Od: JN

JN — Thu, 19 Aug 2010 18:24:20 +0000

Zemská atmosféra se skládá z mnoha různých vrstev, které se liší složením a přirozeně i vzdáleností od Země (nebo Slunce) a tudíž i absorpčním spektrem a teplotou. Zároveň nerozlišujete pojmy teplo a teplota. Teplo je energie měřená v joulech, teplota je míra kinetické energie částic měřená ve stupních Celsia případně Kelvina. Není tedy pravda, že teplota atmosféry monotónně klesá s výškou. Možná vás překvapí že vrstva atmosféry cca 500 km nad povrchem (termosféra) dosahuje teploty až 1400 stupňů Celsia, vzhledem k malé hustotě částic (nízkému tlaku) má ale relativně malou hustotu energie. O teplotě meziplanetárního prostoru nemá téměř smysl mluvit, protože se tam nevyskytují téměř žádné částice – nemůžeme tedy měřit jejich teplotu, pokud by tam nějaké byly, záleželo by na jejich schopnosti absorbovat sluneční a jiné záření. Krom toho absolutní nuly (tj. – 273,15 stupňů Celsia) nelze v principu dosáhnout. Stejně tak oheň nevyzařuje teplotu ale teplo – pokud uvažujeme pouze sálání, jde o vyzařování infračerveného záření – jeho intenzita klesá sice s kvadrátem vzdálenosti a to proto, že je vyzařována do všech směrů prostoru (lze si představit kouli, která zvětšuje svůj povrch se vzdáleností od ohně a energie ohně se tak musí rozprostřít na větší plochu). Pokud jde o vyzařování z povrchu Země, jde s určitým zanedbáním o vyzařování pouze jedním směrem (vzhůru) a hustota energie se proto tímto způsobem nemění.

Tím chci říci, že Vaší argumentací jste vůbec nevyvrátil argumenty pana profesora a tuto polemiku byste měl postavit na mnohem pevnějších základech a článek napsat znovu.

Od: ing Martin Halama

ing Martin Halama — Tue, 23 Sep 2008 18:51:13 +0000

Autorovi chybí hlubší znalost fyziky, zejména termomechaniky. Není možné, aby v desetikilometrové výšce byla teplota vyšší, než na nejteplejším rovníkovém zemském povrchu. V meziplanetárním prostoru je teplota blízká tzv. absolutní nule, která je je hovorově řečeno 273,15 stupňů (Celsia) pod nulou. Pokud je skleníkový efekt založen na pohlcování a vyzařování tepelného neboli infračerveného záření a zdrojem tohoto záření je zemský povrch, nemůže teplota v tak vysoké vrstvě atmosféry mezi nejteplejším zemským povrchem a chladným meziplanetárním prostorem dosáhnout vyšší hodnoty, než na tomto zemském povrchu. Stačí malý příklad. Silným zdrojem sálavého tepla jsou plameny ohně. Přestože je v ohni běžně kolem 800 stupňů Celsia, v poměrně malé vzdálenosti cítíme už jen příjemné teplo. Platí zde stejné fyzikální vzorce. Ani nad rovníkem bychom neměli očekávat něco jiného. Takovýto počítačový model je samozřejmě chybný, a pan profesor by z něj neměl činit závěry. Navíc by měl vědět, že ve výšce v oblasti podél rovníku vanou velmi silné větry řádově kolem 200 km/h (souvisí s rotací Země) a ty způsobují promíchání s okolním chladnějším vzduchem, možné jsou i další vlivy. Pan profesor tedy vůbec nevyvrátil vliv oxidu uhličitého na klima, naopak jej zčásti potvrdil, když jeho negace se ukazují jako nepravdivé. Říká se tomu důkaz sporem. Rovněž neuvedl, že oxid uhličitý představuje jen asi 60 % lidského vlivu na skleníkové plyny v atmosféře. Je tu dále zejména metan, freony a oxid dusný, i část uvedené vodní páry je z lidské činnosti. Už vůbec se pak nemluví o odpadním teple z fosilní a jaderné energie. Lze snadno změřit, spočítat, i pozorovat, že zejména v okolí velkých měst a obecně na pevninách je tento vliv významný. Již na základní škole se učí o roztažnosti různých látek a nerovnoměrné ohřívání pevninských a oceánských ker vlivem skleníkového efektu i odpadního tepla může dokonce vyvolat či zhoršit zemětřesení. To jsou problémy, o nichž se téměř nepíše. Zpětná vazba u vodní páry funguje zřejmě rovněž jinak, než bychom si přáli. Teplejší oceány odpaří více vody. Teplejší vzduch pojme více vodní páry, zvýší se skleníkový efekt, ale úměrně zvýšené tvorbě mraků kondenzací brání právě zvýšená teplota. Oblačnosti samozřejmě může být více ale oteplení to nevrátí zpět. To by ostatně odporovalo i poznatkům z kybernetiky, kdy jednoduché regulátory sice zastaví změnu veličiny, ale na úrovni odlišné od počáteční. Neustálý růst emisí tak nemůže příroda sama bezprostředně teplotně eliminovat. Nejde také zdaleka jen o růst teploty jako takový, ale o častější klimatické extrémy, tedy záplavy, vichřice, sucha apod. Pokud chce autor brát ohled na chudé a další světové problémy, měl by uvážit právě tento již nyní viditelný fakt. Pan profesor dále mylně zařadil vodík mezi nefosilní zdroje. Není to v pravém slova smyslu zdroj, ale jen nosič energie jako elektřina. Musí být uměle vyroben pomocí některého zdroje energie, fosilního, jaderného či obnovitelného. Bude velmi vhodný např. pro akumulaci sluneční a větrné energie a použitelný hlavně v dopravě. Sluneční a větrná energie oproti názoru pana profesora získávají na atraktivitě, protože vyrábějí za ceny stále bližší klasickým elektrárnám, které jsou dosud z mnoha důvodů ve výhodě a ještě se dostatečně neplatí jejich externí náklady. V kombinaci s technickými úsporami, vodní energií a biomasou, která eliminuje nestálost , mohou trvale zásobovat decentralizované (nikoli izolované) energetické systémy již v relativně blízké budoucnosti. Technické úspory energie jsou v převážné míře mnohem výhodnější než výroba energie, ale v řadě případů se zatím nevyplatí a pokryjí vždy jen část spotřeby. Jednoduché paušální soudy tu neplatí. To, že se vlády napříč politickým spektrem snaží něco podnikat je dobré, ale prostředky by měly být promyšlenější, aby se dříve dostavily skutečné výsledky, především by změny měly jít ze všech společenských vrstev, protože jsou ve skutečnosti v zájmu velké většiny lidí a řešení v rámci zásady subsidiarity bude nejefektivnější. Většina světové politiky projevila zdravý konzervatismus, když se snaží “zakonzervovat” současné klima, které se však stejně změní. Reformou energetického hospodářství lze opustit fosilní paliva i jadernou energetiku. Ta sice přímo nevypouští oxid uhličitý, zato velmi mnoho mnoho odpadního tepla ve formě páry, což mění místní i globální klima. Navíc kvůli výměně paliva a výpadkům vyžaduje vysoký záložní výkon a je náročná na dálkový rozvod elektřiny. Rostoucí požadavky na bezpečnost jaderné energetiky podstatně zvyšují náklady zařízení omezují i svobodu a demokracii nutností zvýšené kontroly života všech zúčastněných. Cenově je elektřina u nových jaderných elektráren zhruba na úrovni průměru obnovitelné energie z moderních zařízení, tedy kolem 2,50 Kč/kWh (mimo fotovoltaickou elektřinu, mnohem levnější elektřinu za slunce nabízejí zařízení s parními turbínami či Stirlingovými motory). Toto cenové srovnání jsem letos uvedl na konferenci o jaderné energetice, kde byli skoro samí zastánci jádra a nikdo tomu neoponoval. Problémem je i velmi dlouhá doba výstavby, tedy dlouho vázané finanční prostředky a nevyřešené pojištění pro případ větší havárie, což vážně znevýhodňuje příslušné regiony. Ušlé zisky z fosilní a jaderné energie lze do značné míry kompenzovat, celospolečenské náklady obnovitelných zdrojů jsou při hospodárném užití podstatně nižší, což najdeme i v některých našich oficiálních územních energetických koncepcích. Potenciál technických úspor a obnovitelných zdrojů v ČR jsem poctivě spočítal ve dvou studiích a je dostatečný, abychom se i při dalším růstu životní úrovně obešli během pár desítek let bez ropy, uranu, zemního plynu i uhlí, které by zůstalo určitu domácí “železnou zásobou”. Stále je živen mýtus jak jsou obnovitelné zdroje slabé, ale solidní důkazy jsem ještě neviděl, nanejvýš se vezme jediná položka, jako např. energetické rostliny a ta se samozřejmě ukáže nedostačující. Dostatek OZE a úspor lze dokázat s pomocí řady oficiálních údajů (Statistická ročenka, Inventarizace českých lesů, Národní program pro úspory energie a využití OZE, údaje VÚZT atd. atd.). V jiné podobě je to možné i v celém světě, lze si snadno spočítat, jak výkonným zdrojem je sluneční záření a všude jsou možnosti pro určitý mix úspor a OZE. Navíc by to zásadně zvýšilo odolnost svobodnější části naší civilizace proti terorismu či imperiálním tlakům. Je to velká výzva, protože např. již ve Starém Zákoně dostává Adam za úkol obdělávat a střežit zahradu v Edenu. Ignorovat klimatické změny se všemi jejich negativy (vedle zřejmě mnohem menších pozitiv) a odmítat schůdnou cestu k jejich zmírnění je z tohoto pohledu velmi nevhodné. Touto problematikou se zabývám již přes 11 let a jako katolický křesťan nespoléhám na to, že se věc podaří, jsem jen rád, že nám, dobrý Bůh nabídl dost možností, abychom měli slušnou hmotnou životní úroveň a nezničili přitom naši planetu. Tedy žádný návrat do jeskyň či redukce lidstva na třetinu. Jde opět jen o svobodnou volbu mezi dobrem, zlem či neutrálními kroky. Jen to rozeznat.

Od: sýček

sýček — Thu, 18 Sep 2008 08:13:16 +0000

možná by tě uklidnilo, kdyby sis zjistil, jak staré jsou biologické druhy korálů a jak kolísal obsah CO2 v atmosféře.

Od: Michal

Michal — Thu, 28 Aug 2008 16:36:24 +0000

o degradaci prostředí. Každá civilizace končí v poušti. Je několik skromných osvícených zahradníků, kteří systému dávají více, než si z něj berou.Tradiční selská rodina také předávala lepší půdu, než ji zdědila, podobně náčiní atd. To však bylo založeno na zvláštním civilizačním konceptu odpovědnosti za rodinu, respektive závislosti na rodině vlastní a její prestiži.Nepřerušenou tradici generací, motivaci pro šetrnost i spirituální.

Čas oponou trhnul a ve změnněném světě se uplatňují spíše kořistné kultury. V r. 1930 to bylo v naší usedlosti ještě úsměvné.Nájemníkovi se zdálo, že studna na pitnou vodu není dobře využita, a tak do ní nasadil ryby.Ty záhy pošly a pitná byla voda až za rok.Ač ten dobrý můž se v Evropě narodil, užitečné mu to bylo pramálo. Je tedy dobré brát v potaz více aspektů.

Od: Jakub

Jakub — Wed, 27 Aug 2008 23:07:39 +0000

Už jenom abychom zabránili překyselení oceánů a destrukci celého mořského života, měli bychom CO2 v atmosféře snížit. Pokud tohle autora nezajímá tak prosím. Nehledě na princip předběžné opatrnosti, který tu bude vždycky protože jistotu nemá nikdo, ale všichni víme na které straně je riziko. A nehledě na ušetřená fosilní paliva která se mohou v budoucnu hodit a na to, že obnovitelné zdroje nejsou ekonomicky nevýhodné, jak praví autor (samozřejmě bez citace).

Komentáře k příspěvku: GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ – lidské dílo nebo přírodní jev?

Od: JN

Od: ing Martin Halama

Od: sýček

Od: Michal

Od: Jakub