Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Ja velmi pravdepodobne, ze filosofii znate mnohem lepe nez ja. Je ovsem otazkou, jestli
to prineslo kyzeny efekt.
“Objektivní dobro je kombinací individuálních dober a své individuální dobro poznávám tak, že oslovuje mou přirozenost – připadá mi lepší než jiné varianty – že mi připadá lepší, jsem si samozřejmě nijak nevybral, naopak, vybírám si je proto, že mi připadá lepší. Pokud bych znal veškeré své možné stavy – včetně informací, které na tyto stavy mohou mít vliv, např. o dobru jiných lidí, jak ho budou vnímat – a jeden z těchto stavů bych vnímal jako nejlepší, pak je mé vnímání objektivní, protože už neexistuje žádná další zkušenost, která by toto m é prožívání mohla zvrátit. Toto objektivní je samozřejmě v tomto případě jednotné se subjektivním – ve smyslu “vnímaným”. “
Pokud v tomto nevidite problemy teoreticky, tak to aspon vyzkousejte. Zkuste si napriklad ukousnout
ruku, jestli Vam Vase prirozenost nahodou “nerekne”, ze to je pro ni to prave objektivni dobro. Za pokus
to stoji ne? Co kdyby …
Neberte to prosim osobne. Nemam cas se teto diskuzi dale venovat a jiste uznate, ze je to prilis
slozity problem na to, aby se dal resit pres nejake forum. Chtel jsem poukazat na nesmyslnost
Vasich reseni. Kapituluju.
Celkem – z vaší argumentace soudě – pochybuji, že byste filozofii jednak znal lépe než já, jednak o ni taky trochu přemýšlel. Pokud máte argumenty (např. že jsou mé názory rozporné), tak je sem napište, místo toho abyste cosi nekonkrétního doporučoval, co beztak stojí za …, případně co jsem už dávno četl a vyrovnal se s tím. Hic Rhodos, hic salta.
Bohuzel. Subjektivisticke moralizovani je naivni, rozporne, smesne a nebezpecne.
Doporucuju ke studiu kvalitni realistickou filosofii.
Ale mnohokrat dekuji za diskusi!!!
Ze stejné přirozenosti (i kdyby existovala jako plná shoda různých přirozeností, nejen nějaký jejich společný průnik) nijak automaticky NEPLYNOU společné cíle. Jestliže budou mít všichni !otrokářskou přirozenost”, těžko ji asi ve vzájemné shodě budou moci uskutečnit, že.
Objektivní mravní řád nepředpokládá stejnou přirozenost. Ovšem určitě předpokládá, že každá přirozenost přitaká takovému uspořádání jako svému největšímu dobru, pokud bude znát jiné varianty a ty bude vnímat jako horší. A to platí i pro případ, že by neexistovaly na světě ani dvě aspoň zhruba, řádově, hodnotově srovnatelné přirozenosti (za jakou např. pokládáme společnou lidskou přirozenost). Když by např. existoval jen bůh, jeden anděl a jeden člověk, tak taky nějaký objektivní mravní řád mezi nimi existuje.
Objektivní dobro je kombinací individuálních dober a své individuální dobro poznávám tak, že oslovuje mou přirozenost – připadá mi lepší než jiné varianty – že mi připadá lepší, jsem si samozřejmě nijak nevybral, naopak, vybírám si je proto, že mi připadá lepší. Pokud bych znal veškeré své možné stavy – včetně informací, které na tyto stavy mohou mít vliv, např. o dobru jiných lidí, jak ho budou vnímat – a jeden z těchto stavů bych vnímal jako nejlepší, pak je mé vnímání objektivní, protože už neexistuje žádná další zkušenost, která by toto m é prožívání mohla zvrátit. Toto objektivní je samozřejmě v tomto případě jednotné se subjektivním – ve smyslu “vnímaným”.
ad jestli je dobro možné tedy reálně poznat objektivně a odhalit ho pro všechny: Vzhledem k tomu, že nemůžete znát všechny své stavy, tak v tomto životě nemůžete své dobro odhalit naprosto objektivně, ale můžete se samozřejmě k objektivitě blížit – tím, že budete přemýšlet, získávat zkušenosti a snažit se do svého pohledu na svět zahrnout i zkušenosti jiných lidí. Podobný názor si samozřejmě děláte i o dobru jiných lidí, ale to je především jejich věc – vy se ale např. můžete rozhodnout, že je budete o něčem přesvědčovat jako o jejich dobru, že jim něco zakážete (pokud to jsou například vaše děti) nebo že odmítnete jim poskytnout pomoc, o kterou žádají, ve věci, kdy by výsledek vaší pomoci podle vás přispěl k jejich poškození.
Intersubjektivní řád se zakládá na kombinaci představ různých lidí o objektivním řádu, je způsobem jejich mírové koexistence, který je vymezen i přírodními zákony, jak je zkoumá např. teorie her, evoluční sociologie apod.
Člověče, vy jste snad opravdu blázen. Pokud jste si vsugeroval, že OI je financován z nějakých temných a neodtajnitelných zdrojů, pletete si nás možná s nějakými politickými stranami. Znovu nelze než zopakovat, že naše dárce pravidelně zveřejňujeme v našich bulletinech, příp. při konání konkrétních akcí, které podporují. Mimochodem to bylo již jasně napsáno v prvé odpovědi na Vaši otázku.
Vy: “Objetivní dobro – v silném smyslu – samozřejmě NUTNĚ, z podstaty věci, logicky, musí obsahovat dobra všech.”
Ja: “Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro)”
Ukol: najit 10 rozdilu
Vy:”Kdežto neopak to neplatí: nemůžete říct “toto je obecné dobro” a zároveň ho nepovažovat za své, ale můžete říct “toto je mé dobro” a nepovažovat ho za obecné.”
Ja: Nic. Nevim, ze bych proti tomu neco psal.
Vy: “Já jsem neřekl, že objektivní dobro nějak sami libovolně utváříme.”
V tom pripade nevim, kde ho vezmete. viz. nize.
Vy dale: “Samozřejmě, že vaše dobro není dáno vaší subjektivní představou v dané chvíli, co je vaše dobro – ale pokud byste znal všechny stavy a důsledky nejen racionálně, ale i prožitkově, znal
byste své dobro OBJEKTIVNĚ.”
Neplyne z toho, ze je nemozne poznat sve dobro objektivne? Jakym zpusobem ho tedy poznavame?
Jakym stylem ho pak minite odhalovat pro vsechny? Opet prez zkusenost?
Nekoncite nakonec zase u beznadejne subjektivity?
Vy :”Takže základní problém je v tom, jestli z přirozenosti všech lidí plyne slučitelnost cílů
techto přirozeností – nejde jen o to, že individuální přirozenost nějakého člověka vždy obsahuje
nejen společný základ všem lidem, ale i nějakou individuální diferenci, ale i v případě, kdy by
hypoteticky byla ta přirozenost u všech stejná, například “mít se co nejlépe! nebo “přežít co
nejdéle”, tak by to, jak ukazují tyto příklady, neznamenalo automaticky tuto slučitelnost.
Pojem dobro prostě nutně v sobě obsahuje dobro pro někoho, a nutnou součástí takového dobra je
přijímání takového dobra právě jakožto dobra. Dobro je objektivní vztah mezi vnější realitou a
něčí přirozeností, který se projevuje tak, že daná přirozenost dává danému dobru, pozná-li ho,
přednost před jinými možnostmi.”
Vilem navrhoval nahradit objektivni rad intersubjektivnim. Ja tvrdim, ze intersubjektivni rad,
pokud se nezaklada na objektivnim je jen subjektivnim radem zamaskovanym za vetsi pocet subjektu.
Nijak nemuze objektivnimu radu konkurovat. Muze byt nadstavbou ve vecech, ktere objektivnimu
radu neodporuji. Zde opet nevidim, ze bychom si nejak zvlast odporovali.
Mam jen porad dojem, ze si nechcete svou subjektivistickou pozici pripustit a snazite se ji krecovite
naroubovat na objektivitu.
K Mirkovi
“objektivní dobro je stav určité bytosti, kterému by dala tato bytost sama přednost, pokud by mohla
porovnat všechny své možné stavy”
Toto rozhodne objektivni dobro neni. To je prece naprosto subjektivni. Objektivni dobro se nijak
nekonstruuje preferencemi osob (na poctu nezalezi). Objektivni dobro muzeme poznavat nebo nepoznavat a podle neho jednat nebo nejednat, ale zadnym zpusobem ho neutvarime.
Muzete si ho predstavit jako prirodni zakony, ktere plati bez ohledu na to, zda o nich neco vime
nebo ne. Napriklad zeme nebyla placata jenom kvuli tomu, ze tomu vetsina lidi verila. I kdyz se
vetsina lidi shodla na tom, ze placata je, placata objektivne nebyla.
Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro) a primerene prostredky k jeho
dosazeni.
Politicky system pak muzeme objektivne hodnotit podle toho, jak respektuje toto spolecne dobro.
Pokud se toto odmita. Nastava to o cem mluvite – vlada silnejsiho (at uz pouze pocetne nebo fyzicky).
Pricemz jednotlive systemy neni mozne oznacit za objektivne dobre nebo ne,
protoze proste tato kategorie nema v realite opodstatneni. Proto, kdybyste byl dusledny nemohl byste
odsoudit chovani Hitlera. Nic Vam k tomu nedava pravo. Muze Vam tak akorat nevyhovovtat az tak, ze
byste ho nejradsi zabil.
Vážený pane, vy o tom ale opravdu nemáte vůbec šajn.
Objetivní dobro – v silném smyslu – samozřejmě NUTNĚ, z podstaty věci, logicky, musí obsahovat dobra všech. Kdežto neopak to neplatí: nemůžete říct “toto je obecné dobro” a zároveň ho nepovažovat za své, ale můžete říct “toto je mé dobro” a nepovažovat ho za obecné.
Já jsem neřekl, že objektivní dobro nějak sami libovolně utváříme. Samozřejmě, že vaše dobro není dáno vaší subjektivní představou v dané chvíli, co je vaše dobro – ale pokud byste znal všechny stavy a důsledky nejen racionálně, ale i prožitkově, znal byste své dobro OBJEKTIVNĚ. Objektivita znamená nutné vztahy mezi věcmi, které už nemohou být nějak změněny další zkušeností. A že se vám nějaký stav bude jevit jako nelepší, o tom rozhoduje právě vaše přirozenost.
Takže základní problém je v tom, jestli z přirozenosti všech lidí plyne slučitelnost cílů techto přirozeností – nejde jen o to, že individuální přirozenost nějakého člověka vždy obsahuje nejen společný základ všem lidem, ale i nějakou individuální diferenci, ale i v případě, kdy by hypoteticky byla ta přirozenost u všech stejná, například “mít se co nejlépe! nebo “přežít co nejdéle”, tak by to, jak ukazují tyto příklady, neznamenalo automaticky tuto slučitelnost.
Pojem dobro prostě nutně v sobě obsahuje dobro pro někoho, a nutnou součástí takového dobra je přijímání takového dobra právě jakožto dobra. Dobro je objektivní vztah mezi vnější realitou a něčí přirozeností, který se projevuje tak, že daná přirozenost dává danému dobru, pozná-li ho, přednost před jinými možnostmi.
Ani si neumite predstavit, panove z redakce, jak rad bych si svou otazku na penezni zdroje OI odpustil, kdybych jen byval mohl tusit, ze Vas tak priserne rozkohouti, ze nebudete vahat flaknout me hned po hube tim, jak to chodi nebo nechodi u slusne spolecnosti ! Snad je zbytecne se prit o to, ze v otazkach financovani takoveho institutu (podpora, šíření a rozvíjení myšlenek a hodnot, nezbytných pro fungování svobodné společnosti) a financovani rozeschlych necek me domacnosti je jisty rozdil… Vy se ale misto toho tvarite, jako bych se Vas preptaval na praskle ritni mestky nebo jako bych po Vas dokonce zadal misku sajiho Zida… Bude to asi podarena brigada, ty Vase “domaci i zahranicni nadace”, kdyz je nemuzete odtajnit ani v souvislosti s cinnosti institutu tak vzneseneho obsahu, za jaky se prohlasuje OI !… Rozvijim tedy Vas poznatek tak, ze slusny obcan ze slusne spolecnosti by se toho Vaseho takzvane Obcanskeho, takrikajic institutu nemel ptat vubec na nic… A nechat Vas radeji v klidu pracovat…
Takze Vam dekuji, ale radeji vydrzim…
Novak
P.S. Pevne jsem doufal, ze se ve sve odpovedi alespon neuchylite ke slovu “nicmene”. S takovou totiz nechybi mnoho k tomu, abyste se jednoho dne uchylili k souslovi “v tuto chvili”.
“objektivní dobro je stav určité bytosti, kterému by dala tato bytost sama přednost, pokud by mohla
porovnat všechny své možné stavy”
Toto rozhodne objektivni dobro neni. To je prece naprosto subjektivni. Objektivni dobro se nijak
nekonstruuje preferencemi osob (na poctu nezalezi). Objektivni dobro muzeme poznavat nebo nepoznavat a podle neho jednat nebo nejednat, ale zadnym zpusobem ho neutvarime.
Muzete si ho predstavit jako prirodni zakony, ktere plati bez ohledu na to, zda o nich neco vime
nebo ne. Napriklad zeme nebyla placata jenom kvuli tomu, ze tomu vetsina lidi verila. I kdyz se
vetsina lidi shodla na tom, ze placata je, placata objektivne nebyla.
Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro) a primerene prostredky k jeho
dosazeni.
Politicky system pak muzeme objektivne hodnotit podle toho, jak respektuje toto spolecne dobro.
Pokud se toto odmita. Nastava to o cem mluvite – vlada silnejsiho (at uz pouze pocetne nebo fyzicky).
Pricemz jednotlive systemy neni mozne oznacit za objektivne dobre nebo ne,
protoze proste tato kategorie nema v realite opodstatneni. Proto, kdybyste byl dusledny nemohl byste
odsoudit chovani Hitlera. Nic Vam k tomu nedava pravo. Muze Vam tak akorat nevyhovovtat az tak, ze
byste ho nejradsi zabil.
Rawls při formulaci své představy o obecném dobru a spravedlnosti vycházel, pokud vím, z jakéhosi !nulového stavu”, kdy je moc rozprostřena rovnoměrně a nikdo neví, jaké výhody a nevýhody mu život nadělí – tedy, dalo by se sdad říci, z jakési burzovní licitace duší před odesláním na svět
Fakticky vzniká řád tak, že se moc neustále mezi lidmi přesunuje a lidem to vadí – většina z nich se raději domluví, než aby spolu bojovala, protože tak mohou více získat. proto i čistě mocensky má demokracie teoretickou šanci se prosadit – sdružuje síly lidí, nestaví je proti sobě. i když třeba rád kradete, tak nechcete, aby druzí kradli něco vám, takže jste přirozeně tlačen k podpoře zákonů, které krádež omezí. jste tlačen sám sebou také, případně, pro vaši vlastní psychickou povahu i k tomu, aby se vám přestalo líbit krást. samozřejmě to neplatí absolutně, vždy se někumu zdá, že může sílu prosadit proti okolí a vyhrát. případně se lidé mohou i domluvit na tom, že jsou ochotni riskovat, že budou otroky, pokud budou mít i šanci být pány (nebo, v méně výrazném případě, riskovat víc, že budou zabiti, ale mít větší právo nosit zbraň a použít ji – jako je to dnes v USA oproti Evropě).
Ja velmi pravdepodobne, ze filosofii znate mnohem lepe nez ja. Je ovsem otazkou, jestli
to prineslo kyzeny efekt.
“Objektivní dobro je kombinací individuálních dober a své individuální dobro poznávám tak, že oslovuje mou přirozenost – připadá mi lepší než jiné varianty – že mi připadá lepší, jsem si samozřejmě nijak nevybral, naopak, vybírám si je proto, že mi připadá lepší. Pokud bych znal veškeré své možné stavy – včetně informací, které na tyto stavy mohou mít vliv, např. o dobru jiných lidí, jak ho budou vnímat – a jeden z těchto stavů bych vnímal jako nejlepší, pak je mé vnímání objektivní, protože už neexistuje žádná další zkušenost, která by toto m é prožívání mohla zvrátit. Toto objektivní je samozřejmě v tomto případě jednotné se subjektivním – ve smyslu “vnímaným”. “
Pokud v tomto nevidite problemy teoreticky, tak to aspon vyzkousejte. Zkuste si napriklad ukousnout
ruku, jestli Vam Vase prirozenost nahodou “nerekne”, ze to je pro ni to prave objektivni dobro. Za pokus
to stoji ne? Co kdyby …
Neberte to prosim osobne. Nemam cas se teto diskuzi dale venovat a jiste uznate, ze je to prilis
slozity problem na to, aby se dal resit pres nejake forum. Chtel jsem poukazat na nesmyslnost
Vasich reseni. Kapituluju.
Celkem – z vaší argumentace soudě – pochybuji, že byste filozofii jednak znal lépe než já, jednak o ni taky trochu přemýšlel. Pokud máte argumenty (např. že jsou mé názory rozporné), tak je sem napište, místo toho abyste cosi nekonkrétního doporučoval, co beztak stojí za …, případně co jsem už dávno četl a vyrovnal se s tím. Hic Rhodos, hic salta.
Bohuzel. Subjektivisticke moralizovani je naivni, rozporne, smesne a nebezpecne.
Doporucuju ke studiu kvalitni realistickou filosofii.
Ale mnohokrat dekuji za diskusi!!!
Ze stejné přirozenosti (i kdyby existovala jako plná shoda různých přirozeností, nejen nějaký jejich společný průnik) nijak automaticky NEPLYNOU společné cíle. Jestliže budou mít všichni !otrokářskou přirozenost”, těžko ji asi ve vzájemné shodě budou moci uskutečnit, že.
Objektivní mravní řád nepředpokládá stejnou přirozenost. Ovšem určitě předpokládá, že každá přirozenost přitaká takovému uspořádání jako svému největšímu dobru, pokud bude znát jiné varianty a ty bude vnímat jako horší. A to platí i pro případ, že by neexistovaly na světě ani dvě aspoň zhruba, řádově, hodnotově srovnatelné přirozenosti (za jakou např. pokládáme společnou lidskou přirozenost). Když by např. existoval jen bůh, jeden anděl a jeden člověk, tak taky nějaký objektivní mravní řád mezi nimi existuje.
Objektivní dobro je kombinací individuálních dober a své individuální dobro poznávám tak, že oslovuje mou přirozenost – připadá mi lepší než jiné varianty – že mi připadá lepší, jsem si samozřejmě nijak nevybral, naopak, vybírám si je proto, že mi připadá lepší. Pokud bych znal veškeré své možné stavy – včetně informací, které na tyto stavy mohou mít vliv, např. o dobru jiných lidí, jak ho budou vnímat – a jeden z těchto stavů bych vnímal jako nejlepší, pak je mé vnímání objektivní, protože už neexistuje žádná další zkušenost, která by toto m é prožívání mohla zvrátit. Toto objektivní je samozřejmě v tomto případě jednotné se subjektivním – ve smyslu “vnímaným”.
ad jestli je dobro možné tedy reálně poznat objektivně a odhalit ho pro všechny: Vzhledem k tomu, že nemůžete znát všechny své stavy, tak v tomto životě nemůžete své dobro odhalit naprosto objektivně, ale můžete se samozřejmě k objektivitě blížit – tím, že budete přemýšlet, získávat zkušenosti a snažit se do svého pohledu na svět zahrnout i zkušenosti jiných lidí. Podobný názor si samozřejmě děláte i o dobru jiných lidí, ale to je především jejich věc – vy se ale např. můžete rozhodnout, že je budete o něčem přesvědčovat jako o jejich dobru, že jim něco zakážete (pokud to jsou například vaše děti) nebo že odmítnete jim poskytnout pomoc, o kterou žádají, ve věci, kdy by výsledek vaší pomoci podle vás přispěl k jejich poškození.
Intersubjektivní řád se zakládá na kombinaci představ různých lidí o objektivním řádu, je způsobem jejich mírové koexistence, který je vymezen i přírodními zákony, jak je zkoumá např. teorie her, evoluční sociologie apod.
Člověče, vy jste snad opravdu blázen. Pokud jste si vsugeroval, že OI je financován z nějakých temných a neodtajnitelných zdrojů, pletete si nás možná s nějakými politickými stranami. Znovu nelze než zopakovat, že naše dárce pravidelně zveřejňujeme v našich bulletinech, příp. při konání konkrétních akcí, které podporují. Mimochodem to bylo již jasně napsáno v prvé odpovědi na Vaši otázku.
Nicméně pro tuto chvíli pěkný den…
Ani sajn?
Vy: “Objetivní dobro – v silném smyslu – samozřejmě NUTNĚ, z podstaty věci, logicky, musí obsahovat dobra všech.”
Ja: “Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro)”
Ukol: najit 10 rozdilu
Vy:”Kdežto neopak to neplatí: nemůžete říct “toto je obecné dobro” a zároveň ho nepovažovat za své, ale můžete říct “toto je mé dobro” a nepovažovat ho za obecné.”
Ja: Nic. Nevim, ze bych proti tomu neco psal.
Vy: “Já jsem neřekl, že objektivní dobro nějak sami libovolně utváříme.”
V tom pripade nevim, kde ho vezmete. viz. nize.
Vy dale: “Samozřejmě, že vaše dobro není dáno vaší subjektivní představou v dané chvíli, co je vaše dobro – ale pokud byste znal všechny stavy a důsledky nejen racionálně, ale i prožitkově, znal
byste své dobro OBJEKTIVNĚ.”
Neplyne z toho, ze je nemozne poznat sve dobro objektivne? Jakym zpusobem ho tedy poznavame?
Jakym stylem ho pak minite odhalovat pro vsechny? Opet prez zkusenost?
Nekoncite nakonec zase u beznadejne subjektivity?
Vy :”Takže základní problém je v tom, jestli z přirozenosti všech lidí plyne slučitelnost cílů
techto přirozeností – nejde jen o to, že individuální přirozenost nějakého člověka vždy obsahuje
nejen společný základ všem lidem, ale i nějakou individuální diferenci, ale i v případě, kdy by
hypoteticky byla ta přirozenost u všech stejná, například “mít se co nejlépe! nebo “přežít co
nejdéle”, tak by to, jak ukazují tyto příklady, neznamenalo automaticky tuto slučitelnost.
Pojem dobro prostě nutně v sobě obsahuje dobro pro někoho, a nutnou součástí takového dobra je
přijímání takového dobra právě jakožto dobra. Dobro je objektivní vztah mezi vnější realitou a
něčí přirozeností, který se projevuje tak, že daná přirozenost dává danému dobru, pozná-li ho,
přednost před jinými možnostmi.”
Vilem navrhoval nahradit objektivni rad intersubjektivnim. Ja tvrdim, ze intersubjektivni rad,
pokud se nezaklada na objektivnim je jen subjektivnim radem zamaskovanym za vetsi pocet subjektu.
Nijak nemuze objektivnimu radu konkurovat. Muze byt nadstavbou ve vecech, ktere objektivnimu
radu neodporuji. Zde opet nevidim, ze bychom si nejak zvlast odporovali.
Mam jen porad dojem, ze si nechcete svou subjektivistickou pozici pripustit a snazite se ji krecovite
naroubovat na objektivitu.
K Mirkovi
“objektivní dobro je stav určité bytosti, kterému by dala tato bytost sama přednost, pokud by mohla
porovnat všechny své možné stavy”
Toto rozhodne objektivni dobro neni. To je prece naprosto subjektivni. Objektivni dobro se nijak
nekonstruuje preferencemi osob (na poctu nezalezi). Objektivni dobro muzeme poznavat nebo nepoznavat a podle neho jednat nebo nejednat, ale zadnym zpusobem ho neutvarime.
Muzete si ho predstavit jako prirodni zakony, ktere plati bez ohledu na to, zda o nich neco vime
nebo ne. Napriklad zeme nebyla placata jenom kvuli tomu, ze tomu vetsina lidi verila. I kdyz se
vetsina lidi shodla na tom, ze placata je, placata objektivne nebyla.
Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro) a primerene prostredky k jeho
dosazeni.
Politicky system pak muzeme objektivne hodnotit podle toho, jak respektuje toto spolecne dobro.
Pokud se toto odmita. Nastava to o cem mluvite – vlada silnejsiho (at uz pouze pocetne nebo fyzicky).
Pricemz jednotlive systemy neni mozne oznacit za objektivne dobre nebo ne,
protoze proste tato kategorie nema v realite opodstatneni. Proto, kdybyste byl dusledny nemohl byste
odsoudit chovani Hitlera. Nic Vam k tomu nedava pravo. Muze Vam tak akorat nevyhovovtat az tak, ze
byste ho nejradsi zabil.
Vážený pane, vy o tom ale opravdu nemáte vůbec šajn.
Objetivní dobro – v silném smyslu – samozřejmě NUTNĚ, z podstaty věci, logicky, musí obsahovat dobra všech. Kdežto neopak to neplatí: nemůžete říct “toto je obecné dobro” a zároveň ho nepovažovat za své, ale můžete říct “toto je mé dobro” a nepovažovat ho za obecné.
Já jsem neřekl, že objektivní dobro nějak sami libovolně utváříme. Samozřejmě, že vaše dobro není dáno vaší subjektivní představou v dané chvíli, co je vaše dobro – ale pokud byste znal všechny stavy a důsledky nejen racionálně, ale i prožitkově, znal byste své dobro OBJEKTIVNĚ. Objektivita znamená nutné vztahy mezi věcmi, které už nemohou být nějak změněny další zkušeností. A že se vám nějaký stav bude jevit jako nelepší, o tom rozhoduje právě vaše přirozenost.
Takže základní problém je v tom, jestli z přirozenosti všech lidí plyne slučitelnost cílů techto přirozeností – nejde jen o to, že individuální přirozenost nějakého člověka vždy obsahuje nejen společný základ všem lidem, ale i nějakou individuální diferenci, ale i v případě, kdy by hypoteticky byla ta přirozenost u všech stejná, například “mít se co nejlépe! nebo “přežít co nejdéle”, tak by to, jak ukazují tyto příklady, neznamenalo automaticky tuto slučitelnost.
Pojem dobro prostě nutně v sobě obsahuje dobro pro někoho, a nutnou součástí takového dobra je přijímání takového dobra právě jakožto dobra. Dobro je objektivní vztah mezi vnější realitou a něčí přirozeností, který se projevuje tak, že daná přirozenost dává danému dobru, pozná-li ho, přednost před jinými možnostmi.
Ani si neumite predstavit, panove z redakce, jak rad bych si svou otazku na penezni zdroje OI odpustil, kdybych jen byval mohl tusit, ze Vas tak priserne rozkohouti, ze nebudete vahat flaknout me hned po hube tim, jak to chodi nebo nechodi u slusne spolecnosti ! Snad je zbytecne se prit o to, ze v otazkach financovani takoveho institutu (podpora, šíření a rozvíjení myšlenek a hodnot, nezbytných pro fungování svobodné společnosti) a financovani rozeschlych necek me domacnosti je jisty rozdil… Vy se ale misto toho tvarite, jako bych se Vas preptaval na praskle ritni mestky nebo jako bych po Vas dokonce zadal misku sajiho Zida… Bude to asi podarena brigada, ty Vase “domaci i zahranicni nadace”, kdyz je nemuzete odtajnit ani v souvislosti s cinnosti institutu tak vzneseneho obsahu, za jaky se prohlasuje OI !… Rozvijim tedy Vas poznatek tak, ze slusny obcan ze slusne spolecnosti by se toho Vaseho takzvane Obcanskeho, takrikajic institutu nemel ptat vubec na nic… A nechat Vas radeji v klidu pracovat…
Takze Vam dekuji, ale radeji vydrzim…
Novak
P.S. Pevne jsem doufal, ze se ve sve odpovedi alespon neuchylite ke slovu “nicmene”. S takovou totiz nechybi mnoho k tomu, abyste se jednoho dne uchylili k souslovi “v tuto chvili”.
“objektivní dobro je stav určité bytosti, kterému by dala tato bytost sama přednost, pokud by mohla
porovnat všechny své možné stavy”
Toto rozhodne objektivni dobro neni. To je prece naprosto subjektivni. Objektivni dobro se nijak
nekonstruuje preferencemi osob (na poctu nezalezi). Objektivni dobro muzeme poznavat nebo nepoznavat a podle neho jednat nebo nejednat, ale zadnym zpusobem ho neutvarime.
Muzete si ho predstavit jako prirodni zakony, ktere plati bez ohledu na to, zda o nich neco vime
nebo ne. Napriklad zeme nebyla placata jenom kvuli tomu, ze tomu vetsina lidi verila. I kdyz se
vetsina lidi shodla na tom, ze placata je, placata objektivne nebyla.
Objektivni mravni rad predpoklada, ze vsichni lide maji stejnou prirozenost. Z teto prirozenosti
vyplivaji nejake spolecne cile kazde lidske existence (spolecne dobro) a primerene prostredky k jeho
dosazeni.
Politicky system pak muzeme objektivne hodnotit podle toho, jak respektuje toto spolecne dobro.
Pokud se toto odmita. Nastava to o cem mluvite – vlada silnejsiho (at uz pouze pocetne nebo fyzicky).
Pricemz jednotlive systemy neni mozne oznacit za objektivne dobre nebo ne,
protoze proste tato kategorie nema v realite opodstatneni. Proto, kdybyste byl dusledny nemohl byste
odsoudit chovani Hitlera. Nic Vam k tomu nedava pravo. Muze Vam tak akorat nevyhovovtat az tak, ze
byste ho nejradsi zabil.
Rawls při formulaci své představy o obecném dobru a spravedlnosti vycházel, pokud vím, z jakéhosi !nulového stavu”, kdy je moc rozprostřena rovnoměrně a nikdo neví, jaké výhody a nevýhody mu život nadělí – tedy, dalo by se sdad říci, z jakési burzovní licitace duší před odesláním na svět
Fakticky vzniká řád tak, že se moc neustále mezi lidmi přesunuje a lidem to vadí – většina z nich se raději domluví, než aby spolu bojovala, protože tak mohou více získat. proto i čistě mocensky má demokracie teoretickou šanci se prosadit – sdružuje síly lidí, nestaví je proti sobě. i když třeba rád kradete, tak nechcete, aby druzí kradli něco vám, takže jste přirozeně tlačen k podpoře zákonů, které krádež omezí. jste tlačen sám sebou také, případně, pro vaši vlastní psychickou povahu i k tomu, aby se vám přestalo líbit krást. samozřejmě to neplatí absolutně, vždy se někumu zdá, že může sílu prosadit proti okolí a vyhrát. případně se lidé mohou i domluvit na tom, že jsou ochotni riskovat, že budou otroky, pokud budou mít i šanci být pány (nebo, v méně výrazném případě, riskovat víc, že budou zabiti, ale mít větší právo nosit zbraň a použít ji – jako je to dnes v USA oproti Evropě).