Iráq není veselejší, permanentní boj je stylem života velké části tamních obyvatel. Po tisíciletí poutníci konstatují zničená osídlení a nevyužívané příležitosti prosperity. Není místní síla ani zájem, záblesk sjednocujícího arabského úspěchu je v praxi zapomenut. Legendy se nerealizují, básníky nenásledujeme.

Stali jsme se součástí jejich světa, ne oni našeho, o tom je globalizace. Zvykáme si kromě obětí na silnicích i na ty na bojištích. Tušíme, proč má mít rodina více synů, protivníci mají předstih.Kromě měření sil je však šance i na kontakt a později snad i vztahy. Právě konkrétní znalost prostředí i lidí otevírá šance, hodně je v oblasti emocí a instinktů, a to nelze nastudovat. Zbývá zkušenost.