Evropská levice už více než dvacet let nechápe, proč v americké politice – a pro americkou pravici – jsou tak podstatné tři otázky, jež absentují v politice evropské: tři „G“, God, gays, guns, neboli Bůh, homosexuálové a zbraně. Pravice stojí na pozici Boha – za právo na život malých, ještě nenarozených dětí, tedy proti umělým potratům; proti dalším právům a privilegiím homosexuálů nad stávající úroveň; a za individuální právo zákony dodržujících občanů vlastnit palné zbraně. Levice zastává pozici opačnou: za neomezené právo na potrat; za další práva a privilegia homosexuálů; proti právu občanů vlastnit zbraně.
Před třiceti lety, tedy v roce 1983, určité procento Američanů zastávalo ony pozice a určité opačné. Kdyby někdo tehdy předpověděl, že za třicet let stoupne počet i procento těch pro Boha (proti potratům), klesne počet i procento těch proti homosexuálům a stoupne počet i procento vlastníků zbraní a obhájců práva je vlastnit, byl by považován za blázna. Mělo se za to, že „pro-God, anti-gays, pro-guns“ a „anti-God, pro-gays, anti-guns“ jsou „balíčky“ – jejich šance budou klesat či stoupat dohromady; jak bude klesat či stoupat počet a procento jejich stoupenců. Ale aby se balíčky „rozvolnily“, aby po dvaceti letech více Američanů bylo pro-život a proti potratům než předtím, aby se počet zbraní vlastněnými Američany zdvojnásobil a více Američanů se stalo stoupenci práva vlastnit zbraně než předtím (a přitom nastal výrazný pokles zločinnosti), a aby zároveň počet stoupenců homosexuálních „manželství“ dramaticky stoupl, to nikdy tehdy nepovažoval za možné. Ale přesně to se stalo.
Za poslední rok v Americe totálně kolabuje opozice proti „právu“ (privilegiu) homosexuálů uzavírat „manželství“ – a přitom procento stoupenců práva nenarozených dětí na život či individuálního práva držet a nosit palné zbraně je větší než předtím. Jak to vysvětlit?
Striktně logicky vzato je to nevysvětlitelné. Méně logicky vzato to vysvětlitelné je: fascinací rovností a přesvědčením, že to nepřinese žádné nevinné oběti.
Počet a procento stoupenců práva na život malých nenarozených dětí jsou dané přesvědčením, že jeho opak vede k nevinným obětem, zabitým dětem. Právo na zbraně je právem nevinných na sebeobranu, jeho opak vede k zabíjení nevinných zločinci. Ale co zlého způsobí, když dvě osoby (stejného pohlaví), které se mají rády, uzavřou sňatek? Jak nám tím ublíží? Na první pohled nijak.
A pak myšlenka rovnosti: z hlediska liberalismu (liberálního státu) jsme si všichni občané rovni. A když dva občané A a B (muž a žena) či C a D (žena a muž) mohou uzavřít manželství, proč by z hlediska liberálního státu nemohli uzavřít manželství i občané E a F (muž a muž) či G a H (žena a žena)? Přece z hlediska státu jsou si všichni občan A, B, C, D, E, F, G, H, …X, Y, Z rovni!
Ano, to platí, ale jen potud, dokud platí předpoklady dogmatického pohlavního rovnostářství, totiž že muži a ženy jsou vzájemně zaměnitelní a neexistují mezi nimi objektivní podstatné rozdíly; a pokud se zaměřujeme pouze na dospělé jedince, jejich práva a „práva“, leč nikoli na děti a jejich dobro.
Pokud bychom naopak uznali podstatné rozdíly mezi muži a ženami, a měli na zřeteli nikoli primárně „práva“ (ve skutečnosti ješitnosti) dospělých, nýbrž dobro dětí, okamžitě bychom viděli, že soužití dvou osob stejného pohlaví a manželská rodina dvou osob opačného pohlaví – a jejich vlastní, biologické děti – jsou jako nebe a dudy; dvě formy soužití mající jen málo společného. A tudíž pak pro stát nedává smysl stejným způsobem privilegovat obě – neboť tady vskutku nemluvíme o právech, nýbrž o privilegiích – stejným (rovným) způsobem.
Pokud se manželství rozvolní natolik, že z definice „soužití dvou osob opačného pohlaví…“ se vyjme omezení „opačného pohlaví“, proč by se z ní ve stejné rovnostářské logice nemělo vyjmout i omezení „dvou osob“? Když A a B chtějí manželství, a pak E a F chtějí manželství a pak i I a J a K a L a M a N a O a P a Q chtějí společné kolektivní manželství, jak jim rovnostářský stát může to „právo“ upřít?
Nasnadě je pak otázka, proč by stát měl vůbec manželství vytvářet, či uznávat či udělovat. Je-li moderní liberální stát pod vlivem rovnostářské (sexuálně a pohlavně rovnostářské) ideologie ochoten „redefinovat“ manželství až k absurdizaci a destrukci této odvěké instituce, je nejvyšší čas pravomoc vůbec se vyjadřovat k otázkám manželství státu odebrat.
Oddělit stát a manželství. Ponechat manželství jako instituci náboženskou či přirozeně-smluvní. A znemožnit státu do ní jakkoli kafrat. Když už stát není ochoten manželství – skutečné manželství – smysluplně podporovat, ale jej „redefinuje“, devalvuje a konceptuálně rozbíjí, tak ať je raději nepodporuje vůbec, ale taky ať mu neškodí.
Abychom jednoho dne nedospěli do stavu, že když si jako občan R pod manželstvím představuji svůj vztah se svým psem, kočkou, gibbonem či hrabošem polním, tak právě a jenom proto, že si to tak subjektivně přeji, stát se bude cítit povinen mi tento stav veřejně prohlásit, uznat a garantovat coby manželství…
Tož, tak to ne.
Když už není ochoten pomáhat, ať alespoň neškodí.
Vyšlo na www.konzervativnilisty.cz
Je to zajímavé, Romane, i když nesouhlasím s tvými vývody. Ale ten trend je určitě zajímavý. Stálo by za to ještě zjistit, zda stoupl či klesl počet zastánců umělé antikoncepce (třeba vyloženě neabortivní – kondomů apod.). Z mého hlediska to vypadá tak, že u americké pravice začíná vítězit rozum. S těmi zbraněmi je to ovšem problematičtější: mám dojem, že v USA je počet smrtí střelnou zbraní obrovský, snad asi čtvrtina mrtvých v poměru třeba k dopravním nehodám… Myslím že to právo bude časem omezeno, minimálně typ zbraně, lepší evidence, možná i lékařské osvědčení (psychologické). Manželství ze strany státu je prostě určitý závazek, že stát bude uznávat určité právní vazby, zastupitelnost apod. mezi těm dvěma lidmi, vztah k dětem apod. Pokud jde o možnost homosexuálů adoptovat děti, měla by být myslím vázána na nějaké objektivní studie, zda to děti nepoškozuje: myslím, že k dětem leseb třeba už teď bude dost dat, aby se to dalo dost objektivně určit.
Hipíci a spol. si tehdy mysleli, že manželství je anachronismus a mělo by se zrušit. Dnešní progresivní levice chce stejné manželství pro všechny. To je podle mě triumf manželství. Pravice by jim měla poděkovat, protože ji dali za pravdu.
Manželství “pro všechny” nejde. K manželství je třeba muž a žena. V orientě chybně chápáno také muž plus více žen ve stabilním svazku.
––––
Muž plus muž, popř. žena plus žena manželstvím není.
Ani být nemůže. Je to sociální inženýrství nejhoršího druhu, podvod na lidech, urážka řádu stvoření. “Poručíme větru dešti” je proti tomu neškodná legrácka post-osvícenského marxisty. Člověk mění vazbu otec-matka na rodič1-rodič2. Dost obludné sci-fi…
Francouzské “manželství pro všechny” vede k nesvobodě, k mrzačení svědomí, porušování náboženské svobody.
…
Starosta třítisícového městečka Arcangues v Akvitánii odmítl vykonat civilní svatební obřad dvou mužů. „Mám svědomí a srdce, nemohu oddávat homosexuální osoby. Zákon redefinující manželství je nelegitimní, usurpuje si termín manželství a nemohu jej proto aplikovat,“ argumentoval starosta…
Státní zastupitelství odmítlo právo na námitku svědomí a francouzský ministr vnitra Manuel Valls prohlásil, že „zákony platí pro všechny a jakékoli porušení rovnosti je nepřijatelné.“
Starostovi, který slouží svému městu 31 let, nyní hrozí odvolání z funkce, tři roky vězení a pokuta 45 tisíc euro..
Podle rádia Vatikán
Jan
Já si osobně myslím, že všelijaké “redefinice” manželství naprosto nejsou nějakým “přirozeným” vývojem, neřku-li “pokrokem”, ale následkem cíleného tlaku určité homosexuální, či spíše tzv. LGBT ideologie, skupiny.
Je obrovskou ostudou západní civilizace, že před masivním tlakem této miniaturní lobby – (homosexuálů nejsou zdaleka ona slavná čtyři procenta a ani z nich ještě nejsou všichni aktivisté LGBT)- doslova kapitulují a rezignují na přirozený zákon a nepamětné chápání toho, co se nazývá manželství a co pochopí i malé dítě.
Snad milionové demonstrace v Paříži, proti “manželství pro všechny”:(, probudí veřejné mínění do té míry, aby jasně vykázalo homosexualistickou ideologii do svých mezí, jinak tu budeme mít za chvíli pohádky o dvou princích a dětem se v (povinné) sexuální výchově bude říkat, že “homosex” je jedna z plnoprávných variant sexu a každý si ji snad může vyzkoušet:((((!!!
V současnosti homosexuály v západní civilizaci nikdo nediskriminuje (za dveře soukromí, pokud se nepáchá trestná činnost, viditelná ruka státu nesahá), toto je však převrácení smyslu a cílený útok na manželství. To by měl vědět každý křesťan, konzervativec, Žid, euroatlanťan…:)
Jan
Nevím s kolika homosexuály jste diskutoval. Asi s hodně protože se zdá, že toho o nich hodně víte. Já jsem se s mnohými také bavil a dozvěděl jsem se úplně něco jiného (asi nějaká podivná náhoda).
Co jsem od homosexuálních párů, které znám vykoukal:
1. nikdo z nich není ideologicky motivovaný/á
2. politické názory buď nemají vůbec nebo jsou umírněné
3. nikdo z nich nemá problém s tradičním manželstvím ani s tradiční rodinou, naopak velmi si jich cení, proto se tomu v rámci svých možností snaží přiblížit
4. nikdo z nich se neúčastní žádných pochodů
Je třeba ty lidi poznat, sledování Gay Pride na Nově nestačí, pokud chcete mít fundovaný názor. Pokud si chcete jen na někoho zanadávat, pak to samozřejmě postačí výborně.
Jinak pokud vím tak homosexuálů opravdu jsou ~4%. Za sebe mohu říct, že pokud homosexuálům povolíme manželství, moje tradiční manželství na tom nijak neutrpí. Takhle to fakt nefunguje. Ale to ví každý kdo nějakého homosexuála opravdu osobně poznal, o čemž mám ve vašem případě vážné pochyby.
Svým způsobem máte pravdu. Homosexuály jde najít i v pochodech mezi odpůrci “manželstva” v Paříži. Ne každý je oblouzněn homosexualistickou ideologií.
Domů do Prahy : Gay pride ale není všechno. Také (pomyslně na druhé straně barikády) šel Pochod pro rodinu. Ten ovšem asi na Nově nenajdete. Z pozice ne-homosexuála. Nadržuje se 0,4 procentům.:)
Něco asi vědět musím. Nesledoval jsem “Gay pride” na TV Nova, ale účastnil jsem se “paralelní akce” – Pochodu pro rodinu. Konala se pár metrů od “pochodu homoerotické exhibující pýchy”.
Prošli jsme v Praze ulicí Politických vězňů. Nešlo o akci “fundamentalistů”, žádné zaťaté pěsti, hrál nám k tomu i cimbál.:) Ulice se docela naplnila. Jen aby se jméno ulice nestalo temným proroctvím….
Jan
Manželství je konfesní, konstrukce církevního práva na “přirozené manželství” ovšem na cosi navazuje, a stát se toho chytil a sekularizoval. Když už to vázne s církevním majetkem, proč alespoň ne “křest” gorily, knížky, v případě grafomanského politika, co mu nestačí internet, křest rovnou sebraných spisů (pokud se po autogramiádě moc nestřílí, nic proti ničemu). Tradiční omezení mezináboženských kopulací je právě v tom, o čem napsat kontrakt svatební, kde brát jeho obsah, hranice, jak usmolit rituál? (Je lidské, že odlišné rituály si bývají poněkud “protivné”, budovány protikladně.)
Jsa mezi svatebčany na jedné po letech zdá se úspěšné a plodné svatbě, byv dotázán babičkou kopulovaných, “zda je to platné”, ujistil jsem ji, že ano. Katolických podmínek je minimum, ale jsou skalní, jinak by se zítra konala i svatba orantgutanů, jsou pestří, tak nekatolický důvod proti asi obtížný.
Stát pouze sekularizoval to, co bylo sekulární před tím, než se toho chopila církev.
Jinými slovy: manželství je starší než církev a jeho sekularizace je návrat ke skutečným tradicím.
Manželství nebylo nikdy “sekulární”. Lidé v předkřesťanské době byli pohané, ne sekularizovaní agnostici nebo atheisté.
Homosexuální “manželství” v předkřesťanské éře neexistovalo.
Že lidé tehdy věřili v boh(y) automaticky neznamená, že manželství bylo součástí té víry. Pokud vím tak například v Řecku nemělo náboženství nějaký extra náboženský kontext. A homosexuální vztahy také nebyly vzácné.
Ale homosexuální “manželství” opravdu neexistovalo. Ani v Římě.
–––
Jinak: pohané měli své manželské rituály. Pojem svatba je znám ještě z doby předkřesťanské. Křesťané povýšili, řečeno z kulturologického úhlu pohledu, manželství na svátost. Tedy na něco, co převyšuje pouhé “tabu” či “rodový zvyk”(čímž osvobodili ženu a svým způsobem i muže)