Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Vite, ze obcas budim s presvedcenim, ze konecne vstanu do sveta ve kterem lze poucovat a byt poucovan bez arogance? Ja vim, jsem blahovy hlupak.
Kveci. Kuhn se muze mylit a nebyt konzistentni, ale je proto paradigma uplne mrtvy a nepouzitelny koncept? Pokud ne, lze potom i nadale tvrdit, ze veda je k historii a dobovemu svetonazoru nepoplatna? O to mi slo. Jinak diky za reakci a po Davidsonovi se poohlednu, v pripade Forme dell´epistemologia contemporanea si usetrim namahu. Necekam, ze by se tykala nebezpecnosti vyklaneni se z oken, nebo razeni se po ctyrech, vic italstinou nevladnu. Ale to jste ani necekal, ze?
Ve filozofii se moc nevyplácí někomu jen tak věřit, a udělat si nějaký názor o složité problematice filozofie vědy na základě jedné knihy je již vážným symptome hlupáctví.
Kuhnovy názory jsou totiž nejenom velmi zajímavé, ale také extrémně kontroverzní, a to až do té míry, že se jich autor v mnoha ohledech – jako důsledek kritiky – vzdal, či je reformuloval takovým způsobem, že již nepřitahují takovou pozornost jako ty původní obsažené v knize Struktura vědeckých revolucí.
Vezměte jen, že Kuhn nikdy dokonale nespecifikoval klíčový pojem své knihy, tj. pojem paradigmatu. Jak ve svém slavném článku The Nature of a Paradigm ukázala Margaret Masterman, v Kuhnově knize existuje celkem 21 různých pojetí toho, co paradigma je. Ty se dají podle autorky setřídit do tří velkých skupin: metafyzická paradigmata, sociologická paradigmata a paradigmata-konstrukce. Mastermanové kritika je důležitá i v tom ohledu, že ukazuje, že i za předpokladu platnosti mnohých Kuhnových úvah, nevyplývá z jeho koncepce vědeckých paradigmat relativismus (nesouměřitelnost paradigmat), který vyvozuje samotný Kuhn.
Kuhn paradigma chápe jako prostředí, skrze které a v kterém vědec vidí svět svého zájmu; je to jakási verze kantovského apriorismu, ve které roli apriorních forem hrají přijatá paradigmata. Proto také prát se, jak svět skutečně je – mimo paradigma, ztrácí smysl, stejně jako ztrácí smysl porovnání paradigmat, protože neexistuje žádné „bezparadigmatično“, z jehož perspektivy by se srovnání paradigmat mnoho provádět. Parafrázujíce jeden Wittgensteinův výrok, mimo paradigma se nedá dýchat.
Jenže právě i tento předpoklad – nesrovnatelnost paradigmat, např. klasické newtonovské a relativistické fyziky, stejně jako nemožnost komunikace mezi paradigmaty (slovník je stejný, významy ale závislé na paradigmatu), se ukázal jako mylný, a to nejen na základě teoretických úvah kritiků Kuhnova díla (srov. Masterman), ale i historicky (např. ve sporu Galileo – církev se ukazuje, že jeho kritici (zastánci starého paradigmatu) velmi dobře pochopili, co nové paradigma znamená, a právě proto ho odmítali).
V obecné rovině byly různé teorie závislosti poznání na pojmových schématech (věda – paradigmata; svět – jazyk (Sapir-Whorfova teze)) v minulosti poměrně populární, ale např. v poslední době proti nim razantně vystoupil – podle mnohých – nejvýznamnější americký filozof Donald Davidson ve své prácí On the Very Idea of a Conceptual Scheme. Dovolím si sledovat Váš příklad a četbu článku Vám vřele doporučit, stejně jako četbu podnětné knihy P. Mussa Forme dell´epistemologia contemporanea.
Kdyz jste se zminil o te fyzice a matematice, zajimalo by mne, zda-li jste cetl Kuhna (strukturu ved. revoluci)? Rozhodne tvrdi o vyvoji prirodnich ved neco uplne jineho nez vy. Jelikoz on je z oboru, dovolim si mu verit misto vam. snad mi prominete. To bych vam doporucil k precteni zase ja.
To ze Lewis nachazi podobnosti v pravidlech chovani lidi po celem svete, asi neni prilis prekvapive. Nakonec jsou to vsechno prece jen lide a krome poctu koncetin a oci maji snad i neco spolecneho. Ale proc z toho hned usuzovat, ze vsichni maji v sobe odraz nejake platonske ideje? Proc by to melo byt neco uderne jednoducheho a hlavne jednoznacneho, jak nam implikuje ono hledani Pravdy? Odpovedi na otazku muze stejne tak byt kolektivni nevedomi Jungovskeho strihu, ktere poskytuje vysvetleni tehoz, bez zavadeni platonskeho objektivniho idealismu, (ktery je tedy echt ovlivneny dobou sveho vzniku. celkem vtipne je, ze si v ruznych prevlecich hodla narokovat objektivitu i dnes). A to je samozrejme pouze jedna z moznosti. Navic tento pohled (jungovsky) postrada hodnotici prvek, ktery by si veda MELA odpustit v prvni rade. Myslite, ze by se matematika dostala daleko, kdyby (stale (v antice se to resilo urcite)) resila zda-li je lepsi kruh nebo ctverec? A teprve na zaklade sympatii k tvarum, cislum by se pocitalo? (Cimz vubec nenaznacuji, ze spolecenske deni lze propocitat, pouze uzivam nejapne analogie)
Dovedete si predstavit politickou filosofii jako vedu primarne nehodnotici? Politicka filosofie hodnotici ma totiz na muj vkus nebezpecny zvyk pohybovat se pobliz hranic ideologie, veskrze nekriticke a dogmaticke.
Vaše otázka je velmi zajímavá a poukazuje na skutečný problém, proto stojí za další rozpracování.
Jsou mé postoje, názory, tvrzení historicky (a kulturně) podmíněné? Mnohé zajisté ano, ale ta zásadní otázka je, zda NUTNĚ VŠECHNY? Pokud ano, naše situace jako lidí je beznadějná, neboť nemůžeme opravdově poznat vlastně nic. Naštěstí tomu tak není – a lidé nemají problém uznat, že např. matematika nebo fyzika historicky, kulturně podmíněné nejsou. “Německá fyzika” je nonsens, stejně jako “proletářská věda” či “buržoazní pavěda”.
Proč ale lidé mají problém, uznat, že to samé platí i pro filosfii, případně její části politickou filosofii a etiku?
C.S.Lewis napsal vynikající kratičké dílo “The Abolition of Man”, které vyšlo česky myslím jako “Zničení člověka”. Vřele doporučuji všem jako lék proti relativismu a návod k pochopení přirozeného práva. Na závěr díla Lewis uvádí seznam mravních maxim různých kultur, které všechny obrážejí a podtrhují ten samý univerzální přirozený zákon.
Jenomže ne všechny kultury a společnosti chápaly a aplikovaly univerzální přirozený zákon stejně dokonale a úplně. Naproto dokonale jej není schopna chápat a aplikovat lidská společnost žádná, neboť prostě lidé nejsou mravně dokonalí. Ale každá společnost jej chápe a aplikuje v určité míře – to jsou ty aproximace, o kterých jsem mluvil. (Stejně jako láska: člověk není schopen milovat dokonale a úplně, ale přesto je schopen milovat, a to je dobrá věc, že?)
Příklad: je univerzální, platná, objektivní maxima: nevinný člověk nemá být záměrně usmrcen. Každá civilizace a společnost tuto maximu do určité míry obrážela (nikde nikdy nebylo povoleno a schvalováno svévolné zabíjení kohokoli na potkání, v každé existoval trest za vraždy); každá ji do určité míry porušovala (v každé byli někteří nevinní se souhlasem státní moci zabíjeni – u nás jsou to dnes např. nenarozené děti). I podle míry, do jaké daná společnost tuto maximu lépe chápala a dodržovala, můžeme hodnotit jejich spravedlnost a legitimitu politických režimů.
To je základní úkol politické filosofie: stanovit měřítka pro posuzování (míry) legitimity politických režimů; určit, co je spravedlivý politický režim. Na tomto se shodovali všichni političtí filosofové dějin: Platon, Aristoteles, sv. Tomáš Akvinský, Jean Calvin, Locke, Kant, Hegel, Marx, atd. Je projevem a důkazem úpadku dnešní politické “filosofie”, že si tuto otázku neklade.
V dějinách byly různé režimy, a politická filosofie je k ničemu, pokud je neumí hodnotit. Pak je lidstvo ignorantské a je skutečně jedno, jaká vláda mu vládne. Skuteční filosofové vědí, že to tak ale není; vědí, že monarchie je lepší než tyranie, aristokracie lepší než oligarchie, republika lepší než demokracie, Atény lepší než Perská říše, Římská republika lepší než Kartágo nebo Egypt, režim Anglie v roce 1793 lepší než režim Francie v roce 1793, režim Velké Británie v roce 1942 lepší než režim Velkoněmecké říše v roce 1942 – a to ve všech zmíněných případech objektivně, byť každý z těchto režimů byl do určité míry nedokonalý. Ale fakt, že byl nedokonalý – aproximoval přirozené právo nedokonale -, nic nemění na tom, že (1) přirozené právo jako ideál je objektivně a univerzálně platné a poznatelné rozumem a (2) onu hierarchii režimů můžeme stanovit.
Před nějakými 3 týdny jsem byl na diskusi v Olomouci. Moderátor diskuse Štefan Hríb chtěl od dvou mých spolupanelistů-oponentů (jeden docent psychologie, druhý docent filosofie) získat vyjádření, že současný čínský režim je objektivně méně spravedlivý/legitimní/dobrý než jsou současné režimy v ČR a SR – nebo alespoň (i když je to to samé), že režim v ČSSR před listopadem 1989 byl objektivně horší než jsou režimy dnes v ČR a SR. To bylo to, co ani za živého Pána Boha nebyli ti docenti schopni říct či na to přistoupit. Hlásali radikální neschopnost objektivně posuzovat dobro či spravedlnost režimů. Jak ubohé a trapné! Hitler by byl za ně vděčný a všichni lidé v dějinách, kteří padli v bojích proti tyraniím, podle těchto dobrých pánů docentů jakoby padli zbytečně. To je krize současné západní vědy a současné západní společnosti. Mimochodem, je-li postoj pánů docentů správný, nejen Churchill a Aristoteles žili zbytečně, ale my všichni, všichni lidé, žijeme zbytečně. Je to nihilismus raskoľnikovských rozměrů, co se v současnosti vydává za vědu a osvícený, progresivní, politicky korektní názor.
Drahy RJ, predvadite podivne kotrmelce. Na jednu stranu deklamujete cosi o jedinem pravdivem, objektivnim “nazirani” legitimity vzhledem k jakemusi prirozenemu pravu a v zapeti prisypete hrst nenavideneho relativismu tvrzenim, ze meritka jsou historicky podminena (aproximace a kdesi cosi). Kdyz do vase absolutniho hodnoceni pridate promenlivost, ztraci svou idealni povahu. A asi jsem prilis nakazen morem relativismu, co zarucuje, ze vas tvrzeni nejsou historicky podminena? Navic, kdyz uznavame podminenost historickou, co nam brani uznat i podminenost kulturni? Neznemoznuje vam vase osobni podminenost (at jiz historicka, ci makova) uzrit velkolepou Pravdu?
“Politik”: “Stanovisko, že nikdo nemá právo se vzbouřit, je trvalým a vždy převládajícím stanoviskem každé existující moci, ať se odvolává na Boha nebo Rozum nebo Většinu nebo Lid nebo Svobodu nebo cokoli jiného. Nikdy nepřizná legalitu ani legitimitu ničemu, co by ji vyvrátilo. Vláda a režim si totiž vždy definuje to podstatné jako to, co hájí a ztělesňuje.”
Skutečně? Tak namátkou: Ústava Slovenské republiky, čl. 32:
“Občania majú právo postaviť sa na odpor proti každému, kto by odstraňoval demokratický poriadok základných ľudských práv a slobôd uvedených v tejto ústave, ak činnosť ústavných orgánov a účinné použitie zákonných prostriedkov sú znemožnené.”
Islamisté a Al-Kaida si subjektivně myslí, že mají podstatné důvody pro vzpouru, ale objektivně je nemají. Jejích cíle jsou totiž flagrantně proti přirozenému právu. Nechi Vám nadávat do relativistů, jak to Vy činíte mě, ale uvažte, kdo z nás dvou je relativista: Vy absolutizujete jakoukoli etablovanou moc a když já tvrdím, že žádná moc nemá být svévolná, Vy tvrdíte, že obhajuji jakouli vzpouru a revoluci. To je však omyl, já obhajuji vzpouru a revoluci jen proti tyranské, svévolné moci, nikoli proti moci jakékoli. Nevidíte ten rozdíl?
A navíc, obhajoba jakákoli etablované moci (ať už dělá cokoli) je to samé, jako obhajoba jakékoli revoluce: nezáleží totiž na měřítkech legitimity moci. Když říkáte, že jakákoli etablovaná moc nesmí být zpochybněna vzpourou za žádných okolností v řádu ideálu, legitimizujete jakoukoli mocensky úspešnou revoluci či vzpouru! Jediným kritériem spravedlnosti je pak pro Vás pouze (hrubá, bezohledná) moc.
Má pozice je jiná: stejně jako vláda nemá být svévolná (jsou vlády legitimní a nelegitimní), ani vzpoura nemůže být svévolná (jsou vzpoury legitimní a nelegitimní). Není nic špatného na svržení nelegitimní vlády, stejně jako není nic špatného na potlačení nelegitimní vzpoury. Ta měřítka legitimity či nelegitimity souvisí s mírou aproximace přirozeného práva za daných okolností a v dané době.
Vaše odpověď je bohužel plná nepochopení. Nerozumím tomu, proč by ze spojení „úcta vůči tradičním západním náboženstvím“ a „náboženství jako takové nikoliv“ (není nezbytnou součástí konzervatizmu), mělo plynout, že se nebere v úvahu nějaký vztah mezi konzervatizmem a kategoriální rovinou víry. Jednoduše řečeno, jestliže konzervatizmus – charakteristický svým přesvědčením o poznatelnosti pravdy a objektivního morálního řádu – má v úctě tradiční západní náboženství, není to jistě proto, že jsou tradiční, ale proto, že říkají cosi pravdivého o člověku a světu, jehož je člověk organickou součástí (kategoriální rovina víry). Pochybuji, že by nějaký konzervativec mohl podobně ctít třeba takový hinduismus se svou skandální tezí o ontologické nerovnosti lidí, promítající se do sociálního uspořádání společnosti.
Proti Vám tvrdím, že úcta vůči tradičním náboženstvím rozhodně odpovídá rozumové reflexi filozofických pravd, na kterých konzervatizmus staví, ve vztahu k některým kategoriálním prvkům křesťanské víry či (a?) ve vztahu k tomu, čemu se říká praeambula fidei.
Nechápu, jakým způsobem jste užil mé argumentace, když docházíte k závěru, že praeambula fidei jsou výsledkem daru. Já to netvrdím, netvrdí to ani Tomáš Akvinský, ani církev katolická. Jsou to praeambula, protože derivují ze slovesa praeambulo (prae-ambulo). tj. předcházím. Jsou tím, co víru předchází (víra je dar), tj. výsledkem rozumu (akt, ne subjekt inherence), nikoliv daru.
Zbytek hrozně pletete, např. nechápu, jak z Tomášova přesvědčení, že subjektem teologální ctnosti víry je rozum, odvozujete závislost předpokladů víry a víry samotné. Mé (tomistické) rozlišení mezi tím, co s habitem víry nemá nic společného (praeambula), existenciální rovinou víry (metakategoriální rovina) a konečně kategoriální rovinou víry (teologie) jste vůbec nevzal v úvahu.
Vite, ze obcas budim s presvedcenim, ze konecne vstanu do sveta ve kterem lze poucovat a byt poucovan bez arogance? Ja vim, jsem blahovy hlupak.
Kveci. Kuhn se muze mylit a nebyt konzistentni, ale je proto paradigma uplne mrtvy a nepouzitelny koncept? Pokud ne, lze potom i nadale tvrdit, ze veda je k historii a dobovemu svetonazoru nepoplatna? O to mi slo. Jinak diky za reakci a po Davidsonovi se poohlednu, v pripade Forme dell´epistemologia contemporanea si usetrim namahu. Necekam, ze by se tykala nebezpecnosti vyklaneni se z oken, nebo razeni se po ctyrech, vic italstinou nevladnu. Ale to jste ani necekal, ze?
Milý Queeku,
Ve filozofii se moc nevyplácí někomu jen tak věřit, a udělat si nějaký názor o složité problematice filozofie vědy na základě jedné knihy je již vážným symptome hlupáctví.
Kuhnovy názory jsou totiž nejenom velmi zajímavé, ale také extrémně kontroverzní, a to až do té míry, že se jich autor v mnoha ohledech – jako důsledek kritiky – vzdal, či je reformuloval takovým způsobem, že již nepřitahují takovou pozornost jako ty původní obsažené v knize Struktura vědeckých revolucí.
Vezměte jen, že Kuhn nikdy dokonale nespecifikoval klíčový pojem své knihy, tj. pojem paradigmatu. Jak ve svém slavném článku The Nature of a Paradigm ukázala Margaret Masterman, v Kuhnově knize existuje celkem 21 různých pojetí toho, co paradigma je. Ty se dají podle autorky setřídit do tří velkých skupin: metafyzická paradigmata, sociologická paradigmata a paradigmata-konstrukce. Mastermanové kritika je důležitá i v tom ohledu, že ukazuje, že i za předpokladu platnosti mnohých Kuhnových úvah, nevyplývá z jeho koncepce vědeckých paradigmat relativismus (nesouměřitelnost paradigmat), který vyvozuje samotný Kuhn.
Kuhn paradigma chápe jako prostředí, skrze které a v kterém vědec vidí svět svého zájmu; je to jakási verze kantovského apriorismu, ve které roli apriorních forem hrají přijatá paradigmata. Proto také prát se, jak svět skutečně je – mimo paradigma, ztrácí smysl, stejně jako ztrácí smysl porovnání paradigmat, protože neexistuje žádné „bezparadigmatično“, z jehož perspektivy by se srovnání paradigmat mnoho provádět. Parafrázujíce jeden Wittgensteinův výrok, mimo paradigma se nedá dýchat.
Jenže právě i tento předpoklad – nesrovnatelnost paradigmat, např. klasické newtonovské a relativistické fyziky, stejně jako nemožnost komunikace mezi paradigmaty (slovník je stejný, významy ale závislé na paradigmatu), se ukázal jako mylný, a to nejen na základě teoretických úvah kritiků Kuhnova díla (srov. Masterman), ale i historicky (např. ve sporu Galileo – církev se ukazuje, že jeho kritici (zastánci starého paradigmatu) velmi dobře pochopili, co nové paradigma znamená, a právě proto ho odmítali).
V obecné rovině byly různé teorie závislosti poznání na pojmových schématech (věda – paradigmata; svět – jazyk (Sapir-Whorfova teze)) v minulosti poměrně populární, ale např. v poslední době proti nim razantně vystoupil – podle mnohých – nejvýznamnější americký filozof Donald Davidson ve své prácí On the Very Idea of a Conceptual Scheme. Dovolím si sledovat Váš příklad a četbu článku Vám vřele doporučit, stejně jako četbu podnětné knihy P. Mussa Forme dell´epistemologia contemporanea.
Kdyz jste se zminil o te fyzice a matematice, zajimalo by mne, zda-li jste cetl Kuhna (strukturu ved. revoluci)? Rozhodne tvrdi o vyvoji prirodnich ved neco uplne jineho nez vy. Jelikoz on je z oboru, dovolim si mu verit misto vam. snad mi prominete. To bych vam doporucil k precteni zase ja.
To ze Lewis nachazi podobnosti v pravidlech chovani lidi po celem svete, asi neni prilis prekvapive. Nakonec jsou to vsechno prece jen lide a krome poctu koncetin a oci maji snad i neco spolecneho. Ale proc z toho hned usuzovat, ze vsichni maji v sobe odraz nejake platonske ideje? Proc by to melo byt neco uderne jednoducheho a hlavne jednoznacneho, jak nam implikuje ono hledani Pravdy? Odpovedi na otazku muze stejne tak byt kolektivni nevedomi Jungovskeho strihu, ktere poskytuje vysvetleni tehoz, bez zavadeni platonskeho objektivniho idealismu, (ktery je tedy echt ovlivneny dobou sveho vzniku. celkem vtipne je, ze si v ruznych prevlecich hodla narokovat objektivitu i dnes). A to je samozrejme pouze jedna z moznosti. Navic tento pohled (jungovsky) postrada hodnotici prvek, ktery by si veda MELA odpustit v prvni rade. Myslite, ze by se matematika dostala daleko, kdyby (stale (v antice se to resilo urcite)) resila zda-li je lepsi kruh nebo ctverec? A teprve na zaklade sympatii k tvarum, cislum by se pocitalo? (Cimz vubec nenaznacuji, ze spolecenske deni lze propocitat, pouze uzivam nejapne analogie)
Dovedete si predstavit politickou filosofii jako vedu primarne nehodnotici? Politicka filosofie hodnotici ma totiz na muj vkus nebezpecny zvyk pohybovat se pobliz hranic ideologie, veskrze nekriticke a dogmaticke.
Vaše otázka je velmi zajímavá a poukazuje na skutečný problém, proto stojí za další rozpracování.
Jsou mé postoje, názory, tvrzení historicky (a kulturně) podmíněné? Mnohé zajisté ano, ale ta zásadní otázka je, zda NUTNĚ VŠECHNY? Pokud ano, naše situace jako lidí je beznadějná, neboť nemůžeme opravdově poznat vlastně nic. Naštěstí tomu tak není – a lidé nemají problém uznat, že např. matematika nebo fyzika historicky, kulturně podmíněné nejsou. “Německá fyzika” je nonsens, stejně jako “proletářská věda” či “buržoazní pavěda”.
Proč ale lidé mají problém, uznat, že to samé platí i pro filosfii, případně její části politickou filosofii a etiku?
C.S.Lewis napsal vynikající kratičké dílo “The Abolition of Man”, které vyšlo česky myslím jako “Zničení člověka”. Vřele doporučuji všem jako lék proti relativismu a návod k pochopení přirozeného práva. Na závěr díla Lewis uvádí seznam mravních maxim různých kultur, které všechny obrážejí a podtrhují ten samý univerzální přirozený zákon.
Jenomže ne všechny kultury a společnosti chápaly a aplikovaly univerzální přirozený zákon stejně dokonale a úplně. Naproto dokonale jej není schopna chápat a aplikovat lidská společnost žádná, neboť prostě lidé nejsou mravně dokonalí. Ale každá společnost jej chápe a aplikuje v určité míře – to jsou ty aproximace, o kterých jsem mluvil. (Stejně jako láska: člověk není schopen milovat dokonale a úplně, ale přesto je schopen milovat, a to je dobrá věc, že?)
Příklad: je univerzální, platná, objektivní maxima: nevinný člověk nemá být záměrně usmrcen. Každá civilizace a společnost tuto maximu do určité míry obrážela (nikde nikdy nebylo povoleno a schvalováno svévolné zabíjení kohokoli na potkání, v každé existoval trest za vraždy); každá ji do určité míry porušovala (v každé byli někteří nevinní se souhlasem státní moci zabíjeni – u nás jsou to dnes např. nenarozené děti). I podle míry, do jaké daná společnost tuto maximu lépe chápala a dodržovala, můžeme hodnotit jejich spravedlnost a legitimitu politických režimů.
To je základní úkol politické filosofie: stanovit měřítka pro posuzování (míry) legitimity politických režimů; určit, co je spravedlivý politický režim. Na tomto se shodovali všichni političtí filosofové dějin: Platon, Aristoteles, sv. Tomáš Akvinský, Jean Calvin, Locke, Kant, Hegel, Marx, atd. Je projevem a důkazem úpadku dnešní politické “filosofie”, že si tuto otázku neklade.
V dějinách byly různé režimy, a politická filosofie je k ničemu, pokud je neumí hodnotit. Pak je lidstvo ignorantské a je skutečně jedno, jaká vláda mu vládne. Skuteční filosofové vědí, že to tak ale není; vědí, že monarchie je lepší než tyranie, aristokracie lepší než oligarchie, republika lepší než demokracie, Atény lepší než Perská říše, Římská republika lepší než Kartágo nebo Egypt, režim Anglie v roce 1793 lepší než režim Francie v roce 1793, režim Velké Británie v roce 1942 lepší než režim Velkoněmecké říše v roce 1942 – a to ve všech zmíněných případech objektivně, byť každý z těchto režimů byl do určité míry nedokonalý. Ale fakt, že byl nedokonalý – aproximoval přirozené právo nedokonale -, nic nemění na tom, že (1) přirozené právo jako ideál je objektivně a univerzálně platné a poznatelné rozumem a (2) onu hierarchii režimů můžeme stanovit.
Před nějakými 3 týdny jsem byl na diskusi v Olomouci. Moderátor diskuse Štefan Hríb chtěl od dvou mých spolupanelistů-oponentů (jeden docent psychologie, druhý docent filosofie) získat vyjádření, že současný čínský režim je objektivně méně spravedlivý/legitimní/dobrý než jsou současné režimy v ČR a SR – nebo alespoň (i když je to to samé), že režim v ČSSR před listopadem 1989 byl objektivně horší než jsou režimy dnes v ČR a SR. To bylo to, co ani za živého Pána Boha nebyli ti docenti schopni říct či na to přistoupit. Hlásali radikální neschopnost objektivně posuzovat dobro či spravedlnost režimů. Jak ubohé a trapné! Hitler by byl za ně vděčný a všichni lidé v dějinách, kteří padli v bojích proti tyraniím, podle těchto dobrých pánů docentů jakoby padli zbytečně. To je krize současné západní vědy a současné západní společnosti. Mimochodem, je-li postoj pánů docentů správný, nejen Churchill a Aristoteles žili zbytečně, ale my všichni, všichni lidé, žijeme zbytečně. Je to nihilismus raskoľnikovských rozměrů, co se v současnosti vydává za vědu a osvícený, progresivní, politicky korektní názor.
Drahy RJ, predvadite podivne kotrmelce. Na jednu stranu deklamujete cosi o jedinem pravdivem, objektivnim “nazirani” legitimity vzhledem k jakemusi prirozenemu pravu a v zapeti prisypete hrst nenavideneho relativismu tvrzenim, ze meritka jsou historicky podminena (aproximace a kdesi cosi). Kdyz do vase absolutniho hodnoceni pridate promenlivost, ztraci svou idealni povahu. A asi jsem prilis nakazen morem relativismu, co zarucuje, ze vas tvrzeni nejsou historicky podminena? Navic, kdyz uznavame podminenost historickou, co nam brani uznat i podminenost kulturni? Neznemoznuje vam vase osobni podminenost (at jiz historicka, ci makova) uzrit velkolepou Pravdu?
“Politik”: “Stanovisko, že nikdo nemá právo se vzbouřit, je trvalým a vždy převládajícím stanoviskem každé existující moci, ať se odvolává na Boha nebo Rozum nebo Většinu nebo Lid nebo Svobodu nebo cokoli jiného. Nikdy nepřizná legalitu ani legitimitu ničemu, co by ji vyvrátilo. Vláda a režim si totiž vždy definuje to podstatné jako to, co hájí a ztělesňuje.”
Skutečně? Tak namátkou: Ústava Slovenské republiky, čl. 32:
“Občania majú právo postaviť sa na odpor proti každému, kto by odstraňoval demokratický poriadok základných ľudských práv a slobôd uvedených v tejto ústave, ak činnosť ústavných orgánov a účinné použitie zákonných prostriedkov sú znemožnené.”
Islamisté a Al-Kaida si subjektivně myslí, že mají podstatné důvody pro vzpouru, ale objektivně je nemají. Jejích cíle jsou totiž flagrantně proti přirozenému právu. Nechi Vám nadávat do relativistů, jak to Vy činíte mě, ale uvažte, kdo z nás dvou je relativista: Vy absolutizujete jakoukoli etablovanou moc a když já tvrdím, že žádná moc nemá být svévolná, Vy tvrdíte, že obhajuji jakouli vzpouru a revoluci. To je však omyl, já obhajuji vzpouru a revoluci jen proti tyranské, svévolné moci, nikoli proti moci jakékoli. Nevidíte ten rozdíl?
A navíc, obhajoba jakákoli etablované moci (ať už dělá cokoli) je to samé, jako obhajoba jakékoli revoluce: nezáleží totiž na měřítkech legitimity moci. Když říkáte, že jakákoli etablovaná moc nesmí být zpochybněna vzpourou za žádných okolností v řádu ideálu, legitimizujete jakoukoli mocensky úspešnou revoluci či vzpouru! Jediným kritériem spravedlnosti je pak pro Vás pouze (hrubá, bezohledná) moc.
Má pozice je jiná: stejně jako vláda nemá být svévolná (jsou vlády legitimní a nelegitimní), ani vzpoura nemůže být svévolná (jsou vzpoury legitimní a nelegitimní). Není nic špatného na svržení nelegitimní vlády, stejně jako není nic špatného na potlačení nelegitimní vzpoury. Ta měřítka legitimity či nelegitimity souvisí s mírou aproximace přirozeného práva za daných okolností a v dané době.
Vaše odpověď je bohužel plná nepochopení. Nerozumím tomu, proč by ze spojení „úcta vůči tradičním západním náboženstvím“ a „náboženství jako takové nikoliv“ (není nezbytnou součástí konzervatizmu), mělo plynout, že se nebere v úvahu nějaký vztah mezi konzervatizmem a kategoriální rovinou víry. Jednoduše řečeno, jestliže konzervatizmus – charakteristický svým přesvědčením o poznatelnosti pravdy a objektivního morálního řádu – má v úctě tradiční západní náboženství, není to jistě proto, že jsou tradiční, ale proto, že říkají cosi pravdivého o člověku a světu, jehož je člověk organickou součástí (kategoriální rovina víry). Pochybuji, že by nějaký konzervativec mohl podobně ctít třeba takový hinduismus se svou skandální tezí o ontologické nerovnosti lidí, promítající se do sociálního uspořádání společnosti.
Proti Vám tvrdím, že úcta vůči tradičním náboženstvím rozhodně odpovídá rozumové reflexi filozofických pravd, na kterých konzervatizmus staví, ve vztahu k některým kategoriálním prvkům křesťanské víry či (a?) ve vztahu k tomu, čemu se říká praeambula fidei.
Nechápu, jakým způsobem jste užil mé argumentace, když docházíte k závěru, že praeambula fidei jsou výsledkem daru. Já to netvrdím, netvrdí to ani Tomáš Akvinský, ani církev katolická. Jsou to praeambula, protože derivují ze slovesa praeambulo (prae-ambulo). tj. předcházím. Jsou tím, co víru předchází (víra je dar), tj. výsledkem rozumu (akt, ne subjekt inherence), nikoliv daru.
Zbytek hrozně pletete, např. nechápu, jak z Tomášova přesvědčení, že subjektem teologální ctnosti víry je rozum, odvozujete závislost předpokladů víry a víry samotné. Mé (tomistické) rozlišení mezi tím, co s habitem víry nemá nic společného (praeambula), existenciální rovinou víry (metakategoriální rovina) a konečně kategoriální rovinou víry (teologie) jste vůbec nevzal v úvahu.
DČ
mluvite nam z duse…je skoda, ze zrovna tato Kishonova kniha je u nas tak malo znama.
Zajímavé odkazy na stránky s mnoha audio kázánim ke stažení i k poslechu.
AC Č.Těšín http://www.kctesin.cz/index.php?body=media&kat_id=kazani
AC Vyškov http://www.ac.vys.cz/kazani.php
AC Varnsdorf http://www.e-cirkev.com/kazani.html
AC Č.Budějovice http://www.cbud.22web.net/archiv.htm
AC Hustopeče http://hustopece.apostolskacirkev.eu/download.php
AC Kladno http://cirkevkladno.cz/index.php?option=com_remository&Itemid=35&func=select&id=5
Rádio TWR http://www.twr.cz/inclupages.php?page=porady_download
Slovo života Brno http://www.slovozivota.cz/index.php?m=audio&s=archiv Mnoho kázání,vyučování.
KS Hradec Králové http://www.kshk.cz/about/mp3.html
KS Ostrava http://www.kaesostrava.cz/ Na úvodní stránce nahoře je v pravo vedle fotogalerie – ke stažení.Pak se objeví Mp3.Tam je audio.
KS Pardubice http://www.kazani.cz/media/kspce/
KS Kutná Hora http://www.kskh.cz/component/option,com_docman/task,cat_view/gid,23/Itemid,61/
KS Praha http://www.prahajih.kaes.cz/#kazani
KS Děčín http://www.decin.kaes.cz:80/
KS Praha http://www.prahajihovychod.kaes.cz/mp3/region/
Databáze KS http://www.dkd.cz/vysledek.php?typ_hledani=podle_zpevniku&cislo_nosice=45
KS Plzeň http://www.3pe.cz/index.php?page=3pe_mp3
CB Havířov http://cb.cz/havirov/washo_gallery/index.php?path=audiogalerie/kazani
Byl jsem se na Vás podívat na diskuzi na VŠE o amerických základnách – máte velmi kvalitní argumenty a dokázal jste mě přesvědčit. Jen tak dál!