Přitom za tento vývoj si na Západě můžeme sami. Celá léta Západ tlačil na turecku armádu, ať přestane být tím “Ústavním soudem” a doslova ji v přímém přenosu pod záminkou přibližování k EU pomalu kastroval.

Co je Erdogan zač přitom musel vědět každý, stačilo ho poslouchat (Demokracie je jako vlak, kdy dojedeme do stanice a vystoupíme, Mešity jsou naše kasárna, minarety jsou naše bajonety, věřící jsou naše armáda). Erdogan byl na rozdíl např od Alžírské fronty islámské spásy chytřejší – postupoval pomalu, metodou vařené žáby.

Turecko už není spojenec, ale nepřítel,tradiční nepřítel, bohužel nepřítel uvnitř.