Jeane Kirkpatricková, RIP

12.12.2006
Roman Joch

Dne 8. prosince 2006 ve věku 80 let zemřela Jeane Kirkpatricková, velvyslankyně USA při OSN a zároveň členka kabinetu presidenta Reagana v letech 1981-85.

Jeane Kirkpatricková, profesorka politické vědy a stranickou příslušností Demokratka, v listopadu 1979 publikovala v neokonzervativním měsíčníku Commentary esej “Dictatorship and Double Standards”, v němž kritizovala výsledky zahraniční politiky demokratického presidenta Jimmyho Cartera. Ten se rétoricky hlásil k obhajobě lidských práv v zahraničí, ale na stav lidských práv v komunistickém táboře neměl vliv žádný. Měl vliv jen na prozápadní, proamerické pravicové autoritativní režimy, jako byly např. Somoza v Nikaragui či šáh Reza Pahlavi v Íránu. Carterův tlak na ně vedl k jejich pádu; nebyly však nahrazeny liberálními demokraciemi, nýbrž totalitními, protizápadními tyraniemi: komunistickými sandinisty v Nikaragui a islamistickou Chomejního teokracií v Íránu, jejichž postoj k lidským právům byl ještě mnohem horší. Prozápadní režimy, na které Amerika vliv měla a které byly z hlediska lidských práv špatné, tak byly nahrazeny ostře protiamerickými režimy, jež z hlediska lidských práv byly přímo příšerné.
Esej profesorky Kirkpatrickové četl i republikánský kandidát na presidenta Ronald Reagan, s jeho obsahem souhlasil natolik, že když byl o rok později zvolen 40. presidentem USA, Jeane Kirkpatrickovou vyjmenoval za americkou velvyslankyni při OSN a rovněž za členku své vlády. Stále ještě jako registrovanou Demokratku.

V OSN proslula tím, že nazývala věci jejich pravými jmény: tyranii tyranií, diktaturu diktaturou a porušování lidských práv porušováním lidských práv (byla jakýmsi Johnem Boltonem své doby). Jak jen tuto americkou “železnou lady” nenáviděli v Kremlu, když veřejně četla jména vězněných sovětských disidentů na Valných shromážděních OSN!

V roce 1984, na nominačním konventu Republikánské strany, jenž na další čtyři roky nominoval Ronalda Reagana – stále ještě jako registrovaná Demokratka – kritizovala tehdejší (a vlastně i dnešní) Demokratickou stranu za to, že v mezinárodní politice vždy “obviňuje Ameriku v první řadě”.

Časem se stala Republikánkou a na přelomu 80.-90. let jako členka neoficiální delegace bývalých amerických vyšších vládních činitelů navštívila Sovětský svaz. Na recepci se sovětskými disidenty se jí domáhal Andrej Sacharov, kterému Gorbačov právě povolili návrat z vyhnanství do Moskvy. Chtěl, aby mu ukázali “Kirkpackiovou”. Když ho k ní zavedli, řekl jí: “Paní, chci, abyste věděla, že Vaše jméno je známo v každé vězeňské cele Gulagu.”

Já jsem ji za svou svobodu poděkoval před deseti lety, na republikánském nominačním konventu v San Diegu, v Kalifornii, v létě 1996. Jeane Kirkpatricková, reqiescat in pacem.

Příspěvků : 3 - Jeane Kirkpatricková, RIP

  1. Oslík : 5.1.2007 v 16.53

    Srovnávání diktatur, které se v nějaké zemi vystřídaly, je problematické. A zvláště problematicky ho dělávají lidé z oné postižené země – protože tam skoro každý (alespoň skrze své předky) patří k jednomu či druhému táboru, skoro nikdo není nestranný. Když vám zabili otce, těžko uznáte, že otec sloužil ještě horšímu režimu, například.

    Myslím, že v tomto případě byli sandinisté opravdu horší.

    Obecně: Nenacistická ultrapravicová diktatura je skoro vždycky o kousíček lepší, než diktatura ultralevicová. Protože ultralevice má nelidskou ideologii – stejně jako nacisté, ultrapravice však moc ne, ta chce spíš “jen” vládu tvrdé ruky. Nic příjemného…. ale přece jen se s tím dá žít snáze, než s všepronikající ideologií, která se chce stůj co stůj zmocnit i vašeho mozku.

  2. RJ : 19.12.2006 v 15.46

    Ano, za Somozy nebyla v Nikaragui politická svoboda; za sandinistů nebyla politický svoboda, ale ani ekonomická a ani náboženská svoboda (obě byly za Somozy). Došlo k pokusům o násilnou relokaci indiánů Miskitů (žijících na břehu Karibiku), jež byly na hranici genocidy. Ti indiáni byli naprosto apolitičtí, a proto je Somoza nechával na pokoji (jinak to byl zkorumpovaný gauner, ale jak o jeho otci řekl FDR: “He is a son-of-a-bitch, but he is our son-of-a-bitch”.) To chtělo ideologické komunistické fanatiky, jako byli Tomaso Borge, agent KGB od 60. let a ministr vnitra u sandinistů, či Lenin Cerna, šéf jejich státní bezpečnosti (DGSE), aby pokojným, nepolitickým lidem udělali ze života peklo. (Mimochodem, Cerna byl syn salvadorského stalinisty, který jednoho syna pojmenoval Lenin, druheho Engels a dceru Krupskaia.) Hezká rodinka. Cerna dodnes žije a za své zločiny nebyl potrestán.

  3. V.Neckář jewnior : 16.12.2006 v 1.41

    Sandinistický režim v Nikaragui byl z hlediska lidských práv horší než Somozova diktatura? Opravdu?

Napsat komentář k V.Neckář jewnior Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?