Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
A nechtelo to v tom clanku alespon takoveto vysvetleni uvest? Myslite si, ze prumerny ctenar MF Dnes zna Vas nebo Chestertona, aby si mohl domyslet, co jste tim asi myslel?
“Pouceni” katolici si mohou myslet, ze perete spinave pradlo pred nekompetentnim publikem. Jak byvalo u nekterych autoru OI dobrym zvykem.
“Nepouceni” to mohou brat jako autenticke svedectvi “pouceneho”, ze katolici jsou skutecne primitivove a poloimbecilove, jak ostatne uz davno vedi od jinud.
Není tak velkým překvapením, že kongres dal CIA právo mučit ne-občany USA: smyslová deprivace a sebetrýznění
Velmi špatné je již to, že nový americký zákon „Military Commissions Act” ruší pro všechny ne-občany USA základní lidské právo habeas corpus. Bohužel to však není vše, co je v tom zákoně špatné: tento zákon také dává americké vládě právo ne-občany USA mučit. Přesněji, podle organizace amerických právníků Center for Constitutional Rights: “Poté co americká vláda někoho zadrží, může jej podle tohoto zákona přinutit setrvávat v nepohodlných pozicích, vystavit jej extrémním teplotám, spánkové deprivaci a možná také “waterboardingu” [což je simulované topení osob během výslechů]. Sexuální trestné činy pak definuje tak úzce, že některé případy z Abu Ghraib, např. nucení vězňů k nahotě, by vůbec nebyly trestné.“ Na první pohled se může zdát velmi zvláštní, či dokonce nevysvětlitelné, že kongres schválil zákon, dávající CIA právo používat vyšetřovací techniky, které, když v dubnu 2004 obletěly svět fotografie týraní vězňů z Abu Ghraib, pohoršily snad každého. Avšak, jak vyplývá z rozhovoru s Alfredem McCoyem, profesorem historie na prestižní University of Wisconsin-Madison, americká vláda má s praxí mučení dlouhý a složitý vztah.
McCoy, který se zkoumání a psaní o CIA věnuje již přes 30 let, říká, že když byly publikovány fotografie z Abu Ghraib, měl úplně jiný dojem než většina lidí v USA i ve světě, kteří předpokládali, že jde o mimořádnou událost, a nikoli o normální americkou praxi. McCoy na těch fotografiích neviděl činy několika sadistických vojáků na noční směně, jak událost charakterizovala americká vláda a média, nýbrž “učebnicové příklady” výslechových technik CIA.
V rozhovoru pro americký rozhlasový program Democracy Now McCoy tvrdí, že na známé fotografii vězně, který má na hlavě pytel a je nucen stát s napřaženýma rukama, je možné vidět dvě hlavní metody mučení, které používá CIA: zakrytí hlavy pytlem je prvním krokem ke smyslové deprivaci; být nucen stát dlouhou dobu v nepohodlné pozici je příkladem využití metody, kdy dojde k bolestem nezpůsobeným přímým násilím vyšetřovatelů – v tomto smyslu jsou nazvány sebetrýzněním („self inflicted pain”). “Jde o dvě velmi jednoduché, základní techniky CIA, jejichž vývoj stál obrovské peníze.” V letech 1950-1962 CIA pracovala na masivním výzkumném projektu, “a veritable Manhattan Project of the mind”, na nějž vláda dávala víc než 1 miliardu USD ročně. Cílem projektu bylo “rozluštit kód lidského vědomí”. Nejprve se dělaly pokusy s LSD, mezkalinem a dalšími drogami, jako je sodium pentathol (takzvané “sérum pravdy”), a také s fyzikálními technikami, jako jsou např. elektrošoky. Žádná z těchto metod však se neukázala jako příliš účinná.
Nakonec byla část výzkumu převedena na behaviorální laboratoře na hlavních univerzitách, jako je Harvard, Princeton, Yale a McGill University v Kanadě. Prvního úspěchu dosáhl psycholog Donald O. Hebb z McGill University, který ukázal, že navodit stav psychózy je vlastně velmi jednoduché. “Dobrovolníci z řad jeho studentů posadil do kabiny, požádal je, aby si nasadili ochranné brýle, rukavice, a klapky na uši, takže byli odříznuti od svých smyslů. Během 48 hodin bez smyslové stimulace u pokusných osob nastaly nejprve halucinace a nakonec došlo k dezintegraci osobnosti.” Taktéž tuto techniku můžeme vidět na fotografiích z Guantanáma.
Že vězeň na fotografii je nucen stát tak podivně – s nataženýma rukama a na krabici tak malé, že kdyby trochu posunul nohu, spadl by – poukazuje na druhý důležitý úspěch výzkumného programu. Dva neurologové na Cornell University v městě New York zkoumali metody mučení KGB a soudili, že nejúčinnější technikou KGB byla ta, při které si mučený sám přivodil bolesti (anglicky „self-inflicted pain„). Tuto techniku pak CIA rozvinula. “Jde o velmi jednoduchou techniku – stačí přinutit někoho jeden nebo dva dny stát,” vysvětluje McCoy, “a zatímco vězeň stojí, věznitelé mu nic dalšího nečiní, nabijí ho apod., jen mu říkají: “Sám si ubližujete. Kdybyste s námi spolupracoval, mohl byste si sednout.” A zatímco vězeň stojí, tekutiny v těle mu tečou do nohou, nohy mu natékají, tvoří se léze, které pak praskají, nastávají halucinace, přestávají fungovat ledviny.”
Výsledky těchto pokusů byly kodifikovány v roce 1963 příručce CIA, KUBARK Counterintelligence Interrogation, (předchůdce Human Resource Exploitation Training Manual [Učebnice pro výcvik k exploataci lidských zdrojů] – obě byly zveřejněny v roce 1997 podle amerického Zákona o přístupu k informacím) [viz BL 9.11.05, http://www.blisty.cz/2005/11/9/art25682.html, která podle McCoye po mnoha stoletích znamenala první opravdovou revoluci v “vědě mučení”. Tato specifická americká forma mučení – psychické týrání – se od té doby osvědčila jako velmi účinná a adaptabilní metoda.
Tyto techniky mají tu výhodu, že si lidé o nich často myslí, že jde “lehké mučení”, a vládní úředníci toto mylné přesvědčení rádi podporují. McCoy však tvrdí, že psychické mučení je obvykle destruktivnější a způsobuje mnohem déle trvající poškození lidské psychiky než klasické tělesné mučení. V té souvislosti cituje výrok arizonského senátora Johna McCaina, který byl mučen jako válečný zajatec ve Vietnamu. McCain řekl, že kdyby si musel vybrat mezi fyzickým násilím a psychickým mučením, vybral by si fyzické násilí.
Na konci rozhovoru McCoy dodal, že kvůli hrozivé realitě psychického mučení byly tyto metody zakázány konvencí OSN proti mučení (1994). Pro americkou vládu je však psychické mučení tak důležité a základní, že americký kongres, když tuto konvenci ratifikoval, učinil pro americké metody psychického mučení z konvence výjimku.
Ke slovům McCoye, který rozhovor poskytl před tím, než byl schválen Military Commissions Act, je možné dodat, že tato „tradice„ psychického týrání v USA byla zřejmě jedním z důvodů, proč americký kongres minulý měsíc tyto techniky novým zákonem legalizoval (byť jen pro cizince). Jde totiž o rozdíl stupně, a nikoli druhu: nyní může agent CIA mučit vězně osobně, zatímco předtím mohl jen dohlížet na agenta cizího státu, kterak mučí vězně.
Nebude však nyní, když po letošních kongresových volbách ovládli Sněmovnu reprezentantů i Senát demokraté, Military Commissions Act zrušen? Bohužel, tato pravděpodobnost není velká. Ačkoliv někteří Američané proti novému zákonu protestují, např. píší dopisy do redakcí novin, téměř žádný politik proti tomuto zákonu nevystoupil ve své předvolební kampani. Demokraté totiž nechtějí vypadat slabí ve “válce proti terorismu” – tak totiž v současné Americe vypadá každý politik, který hájí základní lidská práva. Větší nadějí je, že nejvyšší soud – po mnoha letech, na konci dlouhých odvolacích řízení – prohlásí tento zákon za protiústavní.
Podrobnosti v angličtině:
Democracy Now: Professor McCoy Exposes the History of CIA Interrogation, From the Cold War to the War on Terror
Center for Constitutional Rights: Military Commissions Act a Blow to Democracy and the Constitution
Ani nevíte, Anno, jakou radost by nám v OI udělalo, pokud bychom byli placeni zbrojovkami. Ale bohužel tomu tak není. Pokud byste o nějaké věděla, která by nám chtěla poskytnout finanční prostředky, tak ji mužete nasměrovat přímo na vedení Občanského institutu.
Nikdo netvrdi, ze je clovek jen libovolnym shlukem bunek. To se snazite sugerovat Vy.
Ale je take shluk bunek, ktery ma veskery potencial realizovat svuj osobni lisky zivot,
pokud mu v tom nekdo/neco umele/prirozene nezabrani. Tento potencial ma od poceti.
Na rozdil od rakoviny (nebo spermie a vajicka), ktera zadny potencial realizovat osobni lidsky zivot
nema, protoze je to proste rakovina a ne clovek.
Kdyby Vilema nebo M. Prokese nekdo nekdo interuptoval
treba vterinu po poceti, tak tady ted nelobuji proti uznani prava ostatnich tuto vyvojovou
fazi prezit. Vubec nejde o nabozenskou otazku, jak by chtel vilem sugerovat.
To, ze si v teto veci obvykle zachovavaji krestane zdravy rozum, je vedlejsi.
Lidsky zivot je subjektem prav od zacatku.
Bez ohledu na to, zda mu je momentalne nekdo priznava. Pravo na zivot
nalezi cloveku a spolecnost ho muze nebo nemusi respektovat, ale zadnym zpusobem mu
jej neudeluje. Neni to zadny milodar. Pokud spolecnost toto pravo nerespektuje, je
nespravedliva. Mirne receno. Jakekoli argumenty ze spolecenskeho konsenzu jsou zde
irelevantni. Klicovou otazkou je, kdy lidsky zivot zacina. Odvozovat lidsky zivot z
nekterych jeho projevu nebo vyvojovych fazi je rozporne. To ze se jakykoli potencial
momentalne nerealizuje neznamena, ze neni. Naopak vzdy musi byt nositel tohoto
potencialu.
Michael Moore
27.11.2006
Michael Moore: Musíme činit pokání. Stáhněte teď americká vojska z Iráku
Mail, který subskribentům rozesílá Michael Moore
Přátelé, zítra je den, kdy budeme v Iráku déle, než jsme byli v celé druhé světové válce.
Ano, je to tak. Dokázali jsme porazit celé nacistické Německo, Mussoliniho a celé japonské impérium za KRATŠÍ dobu, než po kterou trvalo jediné světové supervelmoci zajistit silnici z letiště do centra Bagdádu.
A nám se nepodařilo ani to.
Po 1347 dnech, za stejnou dobu jsme prošli celou Severní Afrikou, provedli jsme invazi na pláže v Itálii, dobyli jsme jižního Tichomoří a osvobodili celou západní Evropu. Teď ale nedokážeme po více než tři a půl letech ovládnout ani jedinou silnici a ochránit se před podomácku vyrobenou bombou ze dvou plechovek, umístěnou v díře v silnici. Není divu, že pětadvacetiminutová cesta taxíkem z letiště do Bagdádu nyní stojí přibližně 35 000 dolarů. A součástí ceny není ani zatracená helma.
Je toto naprosté selhání vinou našich vojsk? To sotva. To proto, že žádné množství vojsk ani vrtulníky ani demokracie, vystřelovaná z hlavně zbraně, nepovede v Iráku k válečnému vítězství. Je to prohraná válka, protože jsme nikdy neměli právo ji vyhrát, prohraná, protože ji zahájili muži, kteří nikdy ve válce nebyli, muži, kteří se schovávají za jinými, které posílají bojovat a umírat.
Poslouchejme, co říkají Iráčané, podle nedávného průzkumu, který provedla University of Maryland:
* 71 procent všech Iráčanů si nyní přeje, aby Spojené státy z Iráku odešly
* 61 procent všech Iráčanů nyní PODPORUJE povstalecké útoky proti americkým vojákům.
Ano, drtivá většina iráckých občanů je přesvědčena, že naši vojáci by měli být zabíjeni a mrzačeni. Tak co tam proboha ještě děláme? Jak to, že nám to nedochází?
Je celá řada způsobů jak osvobodit nějakou zemi. Většinou povstanou obyvatelé té země a osvobodí se sami. Tak jsme to udělali my. Lze to také udělat nenásilnou hromadnou občanskou neposlušností. Tak to udělala Indie. Můžete taky donutit svět, aby určitý režim bojkotoval, takže začne být v takové izolaci, že kapituluje. Tak to udělala Jihoafrická republika. Anebo prostě můžete jen čekat a dříve nebo později královy legie prostě odejdou (někdy proto, že je jim příliš zima). Tak to udělali v Kanadě.
Jediným způsobem, jak se to NEDĚLÁ, je provést invazi do nějaké země a říct tamějším lidem: “Jsme tady, abychom vás osvobodili!” – když oni sami NEUČINILI pro své osvobození nic. Kde byli všichni ti sebevražední atentátnici, když je Saddám utiskoval? Kde byli všichni ti povstalci a proč neumisťovali na silnice bomby, když tam jezdily zločinecké konvoje Saddáma Husajna? Jasně, starej Saddám byl krutej despota – ale nebyl natolik krutý, aby v boji proti němu riskovaly tisíce lidí svůj krk. “Ale ne, Miku, přestaň! Saddám by je býval zabil!”
Opravdu? A vy si myslíte, že anglický král Jiří nezabil žádné z povstalců proti anglické vládě v amerických koloniích? Vy si myslíte, že bojovníci za americkou nezávislost Patrick Henry anebo Tom Pain se nebáli? Ale nepřestali. Když nejsou desetitisíce lidí ochotny obětovat svou krev za svržení diktátora, to by mělo být prvním varováním, že se nebudou ochotně účastnit na tom, když se rozhodnete je osvobodit.
Země může jinému národu POMOCI svrhnout tyrana (to udělali pro nás Francouzi během naší revoluce), avšak poté, co jim pomůžete, odejdete. Okamžitě. Francouzi u nás nezůstali a nenařizovali nám, jakou si máme vytvořit vládu. Neříkali “zůstaneme tady, protože chceme vaše přírodní zdroje.” Nechali nás na pokoji a nám to trvalo šest let, než se v Americe konaly první volby. A pak jsme tu měli krvavou občanskou válku. To se holt děje a historie je plná takovýchto příkladů. Francouzi neřekli: “Jo, my budeme muset v té Americe zůstat, jinak se ti Američané navzájem vyvraždí kvůli té otázce otroctví!”
Osvobozovací válka má naději na úspěch jen tehdy, pokud utlačovani lidé, kteří jsou osvobozováni, mají za sebou vlastní občany – a skupinu washingtonů, jeffersonů, franklinů, ghandích a mandelů, kteří jim stojí v čele. Kde jsou v Iráku tyto majáky svobody? Vždyť je to vtip a je to vtip na náš úkor, ale 655 000 Iráčanů (zdroj John Hopkins University) je v důsledku naší invaze mrtvých, takže holt je ten krutý vtip na jejich úkor. Aspoň byli natrvalo osvobozeni.
Takže nechci slyšet ani jediné další slovo o tom, že vyšleme další vojáky (Ameriko, probuď se, John McCain zešílel) anebo že je “zaměstnáme jinak”, anebo že počkáme čtyři měsíce, než je začneme “pomalu odvolávat”. Existuje jen jediné řešení a tím je: Odejít. Teď. Začněme dnes večer. Odejít z Iráku co nejrychleji. I když to lidé dobrého srdce a svědomí nechtějí přijmout, i když je to hrozné, přijmout porážku, nedá se udělat nic jiného než odčinit ty škody, které jsme způsobili. Co se stalo, nedá se odestát. Kdybyste jeli autem v opilosti a zabili jste dítě, to dítě už nevzkřísíte. Jestliže provedete invazi do země a zničíte ji, vyvoláte v ní občanskou válku, nemůžete nic dělat, dokud se kouř neusadí a krev někdo nevytře. Pak možná můžete činit pokání za zvěrstva, která jste spáchali a pomoci žijícím navrátit se k lepšímu životu.
Sovětský svaz opustil Afghánistán za 36 týdnů. Učinili to a při odchodu neutrpěli skoro žádné ztráty. Uvědomili si chybu, kterou udělali, a stáhli svá vojska. Následovala občanská válka. Vyhráli zločinci. Později jsme zločince svrhli a skončilo to happy endem. Vidíte? Nakonec to všechno funguje.
Odpovědnost ukončit tuto válku nyní leží na Demokratech. Kongres ovládá finance a ústava praví, že jen Kongres může vyhlašovat válku. Reid a Pelosiová nyní mají moc ukončit toto šílenství. Neučiní-li to, vyvolá to hněv voličů. Demokraté, my to myslíme vážně, a jestli nám nevěříte, jen si tu válku veďte další měsíc. Budeme proti vám bojovat usilovněji než proti Republikánům. Na úvodní stránce mého serveru jsou fotografie Nancy Pelosiové a Harryho Reida, vyrobené z koláže fotografií amerických vojáků, kteří zemřeli v Bushově válce. Ale brzo to už bude i válka amerických Demokratů, pokud se neprovede razantní akce.
Požadujeme toto:
1. Stáhněte vojska teď. Ne za půl roku. TEĎ. Přestaňte hledat způsob jak vyhrát. Nemůžeme vyhrát. Prohráli jsme. Někdy člověk prohraje. Teď se to stalo. Buďte odvážní a přiznejte to.
2. Omluvte se našim vojákům a napravte to. Řekněte jim, že litujeme, že jich bylo zneužito k vedení války, která neměla NIC společného s naší národní bezpečností. Musíme se o ně postarat, aby trpěli co nejméně. Duševně i tělesně zmrzačeným lidem se musí dostat nejlepší péče a podstatného finančního odškodnění. Rodiny usmrcených vojáků si zaslouží nejhlubší omluvu a musí být o ně postaráno po zbytek jejich života.
3. Musíme učinit pokání za zvěrstva, která jsme napáchali na lidu Iráku. Je málo horších zel, než je vést válku založenou na lži, provést invazi do země proto, že chcete to, co tam mají pod zemí. Teď zemře mnoho dalších lidí. Jejich krev je na našich rukou, bez ohledu na to, pro koho jsme hlasovali. Pokud platíte daně, přispěli jste na ty tři miliardy dolarů týdně, které se nyní vydávají na to, aby se Irák stal skutečným peklem. Až občanská válka skončí, musíme pomoci znovuvybudovat Irák. Nemůže se nám dostat odpuštění, pokud neučiníme pokání.
Závěrem chci říct, že je jedna zásadní věc, kterou vím. My Američané jsme lepší než to, co se provádělo a provádí naším jménem. Většina z nás byla nešťastná a rozhněvaná po 11. září a zbláznili jsme se. Neuvažovali jsme racionálně a nikdy jsme se nepodívali na mapu. Protože nás udržují v nevědomosti naše zoufale trapné školství a naše líná média, nevíme nic o historii. Nevěděli jsme, že Saddáma jsme financovali a vyzbrojovali po dlouhá léta právě MY, a to i v letech, kdy masakroval Kurdy. Byl na naší straně. My jsme nevěděli, co je to sunnita či šiita, v životě jsme ta slova neslyšeli. Osmdesát procent našich mladých dospělých lidí (podle časopisu National Geographic) nedokázalo Irák najít na mapě. Naši vedoucí politikové zneužívali naší stupidity, manipulovali nás lžemi a vystrašili nás k smrti.
Ale v jádru jsme dobří lidé. Možná že se učíme pomalu, ale heslo “Mise byla úspěšně dokončena” se nám zdálo divné a brzo jsme začali vznášet otázky. A pak jsme začalí být chytřejší. A 7. listopadu letošního roku jsme se opravdu rozčílili a pokusili jsme se napravit své chyby. Většina z nás nyní zná pravdu. Většina má nyní silný pocit smutku a viny a doufá, že se nám to nějak všechno podaří zase napravit.
Bohužel se to nepodaří. Takže přijmeme následky svých činů a uděláme, co je v našich sílách, abychom byli k dispozici, kdyby se kdy Iráčané znovu odvážili nás v budoucnosti požádat o pomoc. Prosíme je o odpuštění.
Požadujeme, aby nás Demokraté poslouchali a stáhli okamžitě americká vojska z Iráku.
A ten takzvanej obcanskej a takzvanej institut… to ste jenom vy dva?… zlorecenej Zrno a pobochanej Joch?… nebo jak je to?
A nechtelo to v tom clanku alespon takoveto vysvetleni uvest? Myslite si, ze prumerny ctenar MF Dnes zna Vas nebo Chestertona, aby si mohl domyslet, co jste tim asi myslel?
“Pouceni” katolici si mohou myslet, ze perete spinave pradlo pred nekompetentnim publikem. Jak byvalo u nekterych autoru OI dobrym zvykem.
“Nepouceni” to mohou brat jako autenticke svedectvi “pouceneho”, ze katolici jsou skutecne primitivove a poloimbecilove, jak ostatne uz davno vedi od jinud.
Poradim Vam, zlocinny Zrno: Zbrojovka Brno…
Dva zásadní průlomy v umění mučit
Greg Evans
Není tak velkým překvapením, že kongres dal CIA právo mučit ne-občany USA: smyslová deprivace a sebetrýznění
Velmi špatné je již to, že nový americký zákon „Military Commissions Act” ruší pro všechny ne-občany USA základní lidské právo habeas corpus. Bohužel to však není vše, co je v tom zákoně špatné: tento zákon také dává americké vládě právo ne-občany USA mučit. Přesněji, podle organizace amerických právníků Center for Constitutional Rights: “Poté co americká vláda někoho zadrží, může jej podle tohoto zákona přinutit setrvávat v nepohodlných pozicích, vystavit jej extrémním teplotám, spánkové deprivaci a možná také “waterboardingu” [což je simulované topení osob během výslechů]. Sexuální trestné činy pak definuje tak úzce, že některé případy z Abu Ghraib, např. nucení vězňů k nahotě, by vůbec nebyly trestné.“ Na první pohled se může zdát velmi zvláštní, či dokonce nevysvětlitelné, že kongres schválil zákon, dávající CIA právo používat vyšetřovací techniky, které, když v dubnu 2004 obletěly svět fotografie týraní vězňů z Abu Ghraib, pohoršily snad každého. Avšak, jak vyplývá z rozhovoru s Alfredem McCoyem, profesorem historie na prestižní University of Wisconsin-Madison, americká vláda má s praxí mučení dlouhý a složitý vztah.
McCoy, který se zkoumání a psaní o CIA věnuje již přes 30 let, říká, že když byly publikovány fotografie z Abu Ghraib, měl úplně jiný dojem než většina lidí v USA i ve světě, kteří předpokládali, že jde o mimořádnou událost, a nikoli o normální americkou praxi. McCoy na těch fotografiích neviděl činy několika sadistických vojáků na noční směně, jak událost charakterizovala americká vláda a média, nýbrž “učebnicové příklady” výslechových technik CIA.
V rozhovoru pro americký rozhlasový program Democracy Now McCoy tvrdí, že na známé fotografii vězně, který má na hlavě pytel a je nucen stát s napřaženýma rukama, je možné vidět dvě hlavní metody mučení, které používá CIA: zakrytí hlavy pytlem je prvním krokem ke smyslové deprivaci; být nucen stát dlouhou dobu v nepohodlné pozici je příkladem využití metody, kdy dojde k bolestem nezpůsobeným přímým násilím vyšetřovatelů – v tomto smyslu jsou nazvány sebetrýzněním („self inflicted pain”). “Jde o dvě velmi jednoduché, základní techniky CIA, jejichž vývoj stál obrovské peníze.” V letech 1950-1962 CIA pracovala na masivním výzkumném projektu, “a veritable Manhattan Project of the mind”, na nějž vláda dávala víc než 1 miliardu USD ročně. Cílem projektu bylo “rozluštit kód lidského vědomí”. Nejprve se dělaly pokusy s LSD, mezkalinem a dalšími drogami, jako je sodium pentathol (takzvané “sérum pravdy”), a také s fyzikálními technikami, jako jsou např. elektrošoky. Žádná z těchto metod však se neukázala jako příliš účinná.
Nakonec byla část výzkumu převedena na behaviorální laboratoře na hlavních univerzitách, jako je Harvard, Princeton, Yale a McGill University v Kanadě. Prvního úspěchu dosáhl psycholog Donald O. Hebb z McGill University, který ukázal, že navodit stav psychózy je vlastně velmi jednoduché. “Dobrovolníci z řad jeho studentů posadil do kabiny, požádal je, aby si nasadili ochranné brýle, rukavice, a klapky na uši, takže byli odříznuti od svých smyslů. Během 48 hodin bez smyslové stimulace u pokusných osob nastaly nejprve halucinace a nakonec došlo k dezintegraci osobnosti.” Taktéž tuto techniku můžeme vidět na fotografiích z Guantanáma.
Že vězeň na fotografii je nucen stát tak podivně – s nataženýma rukama a na krabici tak malé, že kdyby trochu posunul nohu, spadl by – poukazuje na druhý důležitý úspěch výzkumného programu. Dva neurologové na Cornell University v městě New York zkoumali metody mučení KGB a soudili, že nejúčinnější technikou KGB byla ta, při které si mučený sám přivodil bolesti (anglicky „self-inflicted pain„). Tuto techniku pak CIA rozvinula. “Jde o velmi jednoduchou techniku – stačí přinutit někoho jeden nebo dva dny stát,” vysvětluje McCoy, “a zatímco vězeň stojí, věznitelé mu nic dalšího nečiní, nabijí ho apod., jen mu říkají: “Sám si ubližujete. Kdybyste s námi spolupracoval, mohl byste si sednout.” A zatímco vězeň stojí, tekutiny v těle mu tečou do nohou, nohy mu natékají, tvoří se léze, které pak praskají, nastávají halucinace, přestávají fungovat ledviny.”
Výsledky těchto pokusů byly kodifikovány v roce 1963 příručce CIA, KUBARK Counterintelligence Interrogation, (předchůdce Human Resource Exploitation Training Manual [Učebnice pro výcvik k exploataci lidských zdrojů] – obě byly zveřejněny v roce 1997 podle amerického Zákona o přístupu k informacím) [viz BL 9.11.05, http://www.blisty.cz/2005/11/9/art25682.html, která podle McCoye po mnoha stoletích znamenala první opravdovou revoluci v “vědě mučení”. Tato specifická americká forma mučení – psychické týrání – se od té doby osvědčila jako velmi účinná a adaptabilní metoda.
Tyto techniky mají tu výhodu, že si lidé o nich často myslí, že jde “lehké mučení”, a vládní úředníci toto mylné přesvědčení rádi podporují. McCoy však tvrdí, že psychické mučení je obvykle destruktivnější a způsobuje mnohem déle trvající poškození lidské psychiky než klasické tělesné mučení. V té souvislosti cituje výrok arizonského senátora Johna McCaina, který byl mučen jako válečný zajatec ve Vietnamu. McCain řekl, že kdyby si musel vybrat mezi fyzickým násilím a psychickým mučením, vybral by si fyzické násilí.
Na konci rozhovoru McCoy dodal, že kvůli hrozivé realitě psychického mučení byly tyto metody zakázány konvencí OSN proti mučení (1994). Pro americkou vládu je však psychické mučení tak důležité a základní, že americký kongres, když tuto konvenci ratifikoval, učinil pro americké metody psychického mučení z konvence výjimku.
Ke slovům McCoye, který rozhovor poskytl před tím, než byl schválen Military Commissions Act, je možné dodat, že tato „tradice„ psychického týrání v USA byla zřejmě jedním z důvodů, proč americký kongres minulý měsíc tyto techniky novým zákonem legalizoval (byť jen pro cizince). Jde totiž o rozdíl stupně, a nikoli druhu: nyní může agent CIA mučit vězně osobně, zatímco předtím mohl jen dohlížet na agenta cizího státu, kterak mučí vězně.
Nebude však nyní, když po letošních kongresových volbách ovládli Sněmovnu reprezentantů i Senát demokraté, Military Commissions Act zrušen? Bohužel, tato pravděpodobnost není velká. Ačkoliv někteří Američané proti novému zákonu protestují, např. píší dopisy do redakcí novin, téměř žádný politik proti tomuto zákonu nevystoupil ve své předvolební kampani. Demokraté totiž nechtějí vypadat slabí ve “válce proti terorismu” – tak totiž v současné Americe vypadá každý politik, který hájí základní lidská práva. Větší nadějí je, že nejvyšší soud – po mnoha letech, na konci dlouhých odvolacích řízení – prohlásí tento zákon za protiústavní.
Podrobnosti v angličtině:
Democracy Now: Professor McCoy Exposes the History of CIA Interrogation, From the Cold War to the War on Terror
Center for Constitutional Rights: Military Commissions Act a Blow to Democracy and the Constitution
Temi protiargumenty myslite tu kravinu s pupecni snurou? Vileme, neztracejte nervy, uznejte pravdu a bude Vam lip.
Bezbolestnou na Vas …
))))))))))))))))))
Ani nevíte, Anno, jakou radost by nám v OI udělalo, pokud bychom byli placeni zbrojovkami. Ale bohužel tomu tak není. Pokud byste o nějaké věděla, která by nám chtěla poskytnout finanční prostředky, tak ji mužete nasměrovat přímo na vedení Občanského institutu.
Nikdo netvrdi, ze je clovek jen libovolnym shlukem bunek. To se snazite sugerovat Vy.
Ale je take shluk bunek, ktery ma veskery potencial realizovat svuj osobni lisky zivot,
pokud mu v tom nekdo/neco umele/prirozene nezabrani. Tento potencial ma od poceti.
Na rozdil od rakoviny (nebo spermie a vajicka), ktera zadny potencial realizovat osobni lidsky zivot
nema, protoze je to proste rakovina a ne clovek.
Kdyby Vilema nebo M. Prokese nekdo nekdo interuptoval
treba vterinu po poceti, tak tady ted nelobuji proti uznani prava ostatnich tuto vyvojovou
fazi prezit. Vubec nejde o nabozenskou otazku, jak by chtel vilem sugerovat.
To, ze si v teto veci obvykle zachovavaji krestane zdravy rozum, je vedlejsi.
Lidsky zivot je subjektem prav od zacatku.
Bez ohledu na to, zda mu je momentalne nekdo priznava. Pravo na zivot
nalezi cloveku a spolecnost ho muze nebo nemusi respektovat, ale zadnym zpusobem mu
jej neudeluje. Neni to zadny milodar. Pokud spolecnost toto pravo nerespektuje, je
nespravedliva. Mirne receno. Jakekoli argumenty ze spolecenskeho konsenzu jsou zde
irelevantni. Klicovou otazkou je, kdy lidsky zivot zacina. Odvozovat lidsky zivot z
nekterych jeho projevu nebo vyvojovych fazi je rozporne. To ze se jakykoli potencial
momentalne nerealizuje neznamena, ze neni. Naopak vzdy musi byt nositel tohoto
potencialu.
Michael Moore
27.11.2006
Michael Moore: Musíme činit pokání. Stáhněte teď americká vojska z Iráku
Mail, který subskribentům rozesílá Michael Moore
Přátelé, zítra je den, kdy budeme v Iráku déle, než jsme byli v celé druhé světové válce.
Ano, je to tak. Dokázali jsme porazit celé nacistické Německo, Mussoliniho a celé japonské impérium za KRATŠÍ dobu, než po kterou trvalo jediné světové supervelmoci zajistit silnici z letiště do centra Bagdádu.
A nám se nepodařilo ani to.
Po 1347 dnech, za stejnou dobu jsme prošli celou Severní Afrikou, provedli jsme invazi na pláže v Itálii, dobyli jsme jižního Tichomoří a osvobodili celou západní Evropu. Teď ale nedokážeme po více než tři a půl letech ovládnout ani jedinou silnici a ochránit se před podomácku vyrobenou bombou ze dvou plechovek, umístěnou v díře v silnici. Není divu, že pětadvacetiminutová cesta taxíkem z letiště do Bagdádu nyní stojí přibližně 35 000 dolarů. A součástí ceny není ani zatracená helma.
Je toto naprosté selhání vinou našich vojsk? To sotva. To proto, že žádné množství vojsk ani vrtulníky ani demokracie, vystřelovaná z hlavně zbraně, nepovede v Iráku k válečnému vítězství. Je to prohraná válka, protože jsme nikdy neměli právo ji vyhrát, prohraná, protože ji zahájili muži, kteří nikdy ve válce nebyli, muži, kteří se schovávají za jinými, které posílají bojovat a umírat.
Poslouchejme, co říkají Iráčané, podle nedávného průzkumu, který provedla University of Maryland:
* 71 procent všech Iráčanů si nyní přeje, aby Spojené státy z Iráku odešly
* 61 procent všech Iráčanů nyní PODPORUJE povstalecké útoky proti americkým vojákům.
Ano, drtivá většina iráckých občanů je přesvědčena, že naši vojáci by měli být zabíjeni a mrzačeni. Tak co tam proboha ještě děláme? Jak to, že nám to nedochází?
Je celá řada způsobů jak osvobodit nějakou zemi. Většinou povstanou obyvatelé té země a osvobodí se sami. Tak jsme to udělali my. Lze to také udělat nenásilnou hromadnou občanskou neposlušností. Tak to udělala Indie. Můžete taky donutit svět, aby určitý režim bojkotoval, takže začne být v takové izolaci, že kapituluje. Tak to udělala Jihoafrická republika. Anebo prostě můžete jen čekat a dříve nebo později královy legie prostě odejdou (někdy proto, že je jim příliš zima). Tak to udělali v Kanadě.
Jediným způsobem, jak se to NEDĚLÁ, je provést invazi do nějaké země a říct tamějším lidem: “Jsme tady, abychom vás osvobodili!” – když oni sami NEUČINILI pro své osvobození nic. Kde byli všichni ti sebevražední atentátnici, když je Saddám utiskoval? Kde byli všichni ti povstalci a proč neumisťovali na silnice bomby, když tam jezdily zločinecké konvoje Saddáma Husajna? Jasně, starej Saddám byl krutej despota – ale nebyl natolik krutý, aby v boji proti němu riskovaly tisíce lidí svůj krk. “Ale ne, Miku, přestaň! Saddám by je býval zabil!”
Opravdu? A vy si myslíte, že anglický král Jiří nezabil žádné z povstalců proti anglické vládě v amerických koloniích? Vy si myslíte, že bojovníci za americkou nezávislost Patrick Henry anebo Tom Pain se nebáli? Ale nepřestali. Když nejsou desetitisíce lidí ochotny obětovat svou krev za svržení diktátora, to by mělo být prvním varováním, že se nebudou ochotně účastnit na tom, když se rozhodnete je osvobodit.
Země může jinému národu POMOCI svrhnout tyrana (to udělali pro nás Francouzi během naší revoluce), avšak poté, co jim pomůžete, odejdete. Okamžitě. Francouzi u nás nezůstali a nenařizovali nám, jakou si máme vytvořit vládu. Neříkali “zůstaneme tady, protože chceme vaše přírodní zdroje.” Nechali nás na pokoji a nám to trvalo šest let, než se v Americe konaly první volby. A pak jsme tu měli krvavou občanskou válku. To se holt děje a historie je plná takovýchto příkladů. Francouzi neřekli: “Jo, my budeme muset v té Americe zůstat, jinak se ti Američané navzájem vyvraždí kvůli té otázce otroctví!”
Osvobozovací válka má naději na úspěch jen tehdy, pokud utlačovani lidé, kteří jsou osvobozováni, mají za sebou vlastní občany – a skupinu washingtonů, jeffersonů, franklinů, ghandích a mandelů, kteří jim stojí v čele. Kde jsou v Iráku tyto majáky svobody? Vždyť je to vtip a je to vtip na náš úkor, ale 655 000 Iráčanů (zdroj John Hopkins University) je v důsledku naší invaze mrtvých, takže holt je ten krutý vtip na jejich úkor. Aspoň byli natrvalo osvobozeni.
Takže nechci slyšet ani jediné další slovo o tom, že vyšleme další vojáky (Ameriko, probuď se, John McCain zešílel) anebo že je “zaměstnáme jinak”, anebo že počkáme čtyři měsíce, než je začneme “pomalu odvolávat”. Existuje jen jediné řešení a tím je: Odejít. Teď. Začněme dnes večer. Odejít z Iráku co nejrychleji. I když to lidé dobrého srdce a svědomí nechtějí přijmout, i když je to hrozné, přijmout porážku, nedá se udělat nic jiného než odčinit ty škody, které jsme způsobili. Co se stalo, nedá se odestát. Kdybyste jeli autem v opilosti a zabili jste dítě, to dítě už nevzkřísíte. Jestliže provedete invazi do země a zničíte ji, vyvoláte v ní občanskou válku, nemůžete nic dělat, dokud se kouř neusadí a krev někdo nevytře. Pak možná můžete činit pokání za zvěrstva, která jste spáchali a pomoci žijícím navrátit se k lepšímu životu.
Sovětský svaz opustil Afghánistán za 36 týdnů. Učinili to a při odchodu neutrpěli skoro žádné ztráty. Uvědomili si chybu, kterou udělali, a stáhli svá vojska. Následovala občanská válka. Vyhráli zločinci. Později jsme zločince svrhli a skončilo to happy endem. Vidíte? Nakonec to všechno funguje.
Odpovědnost ukončit tuto válku nyní leží na Demokratech. Kongres ovládá finance a ústava praví, že jen Kongres může vyhlašovat válku. Reid a Pelosiová nyní mají moc ukončit toto šílenství. Neučiní-li to, vyvolá to hněv voličů. Demokraté, my to myslíme vážně, a jestli nám nevěříte, jen si tu válku veďte další měsíc. Budeme proti vám bojovat usilovněji než proti Republikánům. Na úvodní stránce mého serveru jsou fotografie Nancy Pelosiové a Harryho Reida, vyrobené z koláže fotografií amerických vojáků, kteří zemřeli v Bushově válce. Ale brzo to už bude i válka amerických Demokratů, pokud se neprovede razantní akce.
Požadujeme toto:
1. Stáhněte vojska teď. Ne za půl roku. TEĎ. Přestaňte hledat způsob jak vyhrát. Nemůžeme vyhrát. Prohráli jsme. Někdy člověk prohraje. Teď se to stalo. Buďte odvážní a přiznejte to.
2. Omluvte se našim vojákům a napravte to. Řekněte jim, že litujeme, že jich bylo zneužito k vedení války, která neměla NIC společného s naší národní bezpečností. Musíme se o ně postarat, aby trpěli co nejméně. Duševně i tělesně zmrzačeným lidem se musí dostat nejlepší péče a podstatného finančního odškodnění. Rodiny usmrcených vojáků si zaslouží nejhlubší omluvu a musí být o ně postaráno po zbytek jejich života.
3. Musíme učinit pokání za zvěrstva, která jsme napáchali na lidu Iráku. Je málo horších zel, než je vést válku založenou na lži, provést invazi do země proto, že chcete to, co tam mají pod zemí. Teď zemře mnoho dalších lidí. Jejich krev je na našich rukou, bez ohledu na to, pro koho jsme hlasovali. Pokud platíte daně, přispěli jste na ty tři miliardy dolarů týdně, které se nyní vydávají na to, aby se Irák stal skutečným peklem. Až občanská válka skončí, musíme pomoci znovuvybudovat Irák. Nemůže se nám dostat odpuštění, pokud neučiníme pokání.
Závěrem chci říct, že je jedna zásadní věc, kterou vím. My Američané jsme lepší než to, co se provádělo a provádí naším jménem. Většina z nás byla nešťastná a rozhněvaná po 11. září a zbláznili jsme se. Neuvažovali jsme racionálně a nikdy jsme se nepodívali na mapu. Protože nás udržují v nevědomosti naše zoufale trapné školství a naše líná média, nevíme nic o historii. Nevěděli jsme, že Saddáma jsme financovali a vyzbrojovali po dlouhá léta právě MY, a to i v letech, kdy masakroval Kurdy. Byl na naší straně. My jsme nevěděli, co je to sunnita či šiita, v životě jsme ta slova neslyšeli. Osmdesát procent našich mladých dospělých lidí (podle časopisu National Geographic) nedokázalo Irák najít na mapě. Naši vedoucí politikové zneužívali naší stupidity, manipulovali nás lžemi a vystrašili nás k smrti.
Ale v jádru jsme dobří lidé. Možná že se učíme pomalu, ale heslo “Mise byla úspěšně dokončena” se nám zdálo divné a brzo jsme začali vznášet otázky. A pak jsme začalí být chytřejší. A 7. listopadu letošního roku jsme se opravdu rozčílili a pokusili jsme se napravit své chyby. Většina z nás nyní zná pravdu. Většina má nyní silný pocit smutku a viny a doufá, že se nám to nějak všechno podaří zase napravit.
Bohužel se to nepodaří. Takže přijmeme následky svých činů a uděláme, co je v našich sílách, abychom byli k dispozici, kdyby se kdy Iráčané znovu odvážili nás v budoucnosti požádat o pomoc. Prosíme je o odpuštění.
Požadujeme, aby nás Demokraté poslouchali a stáhli okamžitě americká vojska z Iráku.
Váš
Michael Moore
http://www.michaelmoore.com
Dotycny “organizmus” Vilem uz se priznal, ze je jen cvicena opice. Nelze ho brat vazne. Az nas bude vetsina, tak se taky prida.