Místo Jeníčka a Mařenky vystupují jako hlavní hrdinové kluk Mark (připomínající německou měnu) a jeho nevlastní sestra Gilda (evokující nizozemský gulden), kteří v euro-lese natrefí na perníkovou chaloupku – evropský dům.
V Berlíně žijící korespondent britského týdeníku „The Economist“ David Shirreff napsal muzikál o boji o budoucnost jednotné evropské měny „Eurocrash“, který je plný ostrého anglického humoru.
Muzikál vznikl již v roce 2010, ale od té doby je neustále aktualizován v duchu reflexe posledního vývoje. Po londýnském uvedení teď muzikálová nízkorozpočtová jednoaktovka přichází na německou půdu, kde se představí v Berlíně a ve Frankfurtu.
Shireffa k napsání muzikálu podle jeho vlastních slov přivedla nespokojenost s tím, že projekt eura nebyl připraven lépe a autor nijak neskrývá svůj kritický postoj k roli Německa. Místo Jeníčka a Mařenky vystupují jako hlavní hrdinové kluk Mark (připomínající samozřejmě bývalou německou měnu) a jeho nevlastní sestra Gilda (evokující nizozemský gulden), kteří zabloudí v euro-lese a natrefí na sladkou perníkovou chaloupku – evropský dům. Ten patří „tatíčkovi Kohlovi“ a „madame Mitterandové“. Gilda se zdráhá v domku zůstat a tatíček Kohl, který v evropském pohádkovém lese vede měnovou školu, jí je spolu s mazanou madame Mitterandovou podezřelý.
Komedie nastiňuje dvacetiletou historii projektu společné evropské měny a nabízí řadu vtipných střípků na účet evropských politiků – bývalého šéfa evropské centrální banky Jeana-Clauda Tricheta, kancléřky Merkelové („I’m Angela from Germany, the Euro is quite safe with me“, „celá jižní Evropa se stane východním Německem“ apod.) či prezidenta Sarkozyho („Jmenuji se Sarkozy, podívejte se, všechny národy, na mě“) a mnohých dalších. Tatíček Kohl s německou výslovností v angličtině chválí svého irského žáka popíjejícího whisky, když tvrdí „my stavíme domy bez toho, abychom brali v potaz budoucnost“ a madame Mitterandová poplácává řeckého žáka, který se chlubí tím, že „u nás jdeme do důchodu již ve 43 letech“.
Příběh končí zpěvem celé Evropy: „Gott sei Dank, for the Bundesbank“ („Bohu díky za německou spolkovou banku“).
Více o muzikálu na http://www.eurocrash.info/
přibuzní toho, co koulel, když Havel jen přikuloval. Nic proti jménu, nic proti uhrům ani ne tolik proti francouzům. Jen se mi zdá lepší svěřovat stát lidem, co už to mají po nějakou generaci v rodině. Nejsou ideální, ani my zbylí ne, ale jsou předvídatelní, prognostikovatelní. Když mají sklon k svévoli, syphilis už v mládí to prozradí. Obvykle se také sami včas střílí jako Arcivévoda Rudolf, aby nekomplikovali dynastii, převzali zodpovědnost, očistili pověst vdovy i sirotků.Kdo nezneužije postavení ve věku nezralém, spíše se hodí k službě ve věku zralém. Jinak marketingem vylosovaní novofeudálové, stejně jako sněmovna novolordů spíše k politování. Dům na zelené louce je sice hezký, ale ani pořádné domácí strašidlo tam není, natož útulnost, bezpečí domov tradice kontinuita a vhodná konstelace pro generaci vnímavou, tedy rodící se.