Že by Západ nepodporoval chorvatské nebo kosovské separatisty, to snad pan Zrno nemůže myslet vážně. To je buď slepý nebo lhář. Jen připomenu, že po obsazení Kosova armádami NATO, které se ani neobtěžovali vyhlásit válku, bylo slibováno horem dolem, že integrita srbského státu zůstává zachována – to už samo o sobě znělo jako špatný vtip. Dnes se slovy pana Zrna “proces završuje”. Po devíti letech správy mezinárodních sil, pod jejichž patronací byly muslimskou chátrou zpustošeny nenahraditelné kulturní poklady a kdy musely tisíce Srbů Kosovo opustit, je najednou nezávislost nevyhnutelným řešením. Teď má Západ zavázaného sluhu i s jeho mafiánskou vládou (stejně jako kdysi válečného zločince Tudjmana) a když nebudou Srbové zlobit, na což už se asi nevzmůžou, bude jim milostivě umožněno stanout v řadách evropských demokratur. Udržovat nějakou vojenskou základnu v Kosovu asi Američané budou muset, protože jejich stupidní strategie se kterou si vybírají přátelé, kteří se proti nim vzápětí obracejí, se jim může tentokrát opět vymstít a pak se základna bude hodit.

Ještě poznámka k náboženskému resp. národnostnímu konfliktu. Konflikt dvou nacionalismů vůbec nevyvrací konflikt dvou náboženství. V tomto, jako i v mnoha jiných případech nelze vůbec odlišit nacionalistické a religiozní pohnutky, protože splývají v jedno. Ostatně provázanost Srbské pravoslavné církve s národem nebo chceme-li státem není o nic větší než u katolických Chorvatů, jejichž faráři ve válečné extázi 90. let zvraceli z kazatelen své nenávistné výpady proti “vousatým opicím”, stejně jako jejich předchůdci za genocidy Srbů během 2. světové války.

V jedné věci má ale pan Zrno jistě pravdu: Srbsko není žádným obranným valem křesťanského Západu, protože něco jako křesťanský Západ dávno neexistuje.