Geopolitické postavení ČR a střední Evropy od roku 1989

20.8.2009
Roman JOCH

Geopolitický význam samotné ČR za posledních 20 let příliš velký není; geopolitický význam celé střední Evropu za tu dobu je však velice důležitý. Zvažovat geopolitický význam ČR tudíž nedává smysl osamoceně, ale nutně jen ve středoevropském kontextu.

 

Geopolitické postavení střední Evropy od roku 1989 mělo několik rovin.

První geopolitická otázka pro střední Evropu po roku 1989 byla: bude tato oblast součástí (politického) Západu, anebo bude neutrálním územím, mostem mezi Západem a Východem? Bude Západem stejně jako byly Západem Norsko a (západní) Německo, Dánsko a Nizozemí, anebo bude neutrální zónou mezi Západem a Východem, jako byly Finsko a Rakousko?

Ona otázka mohla být zodpovězena tím i oním způsobem a nebylo předem vůbec dáno, že byla zodpovězena právě tak, jak byla, tj. ve prospěch Západu našim členstvím (a pod „našim členstvím“ rozumím členství celé střední Evropy) v NATO a EU. Bylo to důsledkem dobrého státnictví a jeho úspěchu.

Takže prvním a nejdůležitějším konstatováním ohledně geopolitického postavení střední Evropy po roce 1989 je toto: jsme součástí Západu, nejsme neutrálové, nejsme „up for grabs“ pro Rusko, k naši finlandizaci či austrifikaci nedošlo, jakože se mnozí o to snažili ostošest.

Druhý geopolitický fakt ohledně střední Evropy po roce 1989 je následující: vzhledem k tomu, že v postkomunistické střední Evropě panuje obecné přesvědčení, že ke kolapsu komunistické moci a sovětského impéria ve střední a východní Evropě v roce 1989 došlo větší měrou díky zásluze USA než západní Evropy; a vzhledem k tomu, že střední Evropa, ačkoli součást Západu, je zároveň východní hranicí (politického) Západu hraničící s neo-autoritářským Ruskem, v rámci Západu, či přesněji v rámci Západu v Evropě, střední Evropa má větší tendenci pociťovat obavy z Ruska a zároveň lpět na potřebě, užitečnosti či až dokonce nezbytnosti spojenectví Evropy s Amerikou, než Evropa západní.

Jinými slovy, ze Západu v Evropě, který geograficky spočívá z Evropy západní a Evropy střední, právě Evropa střední více akcentuje hrozbu Ruska vůči Západu než Evropa západní a zároveň (či právě proto) více akcentuje potřebu trans-atlantického spojenectví mezi Evropou a Amerikou. Politicky (s pochopitelnou, v důsledku historických vazeb srozumitelnou výjimkou tradičně proamerického Spojeného království) je – ke své geografické poloze paradoxně – střední Evropa jakýmsi svorníkem mezi Evropou západní a Amerikou.

Alespoň doposud byla, avšak tato její role začíná být upozaďována v důsledku politické západo-evropeizace Evropy střední. Onen středoevropský exepcionalismus založený na ex- a post-komunistické zkušenosti a (tudíž) vedoucí k větší ostražitosti vůči Rusku a zároveň k větší afinitě vůči Americe začíná být postupem času oslabován a střední Evropa, stále blíže a těsněji aproximující západoevropský mainstream, tuto svou specifickou geopolitickou roli ztrácí.

Dovedení tohoto trendu k jeho plné konzumaci nad veškerá očekávání jeho stoupenců však nemusí vést nutně k plné západo-evropeizaci Evropy střední, jako spíše k opětovném otevření první otázky středoevropské geopolitiky po roce 1989, tj. otázky, zda by tento prostor přeci jen neměl být – nikoli (sou)částí Západu, nýbrž – jakýmsi mostíkem mezi Západem a Východem, tj. neutrální „buffer-zone“ mezi západní Evropou a Ruskem; což by v praxi ovšem velice rychle znamenalo, že jednotlivé demokracie střední Evropy budou opět „up for grabs“ pro Rusko. V geopolitice střední Evropy, stejně jako v logice, platí: (neutralistické) tertium non datur.

A konečně další, třetí, geopolitický fakt střední Evropy je tento: střední Evropa (opět v důsledku historického vývoje) je a bude imunní vůči islámským a islamizujícím tlakům na evropskou politiku, jak vnitřní, tak taky zahraniční.

Příští politická, kulturní a společenská islamizace Evropy je nasnadě, když už pro nic jiného, pak v důsledku demografických trendů. Otázkou není zda, nýbrž v jaké míře. Islámská menšina v Evropě bude čím dále tím více početnější (absolutně i relativně) menšinou v Evropě a tím pádem i politicky potentnější. Je iluzí domnívat se, že to nebude mít dopad na evropskou politiku (vnitřní i zahraniční).

Islámská menšina v Evropě je koncentrovaná – s výjimkou tradičního balkánského islámu – v Evropě západní a zároveň absentující v Evropě střední. Tento fakt, jakož i fakt nadcházejícího demografického nárůstu proporce islámské populace na populaci západoevropské, povede k divergenci politické orientace Evropy západní a Evropy střední. Přirozeně a v důsledku běžné, až triviální logiky demokratického mechanismu, prostě Evropa západní a Evropa střední budou v nadcházejících letech dávat odlišné odpovědi na politické otázky typu limitů náboženské svobody, svobody slova, manželského a rodinného práva, či postoje k izraelsko-palestinskému problému.

Takže, že by přeci jen středoevropský exepcionalismus zadními vrátky?

Publikováno v posledním čísle čtvrtletníku Přítomnost, věnovanému tématu „Dvacet let nové Evropy 1989-2009“.

Příspěvků : 11 - Geopolitické postavení ČR a střední Evropy od roku 1989

  1. Petr Běhounek : 22.8.2009 v 10.27

    Nestudoval jste, vy filuto, nábožensko nebo marxistickou logiku? :) :)

  2. Felix : 22.8.2009 v 10.23

    Vážený pane Běhounku,
    jenom dvě poznámky: 1. Vůbec nejsem uražený a ani jsem v této diskusi nikdy nebyl, mýlíte se. 2. Váš text nejde racionálně posoudit, prootože, nyní to sám odhalujete, je emoční. Můj poslední příspěvek jste také nevzal racionálně, ale pouze emočně. Mějte se hezky.

  3. Petr Běhounek : 21.8.2009 v 21.46

    Dobrý den, nechci Vás následujícím textem nijak urazit, jen popisuji co vidím, mohu se mýlit. Uraženost kterou jste předvedl si škodíte jen sám. Uraženost je omezením i v oblasti víry, natož v exaktnějším světě. Jedno přísloví mluví o tom, že velikost člověka se pozná podle toho co jej dokáže urazit.
    Můj text je psán tak, aby vzbudil emoce a de facto mobile ad verbum.
    Nemusíte semnou souhlasit, ale nepiště nějaké věcné argumenty, verifikujte svá slova jinak jde jen o imaginární deskripci a prezentaci uraženosti. Můj prostor pro argumenty je zde omezen, nevadí mi to: alea iacta est.
    Nemohu Vám dokázat (a ani nechci) jak je možné že vím, že je VK bisexuál (ne homosexuál), jestli mám právo psát soudy o jeho absenci sebekritiky, chorobné touze po moci, absenci étosu a vize. Míru mé kompetence mi nevezme žádný nevěřící Tomáš.
    Text byl napsán po osobních zkušenostech, které mne přesvědčili o vážnosti celé věci.
    Verifikace není závislá na pisateli, ale na obsahu. Pokud se k textu stavíte kriticky, pokuste se text podchytit empirickou analýzou.
    Opravdu budete tak malý a uražený, že mi nedáte nahlédnout do svého textu o EB? :)
    Vše dobré!

  4. Felix : 21.8.2009 v 20.41

    pečlivě jsem si přečetl Váš delší odstavec. A nemohu souhlasit s Vaším odsudkem. Odsudek by měl být konsistentní a to ten Váš není. Jsou v něm možná mnohé pravdivé věci, ovšem nevím zda a které, protože mi to připadá jako tobogan. Prostě to spustíte a ono to jede. Některé věci, které mu vyčítáte, by u blba jistě svědčily o podlosti, ale u chytrého člověka nikoliv. Jnde se mýlíte vy. Např. ohledně vašeho hodnocení EU, členství v něm. Opomíjíté její dnes již totalitní negativa. Podceňujete a zdá se mi, že i odmítáte, podporu a obranu národa proti internacionalismu. Hřebíček do rakve jste si však zatloukl těmi zmínkami o nenormálním sexu. Ještě mně ubezpečte, že jste ho viděl v převlečení na nějaké prasácké demonstrací úchylných sexuálů. Pane Běhounku, já jaksi ctím Váš zápal, za kterým asi je touha po pravdě, ale takto se pravda nehledá. Protože se mi tedy nezdá, že byste uměl pravdu seriózně, poctivě, trpělivě a nezaujatě hledat, myslím si, že by nikomu neprospělo ani to kdybych Vám poslal ten článek o panu benešovi. Vždyť už jen kdybychom rozsahem poměřili spáchané zlo, musel by Váš text být zrcadlově obrácený – rozsah, který jste věnoval panu presidentovi, by odpovídal rozsahu věnovanému panu benešovi a těch pár vět o panu benešovi by zase bylo věnovánu panu preidentovi. Je to jen vnějškové měřítko napáchaných a přpadně napáchaných škod, ale myslím, že sedí. Ale v jednom skutečně nevybočujete z normálu. Píete, že mnohé věci dělá V. Klaus kvůli své popularitě, avšak já naopak znám velmi mnoho lidí, kteří svá hodncení V. Klause spouštjí po stejném toboganu, jako Vy. Ještě mě napadá, když jste takový borec, jaképak asi přisuzujete hodnocení V. Havlovi? Možná, že i to by mnohému o Vašem způsobu myšlení napovědělo. V úctě přesto zůstávám.

  5. Petr Běhounek : 21.8.2009 v 13.17

    Přiznám se, považoval bych za neodvážné Vám poctivě nesdělit, jak jste mi s EB udělal radost. Je to pro mne stejně bolestivé téma jako VK nebo privatizace, jen trochu časově vzdálenější. Je přinejmenším smutné, že se po takových lidech pojmenovávají nábřeží a ulice. Jsem udiven, že není zájem o nápravu. K EB nutno ještě připomenout likvidátora naší ekonomiky právníka A. Rašína! Souhlasím s přínosem VK k boření mýtů okolo příčin oteplování. Dal jste mi brouka do hlavy, zda by nebylo poctivé to do svého hodnocení VK nepřidat:
    Kdo je ing. Václav Klaus, CSc.?
    Člověk, který ve značné míře dělal (v devadesátých letech) to co teď kritizuje (subvence, protekcionismus, přímá a nepřímá regulace, lobbying). Člověk, který se habilitoval a skládal profesuru, za stejných podmínek jako komunističtí pohlaváři v padesátých letech, ve zrychleném řízení. Člověk, kterého habilitační a profesorskou práci nikdo neviděl. Člověk, kterého předlistopadová publikační činnost není k nalezení. Kdopak tak pečlivě uklidil? Člověk, který v době kdy vysokoškolské vzdělání mělo 16% obyvatel (studenti byli kádrováni, výlet na západ byl pro většinu národa nemožný), tráví několik let studiem na zahraničních školách, měsíční školné ve výši několika ročních platů občana ČSSR mu platilo ministerstvo zahraničí a školství. Člověk, kterého spolupracovníci a přátelé jsou agenti komunistické kontrarozvědky, KGB nebo lidé na Rusko silně napojení. Člověk, který se snažil zamezit (mimo jiné) plynovodu z Německa a prosazuje ruské zájmy. Člověk, který se vydává za odborníka, ale jeho praktické kroky vedly k devastaci české ekonomiky (Margaret Thatcherová prohlásila, že je odpovědný za vytunelování ČR). Rozkrádání a právní vakuum využil k podpoře Kožených a spol., kteří do rukou STB převedli majetky státu (většina členů představenstva HF byla důstojníky STB). Člověk, který razil mafiánskou myšlenku českého stříbra do českých rukou (Stehlík, Soudek, Charouz aj.), která vedla k devastaci českých podniků. Člověk, který lhal českým občanům o výjimečných kvalitách ekonomické reformy (viceprezident Světové banky a nositel Nobelovi ceny Josef Stieglitz jej označil odpovědným za katastrofální ekonomickou reformu).
    Člověk, který odstoupil z politiky kdy makroekonomická čísla byla na nejnižších hodnotách v dějinách. Člověk, který odstoupil z politiky za finanční skandály a podvody s penězi. Člověk, kterému chybí sebekritika a chorobně touží po moci, je bez soudnosti (za kupónovku pro sebe inicioval návrh na udělení ceny Alfréda Nobela). Člověk, který se chorobně bojí EU, kultivace právního prostředí a zavádění transparentních metodik. Kdyby byla ČR v EU v devadesátých letech, nerozkradlo by se (v dnešních cenách) 1,8-2,1 bil. korun, dva roční rozpočty. Víte proč musel být Václav Klaus zvolen prezidentem? Odpověděl Ivan Langer: ??já ti povím kolik lidí by šlo bručet?. Člověk, kterého hlasy komunistů, lobbyistů a mafiánů volí za prezidenta. Člověk, který se zasadil o pád vlády v době předsednictví EU, jedna z největších novodobých ostud ČR. Člověk, který nepředložil žádné validní řešení na ekonomickou krizi. Člověk, který je bez étosu a vize, uchýlil se k nacionalismu a extremismu, aby si získal oblibu a zájem o svou osobu. Člověk, který je bisexuál (za to by neměl být kritizován, to je soukromá věc), prosazuje své milence (Bém, Chalupa – starosta Prahy 6). Tak takového prezidenta si naši lidé (jimi volení zástupci) zvolili. Jak říká pan prezident Klaus: Národ má takového prezidenta, jakého si zaslouží. Pokud se mýlím, prosím o opravu.

    PS: rád si přečtu Vaše hodnocení mého pamfletu :)
    petrbehounek@centrum.cz

  6. Felix : 21.8.2009 v 12.45

    Pane Běhounku. Jsou tu tedy v českých dějinách mj. dva presidenti: E. Benše a V. Klaus. Hodnocení E. Beneše jsem nabídl, je to děsivé čtení. My tu máme nám. E. Beneše a to se oznamuje např. ve všech autobusech, které tam zastavují. Aj aj. Náprava v nedohlednu, půlstoletí adorací místy přechází v mlčení mrtvých brouků. K V. Klausovi je potřeba uvážit nejen ta podezření, o kterých píšete, ale i jeho hrdinský postoj v čele našeho státu nyní. Hrdinský je jeho postoj i ohledně oteplovací hysterie. Já si myslím, že na celkové hodnocení je jednak brzo, jednakmůžeme být překvapeni i nějakým pokáním, které bývá hrdinům vlastní. Já sám se kloním k názoru: nechvalme příliš, neodsuzujme zbrkle. Ono takových věcí je za posledních dlouhých 20 let víc. Sám jsem opakovaně vybízel k analýze činnosti lidovců zejm. po r. 89. Zatím marně. Něco mi říká, že pan Lux by z toho možná nevyšel o moc lépe, než pan Šrámek., který dopadl katastrofálně – i o tom se mlčí a je to už víc než půl století. Chce to holt lidi bystré, s čistou hlavou, nepředpojaté, poctivé, toužící po pravdě a dobru, abychom se takových hodnocení dočkali. Já jsem si to myslel i o OI, v podstatě si to o nich myslím i te´d, ale byl tu taky hanopis na Klause, hanopis na Hájka, teď nepřímá podpora ODS, Sašo-Vondrovské sklony, analýz, o kterých píšu, zde o perversi USA v posledních 10 letech jsem se zatím nedočkal. Nejsou to jednoduché věci. Jsem proto velmi rád, že se brilantně podařilo zanalyzovat ten Mnochov a léta 45-48 ohledně Beneše.

  7. Petr Běhounek : 21.8.2009 v 11.25

    Považoval jsem odkaz zajímavý pro svou badatelskou hodnotu pro poctivém hledání a hodnocení prací V. Klause. Omlouvám se, dopustil jsem se naivní chyby, že jsem ostatní nečetl, nebo, zaměřen na obsah okolo prací V. Klause, neviděl. Děkuji za upozornění! Nerad bych byl s textem spojován. Příště doplním odkaz poznámkou: “Detailní snaha o analýzu a hodnocení prací V. Klause na: … (neztotožňuji se ostatním obsahem webu)”. Problém je v tom, že je to jediný odkaz, který znám, a prý to dr. A. poctivě hledal a posuzoval.
    Podařilo se mi vysvětlit vzniklou nehodu?
    Doufám, že tím neutrpí můj vlastní text psaný s nadsázkou, ale bez konkrétního politického podtextu s cílem vést občany k zamyšlení o stavu společnosti a možných příčinách.
    Ještě jednou se omlouvám a děkuji za upozornění.

  8. Felix : 21.8.2009 v 9.20

    Přečetl jsem si pečlivě Váš text, je sugestivní. Podíval jsem se na odkaz na jeho konci. je sugestivní. A prohlédl jsem si celé ty stránky. Je tam i tto: “Patronem občanského uskupení Mladá pravice je známý český hrdlořez a terorista Milan Paumer, představitelé Mladé pravice úzce spolupracují s ultrapravicovým think-tankem Občanský institut, o němž je všeobecně známo, že pod (na první pohled) líbivými hesly a frázemi typu “ochrana tradičních hodnot” prosazuje dávno překonaná, svobodě nebezpečná paradigmata (ostrakizace homosexuálů, ekologických aktivistů, feministek a dalších minorit, nenávist k jiným kulturám než euroatlantská, adorace fašistických diktátorů Pinocheta, Franca či Salazara atd.).” A to diskvalifkuje vše, co jste napsal. Buďto změnte jméno, nebo nepište. Více mě už nezajímáte. Ale abych i já skončil s odkazem – o létech 1938 až 1948: http://www.gwo.cz/pravda/pdf/0909v1.pdf PS.: Ještě podotýkám, že OI nehájím bez výhrad. Čekám, že se tu vzápětí objeví jejich článek signalizující konec těchto “Sašo-Vondrových-ODS” analytiků v Čechách: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1166/psanicko-od-topolanka Je to stejně hrozné čtení, jako to vaše, pane Běhounku.

  9. Petr Běhounek : 20.8.2009 v 20.20

    Utajený komunistický puč 1994
    Od roku 1945 do roku 1948 převedli komunisté do svých rukou majetek milionů lidí.
    Znárodněné podniky, mezi lety 1945 a 1947, byly v rukách komunistického vedení.
    Časem jim vykořisťování přestalo přinášet tížený efekt. V šedesátých letech si spočítali, že vydělají daleko víc, když tu bude ?demokracie? a ?kapitalismus? komunistického střihu.
    Jak to udělat, aby si zachovali vůdčí roli ve státě a nepřišli o majetek? Začali si pěstovat nadějné kádry, kterým svěří tento úkol. První pokus nebyl úspěšný. První vlna kádrů se neosvědčila, nadšení komunisté se ukázali jako nespolehlivý. Na konci šedesátých let začali pracovat na nové třídě kádrů. Kartu vsadili na levičácké liberály západního střihu. Mnozí o této lsti neměli tušení a nechali se zmanipulovat. Mnozí byli jejich tajní agenti, kteří mají jen ústní smlouvu o spolupráci a kontakt udržují přes jednu osobu. Jezdí do zahraničí studovat kapitalistické VŠ za kapitalistické školné i přesto, že doma se kádrují i studenti středních škol. V osmdesátých letech mají již slušný počet vychovaných kádrů, začínají utahovat smyčku. Užiteční blbečci z řad kavárenských povalečů se konečně proberou z opilství a ?zorganizují sametovou revoluci?. Hlavně, aby to komunisty nebolelo. Mezi lidmi panuje naivní nadšení, zbídačené masy jsou nakrmeny nadějí a využiti stejným scénářem jako po roce 1945. Oficiální politická moc začíná být předávána do rukou nové třídy. Přichází osudový okamžik 1992, malá kuponová privatizace, lidu je rozdáván majetek, který komunisté neuměli využít a který jim nepřinášel profit. Podobně jako v roce 1945 kdy rozdali bezzemkům půdu (německá, židovská, panská). Lid jim věří, v roce 1946 komunisté vyhrávají volby, pevně uchopí moc a o dva roky později přijde hlavní úder, znárodnění, kolektivizace. Po malé kuponové privatizaci v roce 1992 jim lidé věří, pevně uchopí moc a o dva roky později přichází hlavní úder, velká privatizace. Zabalená, podobně jako velký únor, do frází o ještě větším užitku pro lid. 100% všech privatizačních fondů (již při svém vzniku, nebo po fúzích s jinými fondy) bylo ovládáno agenty STB (představenstvo Harvardských fondů aj.), nebo kapitálem z bývalého SSSR (PPF Kellner aj.).
    Dokonáno! Puč v roce 1994 se zdařil. Výchova kádrů od sedmdesátých let byla úspěšná. Nejprve byli manažery puče a potom těmi kdo dohlíží na uhlazení stop z nejvyšších ústavních funkcí. Ivan Langer před prezidentskou volbou Václava Klause upozorňuje Martina Bursíka na důsledky prohry: ??já ti povím kolik lidí by šlo bručet?.
    Co bude dál? Budou silní, pomalu budou kultivovat právní prostředí, vymáhat zákon, aby jim majetek někdo nevzal. Budou slabí, začnou se okrádat mezi sebou. Kultivace prostředí je v nedohlednu.
    Národ, který odmítá znát pravdu o své historii, bude historii opakovat, až do té doby kdy se poučí, nebo zanikne.
    http://profesor-klaus.osoba.cz/

  10. Felix : 20.8.2009 v 12.49

    Neuvažuje to, že se USA i GB změnily, správně nazývá Rusko “neo-autoritářským”, neuvažuje o možnosti nějakého ne-EU mezistátního spojenectví mezi státy “střední” Evropy, mylně se domnívá, že jsme vstupem do EU (nikoliv do NATO) něco získali, nezohledňuje zkázu, kterou by způsobilo přijetí Lisabonu. Opomíjí historická hlediska nezdarů a kolosálních omylů a zel ve 20. stol. Nevěnuje pozornost nebezpečí, že demograficky a/nebo lisabonsky přece jen dojde k islamizaci střední Evropy. Pro absenci těchto témat by tak tato úvaha, jejíž základní myšlenku vidím jako dobrou, mohla být podstatně kratší.

Napsat komentář k Petr Běhounek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?