Mirek Topolánek poznamenal, že kdyby Tony Blair věděl, jaká je politika Jiřího Paroubka, nechal by ony dva double-deckery raději nabourat kdesi v Německu.Jaké by mohl mít Tony Blair výhrady k politice Jiřího Paroubka? Jen dvě: nesouhlasil by s jeho politikou vnitřní a nesouhlasil by s jeho politikou zahraniční.Pokud jde o politiku vnitřní, Tony Blair zdědil Labour Party jako stranu socialistickou a posunul ji doprava – a potom ještě doprava. Ze strany socialistické učinil stranu sociálně-demokratickou a potom sociálně-demokraticko-centristickou.

Jiří Paroubek zdědil stranu sociálně-demokratickou a posunul ji doleva. Učinil z ní stranu socialisticko-autoritářskou, v níž se žádný vnitřní disent nepřipouští, a jež koketuje s komunisty. Vlastně a nimi už spolupracuje.

A co politika zahraniční? Tony Blair zdědil stranu pacifistickou, nepřátelskou vůči západní ozbrojené moci. A učinil z ní stranu humanitárních intervencí, tedy stranu, jejíž premiér z důvodu lidských práv prosazuje a podniká vojenské intervence v zahraničí. Kosovo 1999, Irák 2003. Cíl: zlepšení lidských práv ve světě; prostředek: odstranění tyranů použitím ozbrojené síly.

Jiří Paroubek je premiérem strany, jež je na použití ozbrojené moci Západu alergická; a na lidská práva lidí jinde ve světě kašle. Naopak, vůbec nekašle na kšefty s nějakým tím tyranem či diktátorem – např. v Číně. Cíl: kšeft; prostředek: kramaření s tyrany.

Kdyby to věděl Tony Blair, nechal by double-deckery nabourat v Německu? Nepravděpodobné; nechal by je potopit v kanálu La Manche.

Anebo taky ne. Protože je tu jedna stará, dobrá politická „ctnost“, jménem pokrytectví. Co na tom, že Paroubek i Blair dělají doma i v zahraničí opak? Oba jsou přeci členy Socialistické internacionály, tedy soudruzi a bratři. Proto jeden podpoří druhého. I když v realitě jsou si na póly vzdálení.

Ještě, že z té „Socinterny“ vyloučili srbské socialisty. To by jinak Blair musel poslat double-deckery i Miloševičovi na funus!