Informace se sice v českých médiích objevila, ale málokdo otevřeně domyslel její důsledky. V diplomatických kruzích se o ní mluví, vyvolává zděšení a jeden z diplomatů to doslova považuje za “průser”.Tím nemyslím jen to, že Rusko okupací Krymu porušilo všemožné mezinárodní dohody – například Chartu OSN nebo Ženevské konvence -, když, byť to popírá, na tento poloostrov vyslalo vojáky své regulární armády v neoznačených uniformách.
V důsledku toho, pokud by je Ukrajinci zajali, se na ně nevztahují Ženevské konvence o ochraně zajatců, a tudíž by je mohli začít legálně popravovat. To nemám na mysli.
Mám na mysli Budapešťské memorandum z 5. prosince 1994, jímž USA, Velká Británie a Ruská federace poskytly Ukrajině bezpečnostní záruky, pokud se vzdá svých jaderných zbraní.
Pouze čtyři státy
Pouze čtyři státy – Jihoafrická republika (JAR), Bělorusko, Ukrajina a Kazachstán – měly v minulosti jaderné zbraně a dobrovolně se jich vzdaly. JAR za vlády bílé menšiny měla vlastní nukleární odstrašující sílu proti zbytku černé Afriky, již po ukončení apartheidu v roce 1989 a pádu režimu a nástupu vlády Nelsona Mandely v roce 1994 předala Američanům.
Po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) 26. prosince 1991 byly na území čtyř z 15 republik jaderné zbraně – Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Tři posledně zmíněné státy se jich později dobrovolně vzdaly a předaly je Rusku.
V prosinci 1994 v Budapešti vítězné mocnosti druhé světové války – Ruská federace coby nástupnický stát SSSR, USA a Velká Británie – podepsaly memorandum, v němž garantovaly územní integritu a neporušitelnost Ukrajiny výměnou za to, že se tato země vzdá svých jaderných zbraní ve prospěch Ruska.
Porušení Budapešťského memoranda
Ruské obsazení Krymu pak flagrantně porušuje Budapešťské memorandum. Velká Británie v duchu nejlepších tradic “perfidního Albionu” mlčí a dělá mrtvého brouka. Americké politiky z toho bolí hlava. Diplomaté z kontinentálních zemí Evropské unie se zájmem sledují USA a Velkou Británii a čekají, co bude – pokud vůbec něco.
Východní Asii však zachvátila panika. Japonsko a Jižní Korea si oprávněně kladou otázku: Lze se vůbec spolehnout na USA, jež sice poskytly jednoznačné územní záruky Ukrajině, ale nyní nic nedělají proti ruské okupaci Krymu? Ptají se tedy, zda americké závazky ohledně bezpečnosti Japonska a Koreje nemají cenu prázdného papíru, či úsměvu prezidenta USA Baracka Obamy – což je totéž.
Lze se spolehnout na USA, jež sice poskytly jednoznačné územní záruky Ukrajině, ale nyní nic nedělají proti ruské okupaci Krymu?
Jaký krok bude následovat? Japonsko a Jižní Korea si opatří vlastní odstrašující jadernou sílu. A jaký bude další krok? To, co mě napadá, už určitě napadá i ukrajinské nacionalisty: Vzdali jsme se atomovek výměnou za slib územní integrity. Ta je však v háji. A tudíž…
Atomovou zbraň není až natolik obtížné získat. Stačí mít hodně peněz v hotovosti a znát správné telefonní číslo v pákistánském Islámábádu. V Moskvě tedy může jednoho dne být značně horko a ruský prezident Vladimir Putin okusit středověk coby “dárek” ukrajinských nacionalistů. Aby se tomu předešlo, měli by signatáři Budapešťského memoranda začít něco dělat – a co nejdříve.
Spíše “ANO Kremlu – Panslavistická autokracie”
S pobavením jsem zaznamenal, že parta, která si oficiálně říká NE Bruselu – Národní demokracie, ale dle mne tím ve skutečnosti myslí “ANO Kremlu – Panslavistická autokracie”, souhlasí se vstupem ruských vojsk na Ukrajinu. A proč by nesouhlasili?
Souhlasili by totiž se vstupem ruských vojsk kamkoli, a nejraději by byli, kdyby “se kůň ruského kozáka napil z Vltavy”. Nejen z Černého moře, Dněpru, Dněstru, Dunaje, Váhu, ale i z Moravy, Vltavy – a pak dále i z Labe, Rýna, Tibery, Seiny, kanálu La Manche, Temže, Potomaku, Žluté řeky.
Strana NE Bruselu – Národní demokracie by souhlasila se vstupem ruských vojsk kamkoli, a nejraději by byla, kdyby “se kůň ruského kozáka napil z Vltavy”
Prostě podle nich kůň ruského kozáka musí všude ve světě vodu pít a zanechávat svůj trus. Proto v souladu se svým zadáním tvrdí, že “agresorem není Rusko, agresorem je Evropská unie a Spojené státy americké”. Proč tedy jsou na Krymu a na Ukrajině ruská, a nikoli evropská a americká vojska?
Povedlo se jim i kouzlo nechtěného v následující otázce: “Proto je namístě se ptát: kam se najednou ztratila úchylná snaha Evropské unie o ochranu skutečných i domnělých menšin, jejichž zájmy se jinak neustále ohání?” Asi chtěli říci “úchylná snaha o ochranu domnělých menšin”.
Je snaha o ochranu skutečných menšin také “úchylná”? Je snaha o ochranu etnických Rusů na Krymu ze strany Ruské federace rovněž úchylná? Kdyby to tvrdili, jejich načaľnik a rukovoditeľ Vladimir Vladimirovič Putin by nadšený nebyl. Chybné spojení je projevem, příznakem i důkazem chybného myšlení.
Informace se sice v českých médiích objevila, ale málokdo otevřeně domyslel její důsledky. V diplomatických kruzích se o ní mluví, vyvolává zděšení a jeden z diplomatů to doslova považuje za “průser”.
Tím nemyslím jen to, že Rusko okupací Krymu porušilo všemožné mezinárodní dohody – například Chartu OSN nebo Ženevské konvence -, když, byť to popírá, na tento poloostrov vyslalo vojáky své regulární armády v neoznačených uniformách. V důsledku toho, pokud by je Ukrajinci zajali, se na ně nevztahují Ženevské konvence o ochraně zajatců, a tudíž by je mohli začít legálně popravovat. To nemám na mysli.
Mám na mysli Budapešťské memorandum z 5. prosince 1994, jímž USA, Velká Británie a Ruská federace poskytly Ukrajině bezpečnostní záruky, pokud se vzdá svých jaderných zbraní.Pouze čtyři státy
Pouze čtyři státy – Jihoafrická republika (JAR), Bělorusko, Ukrajina a Kazachstán – měly v minulosti jaderné zbraně a dobrovolně se jich vzdaly. JAR za vlády bílé menšiny měla vlastní nukleární odstrašující sílu proti zbytku černé Afriky, již po ukončení apartheidu v roce 1989 a pádu režimu a nástupu vlády Nelsona Mandely v roce 1994 předala Američanům.
Pouze čtyři státy – Jihoafrická republika, Bělorusko, Ukrajina a Kazachstán – měly v minulosti jaderné zbraně a dobrovolně se jich vzdaly
Po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) 26. prosince 1991 byly na území čtyř z 15 republik jaderné zbraně – Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Tři posledně zmíněné státy se jich později dobrovolně vzdaly a předaly je Rusku.
V prosinci 1994 v Budapešti vítězné mocnosti druhé světové války – Ruská federace coby nástupnický stát SSSR, USA a Velká Británie – podepsaly memorandum, v němž garantovaly územní integritu a neporušitelnost Ukrajiny výměnou za to, že se tato země vzdá svých jaderných zbraní ve prospěch Ruska.Porušení Budapešťského memoranda
Ruské obsazení Krymu pak flagrantně porušuje Budapešťské memorandum. Velká Británie v duchu nejlepších tradic “perfidního Albionu” mlčí a dělá mrtvého brouka. Americké politiky z toho bolí hlava. Diplomaté z kontinentálních zemí Evropské unie se zájmem sledují USA a Velkou Británii a čekají, co bude – pokud vůbec něco.
Východní Asii však zachvátila panika. Japonsko a Jižní Korea si oprávněně kladou otázku: Lze se vůbec spolehnout na USA, jež sice poskytly jednoznačné územní záruky Ukrajině, ale nyní nic nedělají proti ruské okupaci Krymu? Ptají se tedy, zda americké závazky ohledně bezpečnosti Japonska a Koreje nemají cenu prázdného papíru, či úsměvu prezidenta USA Baracka Obamy – což je totéž.
Lze se spolehnout na USA, jež sice poskytly jednoznačné územní záruky Ukrajině, ale nyní nic nedělají proti ruské okupaci Krymu?
Jaký krok bude následovat? Japonsko a Jižní Korea si opatří vlastní odstrašující jadernou sílu. A jaký bude další krok? To, co mě napadá, už určitě napadá i ukrajinské nacionalisty: Vzdali jsme se atomovek výměnou za slib územní integrity. Ta je však v háji. A tudíž…
Atomovou zbraň není až natolik obtížné získat. Stačí mít hodně peněz v hotovosti a znát správné telefonní číslo v pákistánském Islámábádu. V Moskvě tedy může jednoho dne být značně horko a ruský prezident Vladimir Putin okusit středověk coby “dárek” ukrajinských nacionalistů. Aby se tomu předešlo, měli by signatáři Budapešťského memoranda začít něco dělat – a co nejdříve.Spíše “ANO Kremlu – Panslavistická autokracie”
S pobavením jsem zaznamenal, že parta, která si oficiálně říká NE Bruselu – Národní demokracie, ale dle mne tím ve skutečnosti myslí “ANO Kremlu – Panslavistická autokracie”, souhlasí se vstupem ruských vojsk na Ukrajinu. A proč by nesouhlasili?
Souhlasili by totiž se vstupem ruských vojsk kamkoli, a nejraději by byli, kdyby “se kůň ruského kozáka napil z Vltavy”. Nejen z Černého moře, Dněpru, Dněstru, Dunaje, Váhu, ale i z Moravy, Vltavy – a pak dále i z Labe, Rýna, Tibery, Seiny, kanálu La Manche, Temže, Potomaku, Žluté řeky.
Strana NE Bruselu – Národní demokracie by souhlasila se vstupem ruských vojsk kamkoli, a nejraději by byla, kdyby “se kůň ruského kozáka napil z Vltavy”
Prostě podle nich kůň ruského kozáka musí všude ve světě vodu pít a zanechávat svůj trus. Proto v souladu se svým zadáním tvrdí, že “agresorem není Rusko, agresorem je Evropská unie a Spojené státy americké”. Proč tedy jsou na Krymu a na Ukrajině ruská, a nikoli evropská a americká vojska?
Povedlo se jim i kouzlo nechtěného v následující otázce: “Proto je namístě se ptát: kam se najednou ztratila úchylná snaha Evropské unie o ochranu skutečných i domnělých menšin, jejichž zájmy se jinak neustále ohání?” Asi chtěli říci “úchylná snaha o ochranu domnělých menšin”.
Je snaha o ochranu skutečných menšin také “úchylná”? Je snaha o ochranu etnických Rusů na Krymu ze strany Ruské federace rovněž úchylná? Kdyby to tvrdili, jejich načaľnik a rukovoditeľ Vladimir Vladimirovič Putin by nadšený nebyl. Chybné spojení je projevem, příznakem i důkazem chybného myšlení.
Vyšlo na www.ceskapozice.cz
Pan Joch má pravdu. To porušení Budapešťské smlouvy je problém. Ale není to příčina, je to následek. Problém je v té smlouvě samé. To si ostatní signatáři mysleli, že Rusko už bude napořád tak slabé a ponížené? Že se vzdá Krymu?Krymu, který mu patřil a jehož obyvatelé do Ruska chtějí a Rusy se cítí?
Poslanci TOP 09 podpořili Ukrajinu plackami na klopě.
Situace převážná laškovnou být začíná.
“S pobavením jsem zaznamenal, že parta, která si oficiálně říká NE Bruselu – Národní demokracie, ale dle mne tím ve skutečnosti myslí “ANO Kremlu – Panslavistická autokracie”, souhlasí se vstupem ruských vojsk na Ukrajinu. A proč by nesouhlasili?
Souhlasili by totiž se vstupem ruských vojsk kamkoli, a nejraději by byli, kdyby “se kůň ruského kozáka napil z Vltavy”. Nejen z Černého moře, Dněpru, Dněstru, Dunaje, Váhu, ale i z Moravy, Vltavy – a pak dále i z Labe, Rýna, Tibery, Seiny, kanálu La Manche, Temže, Potomaku, Žluté řeky.”
Pravdu díte. Pravděpodobně citujete z jejich “zvacího dopisu”, který mě pobavil asi jako Vaše demaskování názvu jejich strany
Doufejme, že když tady několikrát padlo slovo “průser”, tak můj příspěvek nebude smazán. Nerad taková vyjádření používám, ale nenapadá mě nic lepšího. Vím, že situace je vážná a není na místě si z toho dělat legraci, ale nemohu se ubránit pobavení, jak teď Západ řeší kvadraturu kruhu, jak Rusko potrestat, ale nenasrat.