Senzací letošní politické scény v USA je devětašedesátiletý Donald Trump. Miliardář, realitní magnát, producent a hvězda několika televizních reality show; nyní kandidát na prezidenta. Svou kampaň na republikánskou nominaci oznámil v polovině června. Projevem, v němž se chvástal svým bohatstvím a antiimigrační rétorikou nejhrubšího zrna. Prohlásil, že imigranti z Mexika vraždí, znásilňují a jsou dealeři drog. Pak svá vyjádření už jen přitvrzoval. 

Zdůrazňoval, jak Amerika prohrává s Čínou (obchodně), s Mexikem (v imigraci), jak by on sjednal respekt světa, porazil Islámský stát, byl tím nejlepším prezidentem na vytvoření nových pracovních míst, jak je vše špatně, jak on je schopný, jak je bohatý…

Stal se okamžitě populárním a v rámci Republikánské strany vede peloton uchazečů o nominaci. Lidem imponovalo, že mluví otevřeně, není politik, je úspěšný selfmademan, mluví o tom, co lidi trápí a o čem politici mlčí, především o ilegální migraci.

Z hvězdy doutnající kometou? 

V minulosti nijak extra s Republikánskou stranou svázán nebyl; dával peníze politikům obou stran. Přispěl na senátní kampaně Hillary Clintonové i nadaci Billa Clintona, svého kamaráda. Před oznámením své kandidatury telefonicky mluvil s Billem Clintonem, který ho povzbudil.

Konkrétní plány, jak dosáhnout svých cílů, neuvedl; proč je tedy tak populární? Jednak je skutečně zábavný, mluvit umí, má zkušenosti s televizí a čiší z něj energie. Pak mu pomohla náhoda: krátce po jeho protimexickém prohlášení došlo v San Francisku ke zločinu; pětkrát deportovaný a následně pokaždé navrátivší se ilegální imigrant z Mexika se ve frustraci rozhodl, že někoho náhodně vybraného zastřelí. Na pěší zóně na pobřeží San Franciska, v turistické zóně, zastřelil nevinnou dvaatřicetiletou (bílou) ženu, která tam byla na výletě s otcem. Jako by dal Trumpovi za pravdu: ilegální imigranti jsou problém a politici jej neřeší.

Většina republikánů se domnívala, že Trumpova hvězda bude kometou: jak zasvítila, tak i zhasne. Avšak může poškodit image republikánů u Američanů hispánského původu a přispět ke zvolení demokratky Hillary Clintonové. Jinými slovy, mnozí naznačovali, že Trump, působící jako karikatura republikánského populisty, je vlastně tajnou zbraní demokratů (podezření zesílilo ještě poté, co vyšly najevo jeho „konzultace“ s Billem Clintonem před oznámením kandidatury).

A mnozí naznačovali, že skutečné nebezpečí Trumpa nespočívá v tom, že by snad měl šanci nominaci získat, nýbrž v tom, že když ji nezíská, bude na prezidenta kandidovat jako nezávislý, čímž republikánům odtrhne velký počet voličů, potřebný k tomu, aby ve volbách zvítězila Hillary. Nezapomínejme, Bill Clinton taky nikdy nezískal nadpoloviční většinu voličů; pokaždé totiž jako nezávislý kandidoval Ross Perot, jakýsi předchůdce i Trumpův vzor, který republikánům odebral takový počet hlasů, aby Clinton snadno vyhrál.

První televizní debata republikánských kandidátů se uskutečnila 6. srpna a pořádala ji vlivná pravicová televize Fox News. Ze všech republikánských kandidátů Trump jako jediný odmítl vyloučit, že v případě nezískání nominace nebude neloajální vůči tomu, kdo ji získá, a nebude kandidovat jako nezávislý. Pak mu moderátorka Megyn Kellyová, nejen krásná, ale i velice chytrá a ostrá, položila smrtící otázku, jak by on, Trump, mohl účinně soupeřit s Hillary o hlasy žen voliček, když na jejich adresu v minulosti použil velice nelichotivých slov – jež následně nakrásně odcitovala. Trump se zmohl jen na odpověď, že při současných problémech Ameriky nemá čas na politickou korektnost.

Věci učinil následně horšími, když začal Megyn Kellyovou pomlouvat, že byla neprofesionální, prý „krev jí tekla z očí a z…víte čeho“ – což byla narážka na její údajnou menstruaci, a tudíž emocionální nestabilitu. Tím jen potvrdil její argument a svou reputaci mizogyna.

Kdo se směje naposledy… 

Co to udělalo s jeho sympatizanty? Zatím nic. To jen ukazuje, jak výrazný segment americké populace je odcizen od politiků a naštvaný na ně.

Jaké jsou nyní perspektivy? V podstatě tři. Hvězda Donalda Trumpa se ukáže být kometou, i když zatím tomu mnoho nenasvědčuje. Nebo dovede svůj boj až k republikánskému nominačnímu sjezdu v červenci příštího roku, na kterém nebude mít nikdo z kandidátů většinu – a na sjezdu se bude vyjednávat, kdo nominaci získá; což se v Americe naposledy stalo v roce 1976 (shodou okolností u republikánů, když na sjezdu neměl většinu ani prezident Ford, ani exguvernér Reagan a delegáti se těsnou většinou přiklonili na Fordovu stranu; toho však porazil demokrat Carter, aby o čtyři roky později prohrál s exguvernérem Reaganem).

Nebo bude kandidovat jako nezávislý, poškodí kandidáta republikánů, který by jinak neautentickou a umělou Hillary porazil. Ta se v důsledku Trumpa stane prezidentkou a nejvíce se tomu všemu bude smát starý kocour Bill Clinton. S kámošem Donaldem.

Vyšlo v LN 17.8.2015