Když jsem se 28.10. 1989 ocitl v cele předběžného zadržení v Ruzyni, kam jsem byl převezen z policií obklíčeného Václavského náměstí, přistoupila ke mne soudružka dozorkyně a řvala na mne, abych před ní nestál s rukami v kapsách. Díky soudržnosti spoluzadržených demonstrantů jsem dostal odvahu odmítnout pokrm, který nám do cely výše zmíněná žena donesla. Musím říci, že hrubost jí užitých výrazů, prudkost její gestikulace a intenzita křiku vysoce přesahovala výkon a schopnosti mužských dozorců…

Snad již celý svět oblétly fotografie mladé Lynndie England, ponižující a týrající irácké zajatce v saddámovské věznici Abu Ghraib. Jak se dnes ukazuje, zdaleka nebyla jedinou ženou, jež se těchto S&M odporností dopouštěla. Jiná americká “hrdinka” invaze do Iráku, Jessica Lynch, sice nikoho nemučila, ale ani mučena nebyla. Zajatci v Abu Ghraib prostě nemají to štěstí jako Jessica, o kterou se lékařský personál v průběhu jejího zajetí vzorně staral.

Vzpomínám si na televizní záběry z doby před válkou, na kterých se američtí vojáci loučili se svými rodinami. Chvíle hlubokého dojetí, čas pro slzy a ta nejintimnější slova. V khaki oblecích zde stály manželky mladých mužů, držících v rukou svoje malé děti. Jejich maminky odjížděly “osvobozovat” Irák a téměř nikdo se nad tím nepozastavoval. Ano, tak hluboko se do naší mentality vryly následky jiné války, totiž války kulturní, probíhající celá desetiletí na “západní frontě”, že již neprotestujeme proti vysílání žen do válečných konfliktů, kde čelí po zuby ozbrojeným mužům.

Kde je rytířská tradice Západu?

Jenomže ženy mají dnes “právo” být ve všem stejné jako muži, a tak se dnes navlékají do vojenských uniforem, aby vedly války ve jménu země, které by měly rodit děti. Dnes tvoří ženy 14 procent americké armády. Také reforma českých ozbrojených sil má zrovnoprávnění mužů a žen ve svém programu. Není to absurdní?

Právem vyčitáme muslimům nedůstojné postavení ženy v islámské společnosti. nejprve si ale vyjměme břemeno z vlastních očí a přestaňme ponižovat ženy tím, že z nich činíme ještě zvlčilejší bytosti, než jsme my muži.

Michal Semín, autor pracuje v Občanském institutu