Nejenom si navzájem lépe rozumí, mohou spolu handlovat, jejich koalice je instinktivní. Potěšil mne kdysi v Damašku dobře stopovatelný franzouzský vliv skrze pařížemilovné rusy – sověty. Dokud rusům, tedy zbohatlým, nebyl otevřený svět, byli králi u Syřanů. Jimi pomordované luxusní hotely jsou tam dodnes.Stejně jako nostalgie prosperity za jejich časů.

To ovšem tušil nejen olomoucký arcibiskup, když tam vyslal mladého Al.Musila, ale brzy i habsburský dům, když jej dofinancovali a postavili dokonce do pozice maršála pro ten kraj. A zde slzím, dílo prof. UK musila rozkradeno i v NK. Informace elementální pro dnešní interkulturní kompetenci v globalizovaném světě prakticky nedostupné. Jsme tak naivní oběti naivních neinformovaných publicistů, romantických povrchních reportérů, bez skutečného kontaktu. Je čas, alespoň výbor z díla vydat. Ale jako kdysi prof. Musilovi chyběl sponsor, těžko se spoří i dnes.

Možná, že je to vinou jeho postavení v zemi, kde velikán pracovního výkonu je nežádoucí. Tak jsme ztratili století, nemáme jedinnou naftovou studni.Ač naše pozice byla vážená i za socialismu, v Sýrii se lze domluvit česky docela brzo, takřka každý nějakého česky mluvícího zná. Zbývají nám tam polodělnické profese.

USA si může dovolit studovat za pochodu, pro menší zemi je to luxus.Navíc prof. Musil tam nejen studoval, ale skoro 20 žil na všech i na nejnižší úrovni, až po chleba z velbloudí moče. Znal ponořením se do pramenů prostředí i lépe, než domorodci cenící si jeho rad. Zatímco Lawrence z Arabie byl spíše pohrdaný a směšný.