Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Konzervativní i liberální postoj k homosexuálním svazkům tedy vede k závěru témuž: tolerovat ano; privilegovat, společensky uznávat a státem registrovat – nikoli.
Jsem už pár let ženatý a nevšimnul jsem si že bych se těšil nějakým privilegiím. Můžete mi jich laskavě pár vyjmenovat? Stačí deset… Jinak jste u mě tlučhuba.
Nepočítejte společné zdanění manželů – jaképak privilegium, když ho využívá (může využívat) 90% dospělé populace? Privilegium je přece to, co ti ostatní nemají, třeba poslanecká imunita, právo první noci atd.
Nemyslim si ze by to bylo nezodpovedne, vydavatel nikoho neurazil, pouze konstatoval fakta. Me jako katolikovi vadi taky vtipy na nabozenstvi, ale nevadi mi to natolik abych kvuli tomu zapaloval ambasady. Muslimove maji jedine stesti, nebyt ropy, radi by udrzovali vsechny mozne obchodni styky a chovali by se jinak. Diky Bohu za USA a Israel, aspon dve zeme haji zapadni civilizaci!
Napadlo ma, ze problemom moslimov moze byt prilisna prevaha muzskeho myslenia vo verejnom a asi i sukromnom zivote. Ulice urady sluzby chramy vsade muzi. Okrem toho mozno vidiet akesi matohy-zeny. Z tohto moze pochadzat patologickost ich spravania…nejakym sposobom. Proste nepritomnost vnimavosti, citlivosti, intuicie, nadhladu, kompromisu. Vysledkom su vrestiaci bezprizorni chlapci.
Prajem vsetkym vela pochopenia, a vytrvalosti, pri nazierani na svetove nabozenstva ako na prejav najvyssej dokonalosti. Muhamadovo posolstvo je z nich najmladsie, a neprislo vyvratit ale potvrdit.
A kedze v neho veri miliarda ludi, je to od vydavatela casopisu dost nezodpovedne. Dalo by sa povedat „Ty ses nakej hustej, vole“.
Když zakuklenec s Koránem v ruce uřízne hlavu zajatému vojákovi a natočí to na kameru, nikdo v muslimském světě proti tomu neprotestuje i když to Al- Džazíra odvysílá několikrát za sebou. Když ale ilustrátor nakreslí neškodné karikatury Mohameda (ostatně nejedná se o žádné nechutné výtvory), tak se musí uchýlit pod policejní ochranu a nejen to, stát ve kterém karikaturu publikoval se dostane pod mezinárodní politický tlak díky bojkotu jeho zboží muslimskými zeměmi! Tohle myslím ukazuje více než cokoli jiného, že se současným muslimským světem není něco v pořádku…
Měl jsem za to, že z obsahu komentářů publikovaných na těchto stránkách je zřejmé, jaký je názor Občanského institutu.
Ale abych mluvil za sebe: skutečný význam a hodnota svobody slova není v tom, že si každý může tlachat cokoli. Skutečná hodnota svobody slova je v tom, že je prostředkem k cíli vyššímu, spravedlnosti. Svoboda slova je nezbytná pro hledání spravedlnosti, resp. pro upozorňování na křivdy a nespravedlnosti. Bez svobody slova je vždy nebezpečí, že na nějakou velkou křivdu, kterou nevidí většiny, či na jakousi nespravedlnost, nebude upozorněno. Proto je dobré, aby každý mohl dle svého svědomí upozorňovat na to, co subjektivně vnímá jako zlo. Byť se pak bude hodně tlachat. Ale bez svobody slova by poznání spravedlnosti bylo mnohem obtížnější, ne-li nemožné.
Z toho vyplývá, že v rámci svobody slova jsou nejcennější a nejdůležitějsší ty politické projevy, které mají podobu mravního rozhořčení nebo odsouzení. Proto je důležité, aby vegetariáni měli svobodu argumentovat, proč si myslí, že konzumace masa je nemravná. Stejně tak je důležité mít svobodu jejich argumenty vyvrátit. Je důležité, aby odpůrci kouření tabáku je z moralistních pozic zavrhovali, stejně jako je důležité mít svobodu obhajovat požitek z tabáku. Homosexuálové mají mít svobodu vysvětlit, proč si myslí, že homosexuální jednání je dobré, a jejich kritici musejí mít svobodu uvést důvody, preč si myslí, že homosexuální jednání je nenormální, nemravné a deviantní. Pokusy tuto kritiku zakázat či znemožnit pod záminkou potírání údajného zločinu “homofobie” jsou inherentně nesprávné a nespravedlivé.
Důležitá je svoboda kritika a morálního hodnocení jednotlivých náboženství a jejich učení. Týká se totiž důležitých záležitostí a motivací lidských životů. Měla by být svoboda argumentovat, proč je to které náboženství – či každé náboženství – mylné, špatné, nemorální; stejně jako svoboda argumentovat, že ateismus je vnitřně rozporný, nemožný a svými důsledky společensky zhoubný.
Proti-náboženská provokace je častokrát dětinská a pubertální. Nejde v ní o věcnou argumentaci o správnosti a morálnosti. Za svůj život jsem několikrát viděl blasfemické zobrazení kříže či Krista, jakož i zesměšňující texty o Panně Marii. Je to tolerováno v rámci svobody slova a jedinou reakcí proti jsou ojedinělé protesty křesťanských skupin. Tím to ale končí. Nic se neděje. Žádné násilnosti, žádné krveprolití, žádné vězení pro provokatéry.
Karikatura v dánských novinách plně spadá do legitimního rámce svobody slova a tisku. Mnozí moslimové se odvolávají na islám a Mohamada, když páchají sebevražedné bombové atentáty. Jiní – statisíce jiných – s nimi sympatizují. Pro tedy ostatním – či těm samým? – moslimům vadí, když je Mohamad zobrazen s bombou na hlavě coby turbanem? Pokud jim to skutečně vadí, neměli by protestovat především proti těm, kdo ve jménu islámu sebevražedné atentáty páchají? Neměli by demonstrovat proti Hamasu a Al-Kaide a Zarkawimu a Bin Ladinovi především?
Ony karikatury otevřely důležitou otázku: co je islám za náboženství? Jaká je jeho podstata? Protesty moslimů jsou útokem na svobodu slova ohledně spravdlnosti, jsou útokem na celospolečenskou svobodnou konverzaci o spravedlnosti. Islám si pro sebe nárokuje privilegium a majestát, jaké nemá ve svobodné západní společnosti žádné jiné náboženství. Za urážku majestátu islámu se prý má trestat, přičemž se netrestá urážka symbolů či posvátných postav žádného jiného náboženství. Pro tento speciální majestát islámu není žádný důvod.
Pokud jde o Vaši otázku, pane Klímo, v Občanském institutu jsme všichni Dánové. A s Dány. Jsme na straně svobody slova.
Reakce Peňáz na příspěvek pod značkou „zmatek“, podepsaný „Maz“:
1. Autor se nepochybně trápí nad stavem světa, ale jeho názory jsou neseny čistě obzorem vlastního přemítání, které vykazuje rysy určité averze vůči křesťanskému světu a i rysy určité vášnivosti.
2. Proberme si jednotlivé výroky:
3. „ V naší společnosti by se měl Bůh žít, a ne o něm kecat. Ve veřejném životě by se slovo Bůh ani nemělo připomínat.“- Máme-li žít k obrazu Božímu, musíme o Něm a Jeho učení něco vědět. Proto je slovo Boží, i ve své nedokonalé lidské aplikaci interpreta, vždy zásadně důležité. Tvoří jak obraz ideálu, tak i reflexi skutečnosti. Tvoří zprostředkovaně náš postoj, ovlivňuje naše rozhodování. Odkud bychom brali schopnosti a zdroje pro přemýšlení, pro praktické jednání?- Vášnivý výrok patrně chtěl zdůraznit nesmírnou důležitost interpretace Boha ve strukturách světa, ale “ poněkud přepadl přes okraj střechy“.
4. „Víra v boha by měla být čistě soukromou záležitostí, individuální a intimní. V demokracii by měla být volba subjektivní. Bůh nemůže ve veřejném vědomí existovat, pokud neexistuje v subjektivním vědomí.“ – Autor zavádí pojem „veřejného vědomí“, v němž prý bůh může existovat jenom tehdy, pokud existuje v „subjektivním vědomí“. Aby autor odlišil zavedený pojem jakéhosi kolektivního veřejného vědomí- patrně chápaného jako vědomí objektivní- vypomohl si pro individuální myšlení pojmem „subjektivního vědomí“. Mám ale za to, že každé osobní vědomí- a jaké jiné?- se objektivizuje vyslovením a činem. A dále pojímat existenci boha v (jakkoli definovaném) vědomí podmíněně („nemůže existovat“) znamená myslet o bohu v platónském duchu, tedy spíš boha myslet jako ideu, jako myšlenku, která mně napadá. V tom ovšem, pokud to tak myslí autor, musí být s ním nutně každý křesťan v zásadním rozporu, protože Bůh je osobní Bytí. Protože ve smyslu křesťanské víry stvořil veškerý svět a protože v něm působí, nemůže být víra v Něho odsunuta do soukromí individuality, ale jedním ze znaků víra, právě proto že je to víra, je i veřejné vyznání a veřejná bohopocta. Jaký by to byl projev konkrétní víry, kdyby se nerealizoval jak činem, tak veřejným vyznáním? A dále, autorovi příspěvku asi zcela uniklo, že povinností křesťanů je evangelizace, hlásání radostné zvěsti: „Jděte do celého světa…“ Chce-li tedy po křesťanech, aby byli celými křesťany, musí do obsahu jejich činnosti zahrnout i hlásání víry, misijní činnost slovem i skutkem. (Výrazem této víry je i zápas některých křesťanů o podobu preambule ústavy Evropské unie, který v sekularizovaném prostředí bruselského parlamentu i na politické scéně členských státu Evropské unie názorně ukázal na způsob, jakým jsou určité systémy myšlenkově neseny.) Pokud by Bůh nebyl osobní Bytí a byl by tvořen úsudkem jednotlivce uvnitř jeho hlavy, měl by svět tolik bohů, kolik by na světě pobíhalo lidí, respektive občas by se určité názory setkaly a utvořily by podobu svého boha podobně, jako se setkávaly primitivní kultovní představy kolem boha Slunce, kolem antických bohů řeckých a římských, nebo kolem ideologie třídní nenávisti, která opakovaně vedla k nacionálně i internacionálně pojatým kultům tak zvaných osobností, neboli falešných bohů dneška a nedávných včerejšků. Konečně názor „V demokracii by měla být volba subjektivní“ zřejmě odkazuje na osobní rozhodnutí jednotlivce, ale zapomíná, že osobní rozhodnutí musí ten který jednotlivec činit často i opakovaně a v každém společenském systému, nejen v různých druzích tzv. demokratických systémů (o kterých je ostatně obecně známo, že by nevznikly a nerozvíjely by se bez osobních rozhodnutí jednotlivců, tak jako systémy a struktury jiné).
5. „ To je typický problém křesťanů. Vyjdou z kostela do reálného světa a už pomlouvají, klevetí, závidí, potlačují v sobě hněv. Boha zapomněli v kostele, kontakt se přerušil, souvislost se ztratila…“- To je opravdu oprávněná výtka, protože naše viny, viny křesťanů jsou vždy posuzovány ve světle ideálu Kristova, ve světle Jeho Osoby – hodně se přitom zapomíná na celé Evangelium, na učení o vině a odpuštění atd. Výtku ale beru a vztahuji ji i na sebe se samozřejmostí hříšníka, i když je někdy pro laickou veřejnost dost laciné, vyhýbat se stejné odpovědnosti za svůj osobní charakter a stav pohodlným odkazem na kvality křesťanů. Rád bych také autora upozornil na jeden jeho omyl: Křesťan nevychází z kostela do reálného světa, protože i kostel se nachází v reálném světě a podobně jako osobní víra se ani kostel nedá vytěsnit do soukromí. Kostel, liturgická bohopocta, slovo Boží a navazující projevy víry jsou totiž TAKÉ znamením, což vyplývá i z existence samotné reakce autora.
6. „Křesťanství postrádá duchovnost každodenního života…nemá propracované meditační a esoterické učení (veřejně dostupné), které ke skutečné duchovnosti neodmyslitelně patří. Takový nedostatek duchovní teorie má za následek schizofrenické poruchy, pro které je křesťanství jako zrozené.“- Výrok autora graduje až k těžko uvěřitelnému tvrzení, že schizofrenie je patrně vrcholem křesťanského života, jakoby jeho cílem, jak vyplývá z kontextu. Pokud bych se měl zabývat věcně první větou, potom každý nepatrně vzdělaný (nemusí to být zrovna křesťan) ví, že prostředků pro duchovní složku života, počínaje modlitbou resp. rozjímavou modlitbou a konče individuálními i společnými propracovanými exerciciemi a zejména liturgií Slova i Oběti i možností postupovat po cestě mystické s Terezií z Avily, Janem z Kříže a zástupy dalších světců je nepřeberně. Touha autora po veřejně dostupném esoterickém učení je patrně výrazem jeho neinformovanosti o povaze Kristova učení, pokud ovšem zrovna pro něj není vzorem křesťana astrolog A.B.C. Navíc tato jeho touha je v přímém rozporu s jeho vstupní touhou mít křesťanskou víru v soukromí své mysli a na veřejnosti o víře ani nešpitnout.
7. Poslední dvě reakce autora jsou tvrzeními zcela od věci, nadto samy o sobě nedoložené, nedoložitelné a mírně hysterické.
Petr Peňáz
Nezvalova 8/19
59101 Žďár nad Sázavou; psáno 26.ledna 2006.
Myslím, že Jakub to vystihl naprosto přesně: když někdo napíše “nemá smysl privilegovat soužití /spolek, združení, asociaci, skupinu lidí věnujících se určité činnosti/”, pak z toho vůbec, ale vůbec nevyplývá tvrzení “pro společnost by bylo nejlepší, aby ti lidé úplně zmizeli.” Příklad: pro společnost nemá smysl privilegovat čtenáře Tolkiena, fanoušky Wagnera, obdivovatele Rembrandta, konzumenty ovesných vloček; jak z toho pak ale vyplývá, že pro společnost by bylo nejlepší, kdyby žádní čtenáři Tolkiena, fanouškové Wagnera, obdivovatelé Rembrandta či požírači ovesných vloček neexistovali? Hm?
R.
Pane Kříži,
můžete mi vysvětlit,jaký je základ vaší argumentace?
Jak jste dospěl k tomu, že z tvrzení Romana Jocha: „Není důvod privilegovat soužití, na nichž společnost nemá zvláštní zájem.“ vyplívá Vaše tvrzení typu:” Asi by bylo pro společnost nejlepší, kdyby tito lidé úplně vymizeli…” ? anebo toto tvrzení z Jochova tvrezní nevyplívá a pak jste si ho tam přimyslel? mimochodem, kdy se pan Joch zmínil o tom, že by bylo nejlepší, aby homosexuálové vymizeli? nenapsal on náhodou v jednom ze svých článků , že kdyby se objevil někdo, kdo chce homosexuály zabít, aby byl pan Joch zařazen mezi ty, kdo by chtěli agresora zastavit silou?
No, zamýchal jste do kaše hodně ingrediencí, dokonce i Ku-Klux-Klan! Zřejmě by to chtělo trochu zpomalit a soustředit se jen na hlavní otázku.
1. Obhajujete návrh rozšířit určité privilegium ze strany státu. Břemeno důkazu má být primárně na těch, kdo ono privilegium rozšířrit chtějí, nikoli na těch, kdo pro něj nevidí žádný důvod. Jediný argument pro privilegium je ten, že nějací lidé je prostě chtějí. To je trochu málo.
2. Je legitimní otázka, zda má stát vůbec nějaké soužití privilegovat. Konzistentní odpovědí by bylo: žádné. Tedy any manželství či rodiny s dětmi. Žáadný sociální stát by pak ale existovat neměl. To je konzistentní principialní libertariánská pozice, která má své kouzlo. Bohužel, je neprosaditelná.
3. Žijeme v době, kdy stát něco privileguje. Měl by tedy privilegovat co nejméně. Když už vůbec něco, pak ty svazky, v nichž mohou být na svět přivedeni noví občané státu. Vše ostatní za privilegium nestojí. Je projevem etatistické mentality snažit se privilegovat co nejvíce. Ať si dospělí lidé žijí jak chtějí, ale proč do toho hned zatahovat stát? Proč má stát dávat štempl “dobré!”? Ten důvod je jediny: vnutit společnosti jeden nesamozřejmý morální názor, že homosexuální vztah je mravně stejně hodnotný jako heterosexuální. Tedy jedná se o moralistní psychologickou agresi ze strany stoupenců registrovaného partnerství.
P.S. Homosexualní dvojice mají u nás všechny svobody, které černoši za segregace neměli, takže Vaše analogie je neadekvátní. My neobhajujeme perzekuci homosexuálů či upření jim jejich práv; my obhajujeme neudělení privilegií navíc. Nejste schopen pochopit tento rozdíl? A co je nesmyslného na argumentaci, že v logice registrovaného partnerství je i udělováníi privilegií mnohopočetným soužitím? To je naprosto logické – je tam ten stejný logický argument, že někteří lidé to prostě chtějí! Celá logika v pozadí je tato: když člověk něco chce, stát má povinnost říci: “Ano, co chcete je dobré, a to (jen) proto, že to chcete.” Což však není pravda.
Roman Joch píše:
Konzervativní i liberální postoj k homosexuálním svazkům tedy vede k závěru témuž: tolerovat ano; privilegovat, společensky uznávat a státem registrovat – nikoli.
Jsem už pár let ženatý a nevšimnul jsem si že bych se těšil nějakým privilegiím. Můžete mi jich laskavě pár vyjmenovat? Stačí deset… Jinak jste u mě tlučhuba.
Nepočítejte společné zdanění manželů – jaképak privilegium, když ho využívá (může využívat) 90% dospělé populace? Privilegium je přece to, co ti ostatní nemají, třeba poslanecká imunita, právo první noci atd.
Nemyslim si ze by to bylo nezodpovedne, vydavatel nikoho neurazil, pouze konstatoval fakta. Me jako katolikovi vadi taky vtipy na nabozenstvi, ale nevadi mi to natolik abych kvuli tomu zapaloval ambasady. Muslimove maji jedine stesti, nebyt ropy, radi by udrzovali vsechny mozne obchodni styky a chovali by se jinak. Diky Bohu za USA a Israel, aspon dve zeme haji zapadni civilizaci!
Napadlo ma, ze problemom moslimov moze byt prilisna prevaha muzskeho myslenia vo verejnom a asi i sukromnom zivote. Ulice urady sluzby chramy vsade muzi. Okrem toho mozno vidiet akesi matohy-zeny. Z tohto moze pochadzat patologickost ich spravania…nejakym sposobom. Proste nepritomnost vnimavosti, citlivosti, intuicie, nadhladu, kompromisu. Vysledkom su vrestiaci bezprizorni chlapci.
Prajem vsetkym vela pochopenia, a vytrvalosti, pri nazierani na svetove nabozenstva ako na prejav najvyssej dokonalosti. Muhamadovo posolstvo je z nich najmladsie, a neprislo vyvratit ale potvrdit.
A kedze v neho veri miliarda ludi, je to od vydavatela casopisu dost nezodpovedne. Dalo by sa povedat „Ty ses nakej hustej, vole“.
Tazko povedat.
V tomhle s Vámi plně souhlasím.
Když zakuklenec s Koránem v ruce uřízne hlavu zajatému vojákovi a natočí to na kameru, nikdo v muslimském světě proti tomu neprotestuje i když to Al- Džazíra odvysílá několikrát za sebou. Když ale ilustrátor nakreslí neškodné karikatury Mohameda (ostatně nejedná se o žádné nechutné výtvory), tak se musí uchýlit pod policejní ochranu a nejen to, stát ve kterém karikaturu publikoval se dostane pod mezinárodní politický tlak díky bojkotu jeho zboží muslimskými zeměmi! Tohle myslím ukazuje více než cokoli jiného, že se současným muslimským světem není něco v pořádku…
Měl jsem za to, že z obsahu komentářů publikovaných na těchto stránkách je zřejmé, jaký je názor Občanského institutu.
Ale abych mluvil za sebe: skutečný význam a hodnota svobody slova není v tom, že si každý může tlachat cokoli. Skutečná hodnota svobody slova je v tom, že je prostředkem k cíli vyššímu, spravedlnosti. Svoboda slova je nezbytná pro hledání spravedlnosti, resp. pro upozorňování na křivdy a nespravedlnosti. Bez svobody slova je vždy nebezpečí, že na nějakou velkou křivdu, kterou nevidí většiny, či na jakousi nespravedlnost, nebude upozorněno. Proto je dobré, aby každý mohl dle svého svědomí upozorňovat na to, co subjektivně vnímá jako zlo. Byť se pak bude hodně tlachat. Ale bez svobody slova by poznání spravedlnosti bylo mnohem obtížnější, ne-li nemožné.
Z toho vyplývá, že v rámci svobody slova jsou nejcennější a nejdůležitějsší ty politické projevy, které mají podobu mravního rozhořčení nebo odsouzení. Proto je důležité, aby vegetariáni měli svobodu argumentovat, proč si myslí, že konzumace masa je nemravná. Stejně tak je důležité mít svobodu jejich argumenty vyvrátit. Je důležité, aby odpůrci kouření tabáku je z moralistních pozic zavrhovali, stejně jako je důležité mít svobodu obhajovat požitek z tabáku. Homosexuálové mají mít svobodu vysvětlit, proč si myslí, že homosexuální jednání je dobré, a jejich kritici musejí mít svobodu uvést důvody, preč si myslí, že homosexuální jednání je nenormální, nemravné a deviantní. Pokusy tuto kritiku zakázat či znemožnit pod záminkou potírání údajného zločinu “homofobie” jsou inherentně nesprávné a nespravedlivé.
Důležitá je svoboda kritika a morálního hodnocení jednotlivých náboženství a jejich učení. Týká se totiž důležitých záležitostí a motivací lidských životů. Měla by být svoboda argumentovat, proč je to které náboženství – či každé náboženství – mylné, špatné, nemorální; stejně jako svoboda argumentovat, že ateismus je vnitřně rozporný, nemožný a svými důsledky společensky zhoubný.
Proti-náboženská provokace je častokrát dětinská a pubertální. Nejde v ní o věcnou argumentaci o správnosti a morálnosti. Za svůj život jsem několikrát viděl blasfemické zobrazení kříže či Krista, jakož i zesměšňující texty o Panně Marii. Je to tolerováno v rámci svobody slova a jedinou reakcí proti jsou ojedinělé protesty křesťanských skupin. Tím to ale končí. Nic se neděje. Žádné násilnosti, žádné krveprolití, žádné vězení pro provokatéry.
Karikatura v dánských novinách plně spadá do legitimního rámce svobody slova a tisku. Mnozí moslimové se odvolávají na islám a Mohamada, když páchají sebevražedné bombové atentáty. Jiní – statisíce jiných – s nimi sympatizují. Pro tedy ostatním – či těm samým? – moslimům vadí, když je Mohamad zobrazen s bombou na hlavě coby turbanem? Pokud jim to skutečně vadí, neměli by protestovat především proti těm, kdo ve jménu islámu sebevražedné atentáty páchají? Neměli by demonstrovat proti Hamasu a Al-Kaide a Zarkawimu a Bin Ladinovi především?
Ony karikatury otevřely důležitou otázku: co je islám za náboženství? Jaká je jeho podstata? Protesty moslimů jsou útokem na svobodu slova ohledně spravdlnosti, jsou útokem na celospolečenskou svobodnou konverzaci o spravedlnosti. Islám si pro sebe nárokuje privilegium a majestát, jaké nemá ve svobodné západní společnosti žádné jiné náboženství. Za urážku majestátu islámu se prý má trestat, přičemž se netrestá urážka symbolů či posvátných postav žádného jiného náboženství. Pro tento speciální majestát islámu není žádný důvod.
Pokud jde o Vaši otázku, pane Klímo, v Občanském institutu jsme všichni Dánové. A s Dány. Jsme na straně svobody slova.
Roman J.
Mohl bych se zeptat co si o současné aféře kvůli karikaturám Mohammeda myslí představitelé Obč. institutu?
Reakce Peňáz na příspěvek pod značkou „zmatek“, podepsaný „Maz“:
1. Autor se nepochybně trápí nad stavem světa, ale jeho názory jsou neseny čistě obzorem vlastního přemítání, které vykazuje rysy určité averze vůči křesťanskému světu a i rysy určité vášnivosti.
2. Proberme si jednotlivé výroky:
3. „ V naší společnosti by se měl Bůh žít, a ne o něm kecat. Ve veřejném životě by se slovo Bůh ani nemělo připomínat.“- Máme-li žít k obrazu Božímu, musíme o Něm a Jeho učení něco vědět. Proto je slovo Boží, i ve své nedokonalé lidské aplikaci interpreta, vždy zásadně důležité. Tvoří jak obraz ideálu, tak i reflexi skutečnosti. Tvoří zprostředkovaně náš postoj, ovlivňuje naše rozhodování. Odkud bychom brali schopnosti a zdroje pro přemýšlení, pro praktické jednání?- Vášnivý výrok patrně chtěl zdůraznit nesmírnou důležitost interpretace Boha ve strukturách světa, ale “ poněkud přepadl přes okraj střechy“.
4. „Víra v boha by měla být čistě soukromou záležitostí, individuální a intimní. V demokracii by měla být volba subjektivní. Bůh nemůže ve veřejném vědomí existovat, pokud neexistuje v subjektivním vědomí.“ – Autor zavádí pojem „veřejného vědomí“, v němž prý bůh může existovat jenom tehdy, pokud existuje v „subjektivním vědomí“. Aby autor odlišil zavedený pojem jakéhosi kolektivního veřejného vědomí- patrně chápaného jako vědomí objektivní- vypomohl si pro individuální myšlení pojmem „subjektivního vědomí“. Mám ale za to, že každé osobní vědomí- a jaké jiné?- se objektivizuje vyslovením a činem. A dále pojímat existenci boha v (jakkoli definovaném) vědomí podmíněně („nemůže existovat“) znamená myslet o bohu v platónském duchu, tedy spíš boha myslet jako ideu, jako myšlenku, která mně napadá. V tom ovšem, pokud to tak myslí autor, musí být s ním nutně každý křesťan v zásadním rozporu, protože Bůh je osobní Bytí. Protože ve smyslu křesťanské víry stvořil veškerý svět a protože v něm působí, nemůže být víra v Něho odsunuta do soukromí individuality, ale jedním ze znaků víra, právě proto že je to víra, je i veřejné vyznání a veřejná bohopocta. Jaký by to byl projev konkrétní víry, kdyby se nerealizoval jak činem, tak veřejným vyznáním? A dále, autorovi příspěvku asi zcela uniklo, že povinností křesťanů je evangelizace, hlásání radostné zvěsti: „Jděte do celého světa…“ Chce-li tedy po křesťanech, aby byli celými křesťany, musí do obsahu jejich činnosti zahrnout i hlásání víry, misijní činnost slovem i skutkem. (Výrazem této víry je i zápas některých křesťanů o podobu preambule ústavy Evropské unie, který v sekularizovaném prostředí bruselského parlamentu i na politické scéně členských státu Evropské unie názorně ukázal na způsob, jakým jsou určité systémy myšlenkově neseny.) Pokud by Bůh nebyl osobní Bytí a byl by tvořen úsudkem jednotlivce uvnitř jeho hlavy, měl by svět tolik bohů, kolik by na světě pobíhalo lidí, respektive občas by se určité názory setkaly a utvořily by podobu svého boha podobně, jako se setkávaly primitivní kultovní představy kolem boha Slunce, kolem antických bohů řeckých a římských, nebo kolem ideologie třídní nenávisti, která opakovaně vedla k nacionálně i internacionálně pojatým kultům tak zvaných osobností, neboli falešných bohů dneška a nedávných včerejšků. Konečně názor „V demokracii by měla být volba subjektivní“ zřejmě odkazuje na osobní rozhodnutí jednotlivce, ale zapomíná, že osobní rozhodnutí musí ten který jednotlivec činit často i opakovaně a v každém společenském systému, nejen v různých druzích tzv. demokratických systémů (o kterých je ostatně obecně známo, že by nevznikly a nerozvíjely by se bez osobních rozhodnutí jednotlivců, tak jako systémy a struktury jiné).
5. „ To je typický problém křesťanů. Vyjdou z kostela do reálného světa a už pomlouvají, klevetí, závidí, potlačují v sobě hněv. Boha zapomněli v kostele, kontakt se přerušil, souvislost se ztratila…“- To je opravdu oprávněná výtka, protože naše viny, viny křesťanů jsou vždy posuzovány ve světle ideálu Kristova, ve světle Jeho Osoby – hodně se přitom zapomíná na celé Evangelium, na učení o vině a odpuštění atd. Výtku ale beru a vztahuji ji i na sebe se samozřejmostí hříšníka, i když je někdy pro laickou veřejnost dost laciné, vyhýbat se stejné odpovědnosti za svůj osobní charakter a stav pohodlným odkazem na kvality křesťanů. Rád bych také autora upozornil na jeden jeho omyl: Křesťan nevychází z kostela do reálného světa, protože i kostel se nachází v reálném světě a podobně jako osobní víra se ani kostel nedá vytěsnit do soukromí. Kostel, liturgická bohopocta, slovo Boží a navazující projevy víry jsou totiž TAKÉ znamením, což vyplývá i z existence samotné reakce autora.
6. „Křesťanství postrádá duchovnost každodenního života…nemá propracované meditační a esoterické učení (veřejně dostupné), které ke skutečné duchovnosti neodmyslitelně patří. Takový nedostatek duchovní teorie má za následek schizofrenické poruchy, pro které je křesťanství jako zrozené.“- Výrok autora graduje až k těžko uvěřitelnému tvrzení, že schizofrenie je patrně vrcholem křesťanského života, jakoby jeho cílem, jak vyplývá z kontextu. Pokud bych se měl zabývat věcně první větou, potom každý nepatrně vzdělaný (nemusí to být zrovna křesťan) ví, že prostředků pro duchovní složku života, počínaje modlitbou resp. rozjímavou modlitbou a konče individuálními i společnými propracovanými exerciciemi a zejména liturgií Slova i Oběti i možností postupovat po cestě mystické s Terezií z Avily, Janem z Kříže a zástupy dalších světců je nepřeberně. Touha autora po veřejně dostupném esoterickém učení je patrně výrazem jeho neinformovanosti o povaze Kristova učení, pokud ovšem zrovna pro něj není vzorem křesťana astrolog A.B.C. Navíc tato jeho touha je v přímém rozporu s jeho vstupní touhou mít křesťanskou víru v soukromí své mysli a na veřejnosti o víře ani nešpitnout.
7. Poslední dvě reakce autora jsou tvrzeními zcela od věci, nadto samy o sobě nedoložené, nedoložitelné a mírně hysterické.
Petr Peňáz
Nezvalova 8/19
59101 Žďár nad Sázavou; psáno 26.ledna 2006.
Myslím, že Jakub to vystihl naprosto přesně: když někdo napíše “nemá smysl privilegovat soužití /spolek, združení, asociaci, skupinu lidí věnujících se určité činnosti/”, pak z toho vůbec, ale vůbec nevyplývá tvrzení “pro společnost by bylo nejlepší, aby ti lidé úplně zmizeli.” Příklad: pro společnost nemá smysl privilegovat čtenáře Tolkiena, fanoušky Wagnera, obdivovatele Rembrandta, konzumenty ovesných vloček; jak z toho pak ale vyplývá, že pro společnost by bylo nejlepší, kdyby žádní čtenáři Tolkiena, fanouškové Wagnera, obdivovatelé Rembrandta či požírači ovesných vloček neexistovali? Hm?
R.
Pane Kříži,
můžete mi vysvětlit,jaký je základ vaší argumentace?
Jak jste dospěl k tomu, že z tvrzení Romana Jocha: „Není důvod privilegovat soužití, na nichž společnost nemá zvláštní zájem.“ vyplívá Vaše tvrzení typu:” Asi by bylo pro společnost nejlepší, kdyby tito lidé úplně vymizeli…” ? anebo toto tvrzení z Jochova tvrezní nevyplívá a pak jste si ho tam přimyslel? mimochodem, kdy se pan Joch zmínil o tom, že by bylo nejlepší, aby homosexuálové vymizeli? nenapsal on náhodou v jednom ze svých článků , že kdyby se objevil někdo, kdo chce homosexuály zabít, aby byl pan Joch zařazen mezi ty, kdo by chtěli agresora zastavit silou?
No, zamýchal jste do kaše hodně ingrediencí, dokonce i Ku-Klux-Klan! Zřejmě by to chtělo trochu zpomalit a soustředit se jen na hlavní otázku.
1. Obhajujete návrh rozšířit určité privilegium ze strany státu. Břemeno důkazu má být primárně na těch, kdo ono privilegium rozšířrit chtějí, nikoli na těch, kdo pro něj nevidí žádný důvod. Jediný argument pro privilegium je ten, že nějací lidé je prostě chtějí. To je trochu málo.
2. Je legitimní otázka, zda má stát vůbec nějaké soužití privilegovat. Konzistentní odpovědí by bylo: žádné. Tedy any manželství či rodiny s dětmi. Žáadný sociální stát by pak ale existovat neměl. To je konzistentní principialní libertariánská pozice, která má své kouzlo. Bohužel, je neprosaditelná.
3. Žijeme v době, kdy stát něco privileguje. Měl by tedy privilegovat co nejméně. Když už vůbec něco, pak ty svazky, v nichž mohou být na svět přivedeni noví občané státu. Vše ostatní za privilegium nestojí. Je projevem etatistické mentality snažit se privilegovat co nejvíce. Ať si dospělí lidé žijí jak chtějí, ale proč do toho hned zatahovat stát? Proč má stát dávat štempl “dobré!”? Ten důvod je jediny: vnutit společnosti jeden nesamozřejmý morální názor, že homosexuální vztah je mravně stejně hodnotný jako heterosexuální. Tedy jedná se o moralistní psychologickou agresi ze strany stoupenců registrovaného partnerství.
P.S. Homosexualní dvojice mají u nás všechny svobody, které černoši za segregace neměli, takže Vaše analogie je neadekvátní. My neobhajujeme perzekuci homosexuálů či upření jim jejich práv; my obhajujeme neudělení privilegií navíc. Nejste schopen pochopit tento rozdíl? A co je nesmyslného na argumentaci, že v logice registrovaného partnerství je i udělováníi privilegií mnohopočetným soužitím? To je naprosto logické – je tam ten stejný logický argument, že někteří lidé to prostě chtějí! Celá logika v pozadí je tato: když člověk něco chce, stát má povinnost říci: “Ano, co chcete je dobré, a to (jen) proto, že to chcete.” Což však není pravda.