Je anarchista Slačálek rasista?

Anarchista Slačálek obvinil západní civilizaci z rasismu (Mf Dnes 18.6.); bohorovně přitom však pominul tu realitu, že právě ona nahlédla rasismus jako zlo.
Ve všech dobách a civilizacích se jednotliví lidé dopouštěli vražd, loupeží a otrokářství. Bohužel. Takoví jsou lidé: hříšní. Ale zároveň mají i rozum a svědomí: jsou schopni v principu nahlédnout, že vraždy, loupeže a otrokářství jsou zlem.
Otrokářství bylo vždy a všude. Vnímáme-li člověka realisticky – jako mravně nedokonalou bytost -, nepřekvapí nás to, byť zarmoutí. Překvapí nás však – a potěší -, že v jedné civilizaci otrokářství jako zlo nahlédli a zasadili se proto za jeho zrušení. Bylo to v západní křesťanské civilizaci v 19. století. Jako v jediné. Měla k tomu ostatně dobré předpoklady: v židovsko-křesťanském pohledu jsou všichni lidé (bez ohledu na barvu své pleti) bratři a sestry, neboť mají společného nebeského Otce. Naopak, v evolučním darwinistickém pohledu jsou lidé jen vzdálenými bratranci vyvinutými z prvotního guláše, kteří se navíc v důsledku evoluce od sebe stále vzdalují. Rasismus je tak s darwinismem nejen slučitelný, ale je jím přímo živen.
Ano, byla to právě imperialistická a kolonialistická Británie v 19. století, která z klasicky liberálních a z křesťanských důvodů zrušila obchod s (černými) otroky a upalování vdov v Indii. Bylo to imperialistické? Ano. Bylo to kolonialistické? Ano. Bylo to správné? Ano. Bylo to rasistické? Nikoli, ba právě naopak: předpokládalo to totiž vnitřní důstojnost všech lidí a univerzální platnost jejich práv.
Rasistickým postojem je říci, že žlutí, hnědí, černí a barevní si nezaslouží právo na život, svobodu a majetek. Že jsou dobří jen k tomu, aby si jejich vládcové s nimi dělali, co chtějí. To je rasismus: shovívavost k místním domorodým tyranům.
Kolonialismus měl mnohé nedostatky, ale rasistický nebyl, pokud přiznával všem lidem stejná práva: např. bylo-li upálení indické vdovy stejně trestné jako upálení vdovy anglické, rasismus v tom nebyl. Naopak, rasistická byla dekolonizace, neboť sugerovala, že černým mají vládnout kreatury jako Idi Amin či Robert Mugabe. Dekolonizace by nebyla špatná, kdyby vedla k předání moci odpovědným, prozápadním vůdcům, jako byl Moise Tschombe v provincii Katanga. V realitě – tak, jak dekolonizace byla prováděná – však byla tragickou a hanebnou abdikací odpovědnosti západních zemí za jejich černé občany, neboť je vydala v šanc domorodým masovým vrahům a tyranům, kteří se vydávali za vůdce nových “svobodných” států.
Ten zásadní problém se redukuje na otázku tuto: mají mít podle Slačálka žlutí, hnědí, černí a barevní ta samá práva, jaká si nárokuje on? Řekne-li, že je mít nemají, neboť to by prý odporovalo jejich tradicím a my jim imperialisticky nemůžeme vnucovat naše západní koncepty, pak je rasistou. Rasistou je on, nikoli západní civilizace, neboť příslušníky jiných civilizací považuje za nehodné toho důstojného zacházení ze strany vládců, které si sám nárokuje pro sebe. Pokud však řekne, že mají mít ta samá práva, jaká chce on pro sebe, pak užívá západní koncept, jímž předtím tak primitivně pohrdal. Pak je ale trapným ňoumou.
Dále, bohatství a blahobyt Západu jsou výsledkem nikoli okrádání třetího světa o přírodní zdroje, jak Slačálek tvrdil, nýbrž kombinace vlády zákona, dodržování vlastnických práv a lidské tvořivosti. Pro ilustraci: Severní Korea a Kuba nejsou chudé proto, že jim nějaká západní “bělošská” země krade jejich zdroje; Jižní Korea a Chile nejsou blahobytné zase proto, že by samy někomu jinému zdroje kradly.
A konečně, Slačálek se fatálně, leč příznačně mýlí – vskutku, to vysvětluje všechny jeho bludy -, když tvrdí, že “hlavní hodnotou bělošské civilizace má být rovnost.” Za prvé, naše civilizace není bělošská, nýbrž západní křesťanská; bílí Peršané nejsou součástí naší civilizace a ani nikdy nebyli, zatímco tmaví Latinoameričané jsou součástí naší civilizace již přes půltisíciletí. A za druhé, svoboda, nikoli rovnost, je a má být hlavní hodnotou západní civilizace. Upřednostňování rovnosti před svobodou vždy vedlo k mizérii: u jakobínů ke gilotinám, u komunistů ke gulagům, u Slačálka k jeho blábolům. Rovnost v otroctví je nanic; svoboda i za cenu nerovnosti stojí za to. Jistě, i svoboda s rovností stojí za to, ale to proto, že rovnost je irelevantní; a na čem skutečně záleží, je svoboda.

Roman Joch