Na podzim 1990 jsem přijel do Prahy ze Slovenska studovat na univerzitu. Jednoho milého podzimního dne jsem si v knihkupectví koupil útlou modrou knížku Cesta do otroctví od Friedricha Augusta von Hayeka v překladu Ing. Tomáše Ježka. 

Byla to moje první politická knížka, kterou jsem četl a s kterou jsem nadšeně souhlasil. Její čtení mi poskytlo pár týdnů nezastřeného blaha – nesmírného intelektuálního požitku, za který jsem dodnes panu docentu Ježkovi (a F. A. Hayekovi) vděčný. Poté jsem četl ještě mnohá další politická a filozofická díla, avšak na Cestu do otroctví dodnes nostalgicky vzpomínám asi tak, jako člověk vzpomíná na svůj první skutečně vážný polibek. Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc., (* 1940) je český ekonom, autor a klasický liberál. Je to překladatel F. A. Hayeka a dalších ekonomů rakouské ekonomické školy. Je zároveň hluboce věřícím protestantským křesťanem.

V letech 1990–92 byl ministrem české vlády (premiéra Petra Pitharta) pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Je jedním ze dvou otců myšlenky privatizace u nás (tím druhým je Dušan Tříska) – a dalo jim dost práce o ní přesvědčit tehdejšího československého federálního ministra financí jménem Václav Klaus.

Otcovstvím privatizace u nás je Tomáš Ježek jedním z nejzáslužnějších a nejúspěšnějších antisocialistů v zemi.

Pokud mu dobrotivý Bůh určil nějaké poslání na zemi, bylo jím privatizací v České republice největší omyl „socialistů všech stran“ odčinit (těm konkrétně byla Hayekem věnována jeho Cesta do otroctví, která se letos dožila 70 let od svého prvního vydání).

Vykrádání fondů se dalo jen přihlížet

Už nikdy bych nešel do dělby práce, v níž bych neměl kontrolu nad počínáním partnera, vzpomíná Tomáš Ježek na éru ekonomické transformace. 

* LN Když zpětně hledíte na 17. listopad 1989, co vás napadá především? 

Vzpomínám na velké uspokojení, které jsem tehdy zažíval, že konečně přišel den, o němž jsem nikdy nepochyboval, že jednou přijde. Konečně se mi otevřela příležitost podílet se na obnově tržního řádu svobodné společnosti. Jsem rád, že jsem se tehdy této příležitosti chopil.

* LN Co považujete za největší úspěch privatizace v naší zemi? 

Privatizovány byly tisíce jednotek. Slovo jednotka je přesnější než podnik, protože bývalé obří státní podniky byly ve velkém počtu nejprve rozděleny na menší jednotky, které se pak staly předmětem privatizace. Tento postup byl typický pro takzvanou malou privatizaci. Nebylo by ani rozumné, ani spravedlivé označovat privatizaci nějakého jednoho podniku za největší úspěch. Za největší úspěch musíme považovat to, že privatizace, ať už malá, nebo velká, proběhla řádně, do konce a s minimem skandálů. Mám-li přece jenom jeden podnik jmenovat, bude to automobilka Škoda Mladá Boleslav privatizovaná do rukou Volkswagenu.

* LN Který aspekt privatizace byste s nynějšími zkušenostmi vedl jinak? 

Privatizace v době, kdy jsem za ni odpovídal, probíhala v trojčlenné federaci, v níž velkou úlohu hrálo federální ministerstvo financí. To mělo v rukou návrhy zákonů upravující finanční trh. Na jejich kvalitě záviselo fungování kapitálového trhu, který se otevřel ihned po skončení kuponové privatizace. Zákon o investičních společnostech a investičních fondech obsahoval hrubou chybu, dopustil totiž neoddělení spravovaného majetku a majetku správce. Těžké důsledky tohoto pokaženého zákona v podobě vykrádání fondů pak dopadaly v očích veřejnosti na celou kuponovou privatizaci, i když „moje“ české ministerstvo privatizace zde mohlo jen přihlížet. S dnešními životními zkušenostmi bych už nikdy nešel do dělby práce, v níž bych neměl kontrolu nad počínáním svého partnera.

* LN Považujete privatizaci v něčem za nedokončenou; co ještě by se mělo privatizovat? 

Nemám dokonalý přehled o majetku státu, ale myslím, že je privatizace skončená. Pokud je ještě možné nějakou část majetku státu privatizovat, pak toho určitě není mnoho, ale hlavně, nemělo by to už žádný transformační efekt.

* LN Považujete socialismus už za mrtvou a překonanou ideologii, anebo se jeho návratu na Západě máme ještě stále obávat? 

Jako hlásaná a probojovávaná ideologie je socialismus patrně mrtvý. To, co hrozí, a to nejen na Západě, je touha mnoha úctyhodných lidí, aby byla společnost řízena směrem k nějakým konkrétním výsledkům, což je právě idea socialismu samotná. Tyto konkrétní výsledky mají v představách lidí různou podobu, bývala to, a asi někde stále ještě je, představa „spravedlivého“ rozdělení bohatství a důchodů. Dnes si mnozí přejí, aby byla společnost řízena směrem ke „správnému“ využívání přírodních zdrojů.

* LN Preferujete jednu plochou, rovnou daň z příjmu pro všechny, i kdyby byla vyšší, nebo připustíte mírně progresivní daň z příjmu, pokud by se celková daňová zátěž obyvatelstva snížila?

Rovná daň je obrovsky přitažlivá pro svou jednoduchost a transparentnost. Přece bych se však přiklonil k ohleduplnější mírně progresivní dani z příjmu při celkově nižší daňové zátěži pro obyvatelstvo.

* LN Které ze všech děl Friedricha Augusta von Hayeka je vaše nejoblíbenější? 

Právo, zákonodárství a svoboda. V osmdesátých letech jsem ji přeložil, už léta podle ní vyučuji a stále v ní nalézám novou inspiraci.

* LN Reakce západních vlád na finanční krizi 2008 – v čem byla dobrá, v čem špatná? 

Západní vlády si bohužel pozdě uvědomily svoji odpovědnost za dozor nad finančním trhem a tolerovaly podkapitalizované banky a jejich lehkomyslnou a rozhazovačnou úvěrovou politiku. Zpřísnění dozoru sice přišlo, což je dobře, ale přišlo až s křížkem po funuse.

* LN Návrat ke zlatému standardu – ano, či ne, a proč? 

Návrat ke zlatému standardu je lákavá myšlenka pro ekonomy-intelektuály, ale technicky neproveditelná kvůli omezenosti zásob měnového zlata. Myšlenka zlatého standardu se vrací v reakci na nedůvěru v centrální bankovnictví, na kterém stále lpí Kainovo znamení z doby Velké krize. Moderní centrální bankovnictví však velmi pokročilo a zatím nevidím žádný důvod pro návrat ke zlatému standardu.

* LN Na jaký zápas by se měli obránci a stoupenci svobody v současnosti soustředit? 

Odpověď na tuto otázku úzce souvisí s odpovědí na otázku o budoucnosti socialismu. Všichni kolem sebe vidíme horu problémů a bolestí, chudobou celých kontinentů počínaje a devastací přírody konče, které všechny jako by nesporně volaly po zásahu silné ruky a státním řízení. Obránci svobody by neměli být v defenzivě, měli by trpělivě vysvětlovat, a hlavně nalézat jejich tržně konformní řešení, která nepochybně existují.

Vyšlo v Lidových novinách v příloze  ”Český kapitalismus” dne 11.11.2014