
Vlastenectví nebo dokonce adorace vlajky je lidská povinnost??? To snad Roman Joch nemůže myslet vážně…
Další Jochovým omylem je spojování vlastenectví a loajality ke státu, kterého je člověk občanem. To jsou dvě naprosto odlišné věci.
V jednom má ale přeci jen pravdu: “Aby svoboda přežila, je nutné, aby se stát nestal jejím vnitřním nepřítelem, aby svobodu neomezoval a neohrožoval.”
Stalo se. Stát JE NEPŘÍTELEM svobody a nepřítelem občanů. Už dávno!!! A proto Liberland.
Já bych nabídl poněkud jiný pohled. Předem upozorňuji, že nejsem s Liberlandem nijak spojen, nikoho z nich nijak neznám a s první polovinou článku Romana Jocha víceméně souhlasím. Nicméně druhá polovina mi přijde až příliš negativistická vůči panu Jedličkovi.
Srovnejte situaci kolem Liberlandu se situací 17. a 18. století, kdy z Evropy odcházela řada lidí do Nového světa za oceánem. Důvodů mohla být řada, ale jeden z hlavních byl útěk před náboženskou nesvobodou. Určitě řada z těch, kteří odešli, byli vlastenci, pokud by to jen trochu šlo, ve své vlasti by zůstali, ale nemožnost svobodně praktikovat jejich náboženství a vidina, že za oceánem to půjde, ja hnala pryč. A troufám si tvrdit, že většina z nich, i když zpočátku byl jejich život v koloniích určitě těžší než v Evropě, nelitovala a nakonec ke svému novému domovu cítila větší loajalitu než k původnímu.
Možná si řeknete, že pan Jedlička v Česku zdaleka není tolik omezován jako např. quakeři v Anglii, ale to může kdokoliv jiný než pan Jedlička těžko posoudit. Dnes asi také většina lidí nerozumí tomu, jak mohlo být náboženství tak silným hnacím motorem, vydat se přes oceán vstříc nejasné budoucnosti. Pan Jedlička může daňovou a regulatorní zátěž v Česku (či obecně v Evropě) vnímat stejně úkorně. Snažil se to změnit přesvědčováním občanů a kandidaturou ve volbách, ale pochopil, že tím nezmění nic. Může to pro něj být natolik důležité, že se vydá na poněkud donkichotskou cestu, nechá se zatýkat policií a nejspíš se vystaví mezinárodní ostudě, až celý projekt zkachuje.
A teď si představte, že by se mu založit Liberland nakonec přece jen podařilo (i když osobně to za moc pravděpodobné nepovažuji), ten by byl skutečně liberálním státem a panu Jedličkovi by se pak splnil jeho sen. Neměl by pak plné právo ten žluto-černě-žlutý hadr milovat?
Plně s Vámi souhlasím. Navíc by ti, co pana Jedličku zadrželi měli pochopit, že by to měla být každého člověka jeho věc, kde chce žít. To by mělo být jeho svobodné rozhodnutí. Nebo se někdo bojí, že by to šlo i jinak?