Diskuse okolo vykonání trestu smrti na bývalém diktátorovi Husajnovi je směšná a dokonale odráží intelektuální i morální úpadek všeobecného měřítka spravedlnosti a trestu. Ponechám teď stranou poloslepé organizace jako Amnesty International, která ve svých statistikách o celosvětovém počtu každoročně popravených nedělá rozdíl mezi popravami v USA (kde bývají na smrt odsouzeni pouze nejtěžší zločinci) a např. v Číně (kde se rutinně popravují odpůrci komunistického režimu). Je ostatně zajímavé, že zrovna „human rights“ organizace zacházejí s lidmi zase jako se statistikou bez ohledu na spravedlnost či nespravedlnost takového odsouzení. Saddám Husajn se tak pravděpodobně v příštím roce ve statistikách Amnesty International objeví jen jako jeden z popravených. Možná i vedle nějakého čínského disidenta. Nechme ovšem toto stranou.Dovolil bych si poukázat na jeden důležitý detail: Saddám Husajn není jedním z masových vrahů. Není obyčejným zločincem gigantického formátu, který má na svědomí vraždy nevinných mužů, žen a dětí. Není odhaleným vrahem z titulních stránek světových deníků, jako třeba Marc Dutroux, nebo pověstný Bind-Torture-Kill maniak z minulého roku. Jeho výjimečný zločin nespočívá pouze ve strašlivém počtu jeho obětí. Zatímco každý „obyčejný“ masový vrah vraždí s rizikem, za tím či oním mrzkým cílem ( peníze, sexuální uspokojení, nebo nenávist k lidem), vraždí proto, že je mu dána příležitost. Trvale se kolem něj vznáší riziko polapení a spravedlivého trestu. U vládce je touto příležitostí svěřená moc, příležitost buď k obecnému blahu nebo k nekonečné zvůli. Pohnat ho k zodpovědnosti je věc výjimečná, a sama o sobě stojí množství lidských životů, nebezpečné nasazení a je vykoupena něčím víc, než jenom policejním zásahem.
Už křesťanský středověk si uvědomoval, že panovník je nositelem nejvyšší zodpovědnosti před lidmi a v poslední instanci před Bohem. Jeho majestát nebyl uznáván pro jeho výjimečné schopnosti, ale pro jemu svěřený úkol. Byl osobou pomazanou a posvátnou, ne kvůli sobě, ale kvůli svěřené moci. Jedinečný úkol je spojen s jedinečnou odpovědností a v případě selhání musí být spojen i s jedinečným trestem. Vina vraždícího vládce je větší než vina obyčejného vraždícího smrtelníka a to nejen proto, že obvykle zvládl popravit více lidí, než se to může podařit „běžným vrahům“. Ale i proto, že jeho role, postavení a volná ruka pro jeho zvůli je větší. Poprava Saddáma není toliko individuálním potrestáním jednoho zločince, ale i nutným aktem spravedlnosti vůči zneužití veřejné moci. Jeho zločiny jsou o to výjimečnější, o kolik výjimečnější bylo jeho postavení, ve kterém své krvavé rozkazy vydával a to prakticky bez rizika, že bude potrestán. Jsem ochoten diskutovat o trestu smrti pro obyčejného masového vraha, o trestu smrti pro vraha tohoto společenského formátu se může diskutovat jen s
vědomím dopadu výsledku diskuse na politickou morálku společnosti. I dnešní společnost uznává hierarchii privilegovaných, kteří jsou díky svému výjimečnému poslání po právu privilegováni. Stejně tak tomu ovšem je i v opačném gardu, za privilegia se platí i většími důsledky v případě selhání. Běžný přestupek, který veřejnost přejde u obyčejných lidí bez povšimnutí, má na politika smrtelný dopad, i kdyby to byla jen jízda vlakem na černo. To, co politikovi srazí hlavu, je pro většinu lidí jen nepříjemnost. Nepopravit Saddáma Husajna by znamenalo negaci i této každodenně uznávané pozitivní hierarchie, kdy se obzvláště zodpovědným dostává obzvláštních privilegií. Tak tomu je i ve zdravé, demokratické společnosti a o to víc to musí platit i pro ty, kteří onu moc získali neprávem či podvodem. Na nejvyšším stupni této hierarchie musí v opačném případě stát i nejvyšší trest. Diskutuje se o nutnosti zakotvení irácké společnosti v hodnotách Západu, svobodě a demokracii. Poprava Saddáma je paradoxně první povinností těch, kteří tento úkol převzali. Jak chcete ukázat cestu k porozumění západním představám o svobodě, když nejste schopni elementárního zadostiučinění spravedlnosti? – tak bych se ptal jako irácký občan.
Poprava nacistických pohlavárů po Norimberském procesu nebyla jistě jen popravou za trest. Byla veřejným výrazem toho, kolik váží milióny životů nevinných, zabitých jen díky zvůli těch, kterým je svěřena moc. Považovat proto trest smrti pro Husajna za barbarství je jen výrazem barbarského nepochopení hodnot. O to více je s podivem, že se k těmto hlasům přidává i Katolická církev, která je celá staletí právě nositelem výše zmíněné myšlenky, že světská moc je spojena s výjimečným majestátem, ovšem na rozdíl od „božských“ pohanských císařů i s výjimečnými důsledky v případě zneužití tohoto majestátu.
autor je student
1. Pakliže Saddám nebyl legitimní, pak ovšem nebyl legitimní ani loutkový režim dosazený okupanty z USraele, který jej nechal pověsit. Saddám nebyl legitimní pouze v případě, že by existoval legitimní nástupce příslušného panovníka, který dobrovolně neabdikoval. Pakliže by existoval, byl by Saddám pochopitelně stejně nelegitimní, jakou současný Bushův “státní prezident”. Pak ale vražda zůstane stále vraždou.
2. USrael, v jehož službách stojíte, vznikl revolucí proti anglickému králi, tak používá podobné nelegitimní praktiky i jinde, že?
3. Nemám nijakou potřebu zastávat se Eichmanna, ale legitimita jeho popravy státem, který jej soudil za činy z doby, kdy neexistoval, je podobná jako u Saddáma – žádná, ne kvůli nevinně, ale kvůli nedostatku práva na straně soudu jej trestat.
S Husajnem je to podbné – ať byl či nebyl vinen, jsem toho názoru, že i kdyby si zasloužil viset, nebyl odsouzen legitimní autoritou, neměl normální možnost se hájit. Velmi lituji, že stejně tak není legitimní autorita, která by nechala pověsit Bushe, který je rozhodně větším zločincem, než agent CIA Hussajn.
4. K onomu ultra jen tolik, že mezi liberály (mezi které řadím i Vás) a komunisty nevidím rozdílu podstatného, ale pouze co do intenzity aplikace idejí Rovnosti, Volnosti a Bratrství.
5. Není mi známo, že bych Vám dovolil, abyste mi tykal. Píšete, že jste gentleman, proto si laskavě odpusťe způsoby lůzy. To, že sloužíte zájmům židovstva neznamená, že Vám budu oplácet stejnou mincí, proto nadále zůstanu u vykání aniž bych se snižoval k podpásovému shazování oponenta.
omluva za překlep:
….přesto se nelze nezamyslet….
Nebudu se zastávat zločince jako je Saddam Husejn al-Tikrítí. Přesto se nelze zamyslet nad rychlostí, s jakou byl popraven. Nabízí se otázka, zda se řada jeho protivníků doma i v cizině neobávala, že napíše paměti anebo bude aspoň více mluvit. Mohli bychom se třeba dočíst, jak se s ním zejména v 80. letech přátelily USA, SSSR, Francie či Německo. Slyšet, jak za ním jezdil pan Rumsfeld etc. etc.
Tak především, Novus Ordo Seculorum, nikoli Novus ordo saeclorum; když už používáš latinské výrazy, používej je správně.
Saddam Hussein byl legitimní president Iráku asi jako Klement Gottwald byl legitimní president Československa. Poslední legitimní vládce Iráku – pokud vůbec lze v případě Iráku mluvit o legitimní vládě – byl král Faisal II. z rodu Hašimovců a jeho premiér Nuri as-Said, kteří byli zavražděni za arabské nacionálně-socialistické revoluce 14. července 1958 (výročí nechvalné francouzské revoluce).
Saddam byl pouliční gauner, který se stal aparatčikem nacionálně-socialistické strany BAAS. Považovat tohoto revolučního grázla a masového vraha za legitimního presidenta Iráku je jako považovat Idi Amina za legitimního presidenta Ugandy. Konec-konců Idi Amin taky nedal svolení ke svému svržení, že Ondřeji? A Allende taky nedal svolení ke svému svržení 11. září 1973, že Ondřeji?
Jaká to degenarece: člověk, který si pošetile a domýšlivě myslí, že je “ultra”, hájí nejposlednějšího revolucí ustaveného revolučního gangstra coby legitimního vládce!!?!!
K platnému soudu je třeba jurisdikce nad souzeným. Tu dává soudci vrchní představitel země. Není mi známo, že by prezident Iráku Husajn toho okupačního soudce pověřil, aby jej soudil, ani mi není známo, že by na svůj úřařad rezignoval a tak se stal podřízeným toho soudce. Vládní moc stejně jako třeba majetek nelze platně uchopit (okupační moc) pakliže její dosavadní držitel Saddám se jí nevzdal. Tudíž je oběšení Saddáma sprostou vraždou. Nejsem demokrat a nevěřím, že moc je z lidu.
Vražda Saddáma má však hlubokou tradici v kořenech Novus ordo saeclorum, mezi které patří vražda Ludvíka XVI. jménem lidu.
“Po jeho zneškodnění však už nelze postupovat stejně – v takové sotuaci už je trest smrti nepřípustný obecně a bez řádného soudu tím spíš.”
Moralku uz tedy nepovazujete za ryze subjektivni (intersubjektivni) zalezitost. To je dobra zprava. Jen tak dal
.
Je třeba podotnout, že nelze někoho usmrcovat jen tak, na základě morálních nebo politických dojmů. tedy když se někdo kvůli pomstě nebo kvůli pocitu, že si to kdosi zaslouží, rozhodne někoho zabít, není to samo o sobě autorizovaným procesem, který by splňoval nárok zákonného postupu.
Pokud je však někdo usmrcen bez přiměřeného zákonného postupu, jde o vraždu.
V případě Saddáma Hussajna nebyly splněny ani elemantární podmínky civilizovaného procesu, protože soudci byli měněni jak na běžícím pásu, Saddámovi obhájci byli vražděni, soud se konal za vojenské okupace a pod politickým tlakem. Pokud toto byl civilizovaný legitimní soud, pak komunistické justiční vraždy byly rovněž legálními soudy podle platných právních norem.
Snaha očernit Saddáma je sice usilovná, proamerické síly asi vyděsil nepodařený akt pověšení, který vyzněl pro Saddáma příliš pozitivně. Důležitá je pouze otázka, zda je možné někoho spravedlivě zavraždit. Podle mého názoru ano, pokud je u moci a aktuálně páchá zločiny. Po jeho zneškodnění však už nelze postupovat stejně – v takové sotuaci už je trest smrti nepřípustný obecně a bez řádného soudu tím spíš. Odsouzení před americkými volbami pak už jen korunuje toto krvavé divadlo vražedných komedianů, a ukazuje, o co zde šlo – o POLITICKOU JUSTIČNÍ VRAŽDU.
Vážený příteli OK, nejsem si jist tvrzením o vraždě spáchané na Husajnovi. Naopak. Jsem si jist, že se hluboce mýlíte. Kdyby Saddáma soudila okupační moc, byl by tady pobyl mnohem dýl. Jistě proces měl trvat déle a Saddám se měl mj. zodpovídat za otrávení Kurdů. Holt tak to někdy chodí, když diktátora nesoudí cizí okupační moc, ale vlastní lidé…
Saddáma ale nepopravila právoplatná autorita, a tudíž to byla vražda, nikoliv poprava. Jsem pro trest smrti, ale vynesený zákonným soudem a ne loutkovou okupační mocí nad státníkem okupované země.
Katechismus katolické církve, paragraf 2266:
Zachovat obecné blaho společnosti vyžaduje, aby byl útočník zneškodněn. Z tohoto důvodu tradiční učení církve uznalo, že je odůvodněné právo a povinnost právoplatné veřejné moci ukládat tresty přiměřené závažnosti zločinu, aniž by vylučovala, v případech krajní závažnosti, trest smrti [...]
Nazory katoliku nejsou automaticky nazory Katolicke cirkve.