Diskuse

Příspěvků : 1 237 - Diskuse

  1. Ondřej Slačálek : 22.4.2005 v 17.45

    Mimochodem, aŤ přemýšlím jak přemýšlím, nemůžuá si vzpomenout na žádnou českou feministku, která by nebyla “hezká” a byla “ošklivá”. Přijde mi, že jmenovitě v českém prostředí je to stereotyp, který je naprosto umělý, nanejvýš přenesený ze západu, pokud to tak platí tam.

  2. Ondřej Slačálek : 22.4.2005 v 17.28

    Jenže spousta feministek má partnery naprosto bez problémů… některé, kdyby jenom trochu chtěly, tak jich mají na každém prstu deset. Ta teorie o té frustraci přenášené do polit. roviny je prostě úplně stejně zcestná jako kdybych já tvrdil, že si svým celibátem jeptišky jenom řeší osobní problémy (a jistě bych nějaké ojedinělé příklady našel, stejně jako vy byste našla nějaké ojedinělé příklady pro svojí tezi).

    Prostě se smiřte s tím, že i ženy stejně krásné jako vy :-) mohou mít jiné politické názory než vy a že je mají proto, že si to fakt myslí, ne proto, že by si tím něco kompenzovaly. Nebuďte neomarxistka :-)

  3. Jana Pláteníková : 22.4.2005 v 16.34

    O.Slačálku: To by na jeptišky použitelné nebylo ani omylem.Jejich situace se přeci zásadně liší od žen, které “nenacházejí partnery pro svůj soukromý život a svou aktivitu proto transformují do politických bojů” Jeptišky si dobrovolně vybraly život v celibátu a dobrovolně se rozhodly nežít svou sexualitu ve vztahu s mužem.To je přece nšco uplně jiného, než když naopak nekdo chce ale nemůže najít – z různých důvodů – partnera a přesouvá tuto frustraci do ideologické roviny. Kolik jeptišek je feministkami?

  4. Ondřej Slačálek : 22.4.2005 v 12.54

    Antifeministka: No, podle mě tohle je ale velmi nebezpečný argument, a to nejen proto, že by byl použitelný např. i na jeptišky, ale hlavně proto, že je nepravdivý. Já se znám s docela hodně feministkami, a rozhodně jsem mezi nimi nenarazil na větší procento “nepřitažlivých” žen než jinde. Jiná věc je, že by se možná větší procento “nepřitažlivých” žen našlo mezi jejich reprezentantkami. A to má podle mě důvod právě v tom, že ve feministickém prostředí hraje tato “nepřitažlivost” menší roli než schopnosti – což je podle mě zcela správně a mělo by ot platit i mimo feministické prostředí, prostě všude.

  5. antifeministka : 22.4.2005 v 12.17

    Ad pan Slačálek a krásné feministky:

    mám dojem, že jste plně nepochopil, že se v případě argumentace o fyzické přitažlivosti feministek a jejím vztahu k politické aktivitě nepochopil, že se nejedná o nějaký laciný argument ad personam. Není totiž vztažen k jediné osobě, ale spíše se snaží strukturálně postihnout kořeny jevu feminismu. Z hlediska freudovy psychoanalýzy bychom opravdu mohli načrtnout tezi, že feminismus je důsledkem neukojeného libida žen, které z různých důvodů (nízká přitažlivost v daném sociokulturním milieu, sexuální orientace spojená s nemožností jejího praktického uskutečnění apod.) nenacházejí partnery pro svůj soukromý život a svou aktivitu proto transformují do politických bojů. V nich se pak snaží kompenzovat své subjektivní nedostatky tím, že se pokoušejí dokázat, že právě ony jim chybějící vlastnosti pro ně nejsou vůbec potřebné, a že podstata ženství je v něčem, čeho ony mají přece dostatek. V tom nepochybně shora uvedený argument nepostrádá logickou strukturu. Danou hypotézu nevyvrací ani případ podle pana Slačálka přitažlivých feministek (kontra gustum non est disputandum; na druhou stranu je pravda, že v každém sociokulturním prostředí v určité době existují obecně sdílené standardy přitažlivosti – možná, že české feministky by dnes byly v prostředí subsaharské Afriky hitem – možná bychom se jejich dobrovolné migraci do Burkiny Faso ani nemuseli bránit…). Ostatně onen nedostatek libida nemusí být jediným důvodem platícím ve všech případech. Přesto však nepochybně může hrát v příklonu řady žen k feminismu zásadní roli.

  6. jarda;; ; : 21.4.2005 v 16.37

    TECHNICKÁ POZNÁMKA PRO TOHO, KTERÝ MŮŽE MAZAT PŘÍSPĚVKY – OMYLEM (THANK´S TO WINDOWS) – JSEM VLOŽIL SVŮJ PŘÍPĚVEK DVAKRÁT. PROSÍM O VYMAZÁNÍ. DĚKUJI

    jarda

  7. jarda;; ; : 21.4.2005 v 16.35

    pre jednoto-ho:

    Nechci Vás tahat za slovíčka, ale pokud mluvíme o živých, tak o nich nemůžeme mluvit jako o bezduchých věcech.

    K Vaší kamarádce – lékařce:

    1) její postoj celkem věrně odráží současný a většinový stav “lidského” pojetí péče o zdraví, o nějaké etice zřejmě vůbec neslyšela, protože hodnotit, že tenhle potřebuje ma LDN nebo geronto oddělení lůžko více nežli ten druhý je velice nemravné, to že skutečně se tak lékaři a pečující personál chovají je bohužel skutečnost – viz například loňská zpráva “Jak se umírá v ČR?” vydaná společností Ecce Homo.

    2) lékaři jsou více nad věcí (jsou více architekti nežli zedníci) nežli skutečně pečující, kdyby skutečně někdy tak jako já spolupracovala s lidmi s “jiným stavem vědomí”, byla v jejich blízkosti delší dobu než dobu vyšetření, myla je, převlékala, bavila je, přebalovala tak by asi svůj postoj změnila, podobnou zkušenost možná poznáte až Vám budou rodiče umírat, pokud jste tedy ochoten je v jejich posledních chvílích neopustit, v každém případě by Terri dnes mohla žít, kdyby ji dali najíst a napít. Argumentujete i ostatními lékaři, kteří prostě napsali diagnozu, protože neuměli člověka vyléčit, to ale nikoho neospravedlňuje, že ho nechají umřít.

    Ad žádost o smrt – měl jsem (bohužel) a mám v okolí přátele, kteří trpí depresemi a hovoří i o své sebevraždu, tyto psychické stavy lze léky i jinak vylepšit (potkal jsem ty co se léčili a léčí). To že člověk napíše, že chce aby ho zabili, když o sobě nebude např. vědět je nepřijatelné pro mne z několika důvodů:

    např. věděl v době kdy to psal, v jakém stavu přesně bude? má právo chtít po někom aby ho zabil nebo dovolil se zabít? (nikdo kdo věří v Boha, který dává život, by to také nemohl dobrovolně vykonat? v jakém stavu byl když to psal – psal to svobodně? a další a další – zkuste si to napsat sám na sebe a třeba za rok se na svůj “rozsudek smrti” podívat, uvidíte třeba svoje loňské rozhodnutí úplně jinak.

    O nevyléčitelně nemocné a trpící bolestí se naštěstí už mohou alespoň trochu postarat hospice a taky dobří doktoři, kteří jsou ochotni předepsat opiáty i např. domů, když už v nemocnici ani nechtějí tyto nemocné léčit (zvyšují jejich náklady).

    To že jste má slova nazval lží, jsem jako urážku nevnímal. Taktéž si myslím, že hlavní důvod o co bývalému manželovi Terri šlo, byl jeho život, nechápu proč to tedy neřešil svým odchodem,ale soudně si vynutil zastavení výživy. Kdybychom se měli kvůli každému rozvodu vraždit, kam by to došlo? Podobné mi přijde i zabíjení manželek v Indii, po smrti manžela, vskutku zajímavý vztah k lidskému životu a lidské osobě.

  8. jarda;; ; : 21.4.2005 v 16.30

    pre jednoto-ho:

    Nechci Vás tahat za slovíčka, ale pokud mluvíme o živých, tak o nich nemůžeme mluvit jako o bezduchých věcech.

    K Vaší kamarádce – lékařce:

    1) její postoj celkem věrně odráží současný a většinový stav “lidského” pojetí péče o zdraví, o nějaké etice zřejmě vůbec neslyšela, protože hodnotit, že tenhle potřebuje ma LDN nebo geronto oddělení lůžko více nežli ten druhý je velice nemravné, to že skutečně se tak lékaři a pečující personál chovají je bohužel skutečnost – viz například loňská zpráva “Jak se umírá v ČR?” vydaná společností Ecce Homo.

    2) lékaři jsou více nad věcí (jsou více architekti nežli zedníci) nežli skutečně pečující, kdyby skutečně někdy tak jako já spolupracovala s lidmi s “jiným stavem vědomí”, byla v jejich blízkosti delší dobu než dobu vyšetření, myla je, převlékala, bavila je, přebalovala tak by asi svůj postoj změnila, podobnou zkušenost možná poznáte až Vám budou rodiče umírat, pokud jste tedy ochoten je v jejich posledních chvílích neopustit, v každém případě by Terri dnes mohla žít, kdyby ji dali najíst a napít. Argumentujete i ostatními lékaři, kteří prostě napsali diagnozu, protože neuměli člověka vyléčit, to ale nikoho neospravedlňuje, že ho nechají umřít.

    Ad žádost o smrt – měl jsem (bohužel) a mám v okolí přátele, kteří trpí depresemi a hovoří i o své sebevraždu, tyto psychické stavy lze léky i jinak vylepšit (potkal jsem ty co se léčili a léčí). To že člověk napíše, že chce aby ho zabili, když o sobě nebude např. vědět je nepřijatelné pro mne z několika důvodů:

    např. věděl v době kdy to psal, v jakém stavu přesně bude? má právo chtít po někom aby ho zabil nebo dovolil se zabít? (nikdo kdo věří v Boha, který dává život, by to také nemohl dobrovolně vykonat? v jakém stavu byl když to psal – psal to svobodně? a další a další – zkuste si to napsat sám na sebe a třeba za rok se na svůj “rozsudek smrti” podívat, uvidíte třeba svoje loňské rozhodnutí úplně jinak.

    O nevyléčitelně nemocné a trpící bolestí se naštěstí už mohou alespoň trochu postarat hospice a taky dobří doktoři, kteří jsou ochotni předepsat opiáty i např. domů, když už v nemocnici ani nechtějí tyto nemocné léčit (zvyšují jejich náklady).

    To že jste má slova nazval lží, jsem jako urážku nevnímal. Taktéž si myslím, že hlavní důvod o co bývalému manželovi Terri šlo, byl jeho život, nechápu proč to tedy neřešil svým odchodem,ale soudně si vynutil zastavení výživy. Kdybychom se měli kvůli každému rozvodu vraždit, kam by to došlo? Podobné mi přijde i zabíjení manželek v Indii, po smrti manžela, vskutku zajímavý vztah k lidskému životu a lidské osobě.

  9. Ondřej Slačálek : 21.4.2005 v 16.24

    SY22: V meritu věci s vámi souhlasím, i když si na druhou stranu myslím, že zkoumat tu diskusi je zajímavé, protože ukazuje ledacos z toho, jak férově je diskuse o feminismu vedena a že vlastně feministky mají aspoň v něčem pravdu, když jsou samy posuzované ve stylu “žena má být krásná, a ženská, a ony dělají problémy proto, že nejsou”. Že by tedy na těch řečech o patriarchálním řádu a genderových stereotypech něco bylo?

    Kdo jsou přívrženci “neomarxistických ideologií”? Já to nejsem,i když si z neomarxismu (stejně jako z konzervatismu) beru některé myšlenky. A hlavně jsem myslel, že neomarxismus vznikl odideologizováním marxismu tím, že si z nej vybral určitou část a spojil ji s freudismem, kontrakulturou atd…

  10. nevolný : 21.4.2005 v 16.15

    Hm, a řešil v té debatě vůbec někdo, zda byla nějaká naděje, že se z toho stavu, ve kterém byla, probere?

Napsat komentář k Ondřej Slačálek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídka publikací

Newsletter

Chcete být pravidelně informováni o akcích Občanského institutu?