Plán Evropské komise pro dosažení rovného postavení žen o mužů patří k tomu nejhoršímu, co bruselská byrokracie dodnes vyprodukovala. Plán je cestou do pekel, protože zavádí pohlavní dirigismus a centrální plánování. Genderové zglajchšaltování otevírá stavidla zaostávání a průměrnosti. Rozumní lidé by proti němu měli důrazně protestovat a výbor pro evropské záležitosti Senátu by jej měl razantně odmítnout.
Děsivé rovnostářství
Sdělení Evropské komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů o plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů pro léta 2006-2010 by mohlo vyvolat úsměv na rtech, pokud by nebylo myšleno vážně. Plán však není nevinným slohovým cvičením v bruselském eurospeaku, nýbrž skutečný program nabitý konkrétními opatřeními, která nás budou všechny bolet.
Plán nastiňuje šest prioritních oblastí činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na další čtyři roky: stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže, sladění soukromého a profesního života, stejné zastoupení v rozhodovacích procesech, odstraňování forem násilí založeného na pohlaví, odstraňování stereotypů v oblasti pohlaví, podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice.
Genderový plán EU je zavádějící především proto, že nezná klasickou liberální distinkci rovnost v právech versus rovnost ve výsledku. Fakt, že občané jsou si rovni v právech (stojí před závodem na stejné startovní čáře), neznamená, že v životě dosáhnou stejného výsledku (doběhnou závod ve stejnou chvíli). Představa, že lidé mají protrhnout cílovou pásku ve stejný okamžik, je perverzní, rovnostářská a nesmyslná.
Děsivá je věta z úvodu plánu: “Rovné postavení žen a mužů je základní právo, společná hodnota EU a nezbytná podmínka pro dosažení cílů EU, kterými jsou růst, zaměstnanost a sociální soudržnost.” Základním právem lidí určitě není rovné postavení, nýbrž rovné svobody. Ty jsou pro muže a ženy stejné, což ale přece neznamená, že muži a ženy (či jiné společenské skupiny) dosáhnou nakonec stejného postavení.
Představa, že muži a ženy mají apriorní právo dosáhnout stejného postavení, je stejně absurdní jako teze, že stejného postavení mají dosáhnout blondýnky a brunetky, katolíci a protestanti, vysokoškoláci a lidé se základním vzděláním, vegetariáni i lidé jedoucí maso, hubení i plnoštíhlí, Němci a Češi s rozdílnou ekonomickou úrovní, protože všichni žijí v jedné Evropské unii.
Kdyby chtěla Evropská komise dosáhnout stejného postavení všech lidí, musela by provádět absolutní přerozdělování podle všech myslitelných lidských vlastností. O to se “úspěšně” pokoušeli komunisté. Výsledky jsou známé. Jejich systém demotivoval od výkonů, podporoval průměrnost a nakonec vedl k zaostávání za společnostmi, které nesmyslné rovnostářské ambice neměly.
Nebojujme s přírodou
Záměr Komise dosáhnout 60 % zaměstnanosti žen do roku 2010 (když v současnosti je tato míra 55,7 %) připomíná socialistické plánování. Zpráva konstatuje, že ženy dostávají o 15 % nižší mzdy než muži. Automaticky předpokládá, že tento rozdíl vyplývá z přímé diskriminace žen a ze strukturálních nerovností, jako je “zařazování pohlaví do určitých odvětví, povolání a systémů práce”. Ignoruje fakt, že do odvětví a povolání vstupují svobodní lidé, nikdo je nikam násilím nevsazuje.
Půvabné je, že EU začne aktivně podporovat podnikání žen. Komise vyzývá k sestavení “akčního plánu pro oblast podnikání vyzývající ke zvýšení počtu nových podniků založených ženami pomocí lepšího přístupu k finančním prostředkům a rozvoje podnikatelských sítí”. Z tržního hlediska je podstatné, zda firmy nabízejí výrobky, které spotřebitelé poptávají, nikoli zda je řídí muži či ženy.
Genderový akční plán si stěžuje, že ženy a muži čelí zvláštním zdravotním rizikům, chorobám, které mají dopad na jejich zdraví. Představa, že odlišné náklonnosti k určitým nemocem, které zavinila genetika či životní styl, bude Evropská komise považovat za genderovou diskriminaci, je směšná. Zdraví je dar od Boha (nebo od přírody), snažit se zde vytvářet gendrovou rovnost je neudržitelné.
Sladění pracovního, soukromého a rodinného života je bohulibý cíl, probíhá však na individuální úrovni svobodnou dohodou mezi muži a ženami v rodině. Podporovat sladění jejích rolí z pozice Evropské komise je zbytečné. Zpružnění trhu práce a uvolnění prostoru pro zkrácené pracovní úvazky je správné, nikoli však kvůli genderové rovnosti, nýbrž kvůli větší svobodě a snížení nezaměstnanosti.
Rozšiřování pečovatelských služeb, po němž volá Evropská komise, je krátkozraké. Rodina s její přirozenou mezigenerační solidaritou je ideálním prostředím pro výchovu dětí. Předčasné zařazování dětí do kolektivních předškolních zařízení má svá úskalí. Mateřské školky nejsou součástí povinné školní docházky, proto by měly být provozovány nikoli státem, nýbrž na soukromé bázi s využitím školného.
Muži nepotřebují být podporováni v plnění rodičovských povinností. Pravidla pro rodičovskou dovolenou platí pro obě pohlaví stejně. Zda se o dítě v ranném věku bude starat muž nebo žena, záleží na dohodě obou partnerů. Ovlivňování těchto věcí z pozice Evropské komise je zbytečné. Celý genderový plán se bohužel snaží bojovat s přírodou a připomíná poroučení větru – dešti.
Smrtící kvóty
Nejstrašidelnější je genderový plán v oblasti podpory rovné účasti žen a mužů na rozhodovacím procesu. Komise si stěžuje na trvale nedostatečné zastoupení žen v politickém rozhodování, což označuje za demokratický deficit. Hodlá podporovat “aktivní občanství žen a jejich účast v politice a ve vedoucích funkcích veřejné správy na všech úrovních (místní, regionální, národní, evropské)”.
Zda lidé zvolí občanství “aktivní” či “pasivní”, záleží na jejich chuti a elánu. Pokud se v politice dobrovolně angažuje procentuálně méně žen než mužů, je třeba to vzít na vědomí jako výsledek svobodného tržního procesu. Snažit se zavádět “rovnou účast” žen a mužů v politických institucích např. pomocí kvót vede k nivelizaci, snižování kvality zastupitelských sborů a diskriminaci naruby.
Evropská komise bohužel tuto oblast bere nesmírně vážně, protože ji hodlá monitorovat a zohledňovat v návrzích nové legislativy. Výslovně chce provádět a naplňovat “akční plány pro rovné postavení mužů a žen”. V roce 2007 dokonce zřídí “síť žen” zaujímajících významná místa v hospodářské a politické oblasti v EU. O tom, že by vedle ženských organizací podporovala i sdružení mužská, se nic nepíše.
Zdánlivě bohulibé odstraňování násilí založeného na pohlaví vede k pochybným zákonům, které omezují soukromé vlastnictví, zbavují majitele vlastnických práv a narušují princip právního státu (když k omezení užívacího práva k bytu může dojít i bez rozhodnutí soudu). Obchodování s lidmi je zbytečně démonizováno, když o každé prostitutce se a priori předpokládá, že svou činnost provozuje nedobrovolně.
Genderový plán bohužel nezůstává u proklamací, nýbrž zakládá novou politiku a instituce. V roce 2007 založí Evropský institut pro rovné postavení žen a mužů, vznikne rovněž meziútvarová skupina Komise pro rovnost pohlaví. Komise hodlá přezkoumat stávající předpisy EU s cílem je aktualizovat, modernizovat a přepracovat s ohledem na rovnost mužů a žen.
Kulturní revoluce
Jakoby toho dirigismu nebylo málo, hodlá Evropská komise bojovat rovněž proti “stereotypům ve společnosti týkajících se pohlaví”. Ačkoli jde o citlivou záležitost tradic a způsobu života, které jsou v každé členské zemi EU odlišné, unie bude seshora sešněrovávat všechny obyvatele bez ohledu na národnost či víru svírací kazajkou jednotné genderové politiky.
Ženy a muži se podle zprávy často vzdělávají v tradičních systémech vzdělávání, které mnohdy přidělují ženám povolání, jež jsou méně ceněná a méně finančně ohodnocená. Politika by se prý měla zaměřit na boj se stereotypy týkající se pohlaví, a to už od raného věku; je třeba školit v této oblasti učitele a studenty a podporovat mladé ženy a muže, aby zkoušeli netradiční obory vzdělávání.
Opravdu chce Evropská komise nutit ženy, aby se stávaly zednicemi a hornicemi? Opravdu chce nutit muže, aby se stávaly zdravotními bratry? Nic proti podobným životním volbám. Volba povolání je však svobodným rozhodnutím každého člověka. Evropská komise nemá co bojovat se stereotypy, nýbrž pokorně přijmout výsledek tržního procesu, ať bude jakýkoli.
Komise hodlá rozvíjet dialog s médii na podporu netradičního zobrazování žen a mužů. Bude podporovat akce k odstraňování stereotypů týkajících se pohlaví ve vzdělání, kultuře a na pracovním trhu a bude systematicky přihlížet k rovnosti pohlaví v rámci Evropského sociálního fondu, vzdělávacích a kulturních programech EU. Cesta k vybudování socialistické společnosti je tak zcela otevřená.
Kdyby si EU vytvářela svou genderovou politiku vůči svým vlastním obyvatelům, šlo by sice o škodlivou věc, nicméně prováděnou na jejím vlastním území. Na pováženou však je, když EU vytváří novou strategii pro Afriku, která rovněž zahrnuje rovné postavení žen a mužů jako klíčový prvek ve všech národních rozvojových strategiích. Vnucovat cizím kontinentům podobné hodnoty je nebezpečné a zavání kulturním imperialismem.
Genderový plán EU je jeden z nejsmutnějších produktů bruselské byrokracie. Místo úcty ke svobodě, trhu a tradicím roztáčí Evropská komise kulturní revoluci, za kterou si nemusela stydět ani Čína za Mao-Ce-tunga. Nenechává sice za sebou miliony mrtvých, ale sešněrovává lidské životy způsobem ne nepodobným v komunistickém režimu. Takovým experimentům bychom se měli rázně postavit.
Vystoupení na semináři výboru pro evropské záležitosti “Legislativní úprava a praxe v oblasti rovného postavení žen a mužů v ČR a EU”, Senát, 21. července 2006.
1. Vymezení nefyzického násilí je pochybné, jde prostě o poškození, jednání z vašich příkladů nemá násilnou povahu.
2. V čem je rozpor, že sousedova zahrada omezuje moji svobodu? Moje svoboda není neomezená, existence meze ji neanuluje. Má prostě určitý rozsah, který je omezen tím co smím. Možná si můžete metafyzicky spekulovat, ale vaše vymezení je zjevně primitivní. Když budu mít např. povinnost vykonat roční vojenskou službu, budu svobodnější, než když bude pětiletá, vaše hrubě neadekvátní definice to vůbec nejsou schopny zachytit. Právě tak budu svobodnější, když budu moci chodit po zahradě, než když bude sousedova a on to zakáže atd. Zejména to bude podstatné v případech, kdy sousedův pozemek bude obklopovat můj, ale to už jsou pro vás možná příliš komplikované případy…
3. Když na něco nedokážete reagovat, nemusíte, ale plané obviňování z nesmyslnosti nemá ani smysl psát, tedy pokud nechcete projevovat vlastní nezpůsobilost k diskusi.
“Pokud však jde o překážky společenské, pak jistě sousedova zahrada a jeho vlastnické právo vaši svobodu omezuje – jak byste to chtěl chápat jinak?”
To je právě naprosto mylné chápání pojmu svoboda. Obsahuje totiž rozpor. Pokud by člověk byl svobodný, měl by právo porušovat svobodu někoho jiného. Respektoval by ji, a byl by nesvobodný. Naprostý nesmysl. Absence iniciace násilí je jediný bezrozporný význam tohoto pojmu. Vlastnické právo majitele zahrady nijak neporušuje mojí svobodu, protože moje svoboda NEZAHRNUJE právo porušovat práva někoho jiného. Nesmím vstoupit na cizí pozemek, nesmím nikoho zabít, nesmím nikoho okrást, a naopak nikdo nesmí vstoupit na můj pozemek, nikdo nesmí zabít mě, nikdo mě nesmíjen tak okrást – to všechno znamená, že jsem svobodný.
Na nesmysly o donucení k podpisu nevýhodné smlouvy nemá smysl reagovat.
Co je nefyzické násilí? Například škodu přinášející pomluva. Nebo podvod. Atd. Nebo i to, že vlezu na cizí zahradu a udělám si tam táborák. Násilí není jenom facka nebo kopanec!
K bodu 8: ne, žádný rozpor tam není.
K poslednímu odstavci: Ne, demokracii je potřeba především vrátit zpátky do normálních kolejí.
uvažujme humorně, zavedeme domokracii v armádě, subordinaci zrušíme, na zálkadě rovného volebního práva se budou schvalovat rozkazy, povyšovat, degradovat demokraticky, či rovnou demokraticky armádu zrušit atd
Myslím, že ve Vilémově příspěvku je podstatná především jeho poslední věta. Přenesení demokracie “na pracoviště, do institucí a do myšlení lidí”. V továrně nerozhoduje vlastník čí jím legitimovaný představený, nýbrž se rozhoduje demokraticky takže asi dělnické rady či co. A když máme tu demokracii, proč by si takoví utlačovaní dělníci nemohli rozhodnout, že tu továrnu znárodní, když si to odhlasují? No a samozřejmě zde máme onu nutnou změnu myšlení lidí. Budeme asi vytvářet lidi nového typu, demokratisty do morku kostí k čemuž bude patrně odvrhnout všechny “předsudky minulosti”. A celé toto gigantické dílo demokratismu budeme uskutečňovat prostřednictvím masivní státní regulace. Tak to tady Viléme už jednou bylo.
1. Vy jste se ptal, v kterém státě došlo k hladomoru za kapitalismu. V Irsku samozřejmě nebyl feudalismus ani socialismus. Nechám stranou otázku odpovědnosti z nečinnosti, která v této souvislosti jasně vzniká.
2. Tady jde pochopitelně o rozsah voleb, pokud si mohu vybrat z různých způsobů zabití, pak rozsah svodoby je velmi omezený.
Existence přírodních překážek je z hlediska svobody sporná, zde jde spíš o omezení možnosti. Pokud však jde o překážky společenské, pak jistě sousedova zahrada a jeho vlastnické právo vaši svobodu omezuje – jak byste to chtěl chápat jinak?
2. a 3. a 4. a 5. Mluvil jsem o smlouvě o práci na plantáži, jako případu obecného jevu, který je v právní vědě pojednáván, uzavřené za “nápadně nevýhodných podmínek”, rozhodně bez násilí. Podobně v oblasti dluhů – zde nejde o finance, ta otázka je vedlejší, nýbrž o fakt, že PRÁVO INICIUJE NÁSILÍ, který je rovněž zcela obecný, a to i v případech, kdy pachatel nespáchal žádné násilí. Exekuce je příslušným případem, ale jsou stovky jednání, která vyvolají násilí insitucí, ač ho sama nezahrnují – nedocházení do školy, obchod s drogami, infekční nemoc, osobní urážky, vyzrazení informací, podvody, porušování ekologických norem atd. ,atd. Nikdo nejsme svobodní, pokud problém postavím jako dilema mezi naprostou svobodou a úplnou nesvobodou při sebemenším narušení absolutní svobody.
Co to je NEFYZICKÉ NÁSILÍ? Vyjasněte mi tento pojem!
7. Všechny jiné systémy než demokracie jsou takové, že o obědě rozhoduje pouze vlk.
8. Odpovědnost občanů za to, co dělá jejich vláda je kolektivní vinou, to snadno pozná každý. Já jsem netvrdil, že neexistuje, pouze je zjevné, že je ve flagrantním rozporu s vámi hlásanými principy, podle nich by totiž individuum nemohlo být terčem oprávněného násilí, ledaže by samo něco spáchalo – ale tady se jen ukazuje, jak snadno se dogmatické principy překrucují a jak rychle svoboda končí, když se má uplatnit proti subjektivním zájmům samozvaných vykladačů principů.
Demokcii bude podle mne nutné přenést na pracoviště, do institucí a hlavně do myšlení. Ona není nebezpečná pro nikoho, kdo nechce utlačovat.
1) irský hladomor – irsko bylo velmi zaostalé a orientované téměř pouze na zemědělství. rozhodně to nebyla průmyslová země. hladomor nebyl způsoben nějakým státním zásahem, ale katastrofální neúrodou brambor. země, která byla orientovaná jen na zemědělství, na to samozřejmě doplatila. podobně například pravidelně postihovaly hladomory carské rusko…
2) svoboda není jen možnost volit ze dvou nebo více variant. svoboda je možnost volit, tedy jednat ne pod nátlakem. když Vám dám vybrat, jestli spolknete ampulku s kyanidem, nebo vás jinak zastřelím, budete si připadat jako svobodný člověk? ještě dodám, že možnost volit neznamená pokoušet se chovat v rozporu se svou identitou. někteří výtečníci poukazují na to, že mají dejme tomu chuť přeskočit Eifellovku, a protože to nejde, nemají svobodu to udělat. to je nesmysl. stejně jako říkat, že když nemám právo vlézt na cizí zahradu a udělat si tam táborák, nejsem svobodný. podobný nesmysl.
3) když někoho DONUTÍTE pracovat na plantáži, není to násilí?? samozřejmě, že je. donucení je násilí. bez ohledu na to, že je to stvrzeno pod nátlakem podepsanou smlouvou.
4) peněžní dluh – to už je vaření z vody a hledání nesmyslných konstrukcí. nesplacení dluhu je principiálně stejná věc, jako krádež. někdo mi půjčí peníze, a já se rozhodnu mu je nevrátit – je to stejné, jako bych mu je ukradl nebo je z něj vylákal podvodem. moje svoboda nezahrnuje právo podvádět lidi. podvod je principiálně násilím – i když ne fyzickým. měl byste si ujasnit pojmy.
5) ano, je širší výběr režimů. na jedné straně svobodná společnost, kapitalismus laissez faire, na druhé straně stoprocentní socialismus v některé z jeho forem. mezi tím je celá škála nesvobody, systémů státních regulací, stát blahobytu… etatismus v demokratické podobě, podporovaný kolektivistickou morálkou. jak ukázali mnozí chytří ekonomové, například Mises, státní regulace, jak selhávají, mají tendenci na sebe nabalovat další a další. Etatisté se snaží napravit nefunkční regulace regulacemi dalšími. Tak je míra svobody stále víc a víc ukrajována a zmenšována, a poslední stádium je právě komunismus. Současný systém k němu spěje. Pomalu, ale o to víc jistě. Ta pozvolnost je zhoubná, protože si ten posun k socialistické totalitě skoro nikdo neuvědomuje.
6) který člověk řekl, že demokracie je systém, když smečka vlků a beránek společně hlasují, co bude k obědu? myslím, že je to velmi trefné.
7) myslím, že kdo ten můj článek o Libanonu četl (http://www.virtually.cz/index.php?art=12091), ten si udělá objektivní obrázek sám a kdo má všech pět pohromadě, dokáže rozeznat rozdíl mezi kolektivní vinou a odpovědností občanů za to, co činí jejich vláda.
8) demokracie je v zásadě dobrá, špatná je množina toho, na co je uplatňována. je příliš velká.
Naprosto není přelétavé podléhání náladám většiny, koneckonců jedinou alternativou – takto viděno – je přelétání podle nálady menšiny, dokonce i tehdy, když se ona menšina ohání nějakými principy. Protože právě tyto odcizené, dávno zrtvělé produkty přechodných zájmů minulých staletí, jako liberalismus, jsou v kontaktu s praktickou politikou nedostačivé, a nutně vyvolávají ad hoc stanoviska. Pan Zálom se nadávno na Virtually rozběsněně zastával izraelského útoku na Libanon. Zatímco dnes mluví o svobodě JENDOTLIVCŮ, tam mluvil o kolektivní vině.
Demokracie je uvážené a umírněné zřízení, které jediné umožní rozlišit mezi neživotnými přeludy a tím, co lidé chtějí se svou svobodou udělat.
Viléme za v definici osobnosti jsem odkázal na to, co napsal pan Zálom… Jen se vykrucujete hrou se slovíčky a popíráte sám sebe. Od masivní regulace a redistribuce o jejíž míře rozhoduje jen a pouze momentální nálada většiny přeskakujete k požadavku rozumného zdanění tak, aby kupř. nemocným a bezprizorným dětem byly zajištěny základní potřeby. A že bych popíral potřebu jakýchkoliv ohledů, no tak to opravdu ne.
p. Zálome
V Irsku v polovině 19. století pomřelo hlady největší procento lidí v lidských dějinách – za čistého liberalismu, který Angličany vedl k podobným stanoviskům jako vás. Pracovní podmínky jsou záležitostí primárně toho, kdo v nich pracuje, jistě zaměstnanci celých sto let bojovali za osmihodinový pracovní den, protože se jim v práci příliš líbilo. Opět konstatuji, že mezi trhem s otroky, dokonale liberálním na americkém Jihu, a moderní továrnou jsou rozdíly, což rozhodně neznamená, že stát nemůže leccos zlepšit.
Vaše pojetí svobody – nechtěl byste to nějak zdůvodnit? Prázdná verbální deklamace není argument. Konstatoval jsem jasně, že svoboda znamená možnost volit si mezi z určitých jednání.
Vaše definice je nesmyslná – Když někoho smluvně donutím k práci na plantáži, nebude svobodný, přestože z mé strany nepůjde o iniciaci násilí. Když mi někdo bude dlužit peníze, a nakonec se dopracuje k “násilné” exekuci, tak nebude “svobodný”? Nebo vy jste pro nesplácení dluhů? Nebo nejste pro svobodu?
Měl byste si ujasnit pojmy.
Obávám se, vážení oponenti, že jaksi zapomínáte, že na světě existuje poněkud širší výběr režimů než komunismus a čistý kapitalismus.
Pane Jeene
Nikterak jsem neuváděl, že je stejně legitimní realizovat se za svoje jako za cizí, vy snad nějak křivě čtete nebo špatně vyvozujete, pouze jsem konstatoval, že to je stejně možné. Pochopitelně není legitimní miliardáře obrat a dát to jednomu člověku, aby se stal miliardářem on. Naproti tomu je legitimní sebrat část zisku firmě a rozdělit ji potřebným k uspokojení jejich základních potřeb, od dětí přes nemocné po nezaměstnané. Tím se zvýší mj. i celková svoboda.
Vaše zmatená odvozování, jak že koho degraduji, naprosto z ničeho, co jsem uvedl, neplynou, takže nemohu reagovat. Pouze stojí za pozornost, že po dovolávání se jakési “osobnosti”, kterou jste naprosto nebyl stavu popsat, přes popírání potřeby jakýchkoli ohledů až po vaše poslední stanoviska zde svými stanovisky tancujete jako opilý pouťový kejkliř, který se snad nakonec bude zastávat pralesního individualismu kvůli tomu, aby mi mohl odporovat.
Nemocný člověk má pojít a umřít hlady? Na hladomory mají přece patent komunisti. Na zabíjení nemocných lidí zase národní socialisté.
Kdo pracoval v ponižujících podmínkách, jak o tom píšete v posledním odstavci? Vězni v koncentračních táborech národních socialistů a komunistů. Kambodžané v rýžových polích. atd. Kapitalismus naopak přinesl zlepšení pracovních podmínek z feudálního systému přirozenou cestou, jak se zvyšovala produkce a s ní i životní úroveň, lidé prostě nemuseli pracovat tak těžce. Odstranění dětské práce například, to je dobrý příklad. Rodiče začali vydělávat dostatečné peníze, aby nemuseli posílat děti do práce a mohli je dát do školy. To nevzniklo žádným zákonem a regulací (i když regulace na omezení dětské práce taky byly), ale přirozeně, jako nedílná součást systému laissez faire.
Ve které zemi, kde někdy alespoň chvilku existoval téměř čistý kapitalismus, umírali lidé hromadně hladem? V Americe nebo Británii 19. století to nebylo. Naproti tomu kolik lidí zemřelo kvůli důslednému uplatňování kolektivistické filozofie? Odhady se blíží celkem až ke stovce milionů.
Takže přestaňte svobodnému trhu a svobodě jako takové předhazovat aspekty, které nemá. Kolektivismus a etatismus je to, co zabíjí lidi. Ne svoboda.
Vaše pojetí pojmu svoboda je naprosto špatné a nesmyslné. Svoboda je absence iniciace násilí – to je jediný správný a na realitě postavený význam tohoto slova.