Diskuse

Příspěvků : 1 237 - Diskuse

  1. Roman Joch : 23.11.2004 v 18.36

    Ad: Několik podnětů k zamyšlení pro přívržence G. Bushe

    Hm, Majku, tímto způsobem bys mohl ?odstřelit” i Churchilla či Reagana. Podívej:

    Rok 1940. Zápas o budoucnost západního křesťanstva jakožto civilizace vedli dva lidé: Winston Churchill a Adolf Hitler. Alternativou pro budoucnost byl buď jeden, anebo druhý. Žádný ?tradicionalistický” katolík v postavení, jako měli oni, tam nebyl. (Proč asi?)

    Co bys o nich řekl? Nejdřív bys uznal, že Hitler je pro katolického křesťana kategoricky nepřijatelný. Ale pak bys asi pokračoval: i Churchill byl ?problém”. Nebyl katolík. Nejspíš nebyl ani křesťan, snad jen deista. Vedl válku způsobem, jenž plně nerespektoval křesťanské učení o spravedlivé válce (bombardoval německá města). A především, Británie byla schismatickou a heretickou společností! Dynastie katolických Stuartovců byla dávno vyhnána a panovala tam protestantská usurpátorská dynastie Koburků, kteří si navíc říkali Windsorové. Jinými slovy, jak by Churchill mohl být konzervativcem, když sloužil nelegitimnímu monarchovi? A jak by jej tedy mohli konzervativci podporovat? Možná bys uzavřel slovy: Inu, to je ale ?pluralita”, když si člověk může vybrat jen mezi Hitlerem a Churchillem?

    A co volby 1984 v Americe? O kandidátu demokratů Walteru Mondaleovi bys napsal něco podobného, cos napsal i o Johnu Kerrym. Co však jeho protivník, president usilující o znovuzvolení, Ronald Reagan? Obávám se, že v Tvém hodnocení by dopadl podobně jako George W. Bush.

    Takže: Ronald Reagan, ač pokřtěn jako katolík, nežil jako katolík. Ba co hůř, byl rozveden. První president, který byl rozveden a podruhé ženatý! Takový skandál! Jak by konzervativní katolíci mohli podporovat někoho, kdo mluví o rodinných hodnotách, mluví proti potratům, a přitom sám je rozveden! Á propos, potraty: Reagan byl pro-life, coby president napsal i esej proti potratům, ale předtím, jako guvernér Kalifornie podepsal zákon, který v Kalifornii liberalizoval potraty! A ty jeho nominace do Nejvyššího soudu: na jedné straně dobří (tj. konzervativní) Rehnquist na předsedu, Scalia za člena, a taky Bork (který ale neprošel Senátem); na druhou stranu OConnorová a Kennedy, kteří za ústavnost federálního práva na potrat hlasovali? Tedy, konstatoval bys nejspíš, ve volbě mezi Mondalem a Reaganem konzervativní katolíci asi žádného kandidáta, který by stál za jejich podporu, neměli?

    Jo, jenomže kdyby se konzervativci obsedantně zabývali jen nedostatky svých kandidátů ? nedostatky nahlíženými z pozice absolutistického purismu ? a proto pak ty kandidáty nepodporovali, co by se stalo? Nic, jen by zvítězili jejich oponenti. Hitler nad Churchillem, Mondale nad Reaganem, Kerry nad Bushem. A Ty bys pak mohl vítězoslavně prohlásit, jaká že je to zkažená civilizace ? ta, která se odklonila od konceptu katolického státu ke konceptu náboženské svobody ?, když v ní nezvítězil ani jen Churchill nad Hitlerem, Reagan nad Mondalem, Bush nad Kerrym?

    Prostě a jasně, Tvé úsilí o hyper-konzervativní platformu ? pokud by bylo konzervativci následováno ? by v reálných zápasech dneška mezi pozicí přijatelně konzervativní a pozicí radikálně levicovou vedlo k tomu, že konzervativci by v těchto zápasech absentovali. Vlastně, dezertovali by z nich. Bylo by lze se pak divit, proč levice neustále triumfuje?

    V reálné politice nemáme na výběr mezi archandělem Michaelem a Satanem; máme na výběr ?jen” mezi Churchillem a Hitlerem; Reaganem a Mondalem; Bushem a Kerrym. Domnívat se však, že tyto zápasy se nás netýkají proto, že Churchill, Reagan a Bush nedosahují kvalit archanděla Michaela, je manichejské a nudné.

    Říci, že George W. Bush v současné Americe nepředstavuje pro-life pozici, je jako říci, že Václav Havel v listopadu 1989 u nás nepředstavoval antikomunistickou pozici. V listopadu 1989 ta volba byla mezi Havlem a Jakešem, a v této volbě Havel zajisté představoval antikomunistickou pozici; rozhodně ve srovnání s Jakešem. Tvrdit, že vlastně ani Jakeš ani Havel nebyli skutečnými antikomunisty, by bylo bazírováním na irelevantnostech. Jistěže, Havel nebyl tak antikomunistický, jako bychom si oba přáli, ale jiný, průchodný antikomunista tam tehdy prostě nebyl. Kdyby byl, byli bychom ho podporovali. Ale nebyl tam. Byli tam jen Havel a Jakeš. Nelze říci, že otázka, kdo z nich bude v nadcházejících letech existenciálním reprezentantem naši politické společnosti, se nás netýkala.

    Stejné je to i s Bushem a Kerrym v Americe 2004. Ano, zajisté, v Republikánské straně jsou i homosexuálové. Ano, zajisté, Bush nominoval na veřejné posty i některé homosexuály. Ano, zajisté, Bush podpořil z taktických důvodů ? a učinil tak chybu ? senátora Spectera v primárkách před jeho pro-life oponentem. Ale v americké stranické politice platí, že zvolený příslušník strany na požádání podpoří jiného zvoleného příslušníka své strany. Tak např. v 60. letech liberální demokraté, kteří podporovali občanská práva černochů, veřejně podpořili segregacionistické jižanské demokraty, pokud je ti o to požádali.

    Konzervativec Bush, aby byl zvolen znovu, potřeboval hlasy nejen konzervativců. Aby mohl prosazovat alespoň část ze svých konzervativních názorů, potřeboval být především zvolen. A hlasy pouze konzervativců by zvolen nebyl. Potřeboval hlasy i jiné, další. Lze mu tedy vytýkat, že se choval jako politik ? např. i k homosexuálům, kteří taky mají volební hlasy?

    Bush je proti potratům, kromě případů ohrožení života či zdraví matky, incestu či znásilnění ? což je ve více případech, než by např. mě bylo milé. Ale v dané politické situaci v USA Bush zastává pozici pro-life stejně jistě, jako Kerry zastává pozici pro potraty. Bushovým prvním aktem v úřadu v roce 2001 bylo zastavit financování potratů všude ve světě z peněz amerických daňových poplatníků; to je to, co by Kerry, kdyby byl zvolen, v první den ve svém presidentském úřadu v roce 2005 opět zavedl. To je zároveň dostatečný důvod pro to, proč z pro-life pozice dávalo dobrý důvod Bushe v roce 2004 tisícinásobně preferovat před Kerrym.

    A konečně, Skull & Bones, ono studentské bratrstvo ?Lebka a hnáty” na Yale. Majku, není to tak trochu na hranici bulváru, cos napsal? Faktem je, že na každé americké univerzitě je spousta tajných či ?tajných” bratrstev. Jsou ?tajná” proto, aby byla zajímavá. Co se v nich děje? Studenti tam zřejmě neuměřeně holdují alkoholu a provozují bujaré mejdany. Nic obdivuhodného či doporučeníhodného, zajisté. Ale ani nic neobvyklého.

    Dobře, co dál tam ale dělají? Klidně bych mohl tvrdit, že si tam čtou Platóna. Nebo provozují orgie. Nebo jsou rekrutováni do CIA. Nebo do Mossadu. Nebo taky ne. Nebo se hrají na Santa Clause. Prostě, nevíme. A když někdo tvrdí, že ví, my mu můžeme věřit, ale taky nemusíme. Neboť hodnověrně to neví nikdo ? kromě členů.

    A je to vlastně tak důležité? Jaký smysl má zabývat se tím, co Bush – který mezitím prodělal náboženskou konverzi – vyváděl, když mu bylo 20?

    Inu, zdá se mi, že někteří (hyper-)konzervativci mnohem hůře rozpoznávají své potenciální přátele a spojence, než levice identifikuje své nepřátele (o tom, že Bush je jejich protivníkem, nikdo z levice nepochybuje). Že by to byl ten důvod, proč konzervativci již 40 let svůj zápas o osud západní civilizace prohrávají?

    Roman J.

  2. Michal Semín : 23.11.2004 v 13.44

    Jediné, co jsem objevil, je polemika s článkem M.C.Putny.

    Co ví Putna o člověku?

    Docent Putna to nemá vůbec snadné. Chce být aktivním katolíkem a aktivním homosexuálem (veřejně se hlásí k obojí “orientaci”) zároveň. Intelektuálové jeho ražení občas takové rozpory překonávají s dialektickým šarmem, v případě Putnova článku ze 4. 8. (Co ví Vatikán o sexualitě) jsme však svědky vyšší míry demagogie, než na kterou jsou i otrlí konzumenti postmoderních médií zvyklí.

    Proti přirozenosti

    Putna reagoval hněvivě na dokument Kongregace pro nauku víry v otázce protipřirozenosti homosexuality a svoji argumentaci postavil na údajném vývoji na poli psychologie, sociologie a medicíny, v jehož světle se lpění na hříšnosti homosexuálního jednání jeví jako poněkud zpozdilé. V této tezi je skryto důležité východisko Putnova přemítání: pro pokrokové katolíky je Vývoj tím jediným dogmatem, které zůstává provždy neměnné a jako takové určuje náboženské učení i praxi. Samozřejmě nepopírám, že v poznání skutečnosti vývoj existuje, Putna však směšuje roviny nestejné úrovně. Dílčí vědy o člověku nemají kompetenci rozhodovat etická (totiž metafyzická) témata, mezi která otázka homosexuality přirozeně patří. Homosexualita je proti přirozenosti bez ohledu na to, jaký mají na její vznik vliv chemické pochody, neuróza pocházející z nedostatečné lásky ze strany rodičů nebo ideologický tlak na její společenskou normalizaci. Dnes samozřejmé povýšení psychologie nad etiku je jednou z příčin morálního úpadku, nad kterým dnes nereflektovaně běduje již téměř každý, kdo si zachoval zbytky zdravého rozumu. Také dnes víme, že alkoholismus či jiné návykové “orientace”, mají svoje psychické, biologické a sociální komponenty. Stávají se tím snad opilství či nekrofilie dobrem, a tedy “právem”?

    Navíc by se z Putnovy poznámky o poznatcích z psychologie a medicíny mohlo zdát, jako by mezi psychology a lékaři existovala v otázce přirozenosti homosexuality shoda. Cudně zamlčel existenci mnoha psychologických a sociologických studií, které vpravdě rozvíjejí a prohlubují naše poznání, ale v neprospěch Putnových závěrů.

    Putnova analogie s darwinismem či heliocentrismem také neobstojí. Jednak není pravda, že církev darwinismus akceptovala, a v případě heliocentrismu nešlo o spor v otázce “víry a mravů”. Putna doufá, že získá morální převahu nad kuriálními reakcionáři poukazem na časté a mediálně vděčné morální selhávání kněží-pedofilů. Je jistě správné požadovat od toho, kdo káže vodu, aby ji také pil. Ale pak to vyžadujme také od Putny. Celá desetiletí se Putnovi teologičtí soudruzi snaží o to, aby se pohled církve na homosexualitu (a jak Putna správně poznamenává, “celý balík témat”) změnil, a když dosáhnou toho, že je do řad katolického kléru vědomě, a jak ukazují nedávné studie v USA, i záměrně přijímáno velké množství homosexuálů, tak to použijí jako klacek na svoje konzervativní oponenty a farizejsky hovoří o “skandálech”!

    Tradice a hřích

    Je zajímavé, jak Putna zachází s pojmem “tradice”. Tvrdí, že homosexualita, kterou v církvi vysledoval od starověku po dnešek, je “její tradicí”. Slovo tradice se odvozuje od tradere, tj. “předávat”. V jistém smyslu opravdu platí, že to jediné, co si od Adama důkladně předáváme, je hřích. Putna z něj však činí něco kladného, co k pokladu víry patří stejně jako desatero nebo Ježíšovo kázání na hoře. Ti, co si ještě nezvykli rozmělňovat víru chemií, psychologií a “pokrokem 20. století”, si proto vyhrazují právo nazývat hřích hříchem a pojmu tradice přiznat důstojnější postavení, než k jakému jej odsoudil Martin C. Putna.

  3. Michal Semín : 23.11.2004 v 8.59

    Vážený pane Kováčiku,

    je mi to líto, ale také ten článek nemohu objevit a moje paměť je stále slabší a slabší… Ani si nevzpomínám, zda to bylo v reakci na někoho či samostatný text. Týkalo se otázky mravní klasifikace homosexuálního chování nebo legalizace “homosňtaků”?

    Michal Semín

  4. Anonymní : 22.11.2004 v 18.05

    Predosly prispevok napisal Ladislav Kováčik.

  5. Anonymní : 22.11.2004 v 18.04

    Pán Michal Semín! V jednej novinovej polemike minuly rok ste brilantne obhajovali protihomosexalne nazory. Neda sa tento clanok najst niekde na internete. Skusal som aj MF Dnes, kde to bolo publikovane. Pripadne, mohli by ste mi aspon v bodoch pripomenut svoje argumenty?

  6. Karel Rydlo : 19.11.2004 v 11.55

    Vážení přátelé,

    není na čase, aby byl podán podnět na některé hlasatele islámu (působící v EU), že svojí činností porušují § o “propagaci hnutí směřující k potlačování lidských práv a svobod”? Mám na mysli jednak ustanovení o trestu smrti za odpadnutí od islámu a pak obecné zacházení s ženou jako s otrokem. Domnívám se, že kdo chce v EU hlásat COKOLI musí se od tohoto distancovat. Je absurdní, aby bylo kriminalizováno vydávání hitlerovských spisků a nášivek (s čímž souhlasím) a toto bylo tolerováno. Berte to jako námět k diskusi.

  7. Peter Frišo : 18.11.2004 v 16.40

    Aby som to dokončil: zrejme nemôžeme snívať, že príde v Amerike usporiadanie podľa našich predstáv (a katolíckej monarchie sa zrejme my už nedožijeme), ani o tom, že by sa stal prezidentom niekto ako Pat Buchanan, ktorý by mi celkom sedel v rámci ľudí, ktorí kanddovali, to by bol katolík, ktorý ešte ako-tak nesie tie správne názory.

    Treba sa však k tomu postaviť tak ako to bolo možné: výber medzi Bushom a Kerrym. Tu to bolo napriek Bushovým nevýhodám a obmedzeniam, ktoré mu kladie už to, že musí splácať daň za dôveru republikánskej strany dosť jasné a hlavne to ukázalo, že v Amerike predsa majú kresťanské myšlienky arci nie v dokonalej podobe svoju váhu, z toho hľadiska som dosť rád že vyhral Bush…

    Čo sa týka Skull and Bones, tak to je presne problém týchto tajných a nebezpečných organizácií podľa mňa im býva vždy pripisovaná priveľká sila a vždy sa okolo toho nahrbí množstvo mýtov a teórií o spiknutí, ktorým každý rád uverí… zdá sa mi, že to všetko tu už bolo Fama fraternitatis rozekruciánov, či Protokoly sionských mudrcov, často ľudia preceňujú tieto spolky a veria skôr tomu, čomu túžia veriť, lebo ak naozaj tieto spolky boli tajné neexistovali by o nich tisícky kníh, ktoré všetko opisujú pre senzáciechtivých čitateľov do bodky… preto by som to nepreceňoval… navyše myslím, že Bush vystrájal za mlada všeličo, ale neskôr prišla jeho konverzia… Aby som ho však príliš neobraňoval, tak dodám asi toľko, že v prípade Skull and Bones nemám najmenší dôvod nejakým informáciám o tomto spolku veriť, rovnako ako neveriť, je to neuveriteľne neverifikovateľné

    V súlade s nežnou revolúciou by ma však zaujímal váš názor, ako má hľadieť konzervatívec na takúto revolúciu?

  8. Peter Frišo : 16.11.2004 v 15.51

    No, napr. včera som bol na kázni Mons. Raileyho jedného z najväčších aktivistov Pro-Life v USA, ktorý určite zachránil (a podľa jeho slov všetko čo spravil – zavretie mnohých veľkých interupčných kliník – je pôsobením Boha, na ktorého sa spoľahol, keď sa prvý krát išli asi 4 modliť pred kliniku) mnoho ľudských životov a zdalo sa mi, že to mal celkom jasné, že sa mu nevidelo, že nie sú diametrálne rozdiely medzi Kerrym a Bushom.

    To je však len taký príklad. Čo sa týka voľby medzi Bushom a Kerrym odpoveď by i napriek tomu mala byť jasná. Ako katolík sa hanbím už za to, že jediný katolícky prezident Ameriky bol JFK z ktorého sa mi dvíha žalúdok!!! Len Wilson, Roosevelt, Carter, či Clinton sa mu mohli vyrovnať! Ak by mal byť ďalším “katolíckym” (podľa mňa by mal byť exkomunikovaný prinajmenšom za postoj k potratom) prezidentom Kerry, to by bola naozaj hrôza.

    Samozrejme ako konzervatívec to vidím ako možnú voľbu z dvoch a síce Bush mi vyjde lepšie.

  9. Michal Semín : 16.11.2004 v 9.04

    NĚKOLIK PODNĚTŮ K ZAMYŠLENÍ PRO PŘÍVRŽENCE G. BUSHE

    V čase předvolební kampaně se ve veřejném mínění, utvářeném masovými sdělovacími prostředky, ustavilo přesvědčení o diametrální ideové odlišnosti Bushe a Kerryho. Některá média o souboji Bush ? Kerry hovořila dokonce jako o souboji století. Toto silné tvrzení si zaslouží kritické zhodnocení.

    Je všeobecně známo, že John Kerry kandidoval s profilem katolíka, zatímco Bush je evangelikálním protestantem. Pro katolíka by tedy volba měla být jasná, pokud by ovšem Kerryho ?katolictví” mělo cokoli společného s autentickým katolickým učením. Kerry a jeho politická strana, Demokraté, představují krajně libertinský a zároveň socialisticko-revoluční program ? jsou otevřeně pro potraty, homosexualitu a ?homosňatky”, podporují feminismus, kontrolu porodnosti v USA i v zahraničí, a to vše za současného nárůstu moci federální vlády na úkor zprostředkujících institucí a jednotlivých států americké unie. To, co mají Demokraté ve stranickém programu, také důsledně plní. Jaký rozdíl oproti Demokratické straně z předválečných let, straně katolických imigrantů, s jejímž programem se bylo možné ztotožnit! Je smutnou skutečností, že John Kerry kandidoval na amerického prezidenta v trikotu ?katolíka” a naprostá většina amerických biskupů nepovažovala jeho zvrácenou morálku za dostatečný důvod k tomu, aby katolické věřící vyzvali k odmítnutí tohoto kandidáta.

    Oproti tomu prezident Bush je mnoha konzervativními katolíky považován za výtečného kandidáta, jehož morální a politické postoje jsou pro katolíky přijatelné. Do tohoto světla staví Bushe také všechna významná americká a zahraniční média. Je představován jako kandidát ?náboženské pravice”, důrazný zastánce práva na život (tzv. pro-life kandidát), ochránce tradiční rodiny, manželství a hodnoty náboženství v soukromém i veřejném životě.

    Jak je to tedy s tvrzením, že George Bush je principiálním zastáncem ochrany nenarozeného života? V jeho prospěch bývá uváděno jeho výrok, že je třeba každý lidský život vítat jako dar. Zastánci Bushe také argumentují tím, že prosadil zákaz tzv. potratů předčasným porodem, kdy je dětem v okamžiku porodu rozdrcena hlavička. Je pravda, že federální soudy toto rozhodnutí zablokovaly a tak je tento způsob potratů i nadále v USA legální, to však nelze klást Bushovi za vinu. Také je však třeba poznamenat, že zákaz tohoto způsobu potratu by neměl vliv na legalitu potratů prováděných jinými metodami a to i ve fázích pozdního těhotenství, proto by ve skutečnosti tento zákaz žádné děti před zabitím neuchránil. Plyne z výše uvedených údajů závěr, že je Bush ?pro-life”? George Bush se přeci nechal mnohokrát slyšet, že je zastáncem výjimek a to v případě znásilnění, incestu a zdravotních komplikací ženy. Je také zastáncem abortivní antikoncepce, oplodnění in vitro a při několika veřejných vystoupeních americkou veřejnost ujistil, že rozhodně nehodlá zrušit rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1973 (tzv. Roe v. Wade), které zlegalizovalo provádění potratů v USA. Jeho žena Laura je také zastánkyní tzv. práva žen na potrat. V době, kdy byl guvernérem Texasu, jmenoval za soudce osoby, jež zastávaly stanovisko zaměřené proti životu (právě jím jmenovaný soudce Alberto Gonzales aktivně přispěl k rozhodnutí, že nezletilá dívka má právo na potrat bez vědomí svých rodičů)A právě tohoto Gonzalese jmenoval Bush před několika deny do úřadu minsitra spravedlnosti! Když v letošních primárních volbách v Pennsylvanii bojoval o nominaci Republikánské strany na úřad senátora 100 %”pro-lifista” Pat Toomey, podpořil Bush v kampani jednoho z nejvýraznějších zastánců potratu v Republikánské straně, stávajícího senátora Arlena Spectera. S Bushem v zádech pochopitelně Specter Toomeyho porazil.

    Postoj, který lze jen stěží označit za ?pro-life”, projevil též svým rozhodnutím poskytnout finanční podporu z federálního rozpočtu na výzkum kmenových buněk z embryjí, jež již byly k dispozici. Mnozí konzervativci jej tehdy chválili za to, že neumožnil přísun federálních peněz na vytváření nových embryí, přesto lze jeho rozhodnutí těžko hájit jako výraz ?ochrany již počatého života”. Bushovo rozhodování se navíc týkalo jen peněz z federálního rozpočtu, výzkum embryonálních kmenových buněk by byl nadále možný z jiných veřejných rozpočtů a pochopitelně výzkum ze soukromých zdrojů ( a prostředky z těchto zdrojů jednoznačně dominují) by rovněž omezen nebyl.

    Společnost pro plánované rodičovství (Planned Parenthood), která je zodpovědná za provádění většiny potratů v USA, si stěží může stěžovat na nedostatek podpory ze strany republikánské administrativy. Připomínám, že Republikánská strana má ve Sněmovně reprezentantů i Senátu většinu a tak by se dalo očekávat, že alespoň některé kroky ve prospěch života budou politicky prosaditelné. Ve skutečnosti je to právě rok 2003, kdy výrazně vzrostlo financování PP z prostředků federální vlády!

    Srovnáme-li tedy postoj Bushe a Kerryho v otázce potratů, je mezi nimi rozdíl spíše kvantitativní než kvalitativní. Zatímco Kerry je zastáncem potratů ve všech případech, Bush jen v případech omezených. Pokud jde o postoj k rozhodnutí Roe v. Wade, je jejich stanovisko v zásadě shodné. Princip tedy vyznávají stejný ? ne každý počatý lidský život má být chráněn před zabitím.

    Jak je to s Bushovým postojem k homosexualitě a sňatkům mezi homosexuály? Prezident Bush jmenoval do významných politických a soudních funkcí osoby, jež jsou otevřeně homosexuální či schvalují legalizaci homosexuálních sňatků. Do čela Národní rady pro boj s AIDS jmenoval známého homosexuálního aktivistu Scotta Evertze, navzdory nesouhlasu rumunské vlády jmenoval dalšího z homosexuálních aktivistů velvyslancem USA v Rumunsku a jeho ?partnerovi” udělil statut, který mají v diplomatických službách manželé či manželky velvyslanců (tomuto velvyslanectví se v diplomatických kruzích a později i v tisku začalo přezdívat ?největší růžový bordel ve východní Evropě”). Přestože Bush není příznivcem ?homosňatků”, otevřeně podporuje, a to v protikladu k oficiálnímu programu Republikánské strany, tzv. registrované partnerství. Bushův viceprezident a jeden z hlavních architektů invaze do Iráku Dick Cheney je otevřeným zastáncem homosňatků. Není divu, když je jeho žena Lynne autorkou lesbického románu ?Sestry”a jejich dcera je lesbickou aktivistkou. Zatímco se Bush jako prezident USA nikdy nezúčastnil každoročního Pochodu pro život, který se koná pár kroků od Bílého domu, osobně se účastnil zasedání Log Cabin Republicans, sdružující homosexuální členy Republikánské strany, aby jim poděkoval za jejich práci pro stranu a americký národ.

    Ačkoli se v tomto článku zaměřuji na otázku ochrany nenarozeného života a příbuzných morálních témat, nelze přehlédnout důležitost hodnocení invaze do Iráku pro rozhodování amerických katolíků, koho podpořit v letošních prezidentských volbách. Chybějící zbraně hromadného ničení, již oficiální doznání, že Saddám nepředstavoval pro USA a Západ obecně žádné vážné nebezpečí, vyžadující okamžité vojenské řešení, otřesné události z průběhu okupace a výrazný nárůst militantního islámu, vyhazující do povětří nejen vozy a jejich americké posádky, ale v rostoucí míře i křesťanské kostely, zahánějící křesťany do katakomb či exilu ? to vše vede ke potvrzení mého hodnocení z loňského roku (viz Reporty z té doby), že se bude jednat o válku nespravedlivou, jejíž důsledky mohou být katastrofické nejen pro Irák ale i pro celý svět.

    Jak vidno, postoje Bushe a Kerryho nejsou tak diametrálně rozdílné, jak by se mohlo zdát z četby či poslechu běžných sdělovacích prostředků. Je tu však ještě jedna věc, která je spojuje a tou je jejich společné členství v tajné organizaci Skull and Bones (Lebka a hnáty). Tato společnost byla založena ve 30. letech 19. století studentem prestižní university v Yalu Williamem H. Russellem, který se při předchozím ročním pobytu v Německu stal aktivním členem tajné sekty, vycházející z tradice Iluminátů Adama Weishaupta. Po návratu na Yale založil organizaci nazvanou Bratrstvo smrti neboli Řád Lebky a hnátů. Mezi členy této společnosti jsou mnohé významné osoby amerického politického, hospodářského a mediálního života. Pokud jde o rodinu G. Bushe, členem této organizace je i jeho otec, bývalý prezident G. Bush st. i jeho již zesnulý dědeček. Také většina Rockefellerů ? tvořících páteř opoziční strany Demokratů ? byla či jsou členy Řádu Lebky a hnátů. Řád přijímá členy pouze z řad studentů elitní Yaleské university. Existuje mnoho zajímavých článků i knih na toto téma, zatím snad nejrozsáhlejší a nejobjektivnější se jeví být publikace bývalé členky Skull and Bones Alexandry Robbins ?Tajemství hrobky”. V této knize se mj. dočteme, jak probíhá obřad zasvěcení, obřad, kterým byli za člena Řádu přijati jak George Bush, tak John Kerry. Po vstupu do ?hrobky”, tmavé krypty bez oken v New Haven, přísahá kandidát členství věrnost a utajení činnosti Řádu. Poté se kandidát válí v blátě a je bit, což symbolizuje ?smrt” svému dosavadnímu životu. Poté leží nahý v rakvi, dopouští se hříchu proti 6. přikázání a přítomným členům se svěřuje s dosavadní historií svého sexuálního života. Po této ?očistě” určený člen oblékne kandidáta do róby, jež značí jeho novou identitu. Nový člen obdrží též řádové jméno a má zajištěnu politickou či finančně-hospodářskou kariéru po zbytek svého života. Tato jistota je vyvážena povinností finančně přispívat na chod organizace a na podporu svých nových bratrů a sester.

    Oba současní kandidáti na funkci amerického prezidenta Bush i Kerry svoje členství před zraky televizních diváků letos potvrdili, odmítli však k činnosti organizace cokoli dalšího poznamenat. Zatímco americká média masírují veřejné mínění tvrzením, že v moderních amerických dějinách proti sobě dosud nestáli tak ideově rozdílní kandidáti, američtí voliči rozhodovali o tom, zda “válku proti terorismus” povede i nadále Hnát nebo ji převezme Lebka. Inu, není nad politickou pluralitu!

    Michal Semín

  10. Peter Frišo : 15.11.2004 v 17.31

    Tak vďaka, keď som neobyčajný:)

Napsat komentář k Peter Frišo Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?