Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Na p. Jochovi není ani tak zajímavý obsah jeho článků (ten se dá dopředu odhadnout s 99% přesností), ale spíš jako vynikající exemplář politické prostituce. Nebudu ho podezřívat z toho, že to dělá proto, že Občanský institu je financován kuriózní partou amerických konzervativců, nebo dokonce proto, že ho přednedávnem přijali do 100% proamerického a proizraelského “českého” PENKLUBU, to by bylo moc laciné. Nepochybuji totiž o tom, že p. Joch by se dobrovolně politicky prostituoval třeba i zadarmo.
Ale položme si otázku, jací že to tedy jsou ti “čeští konzervativci”. V porovnání se světem velmi unikátní.
Předně vždycky úžasně beznárodní (třebaže tuto beznárodnost sami nikdy nepřiznají, asi si někde přečetli, že ke konzervativní ideologii beznárodnost moc nepasuje), což se projevuje i tím, že vždycky bedlivě střeží CIZÍ národní zájmy. Vzpomenou si v USA postavit u nás základnu? Pan JOCH o ní nic neví, ale už křičí HURÁ – jako kdysi ti rudí milovníci SSSR….
Dále jsou 100 % ideologičtí -jejich “konzervatismus” je pouze ideologické blábolení, odtržené od kontextu života v dané zemi, tradic, historické zkušenosti..je to prostě ideologický škvár.
A proto také PRAKTICKY VŽDYCKY a v JAKÉKOLIV otázce Jochovi postoje jdou PROTI tomu, co se nazývá národní (to jest kolektivní) zkušeností, národním (to jest kolektivním) citem, národní (to jest kolektivní) moudrostí. Joch je prostě totálně odstřihnut od skutečného “konzervatismu” ( ale dávám to raději do úvozovek, protože také Jochovou zásluhou je samotné slovo konzervatismus totálně zdiskreditované). Konzervatismu postojů, života, sympatií i antipatií….
Kdyby takový Joch nebyl, nikdy by nemohl tak nenávistně, hloupě a urážlivě blábolit třeba o Rusech…
S tím souvisí i to, že Jochův “konzevatismus” je navýsost racionalistický (v jeho případě doslova vyčtený z knížek – a ještě špatných). Skutečný konzervatismus naproti tomu s ideologií či “racionalitou” nemá mnoho společného – konzervativci vždycky stály jako stromy ve větru místních politických přehánět, větrů a bouří, masírování všelijakými lijáky ideologických racionalistických konstruktů, dříve převážně levičáckých. Jenže co dělat, když levičáctví (jako v Čechách) už není žádná “ideologie”, ale po 40 letech (a vlastně po 70 letech) vtloukání do hlav a společenské organizaci už mezi “lidem” či národem “zakoření”? Pak musí nastoupit parta ideologických barbarů, kteří pod “konzervativní”ideologií
začnou toto vykořeňovat a “poučovat” o tom, že “vše musí být jinak”…
A to je další rys českých “konzervativců”. Ach, jak jsou ve skutečnosti nekonzervativní! Příliš moderní až devótní k dobovým ikonám a “pravdám”…
Ukazuje, že takovíto “konzervativci”-”jochovci” jsou vlastně nejnovější “budovatelskou úderkou”, která nám teď v Čechách má říkat, co si máme myslet a co je “dobro” a “zlo”.
Joch je ovšem svými potoji a názory mimo hned několikanásobně.
Jednak se skutečným konzervatismem života a lidí nemá vůbec co do činění (a proto by se ve skutečnosti měl řadit spíš k novodobým pokrokářům – vykořeněncům z tradic). Jednak nemá co do činění ani s obyčejnou slušností, neboť jeho podlézavě proamerické názory musí být totálně urážlivé pro každého Čecha, který ještě totálně nezblbnul. A jednak nemá ani nic do činění se zdravým rozumem(viz jeho horování pro základnu) – pokud se ovšem svůj VLASTNÍ rozum nerozhodl obětovat vlastnímu prostituování se.
Ale nejpůvabnější je, jak Joch “zhodnotil” český politický reřim 1989-2007, tedy jako ho vychválil. Reřim založený na totální revizi národní historie, režim řídící se heslem “ukradni co můžeš”, kde neplatí ani právo, natož nějaká spavedlnost, režim kde politici lžou od rána do večera a od večera do rána a nikdy ze svých slibů nic nesplní, kde zrazují své voliče, svůj stát (Československo), pošlapou všechny zbytky národní hrdosti, které v občanech zbyly, chovají se jako prostitutky USA a Izraele, vlastní – český národ hanobí, zato se lísají k Amíků, sudeťákům, Židům a (ano!) dokonce k cikánům…….No to jsou ale “konzervativní hodnoty” jako vystřižené!
Těm starým skutečným vyznavačům konzervatismu, třeba v Německu, kteří věděli, že jeho základem je společenský trojlístek kněz (morální dimenze)-voják(statečnost, hrdost, láska k vlastní zemi)-sedlák(láska půdě, pracovitost, zdravý selský rozum, anti-teoretik) by z toho ale vstávaly vlasy hrůzou!
Nebo by se hodně nahlas chechtali…
Jestliže Joch své pozitivní hodnocení polistopadovému režimu skutečně myslí vážně, znamená to jedno. Znamená to, že jeho “konzervatismus” nepotřebuje ani pravdu ani lež. Neřídí se “poučkou”, že krást se nemá, že lhát se nemá, že člověk má být věrný svému státu i národu, ze nikdy nemá hrbit záda…..
Prostě ukázalo by se, že Joch prostě vůbec, ale vůbec žádný konzervativec není….zato je další v té dlouhé, předlouhé řadě politických prostitutek.
Těch,které na pódium naskákali po sametovém podovodu.
A až bude Joch zase žvanit o “posvátnosti” soukromého vlastnictví ( jak si to opět někde v nějaké příručce přečetl), vždycky mu, milí čtenáři připomeň onu “posvátnost” peněz, kterou si svými “dobrými službami” pro český (československý) stát a český národ vydobyli pánové Čalfa, Dlouhý, Tříska, ale třeba i Kožený či Krejčíř..a mohli bychom takhle pokračovat prakticky donekonečna.
Anebo mu připomeň onu “posvátnost” soukromého vlastnictví, kterou Židi, které Joch samozřejmě miluje, respektovali v případě palestinců, kterým Židi rozbagrovávali domy a zahrady, když v Palestině vyklízeli prostor pro svůj “vyvolený” národ.
A právě tohle je ten Jochův “konzervatismus”. Konzervatismus prázdnoty, lži a ubohosti.
“Capital punishment is the most premeditated of murders, to which no criminal’s deed, however calculated, can be compared. For there to be an equivalency, the death penalty would have to punish a criminal who had warned his victim of the date on which he would inflict a horrible death on him and who, from that moment onward, had confined him at his mercy for months. Such a monster is not to be encountered in private life.” – Albert Camus
Zase stacite diskuzi a poopravujete fakta, jako u ospravedlnenovani agrese v Iraku. Takze ted se nebranime jenom Iranu, ale uz i Lybii Libanonu, Iráku (jako myslite, ze okupacni armada vypali raketu do vlastnich rad?). Pokud me pamet neklame, cela zakladna se preci ospravedlnovala Iranem a KLDR. Jestli to nahodou neni tak, ze ten radar ma provadet spionaz nad Pleseckem. A jestli si myslite, ze je pro CR vyhodne, michat se do “her” velmoci, tak se radci jeste poradne zamyslete.
Kdyz mi neprijde vtipny treba Troska, nemam smysl pro humor? Clovek se musi smat vsemu aby mu byl priznan? aha, to bych si mel pamatovat. jeste bych se mohl znemoznit, tim, ze se nebudu smat kazde volovine. treba takove, ktera ma navenek humornou formu, tudiz v pripade nesouhlasu osocim z nedostatku smyslu pro humor, v pripade souhlasu se k ni hrde prihlasim.
Kauza o určování otcovství dle zákonů ČR aneb jsou základní lidská práva muže míň než zájem dítěte?
Na počátku byl obyčejný příběh dvou lidí. Tito dva spolu byli 6 let. Během této doby se jim narodil syn Kryštof a vzali se. A aby nebyl Kryštof sám pokoušeli se o druhé dítě. Po několika neúspěších se „jim“ to povedlo. Narodil se syn Oliver. Bohužel manželství začali narušovat hádky až se toto manželství rozpadlo. Celou dobu manžel slepě věřil, že má dva syny. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by tomu tak nebylo. Po rozchodu se objevili našeptávači, kteří celou dobu mlčeli a najednou promluvili. Najednou se manžel dozvídal, že když byl v práci nebo na rybách, navštěvoval manželku kolega z práce, který sám má ženu a 3 děti. A začali se množit narážky, že Oliver není jeho syn a že platí výživné na cizí (kolegovo) dítě. Nějakou dobu k těmto narážkám byl netečný, ale pochybnosti se prohlubovali a střípky se začali skládat. Věděl, že se pokoušeli o početí na dovolené u moře. Po návratu mu tehdy manželka sdělila, že se povedlo. Tehdy to nezkoumal a přijal radostnou zprávu. Když si, ale po rozchodu spočítal den početí vyšlo mu, že už na dovolený byla manželka 1,5 měsíce těhotná. A před dovolenou měli od lékařů intimní chvilky zakázány.
V září roku 2006 se rozhodnul proanonymní DNA test – chtěl mít jistotu. Když přišly výsledky sesypal se mu svět. Konečný verdikt: „Jako biologický otec Olivera jste na 99,9999999% vyloučen“, ho dostala na kolena. Najednou se mu prohnalo hlavou jak byl u porodu, jak k malýmu vstával atd. Co teď. Vždyť mi celou dobu lhala a nejenom mě, ale i rodině a všem okolo.
Navštívil advokátku a sepsal žádost na popření otcovství. Protože to nestihnul do půl roku od narození (zákonná lhůta v ČR) musel požádat o pomoc Nejvyšší státní zastupitelství. Byl seznámen advokátkou, že když ví kdo je otec (na 99%) tak by to neměl být problém.
V prosinci 2006 byl předvolán k výslechu na Okresní státní zastupitelství. Nemohl ani nahlídnout do výpovědí své bývalé manželky a označeného otce. Dozvěděl se, že manželka přiznala do protokolu, že měla pohlavní styk za účelem otěhotnět, ale otce nechce označit. Jinak bylo celé jednání vedeno tak, že měl pocit, že tím lumpem v této kauze je on sám. Neustále mu bylo předhazováno, že si to měl vyřešit v zákonné lhůtě (6 měsíců od narození). Spis putoval na Krajské státní zastupitelství, tam na základě toho, že manželka a označený otec uvedli, že se neznají rozhodli, že to není v zájmu dítěte. A doporučili sehnat dva svědky, kteří potvrdí, že se znají a že se stýkali v bytě. A tak nezbylo nic jiného než tyto dva svědky sehnat – povedlo se a čekal co bude dál. Čekal na rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství. Očekával, že mu stát pomůže odhalit pravdu a pomůže vyřešit tuto kauzu. Očekával z logického hlediska nařízení soudních DNA testů pro osoby v této kauze, které potvrdí (či vyvrátí) jeho domněnku. Vždyť podle jakési úmluvy má dítě právo znát své biologické rodiče. Proč by měl platit výživné na cizí dítě se kterým se nestýká? Proč by měl řešit otázku dědictví? Proč zákony umožňují matce neurčit otce? Proč jsou narušovány základní lidská práva muže na úkor zájmu cizího dítěte?
Přišlo rozhodnutí od Nejvyššího státního zastupitelství:
Tak to je šok. Zjednodušeně řečeno: „ Občane vyřeš si to sám a až to vyřešíš tak mi ti to možná posvětíme. Ale snad je každému jasné, že pokud by byla domluva s matkou a s označeným otcem tak by neobtěžoval úředníky na Nejvyšším státním zastupitelství. Ale z tohoto vyrozumění vyplývá, že protože byl v manželském svazku se ženou, která porušila manželství tím, že se stýkala intimně s jiným mužem a to s následky, tak za to bude platit. Nic neudělal, ale je potrestán a ten kdo zhřešil se mu směje. Ať žije spravedlnost. Odvolávání se na city dítěte jsou opravdu dost k smíchu, neboť jediný kontakt je 1x měsíčně mezi konty bývalých manželů.
Napadají mne otázky:
Kdo pomůže nastolit spravedlnost?
Kdo ochrání základní lidská práva muže, který není otcem dítěte?
Proč stát chrání ženu, která narušila manželství tak závažným způsobem?
Je jediný zájem dítěte to, aby na něj někdo platil?
- atd.
Velmi stručně: z křesťanského pohledu žádné ničivé mechanismy neleží a nemohou ležet vpravo, neboť trh, kapitalismus a monetarismus jsou jen projekcí kreaturálního souhlasu (filosofický termín pro uznání skutečnosti stvoření, to jest pestré nepřehledné a hlavně na abstraktní vzorec nepřevoditelné reality). Naopak každá levice, nová či stará, vychází z ničivé dialektické metody vyvracení a anihilace skutečnosti ve prospěch utopie. Levicové myšlení i praxe jsou samozřejmě viníky rozkladu rodinných struktur a hodnot.
Mimochodem: zmíněné “milióny a milióny přistěhovalců” nepřitáhly do Evropy tržní mechanismy, ale jejich deformace dotační politikou a přebujelé sociální systémy.
tenhle euroskepticismus mi připadá jako pohádka jak chtěl hloupý Venca vyjebat s celou evropou a nakonec si dá gól do vlastní branky
pane Mikulas, Vy nas zasobujete…
Na p. Jochovi není ani tak zajímavý obsah jeho článků (ten se dá dopředu odhadnout s 99% přesností), ale spíš jako vynikající exemplář politické prostituce. Nebudu ho podezřívat z toho, že to dělá proto, že Občanský institu je financován kuriózní partou amerických konzervativců, nebo dokonce proto, že ho přednedávnem přijali do 100% proamerického a proizraelského “českého” PENKLUBU, to by bylo moc laciné. Nepochybuji totiž o tom, že p. Joch by se dobrovolně politicky prostituoval třeba i zadarmo.
Ale položme si otázku, jací že to tedy jsou ti “čeští konzervativci”. V porovnání se světem velmi unikátní.
Předně vždycky úžasně beznárodní (třebaže tuto beznárodnost sami nikdy nepřiznají, asi si někde přečetli, že ke konzervativní ideologii beznárodnost moc nepasuje), což se projevuje i tím, že vždycky bedlivě střeží CIZÍ národní zájmy. Vzpomenou si v USA postavit u nás základnu? Pan JOCH o ní nic neví, ale už křičí HURÁ – jako kdysi ti rudí milovníci SSSR….
Dále jsou 100 % ideologičtí -jejich “konzervatismus” je pouze ideologické blábolení, odtržené od kontextu života v dané zemi, tradic, historické zkušenosti..je to prostě ideologický škvár.
A proto také PRAKTICKY VŽDYCKY a v JAKÉKOLIV otázce Jochovi postoje jdou PROTI tomu, co se nazývá národní (to jest kolektivní) zkušeností, národním (to jest kolektivním) citem, národní (to jest kolektivní) moudrostí. Joch je prostě totálně odstřihnut od skutečného “konzervatismu” ( ale dávám to raději do úvozovek, protože také Jochovou zásluhou je samotné slovo konzervatismus totálně zdiskreditované). Konzervatismu postojů, života, sympatií i antipatií….
Kdyby takový Joch nebyl, nikdy by nemohl tak nenávistně, hloupě a urážlivě blábolit třeba o Rusech…
S tím souvisí i to, že Jochův “konzevatismus” je navýsost racionalistický (v jeho případě doslova vyčtený z knížek – a ještě špatných). Skutečný konzervatismus naproti tomu s ideologií či “racionalitou” nemá mnoho společného – konzervativci vždycky stály jako stromy ve větru místních politických přehánět, větrů a bouří, masírování všelijakými lijáky ideologických racionalistických konstruktů, dříve převážně levičáckých. Jenže co dělat, když levičáctví (jako v Čechách) už není žádná “ideologie”, ale po 40 letech (a vlastně po 70 letech) vtloukání do hlav a společenské organizaci už mezi “lidem” či národem “zakoření”? Pak musí nastoupit parta ideologických barbarů, kteří pod “konzervativní”ideologií
začnou toto vykořeňovat a “poučovat” o tom, že “vše musí být jinak”…
A to je další rys českých “konzervativců”. Ach, jak jsou ve skutečnosti nekonzervativní! Příliš moderní až devótní k dobovým ikonám a “pravdám”…
Ukazuje, že takovíto “konzervativci”-”jochovci” jsou vlastně nejnovější “budovatelskou úderkou”, která nám teď v Čechách má říkat, co si máme myslet a co je “dobro” a “zlo”.
Joch je ovšem svými potoji a názory mimo hned několikanásobně.
Jednak se skutečným konzervatismem života a lidí nemá vůbec co do činění (a proto by se ve skutečnosti měl řadit spíš k novodobým pokrokářům – vykořeněncům z tradic). Jednak nemá co do činění ani s obyčejnou slušností, neboť jeho podlézavě proamerické názory musí být totálně urážlivé pro každého Čecha, který ještě totálně nezblbnul. A jednak nemá ani nic do činění se zdravým rozumem(viz jeho horování pro základnu) – pokud se ovšem svůj VLASTNÍ rozum nerozhodl obětovat vlastnímu prostituování se.
Ale nejpůvabnější je, jak Joch “zhodnotil” český politický reřim 1989-2007, tedy jako ho vychválil. Reřim založený na totální revizi národní historie, režim řídící se heslem “ukradni co můžeš”, kde neplatí ani právo, natož nějaká spavedlnost, režim kde politici lžou od rána do večera a od večera do rána a nikdy ze svých slibů nic nesplní, kde zrazují své voliče, svůj stát (Československo), pošlapou všechny zbytky národní hrdosti, které v občanech zbyly, chovají se jako prostitutky USA a Izraele, vlastní – český národ hanobí, zato se lísají k Amíků, sudeťákům, Židům a (ano!) dokonce k cikánům…….No to jsou ale “konzervativní hodnoty” jako vystřižené!
Těm starým skutečným vyznavačům konzervatismu, třeba v Německu, kteří věděli, že jeho základem je společenský trojlístek kněz (morální dimenze)-voják(statečnost, hrdost, láska k vlastní zemi)-sedlák(láska půdě, pracovitost, zdravý selský rozum, anti-teoretik) by z toho ale vstávaly vlasy hrůzou!
Nebo by se hodně nahlas chechtali…
Jestliže Joch své pozitivní hodnocení polistopadovému režimu skutečně myslí vážně, znamená to jedno. Znamená to, že jeho “konzervatismus” nepotřebuje ani pravdu ani lež. Neřídí se “poučkou”, že krást se nemá, že lhát se nemá, že člověk má být věrný svému státu i národu, ze nikdy nemá hrbit záda…..
Prostě ukázalo by se, že Joch prostě vůbec, ale vůbec žádný konzervativec není….zato je další v té dlouhé, předlouhé řadě politických prostitutek.
Těch,které na pódium naskákali po sametovém podovodu.
A až bude Joch zase žvanit o “posvátnosti” soukromého vlastnictví ( jak si to opět někde v nějaké příručce přečetl), vždycky mu, milí čtenáři připomeň onu “posvátnost” peněz, kterou si svými “dobrými službami” pro český (československý) stát a český národ vydobyli pánové Čalfa, Dlouhý, Tříska, ale třeba i Kožený či Krejčíř..a mohli bychom takhle pokračovat prakticky donekonečna.
Anebo mu připomeň onu “posvátnost” soukromého vlastnictví, kterou Židi, které Joch samozřejmě miluje, respektovali v případě palestinců, kterým Židi rozbagrovávali domy a zahrady, když v Palestině vyklízeli prostor pro svůj “vyvolený” národ.
A právě tohle je ten Jochův “konzervatismus”. Konzervatismus prázdnoty, lži a ubohosti.
“Capital punishment is the most premeditated of murders, to which no criminal’s deed, however calculated, can be compared. For there to be an equivalency, the death penalty would have to punish a criminal who had warned his victim of the date on which he would inflict a horrible death on him and who, from that moment onward, had confined him at his mercy for months. Such a monster is not to be encountered in private life.” – Albert Camus
zapomnel jste uvest, ze si Roman Joch smazi deti k veceri…
Zase stacite diskuzi a poopravujete fakta, jako u ospravedlnenovani agrese v Iraku. Takze ted se nebranime jenom Iranu, ale uz i Lybii Libanonu, Iráku (jako myslite, ze okupacni armada vypali raketu do vlastnich rad?). Pokud me pamet neklame, cela zakladna se preci ospravedlnovala Iranem a KLDR. Jestli to nahodou neni tak, ze ten radar ma provadet spionaz nad Pleseckem. A jestli si myslite, ze je pro CR vyhodne, michat se do “her” velmoci, tak se radci jeste poradne zamyslete.
Kdyz mi neprijde vtipny treba Troska, nemam smysl pro humor? Clovek se musi smat vsemu aby mu byl priznan? aha, to bych si mel pamatovat. jeste bych se mohl znemoznit, tim, ze se nebudu smat kazde volovine. treba takove, ktera ma navenek humornou formu, tudiz v pripade nesouhlasu osocim z nedostatku smyslu pro humor, v pripade souhlasu se k ni hrde prihlasim.
Teda srovnavat RJ s Kubisem a Gabcikem… Nevim proc me v kontextu celeho vaseho srovnani napada pojem a prujem…
Kauza o určování otcovství dle zákonů ČR aneb jsou základní lidská práva muže míň než zájem dítěte?
Na počátku byl obyčejný příběh dvou lidí. Tito dva spolu byli 6 let. Během této doby se jim narodil syn Kryštof a vzali se. A aby nebyl Kryštof sám pokoušeli se o druhé dítě. Po několika neúspěších se „jim“ to povedlo. Narodil se syn Oliver. Bohužel manželství začali narušovat hádky až se toto manželství rozpadlo. Celou dobu manžel slepě věřil, že má dva syny. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by tomu tak nebylo. Po rozchodu se objevili našeptávači, kteří celou dobu mlčeli a najednou promluvili. Najednou se manžel dozvídal, že když byl v práci nebo na rybách, navštěvoval manželku kolega z práce, který sám má ženu a 3 děti. A začali se množit narážky, že Oliver není jeho syn a že platí výživné na cizí (kolegovo) dítě. Nějakou dobu k těmto narážkám byl netečný, ale pochybnosti se prohlubovali a střípky se začali skládat. Věděl, že se pokoušeli o početí na dovolené u moře. Po návratu mu tehdy manželka sdělila, že se povedlo. Tehdy to nezkoumal a přijal radostnou zprávu. Když si, ale po rozchodu spočítal den početí vyšlo mu, že už na dovolený byla manželka 1,5 měsíce těhotná. A před dovolenou měli od lékařů intimní chvilky zakázány.
V září roku 2006 se rozhodnul proanonymní DNA test – chtěl mít jistotu. Když přišly výsledky sesypal se mu svět. Konečný verdikt: „Jako biologický otec Olivera jste na 99,9999999% vyloučen“, ho dostala na kolena. Najednou se mu prohnalo hlavou jak byl u porodu, jak k malýmu vstával atd. Co teď. Vždyť mi celou dobu lhala a nejenom mě, ale i rodině a všem okolo.
Navštívil advokátku a sepsal žádost na popření otcovství. Protože to nestihnul do půl roku od narození (zákonná lhůta v ČR) musel požádat o pomoc Nejvyšší státní zastupitelství. Byl seznámen advokátkou, že když ví kdo je otec (na 99%) tak by to neměl být problém.
V prosinci 2006 byl předvolán k výslechu na Okresní státní zastupitelství. Nemohl ani nahlídnout do výpovědí své bývalé manželky a označeného otce. Dozvěděl se, že manželka přiznala do protokolu, že měla pohlavní styk za účelem otěhotnět, ale otce nechce označit. Jinak bylo celé jednání vedeno tak, že měl pocit, že tím lumpem v této kauze je on sám. Neustále mu bylo předhazováno, že si to měl vyřešit v zákonné lhůtě (6 měsíců od narození). Spis putoval na Krajské státní zastupitelství, tam na základě toho, že manželka a označený otec uvedli, že se neznají rozhodli, že to není v zájmu dítěte. A doporučili sehnat dva svědky, kteří potvrdí, že se znají a že se stýkali v bytě. A tak nezbylo nic jiného než tyto dva svědky sehnat – povedlo se a čekal co bude dál. Čekal na rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství. Očekával, že mu stát pomůže odhalit pravdu a pomůže vyřešit tuto kauzu. Očekával z logického hlediska nařízení soudních DNA testů pro osoby v této kauze, které potvrdí (či vyvrátí) jeho domněnku. Vždyť podle jakési úmluvy má dítě právo znát své biologické rodiče. Proč by měl platit výživné na cizí dítě se kterým se nestýká? Proč by měl řešit otázku dědictví? Proč zákony umožňují matce neurčit otce? Proč jsou narušovány základní lidská práva muže na úkor zájmu cizího dítěte?
Přišlo rozhodnutí od Nejvyššího státního zastupitelství:
Tak to je šok. Zjednodušeně řečeno: „ Občane vyřeš si to sám a až to vyřešíš tak mi ti to možná posvětíme. Ale snad je každému jasné, že pokud by byla domluva s matkou a s označeným otcem tak by neobtěžoval úředníky na Nejvyšším státním zastupitelství. Ale z tohoto vyrozumění vyplývá, že protože byl v manželském svazku se ženou, která porušila manželství tím, že se stýkala intimně s jiným mužem a to s následky, tak za to bude platit. Nic neudělal, ale je potrestán a ten kdo zhřešil se mu směje. Ať žije spravedlnost. Odvolávání se na city dítěte jsou opravdu dost k smíchu, neboť jediný kontakt je 1x měsíčně mezi konty bývalých manželů.
Napadají mne otázky:
Kdo pomůže nastolit spravedlnost?
Kdo ochrání základní lidská práva muže, který není otcem dítěte?
Proč stát chrání ženu, která narušila manželství tak závažným způsobem?
Je jediný zájem dítěte to, aby na něj někdo platil?
- atd.
Velmi stručně: z křesťanského pohledu žádné ničivé mechanismy neleží a nemohou ležet vpravo, neboť trh, kapitalismus a monetarismus jsou jen projekcí kreaturálního souhlasu (filosofický termín pro uznání skutečnosti stvoření, to jest pestré nepřehledné a hlavně na abstraktní vzorec nepřevoditelné reality). Naopak každá levice, nová či stará, vychází z ničivé dialektické metody vyvracení a anihilace skutečnosti ve prospěch utopie. Levicové myšlení i praxe jsou samozřejmě viníky rozkladu rodinných struktur a hodnot.
Mimochodem: zmíněné “milióny a milióny přistěhovalců” nepřitáhly do Evropy tržní mechanismy, ale jejich deformace dotační politikou a přebujelé sociální systémy.