Praha, aby navázala partnerství s Pekingem a získala pandu, schválila, že Tchaj-wan je součástí Číny. Spolupráce zatím probíhá hladce. V pondělí 28. března dokonce dorazí na oficiální návštěvu čínský prezident Si Ťin-pching. 

Kdyby Praha družbu navazovala s Londýnem, odmávla by, že Irsko je součástí Británie? Kdyby se družila s Dublinem, podepsala by, že Ulster je součástí Irska? Absurdní představa. Proč tedy kvůli pandě tvrdit, že Tchaj-wan je součástí Číny? Ta formulace je perfidní: zároveň pravdivá i nepravdivá. Je pravda, že ostrov Tchaj-wan (Formosa) je součástí historické Číny. Stejně jako je ostrov Irsko součástí Britských ostrovů a Ulster leží v Irsku. Ale je nepravdou, když se sugeruje, že Irsko je součástí Velké Británie či Ulster součástí Irské republiky. Ne, Irská republika není součástí Spojeného království; a ne, Ulster není její součástí.

Tchaj-wan je součástí geografické Číny, ale Tchaj-wan není a ani nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky. Možná se časem dobrovolně sjednotí s pevninskou Čínou; ale to by v ní musel být režim svobodnější než současná komunistická diktatura. Stát na Tchaj-wanu je Čínská republika; ta byla založena v roce 1912. Proti ní nastala komunistická rebelie, jež vroce 1949 v pevninské Číně uspěla a komunisté v ní založili stát nový, Čínskou lidovou republiku. Vláda Čínské republiky se uchýlila na Tchaj-wan. Ten však nikdy nebyl součástí Čínské lidové republiky. Ani vteřinu, ani pikosekundu. Proč tedy přijímat formulaci, že Tchaj-wan je součástí Číny? Součástí historické Číny je i Mongolsko, a přesto nikdo nevykřikuje, že „Mongolsko je součástí Číny“ – z toho prostého důvodu, že Stát Mongolsko součástí Čínské lidové republiky není. Na území historické a geografické Číny se nachází spousta státních útvarů: Čínská lidová republika, Čínská republika na Tchaj-wanu, Stát Mongolsko, ale i Tuvinská republika, která je dnes součástí Ruské federace. Budeme proto říkat, že „Tuva je součástí Číny“? Jak absurdní.

Naděje na mrzký peníz 

Ale všichni samozřejmě víme, že pro to, aby Praha toto prohlášení podepsala, důvod je. Je jím servilita vůči čínským komunistům v naději na mrzký peníz – a na pandu – tedy otrocká mentalita těch, kdo pro to hlasovali. To nejsou lidé, minimálně ne svobodymilovní lidé, to jsou Glumové, ubohá, mizerná, politováníhodná stvoření, žijící v mentální a morální tmě, ukrývající se před světlem a před světem, posedlá a zotročená touhou po svém „miláškovi“, čínském jüanu. „Jeden prsten vládne všem…“

Přitom nechápou, že Tchaj-wan je pro nás výhodnějším obchodním partnerem než rudá Čína; investice Tchaj-wanu v České republice jsou objemnější než ty čínské; a byznys s Tchaj-wanem je byznys oboustranně výhodný, zatímco byznys s rudou Čínou k nám vtahuje její politický vliv. A to poslední, co při problémech Evropy s Ruskem, islamisty a s migrací ještě potřebujeme, je vliv čínských komunistů na naši politiku.

Samozřejmě ten Glum nejvyšší sedí na Hradě. Tento Glum pozval do Prahy na konec března nejvyššího čínského komunistu, Si Ťin-pchinga.

Soudruh Si předsedá nejlidnatější otrokářské říši na světě; je to tyran, který vládne největšímu počtu poddaných. Tím neříkám, že čínský komunistický režim je na světě nejhorší; není, jsou i horší, například komunistický v Severní Koreji či džihádistický v tzv. Islámském státu (Daiš). Faktem ale je, že nejlidnatější tyranií světa je komunistická Čína a soudruh Si je největším tyranem: vězní více lidí než kdokoli jiný.

Zajisté i s takovými je nezbytné se stýkat. Roosevelt a Churchill se sešli se Stalinem, Eisenhower a Kennedy s Chruščovem, Nixon a Carter s Brežněvem. Nixon dokonce s nejmasovějším vrahem 20. století Mao Ce-tungem, předchůdcem soudruha Si.

Ale pro setkání s nimi by měla platit hygienická etiketa: polibek ano, ale jazyk do pusy už ne. To však náš nejvyšší Glum se soudruhem Si zamýšlí: nejen polibek, ale i jazyk do pusy.

Tyran v Lánech 

Polibkem je přijetí na Hradě, v úřadu prezidenta. Budiž, soudruha Si přijali i státníci jiní. Ale vsunutím jazyka do jeho pusy je jeho pozvání na zámek do Lán, pár set metrů od hrobu, kde leží Masaryk. To Zeman nemusel, to si už mohl odpustit. Tyran nad pevninskou Čínou bude šlapat po půdě, v níž odpočívá zakladatel republiky. Jen proto, že má prsten; stačí, aby mávnul prstem, a náš Glum nejvyšší se stává inkontinentním. Tady je už občanská neposlušnost proti vrchnímu Glumovi namístě. Ve městech s početnou irskou komunitou se řeky na den svatého Patrika barví zeleně; kdyby Praha měla primátora, který by stál za to, nechal by v době pobytu soudruha Si obarvit Vltavu rudě: až se na ni tyran Si bude dívat z Hradu, ať mu její barva připomíná krev statisíců, možná milionů čínských vlastenců, stoupenců svobody, křesťanů, členů hnutí Falun Kung i Tibeťanů, mučených a popravovaných v jeho koncentračních táborech Lao-kai.

Nejvyšší Glum tyrana Si pozvala my tomu nemůžeme zabránit. Přesto však něco udělat můžeme: dát oběma najevo, co si o nich myslíme.

Vyšlo v LN 26.3.2016