Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Vy slavíte umučení Krista? Není to trochu nechutné? A neměli by ho slavit spíše ateisti?
Ale bůh asi existuje. Dneska na mě seslal za mé rouhačské řeči úplně parádní chřipku… Asi jako takový malý závdavek toho, jaké to bude v pekle Třeba jí ze mě odejme, když řeknu slečně/paní Pláteníkové, že jsem to s těmi kecy tak nemyslel, že mi šlo hlavně o ten esencialismus. Jde o to, že používáte-li sousloví typu “jste li opravdový muž a držíte slovo” nebo “Jako zenu mne tento cynicky pragmatismus zranuje,” pak to implikuje, že ženy vlastně nedrží slovo, nebo že muže cynický pragmatismus nezraňuje, nebo že cynický pragmatismus zraňuje všechny ženy… a uznejte, že vaše výroky jsou v této interpretaci opravdu “esencialistické kecy”. Což není nijak osobní a není to nijak mířeno proti vám.
zbytečná a zločinná.
Pane Jochu, jen zběžně – je hezké, že ukazujete hypotetický příklad, že by Čína zadržovala humanitární akci na Východním Timoru. to opravud nevíte, že po celá ta léta, kdy tam probíhala genocida, zadržovaly pomoc tamním obyvatelům vlády USA a Austrálie?
A jinak nechápu, co vám tak vadí na válce JSR se Slovinskem, když vytýkáte Havlovi pokud se dobře pamatuju, že nechtěl udržet jednotu Československa i silou.
V případě Rwandy jsem psal, že by mi stačil buď souhlas vlády nebo RB OSN. Drží-li někde vládu kmen provádějící genocidu a taková vláda nechce dát souhlas k nutné, rozumné a spravedlivé intervenci,. zbývá možnost legitimního zásahu na základě rezoluce RB OSN. Váš negativní vztah k autoritě OSN se mi jeví v rozporu s klíčovými postoji Vaší politické filozofie. Pokud dobře interpretuji Vaše východiska, tak vnímáte člověka jako hříšného a hlásáte potřebu omezení moci tak, aby každý vládce byl podřízen zákonu a určité formě kontroly ze strany jiných občanů (já dodávám ? také hříšníků). V takovém případě přece ale musíme dojít k názoru, že hřích se netýká jen jednotlivce, ale i skupiny, národa či státu. Nejen jednotlivec, ale i každá skupina či stát jsou ohroženy hříchem a rizikem, že budou páchat zlo. Je tedy jen dobré, když i jednání států se omezí jistými pravidly. Mezi taková pravidla patří i Charta OSN, kterou dobrovolně podepsaly všechny členské státy OSN včetně USA: Již samotný fakt smluvního závazku považuji z křesťanského hlediska za velmi významný a jeho porušení za opravdu závažný akt proti spravedlnosti. Charta OSN navíc ve svém principu zákazu užití síly či hrozby silou vůči jinému státu (až definované nutné vyjímky) v zásadě odpovídá obecnému lidskému chápání spravedlnosti. Pro zpochybnění autority RB OSN argumentujete kritikou členských států rady. Což to ale právě není princip, který hlásáte, že vládá jednoho hříšníka má být omezena ze strany jiných hříšníků? Bylo by zajisté ideální, kdyby útoky USA podléhaly souhlasu mravně dokonalých osob či států. Takové však žel na této planetě nejsou. A existují-li některé menší státy sice ne dokonalé, ale přece jen s výraznějším mravním renomé než hlavní velmoci, pak jejich vliv na mezinárodní dění je zanedbatelný a jejich autorita vůči politice USA nulová. Naslouchal snad Bush před přepadením Iráku domluvám papeže, když jej nezastavil ani nesouhlas stálých členů rady bezpečnosti Francie, Ruska a Číny, které alespoň teoreticky disponovaly silou schopnou jeho šílenství zastavit v případě, že by se k tomu odhodlaly? Samozřejmě nenaslouchal. Má-li docházet ke korekci nespravedlivého použití síly tak jejím nástrojem těžko může být někdo jiný než klíčové mocnosti. Pokud možno by mělo jít o klíčové mocnosti jednotlivých světových civilizací, k čemuž do jisté míry reforma OSN směřuje. Příslušnost států či národů k jednotlivým civilizacím či mocenským uskupením totiž objektivně funguje. Odtud i plyne politika dvojího metru USA, které jsou na jedné straně ochotny tolerovat či dokonce podporovat útlak či vyhnání menšiny v případě Chorvatska či Turecka a zůstat zcela lhostejné v případě totální genocidy ve Rwandě, zatímco v případě Jugoslávie jsou připraveny vojensky vystoupit i na straně narkomafie. Pokud by existovala ochota uznat oprávněnou úlohu vedoucího státu druhé (v tomto případě pravoslavně křesťanské) civilizace, nezbylo by nic jiného než akceptovat potřebu vytvoření jedněch pravidel ochrany menšin následně objektivně vyžadovaných bez ohledu na mocenskou a kulturní příslušnost příslušného státu a menšiny. Tedy nezbylo by nic jiného než Srbům v Chorvatsku, Albáncům v Kosovu a Kurdům v Turecku měřit stejným metrem (jelikož svět není dokonalý, tak spíš alespoň trochu podobným metrem. Na závěr této části bych chtěl ještě konstatovat, že míru nespravedlnosti členských států RB přeceňujete. SSSR za Stalina či Čína za kulturní revoluce nepochybně byly velmi zločinné a nelidské režimy. Nicméně situace se podstatně změnila. Nelze sice tvrdit, že například Rusko již dosáhlo západní úrovně demokracie, ale rozhodně k ní za posledních patnáct let udělalo velký skok. Přinejmenším se stalo státem, který ctí svobodu a práva občanů a buduje tržní ekonomiky (v některých směrech ? třeba zdanění – dokonce liberálnější než EU či USA) a to s mimořádnými úspěchu v oblastech jako je odstraňování bídy. Zajisté došlo k významným případům porušení lidských práv v Čečensku. Stejný problém mají ovšem i USA v Iráku (kde jsou na rozdíl od Ruska agresorem na cizím území) a při vyžadování absolutní spravedlnosti by tak z rozhodování o mezinárodních otázkách musely být vyloučeny i samotné USA: V měřítku relativním ruský stát nepředstavuje žádnou temnou sílu, kterou by bylo třeba vyloučit z mezinárodní politiky.
V případě hodnocení geneze jugoslávského konfliktu jste se stal obětí široce založené dezinformační kampaně. Je obecnou skutečností, že státy či civilizační okruhy vedoucí agresi cítí potřebu naočkovat své obyvatelstvo dezinformacemi, které učiní nespravedlivou válku všeobecně akceptovatelnou. V odstavci o ?historickém výkonu Miloševiče” například hovoříte o zbytečné a zločinné válce proti Slovinsku. Ve skutečnosti nešlo o válku, ale omezený konflikt s několika desítkami mrtvých, jeho viníkem nebyla Jugoslávie, ale slovinské vedení a rozhodnutí za samotnou Jugoslávii nepřijímal Miloševič, ale vláda a kolektivní předsednictvo, jehož ani nebyl členem. Skutečnost byla taková, že slovinská domobrana sama napadla jugoslávské jednotky, které boj nejen nezačaly, ale ani k němu neměly rozkaz a nebyly na něj připraveny. Manipulací s informace z toho pak byla vyrobena Miloševičova agrese. Dále cituji z knihy ?Dějiny jihoslovanských zemí” str. 578 a 579 (pokud si jí pořídíte zjistíte, že jde o objektivní dílo, které není nijak prosrbsky zaměřeno).
?Jednotky teritoriální obrany podřízené slovinskému ministerstvu obrany zahájily útok na oddíly JLA, které vyslala federální vláda Ante Markoviče k ochraně hraničních přechodů ve Slovinsku. Slovinské jednotky ze zálohy napadaly oddíly jugoslávské armády, které nebyly připraveny bojovat a neměly ani rozkaz k většímu ozbrojenému zásahu. Vláda v Lublani přitom dokázala za pomoci velmi dovedně zmanipulovaných televizních záběrů a dalšími propagandistickými triky přesvědčit světovou veřejnost o tom, že federální armáda zahájila totální válku proti slovinskému lidu a masakruje bezbranné obyvatelstvo. ? Během desetidenních bojů zahynulo pouze šest příslušníků slovinských ozbrojených sil a 39 vojáků JLA.”
Vaše klíčová chyba vyplývá na povrch v otázce o právu na nezávislost Slovinska a Chorvatska, kde zdůrazňujete jejich západnost a západokřesťanskost. Hlásíte se ke křesťanství, jehož Bůh je nestranný a spravedlivý a nepřijímá osob při soudu. Sám se ale při posuzování práv národů necháte ovlivnit jejich přislušností k vlastnímu či cizímu uskupení. Jste tedy v pokušení měřit jinak chorvatské a slovinské snaze po sebeurčení neź například téže snaze Republiky Srbské v Bosně, Republiky Krym na Ukrajině, Abcházie a Severní Osetie v Gruzii atd. Člověk, který se vzdá objektivity a stejného ?závaží” (jak praví Bible) pro všechny ovšem opustil spravedlnost a pohled nikomu nestranícího stvořitele. Před Bohem jsou si příslušníci všech národů a civilizací rovni. Odpověď na Vaši otázku je negativní. Z hlediska jugoslávské ústavy a závěrečného aktu z Helsink nárok na osamostatnění (alespoň formou jednostranného aktu bez dohody s ostatními členy federace) neexistoval. Vlády Chorvatska a Slovinska jednaly protiústavně a spolu se státy podporujícími jejich protiústavní kroky přijaly spoluzodpovědnost za rozpoutání konfliktu. Je samozřejmě mravně přípustné zastávat změnu mezinárodního práva ve věci státní suverenity. Takovou změnu je však nutné zastávat konzistentně a nikoli výběrově. Osobně se ovšem domnívám, že by přinesla tolik krve, že starý princip je lepší (i kdyź sám také lituji etnika, kterým není umožněna vlastní státnost, či jejichž část musí žít v jiné zemi).
No vidíte, kdyby komunistická Čína v OSN vetovala intervenci ve Východním Timoru, pak ta intervence by zřejmě byla proti “mezinárodnímu právu”. Byla by přesto nelegitimní? Já si to nemyslím. “Mezinárodní právo” jakožto vůle diktátorských režimů zastoupených v OSN v mých očích nemá žádnou hodnotu.
Americké intervence na Haiti v roce 1994 či v Liberii v roce 2004 jsem já považoval za chybné – tedy zde máme příklady amerických intevencí, které jste Vy podporoval a já odmítal. (Podle mě k intevenci na Haiti nebyl důvod; pro intervenci v Liberii sice humanitární důvod byl, ale měly ji provést místní africké mocnosti – Nigerie a Jižní Afrika.)
OSN považuji za organizaci nejen neužitečnou, ale i přímo škodlivou. Intervence ve Rwandě se souhlasem vlády Rwandy – to má být vtip? Když jeden, momentálně vládní kmen provádí genocidu jiného, momentálně opozičního kmene, bude tak akorát souhlasit se zahraniční intervencí, která má oné genocidě zamezit? To je jako mezinárodní intervence na záchranu Arménů v roce 1915 se souhlasem Osmanské říše… Prostě ty skutečně účinné intervence na záchranu lidských životů a lidských práv budou VŽDY proti vůli místních režimů a jejich spojenců v zahraničí (Číny, Ruska) a tedy buď nebudou vůbec – a lidská práva budou trpět – anebo budou, a pak ale budou nesmírně kontroversní a z čistě formálního mezinárodního hlediska to budou agrese. Musíte si vybrat. Svět bez rozporů a se všeobecným souhlasem všech režimů a států je utopií.
S Vašim hodnocením geneze Kosovské války naprosto nesouhlsím. Pravdou totiž je, že kdyby se celý Balkán zítra propadl do horoucích pekel, na americké zájmy by to žádný vliv nemělo. Na evropské možná ano, ale na americké nikoli. Jinak nezohledňujete historický “výkon” Miloševiče: zbytečná a zločinná válka proti Slovinsku v roce 1991, v témže roce započatá válka proti Chorvatsku, o rok později vnitřní rozvrat Bosny a občanská válka tam, atd., až zima 1998-99 a hrozivá situace v Kosovu, jež mohla následně zaplavit celou Evropu vlnou radikálních a radikalizujícíh se moslimských uprchlíků. Faktem je, že Kosovo nebylo problémem Ameriky, ale bylo problémem Evropy – co s tou bolestivou ránou? Nejlepším jejím zahojením bylo odebrat jeho správu místním lidem, Srbům a Albáncům, kteří se vzájemně nenáviděli, a svěřit ji nestranným cizincům, jako jsme např. i my, ČR.
Realistická otázka: myslíte, že je v Turecku možný (prakticky průchodný) lepší režim, než byl ten nedokonalý, ale prozápadní? Já si to nemyslím. A pokud režim lepší nebyl možný, nedávalo smysl podvracet režim stávající. V Evropě – v Kosovu a v Srbsku obecně – však bylo a je realisticky možné očekávat režim lepší než Miloševičův. Chybu jsme my, NATO, podle mě neudělali kosovskou válkou – ta jen předešla hrůzám albánsko-srbským – a pácháným z obou stran – mnohem větším, jakož i následné humanitární katastrofě a vlně fanatických desperádů – utečenců bloudících po celé Evropě -, nýbrž onu chybu jsme udělali, myslím si, po kosovské válce, když jsme byli nehodnými a nedostatečně rozhodnými koloniálními a imperiálními správci v Kosovu: byli jsme příliš mírní vůči albánským excesův vůči Srbům a Romům, jak správně uvádíte. Být imperiálním a koloniálním správcem tam, kde si místní lidé neumí sami sobě civilizovaně vládnout, je správné a ctihodné. Ale musíme být správci energickými, rozhodnými a nestrannými. A těmi, bohužel, v Kosovu nejsme a ani jsme nebyli.
Mimochodem, myslíte, že Slovinsko a Chorvatsko, tyto dvě západní a západokřesťanské země, měly v roce 1991 právo na nezávislost od komunistického a velkosrbsky šovinistického Miloševičova režimu? Já si to myslím.
Jinak rozhodně takovéto diskuse jsou potřebné a já Vás k ni chci jen povzbudit; konfrontační charakter nedostane, určitěš ne osobně konfrontační, leda tak konfrontační pokud jde o ideje a spravedlnost.
Hovořil jsem proti agresím. Nikdy jsem neřekl, že západní intervence se rovná špatné intervenci. Intervence na Timoru, v Kongu, Liberii i na Haiti proběhly v souladu s mezinárodním právem a domnívám se, že mezi jejich skutečné záměry opravdu patřilo zabránění humanitárním katastrofám. Pokud by obdobným způsobem (na základě souhlasu místní vlády nebo rezoluce OSN, případně obojího současně) proběhl zásah ve Rwandě, tak bych neměl důvod být proti. Těžko lze pochybovat o tom, že na schválení zásahu ve Rwandě se mocnosti v OSN dohodnout mohly.
Jiná je ovšem situace v případě ryzích agresí vedených v naprostém rozporu s mezinárodním právem nikoli z důvodů humanitárních, ale mocenských či ekonomických. Jak vidíte stejně jako ve svém prvním příspěvku nehovořím jen o motivaci ekonomické, ale i mocenské. To je také odpověď na otázku zájmů vedoucích k napadení Jugoslávie. Ta sice neleží na bohatých ložiscích ropy, byla však klíčem k zajištění kontroly nad celým Balkánským poloostrovem. O strategickém významu tohoto poloostrova svědčí nejen jeho pohnutá historie, ale i význam jeho kontroly pro ovlivňování Východního Středomoří a Černého moře, tedy oblastí klíčových pro kontrolu blízkovýchodních i středoasijských ropných ložisek a jejich přepravy. Jugoslávie byla v tomto prostoru státem nejsilnejším, nejméně podřízeným zájmům USA a současně majícím centrální postavení. Pokud by se zdařil původní cíl agrese dle podmínek diktovaných před jejím zahájením, tedy okupace celého jugoslávského území, byla by fakticky zajištěna velmi účinná kontrola celého Balkánu.
Vyloučení humanitárních důvodů při zkoumání motivů agrese je velmi snadné. Stačí porovnat reakci příslušných států na konflikt v Kosovu s jejich reakcí na konflikty v Kurdistánu či Chorvatsku. Dovolím si předložit několik srovnání Jugoslávie a Turecka. V Turecku byla po několik desetiletí zcela vyloučena Kurdština ze školství i sdělovacích prostředků a samotné vyslovení myšlenky autonomie bylo trestným činem. Oproti tomu v Kosovu i po omezení jeho autonomie vycházelo 72 periodik v Albánštině a rovněž školství v albánském jazyce bylo povoleno. Dokonce i když se albánská menšina rozhodla bojkotovat státní školství a zavést vlastní paralelní systém, tak i takové jednání bylo státem tolerováno. Pokud se týká počtu obětí, tak samotná turecká vláda přiznala 37 tisíc obětí konfliktu v Kurdistánu. Naproti tomu v Kosovu bylo na konci války nalezeno několik tisíc obětí a to včetně těch, které usmrtilo bombardování NATO. Pokud by někdo rozhodoval o náletech na základě humanitárních důvodů či zájmů ochrany menšin, musel by být Istanbul přeměněn v hromady trosek dávno před dopadnutím první bomby na Bělehrad. Konečně je třeba připomenout, že válku nezačala Jugoslávie, ale UCK. Tato narko-separatistická a teroristická organizace útočila nejen na vojáky a policisty, ale vraždila i srbské civilisty a dokonce i Albánce, které považovala za kolaboranty (v praxi byla za dostatečnou vinu považována například práce na železnici). To, že NATO zasáhlo na straně teroristické organizace proti státu, který měl s ochranou práv menšiny podstatně menší problémy než jeden ze členů útočící organizace lze považovat za opravdu mimořádný projev pokrytectví. Obdobně jako Turecko by se daly nalézt i další příklady. Například již zmíněné Chorvatsko, kde NATO nejen příhĺíželo dokonalé etnické čistce srbské menšiny v Krajině, ale někteří jeho členové dokonce poskytli Chorvatsku zbraně a výcvik potřebné k provedení příslušné operace. Konečně i jednání okupantů v Kosovu po skončení války hovoří samo za sebe. Organizace, která ve jménu zabránění údajným etnickým čistkám zahájila agresivní válku po jejím ukončení umožnila etnické vyčištění celé provincie s vyjímkou nepatrných částí zejména v jejím severovýchodním cípu a to nejen od Srbů, ale i od dalších nealbánských etnik, zejména Romů.
Konečně k těm zajatcům. Vím, že jste formálně psal o psychologickém nátlaku. Váš odstavec však představoval celou Vaši reakci na článek hovořící o mučení a zabíjení zajatců. Ve slovech o psychologickém nátlaku jsem tak vnímal eufemismus pro všechny popisované formy jednání se zajatci a proto jsem si dovolil hovořit o “de facto relativizaci nepřijatelnosti zabíjení”. Uznávám, že jsem ve svém výkladu překročil formální obsah Vašeho příspěvku a omlouvám se. Jak jsem již zmínil, řady Vašich názorů i úrovně výkladů a přednášek si velmi vážím a rozhodně bych nechtěl, aby naše diskuze vinou mé nepřesnosti dostala konfrontační charakter.
Jaké ekonomické zájmy měla Amerika v roce 1999 v Kosovu? Kosovo neleží ani na ložisku ropy, ani plynu, ani zlata, ani ničeho.
A co Východní Timor – americko-australská intervence tam vedla k jeho nezávislosti a de
facto k ochraně jeho křesťanského obyvatelstva před útoky Indonézanů. Bylo to ze strategicko-ekonomických zájmů USA?
Kdyby se Amerika zítra rozhodla intervenovat v súdánském Darfuru, byl byste pro, anebo proti? Bylo by to, z americké strany, podle Vás, z důvodu lidských práv, anebo z ekonomických důvodů? Kdyby Amerika byla bývala v roce 1994 intervenovala ve Rwandě, byl byste býval pro, nebo proti?
A je vůbec podle Vás možné, aby Západ vojenskou intervencí v zahraničí někdy udělal i něco dobrého? Anebo, z definice platí: západní intervence = špatná intervence? Byla někdy někde podle Vás dobrá západní zahraniční intervence? A která to byla?
A konečně, kde jsem, prosím Vás, relativizoval mravní nepřijatelnost mučení zajatců? (Pokud vím, psal jsem o psychologickém nátlaku.) A kde, pro pána-jána, jsem relativizoval mravní nepřijatelnost jejich zabíjení?
Ad pan Slačálek: Proč berete za jisté, že člověk vznikl evolucí? Buďte poctivý, mějte to jako hypotézu! A zkoumejte, do jaké míry je rozporná, tj. neudržitelná! Nebo snad chcete držet představu, že to, co je rozporné, tj. nepravdivé, může jakožto pravdivé existovat? To by mě teda zajímalo…
Urban II, Karel Veliký (pokud vím, nebyl svatořečen), jakož i všichni lidé v dějinách před nimi i po nich, měli a mají slobodnou vůli, tudíž byli a jsou za své jednání odpovědni. Ano, věřený a zjevený Boží zákon může mít ne jen dvě nebo tři možné interpretace, ale může jich mít tisíc, i víc! – proto potřeba instituce s autoritou závazně jej interpretovat – Církve (tj. interpretovat věřený, zjevený zákon, na nějž lidský rozum nestačí. Ten však stačí na interpretování obecných norem toho, co je špatné a správné jednání.). Ptejte se tudíž po této otázce: existují absolutní, univerzální normy dobrého a špatného jednání, anebo neexistují? To je ta primární podstatná otázka pro Vás. Až ji zodpovíte, můžeme postupovat dál.
Talibánec, milý můj, já miluji naši západní civilizaci – na rozdíl od Talibánců a od Vás. Víte, já jsem podporoval jejich vojenské svržení v Afganistanu na podzim 2001, na rozdíl od Vás. Ale chápu Vás, když někomu dojdou argumenty, vždy lze ještě oponenta počastovat nějakou peprnou nadávakou…
A to, že existují rozpory (například, že přírodní evolucí vznikl člověk a ten má potřebu smyslu, ale ten mu už přírodní evoluce nedala) je snad dokladem, že to, co existuje je nepravdivé?
A jednání Urbana II či (pokud vím stále svatého) Karla Velikého? To bylo také definováno Bohem? Ona totiž jakási tisíceletí stará deklarace jakéhosi božího zákona není zárukou vůbec ničeho a to nejen proto, že jak napsal Karel Havlíček, všechno to, co v písmu stojí, může mít smysl dvojí trojí… proto jsem K. radu dal, aby se o písmo nehádal…”
Vaše snaha udělat ze mě ještě frustrovaného sexuálního maniaka mně jen dále baví, stejně jako ty kecy o bičování. Jste prostě takový roztomilý středoevropský Talibánec…
K otázce názvu iráckých bojovníků bych chtěl upozornit, že skupiny bojující proti americké okupaci nepodléhají jednotnému velení. Někteří nepochybně číní věci odporující právu i morálce (například útok proti OSN, útoky na mešity apod.). Jiní ale pouze hájili či hájí svoji zemi nebo svá krutě decimovaná města proti zahraničním okupantům, kteří Irák napadli v absolutním rozporu s mezinárodním právem a ještě na základě nepravdivé záminky o vlastnictví chemických zbraní. Pokud Iráčani neútočí úmyslně na civilisty, tak je jejich boj spravedlivý stejně jako boj každého jiného neprávem napadeného a okupovaného národa.
Patřím mezi lidi plně se ztotožňující s ideami, ze kterých pan Joch vychází a velmi si cením kvality jeho přednášek. Myslím však, že je zásadním omylem ve jménu dobrých hodnot schvalovat nedobré jednání, zejména pak agresivní války jako byla ta proti Jugoslávii či Iráku. Oprávněná obhajoba původních západních hodnot jako osobní svoboda či lidská práva se v takovém případě transformuje v ideologický nástroj nespravedlnosti a agrese. Něco podobného se v minulosti stalo i křesťanství, když bylo zneužito k ospravedlnění útočných křižáckých tažení. Náboženství pokory a lásky se tak stalo nejen záminkou k vyvraždění pohanského národa pobaltských Prusů, ale dokonce i k napadení a okupaci katolického Irska.
Je pravdou, že západní civilizace vyšla z křesťanských základů a dosáhla vyšší úrovně ochrany lidských práv, osobní svobody a plurality než většina ostatních civilizací. To ovšem v žádném případě nedává právo ke svévolnému užívání síly. Je třeba si uvědomit, že lidé nejsou dokonalí a obvykle nejednají v zájmu absolutní spravedlnosti, ale slouží partikulárním osobním či skupinovým zájmům. Představitelé západních mocností nejsou vyjímkou. Akce odůvodňované údajným zájmem o lidská práva či jinými vznešenými myšlenkami tak obvykle mají se skutečnými lidskými právy stejně málo společného jako vyvraždění Prusů či poroba Irů s péčí o věčnou spásu jejich duší. Stejně jako křižácká tažení i dnešní války slouží zcela konkrétním mocenským a ekonomickým zájmům. Důkaz této skutečnosti je velmi jednoduchý. Stačí prozkoumat oblasti, kde k zásahům dochází. Snadno nahlédneme, že zásahy nejsou směřovány především do oblastí s největší mírou porušení lidských práv (šlo by zejména o oblasti v subsaharské Africe), ale naopak do oblastí strategických či ekonomických zájmů mocností.
Poslední příspěvky, kde pan Joch de facto relativizuje mravní nepřijatelnost amerického jednání se zajatci (zahrnující i jejich mučení a zabíjení) je názornou ukázkou, že připuštění vznešených ideálů jakou záminky k agresivní válce zjevně vede k jejich faktickému úplnému opuštění a popření.
Ad pan Charvát: myslím, že stále se mi nepovedlo formulovat onu myšlenku tak, aby byla pochopitelná: nejde o to, že když individuální člověk věří, že existuje Bůh, pak získává smysl života a pro něj je to “důkaz” existence Boží. To zajisté může být iluze (toho dotyčného) a v žádném případě to není důkaz Boží existence. Ale má teze byla jiná: člověk rozumem, filosoficky, rozebere všechny možné alternativy; tj, neptá se, co si on sám myslí, ale ptá se, jak to všechno může ve všech hypotetických scénářích být. A když všechny eventuality kromě jedné vyloučí jako rozporné a tudíž mylné – nejen pro sebe, nýbrž obecně, pro každého – potom ta jediná alternativa zbývající – jakkoli nepravděpodobná, milý Watsone, řekl by Sherlock Holmes, musí být pravdivá.
Ano, to s tím Hitlerem a Matkou Terezou jste vůbec nepochopil. Hitlerovo jednání nebylo nadefinováno Bohem. Bylo nadefinováno Hitlerem. Bylo dle Hitlerovy svobodné vůle. Stejně jako jednání Matky Terezy – bylo důsledkem jejich vnitřních, svobodných voleb. Ale ta otázka zní: existuje objektivní řád správnosti a špatnosti (objektivní, tj, absolutní, univerzální a transcendentní), který by ukázal, že Hitler jednal špatně a Matka Tereza správně? Pokud existuje, je to silná indície ve prospěch existence Boží (k tomu případně příště). Pokud neexistuje, je jedno, zda člověk ve svém životě jedná jako Matka Tereza či jako Hitler. Takže to je ta otázka pro Vás: domníváte se, že existují, či neexistují objektivní normy správného či špatného jednání?
Sexuálních inklinací? Oh, pane Slačálku, nikoli, ó, nikoli. Co Vás to jen napadá? Stále myslíte jen na totéž. Že byste byl frustrován?
Spráskat Vás bičem – to by byla taková NOBLESSE OBLIGE – služba bližnímu a pro jeho dobro, chcete-li. Já vím, práce nechutná, ale co by člověk neudělal pro bloudícího v tmách?
Vy slavíte umučení Krista? Není to trochu nechutné? A neměli by ho slavit spíše ateisti?
Ale bůh asi existuje. Dneska na mě seslal za mé rouhačské řeči úplně parádní chřipku…
Asi jako takový malý závdavek toho, jaké to bude v pekle 
Třeba jí ze mě odejme, když řeknu slečně/paní Pláteníkové, že jsem to s těmi kecy tak nemyslel, že mi šlo hlavně o ten esencialismus. Jde o to, že používáte-li sousloví typu “jste li opravdový muž a držíte slovo” nebo “Jako zenu mne tento cynicky pragmatismus zranuje,” pak to implikuje, že ženy vlastně nedrží slovo, nebo že muže cynický pragmatismus nezraňuje, nebo že cynický pragmatismus zraňuje všechny ženy… a uznejte, že vaše výroky jsou v této interpretaci opravdu “esencialistické kecy”. Což není nijak osobní a není to nijak mířeno proti vám.
zbytečná a zločinná.
Pane Jochu, jen zběžně – je hezké, že ukazujete hypotetický příklad, že by Čína zadržovala humanitární akci na Východním Timoru. to opravud nevíte, že po celá ta léta, kdy tam probíhala genocida, zadržovaly pomoc tamním obyvatelům vlády USA a Austrálie?
A jinak nechápu, co vám tak vadí na válce JSR se Slovinskem, když vytýkáte Havlovi pokud se dobře pamatuju, že nechtěl udržet jednotu Československa i silou.
Prajem požehnané sviatky umučenia a zmŕtvychvstania nášho Pána Ježiša Krista všetkým pracovníkom a spolupracovníkom OI a vašim blízkym.
V případě Rwandy jsem psal, že by mi stačil buď souhlas vlády nebo RB OSN. Drží-li někde vládu kmen provádějící genocidu a taková vláda nechce dát souhlas k nutné, rozumné a spravedlivé intervenci,. zbývá možnost legitimního zásahu na základě rezoluce RB OSN. Váš negativní vztah k autoritě OSN se mi jeví v rozporu s klíčovými postoji Vaší politické filozofie. Pokud dobře interpretuji Vaše východiska, tak vnímáte člověka jako hříšného a hlásáte potřebu omezení moci tak, aby každý vládce byl podřízen zákonu a určité formě kontroly ze strany jiných občanů (já dodávám ? také hříšníků). V takovém případě přece ale musíme dojít k názoru, že hřích se netýká jen jednotlivce, ale i skupiny, národa či státu. Nejen jednotlivec, ale i každá skupina či stát jsou ohroženy hříchem a rizikem, že budou páchat zlo. Je tedy jen dobré, když i jednání států se omezí jistými pravidly. Mezi taková pravidla patří i Charta OSN, kterou dobrovolně podepsaly všechny členské státy OSN včetně USA: Již samotný fakt smluvního závazku považuji z křesťanského hlediska za velmi významný a jeho porušení za opravdu závažný akt proti spravedlnosti. Charta OSN navíc ve svém principu zákazu užití síly či hrozby silou vůči jinému státu (až definované nutné vyjímky) v zásadě odpovídá obecnému lidskému chápání spravedlnosti. Pro zpochybnění autority RB OSN argumentujete kritikou členských států rady. Což to ale právě není princip, který hlásáte, že vládá jednoho hříšníka má být omezena ze strany jiných hříšníků? Bylo by zajisté ideální, kdyby útoky USA podléhaly souhlasu mravně dokonalých osob či států. Takové však žel na této planetě nejsou. A existují-li některé menší státy sice ne dokonalé, ale přece jen s výraznějším mravním renomé než hlavní velmoci, pak jejich vliv na mezinárodní dění je zanedbatelný a jejich autorita vůči politice USA nulová. Naslouchal snad Bush před přepadením Iráku domluvám papeže, když jej nezastavil ani nesouhlas stálých členů rady bezpečnosti Francie, Ruska a Číny, které alespoň teoreticky disponovaly silou schopnou jeho šílenství zastavit v případě, že by se k tomu odhodlaly? Samozřejmě nenaslouchal. Má-li docházet ke korekci nespravedlivého použití síly tak jejím nástrojem těžko může být někdo jiný než klíčové mocnosti. Pokud možno by mělo jít o klíčové mocnosti jednotlivých světových civilizací, k čemuž do jisté míry reforma OSN směřuje. Příslušnost států či národů k jednotlivým civilizacím či mocenským uskupením totiž objektivně funguje. Odtud i plyne politika dvojího metru USA, které jsou na jedné straně ochotny tolerovat či dokonce podporovat útlak či vyhnání menšiny v případě Chorvatska či Turecka a zůstat zcela lhostejné v případě totální genocidy ve Rwandě, zatímco v případě Jugoslávie jsou připraveny vojensky vystoupit i na straně narkomafie. Pokud by existovala ochota uznat oprávněnou úlohu vedoucího státu druhé (v tomto případě pravoslavně křesťanské) civilizace, nezbylo by nic jiného než akceptovat potřebu vytvoření jedněch pravidel ochrany menšin následně objektivně vyžadovaných bez ohledu na mocenskou a kulturní příslušnost příslušného státu a menšiny. Tedy nezbylo by nic jiného než Srbům v Chorvatsku, Albáncům v Kosovu a Kurdům v Turecku měřit stejným metrem (jelikož svět není dokonalý, tak spíš alespoň trochu podobným metrem. Na závěr této části bych chtěl ještě konstatovat, že míru nespravedlnosti členských států RB přeceňujete. SSSR za Stalina či Čína za kulturní revoluce nepochybně byly velmi zločinné a nelidské režimy. Nicméně situace se podstatně změnila. Nelze sice tvrdit, že například Rusko již dosáhlo západní úrovně demokracie, ale rozhodně k ní za posledních patnáct let udělalo velký skok. Přinejmenším se stalo státem, který ctí svobodu a práva občanů a buduje tržní ekonomiky (v některých směrech ? třeba zdanění – dokonce liberálnější než EU či USA) a to s mimořádnými úspěchu v oblastech jako je odstraňování bídy. Zajisté došlo k významným případům porušení lidských práv v Čečensku. Stejný problém mají ovšem i USA v Iráku (kde jsou na rozdíl od Ruska agresorem na cizím území) a při vyžadování absolutní spravedlnosti by tak z rozhodování o mezinárodních otázkách musely být vyloučeny i samotné USA: V měřítku relativním ruský stát nepředstavuje žádnou temnou sílu, kterou by bylo třeba vyloučit z mezinárodní politiky.
V případě hodnocení geneze jugoslávského konfliktu jste se stal obětí široce založené dezinformační kampaně. Je obecnou skutečností, že státy či civilizační okruhy vedoucí agresi cítí potřebu naočkovat své obyvatelstvo dezinformacemi, které učiní nespravedlivou válku všeobecně akceptovatelnou. V odstavci o ?historickém výkonu Miloševiče” například hovoříte o zbytečné a zločinné válce proti Slovinsku. Ve skutečnosti nešlo o válku, ale omezený konflikt s několika desítkami mrtvých, jeho viníkem nebyla Jugoslávie, ale slovinské vedení a rozhodnutí za samotnou Jugoslávii nepřijímal Miloševič, ale vláda a kolektivní předsednictvo, jehož ani nebyl členem. Skutečnost byla taková, že slovinská domobrana sama napadla jugoslávské jednotky, které boj nejen nezačaly, ale ani k němu neměly rozkaz a nebyly na něj připraveny. Manipulací s informace z toho pak byla vyrobena Miloševičova agrese. Dále cituji z knihy ?Dějiny jihoslovanských zemí” str. 578 a 579 (pokud si jí pořídíte zjistíte, že jde o objektivní dílo, které není nijak prosrbsky zaměřeno).
?Jednotky teritoriální obrany podřízené slovinskému ministerstvu obrany zahájily útok na oddíly JLA, které vyslala federální vláda Ante Markoviče k ochraně hraničních přechodů ve Slovinsku. Slovinské jednotky ze zálohy napadaly oddíly jugoslávské armády, které nebyly připraveny bojovat a neměly ani rozkaz k většímu ozbrojenému zásahu. Vláda v Lublani přitom dokázala za pomoci velmi dovedně zmanipulovaných televizních záběrů a dalšími propagandistickými triky přesvědčit světovou veřejnost o tom, že federální armáda zahájila totální válku proti slovinskému lidu a masakruje bezbranné obyvatelstvo. ? Během desetidenních bojů zahynulo pouze šest příslušníků slovinských ozbrojených sil a 39 vojáků JLA.”
Vaše klíčová chyba vyplývá na povrch v otázce o právu na nezávislost Slovinska a Chorvatska, kde zdůrazňujete jejich západnost a západokřesťanskost. Hlásíte se ke křesťanství, jehož Bůh je nestranný a spravedlivý a nepřijímá osob při soudu. Sám se ale při posuzování práv národů necháte ovlivnit jejich přislušností k vlastnímu či cizímu uskupení. Jste tedy v pokušení měřit jinak chorvatské a slovinské snaze po sebeurčení neź například téže snaze Republiky Srbské v Bosně, Republiky Krym na Ukrajině, Abcházie a Severní Osetie v Gruzii atd. Člověk, který se vzdá objektivity a stejného ?závaží” (jak praví Bible) pro všechny ovšem opustil spravedlnost a pohled nikomu nestranícího stvořitele. Před Bohem jsou si příslušníci všech národů a civilizací rovni. Odpověď na Vaši otázku je negativní. Z hlediska jugoslávské ústavy a závěrečného aktu z Helsink nárok na osamostatnění (alespoň formou jednostranného aktu bez dohody s ostatními členy federace) neexistoval. Vlády Chorvatska a Slovinska jednaly protiústavně a spolu se státy podporujícími jejich protiústavní kroky přijaly spoluzodpovědnost za rozpoutání konfliktu. Je samozřejmě mravně přípustné zastávat změnu mezinárodního práva ve věci státní suverenity. Takovou změnu je však nutné zastávat konzistentně a nikoli výběrově. Osobně se ovšem domnívám, že by přinesla tolik krve, že starý princip je lepší (i kdyź sám také lituji etnika, kterým není umožněna vlastní státnost, či jejichž část musí žít v jiné zemi).
No vidíte, kdyby komunistická Čína v OSN vetovala intervenci ve Východním Timoru, pak ta intervence by zřejmě byla proti “mezinárodnímu právu”. Byla by přesto nelegitimní? Já si to nemyslím. “Mezinárodní právo” jakožto vůle diktátorských režimů zastoupených v OSN v mých očích nemá žádnou hodnotu.
Americké intervence na Haiti v roce 1994 či v Liberii v roce 2004 jsem já považoval za chybné – tedy zde máme příklady amerických intevencí, které jste Vy podporoval a já odmítal. (Podle mě k intevenci na Haiti nebyl důvod; pro intervenci v Liberii sice humanitární důvod byl, ale měly ji provést místní africké mocnosti – Nigerie a Jižní Afrika.)
OSN považuji za organizaci nejen neužitečnou, ale i přímo škodlivou. Intervence ve Rwandě se souhlasem vlády Rwandy – to má být vtip? Když jeden, momentálně vládní kmen provádí genocidu jiného, momentálně opozičního kmene, bude tak akorát souhlasit se zahraniční intervencí, která má oné genocidě zamezit? To je jako mezinárodní intervence na záchranu Arménů v roce 1915 se souhlasem Osmanské říše… Prostě ty skutečně účinné intervence na záchranu lidských životů a lidských práv budou VŽDY proti vůli místních režimů a jejich spojenců v zahraničí (Číny, Ruska) a tedy buď nebudou vůbec – a lidská práva budou trpět – anebo budou, a pak ale budou nesmírně kontroversní a z čistě formálního mezinárodního hlediska to budou agrese. Musíte si vybrat. Svět bez rozporů a se všeobecným souhlasem všech režimů a států je utopií.
S Vašim hodnocením geneze Kosovské války naprosto nesouhlsím. Pravdou totiž je, že kdyby se celý Balkán zítra propadl do horoucích pekel, na americké zájmy by to žádný vliv nemělo. Na evropské možná ano, ale na americké nikoli. Jinak nezohledňujete historický “výkon” Miloševiče: zbytečná a zločinná válka proti Slovinsku v roce 1991, v témže roce započatá válka proti Chorvatsku, o rok později vnitřní rozvrat Bosny a občanská válka tam, atd., až zima 1998-99 a hrozivá situace v Kosovu, jež mohla následně zaplavit celou Evropu vlnou radikálních a radikalizujícíh se moslimských uprchlíků. Faktem je, že Kosovo nebylo problémem Ameriky, ale bylo problémem Evropy – co s tou bolestivou ránou? Nejlepším jejím zahojením bylo odebrat jeho správu místním lidem, Srbům a Albáncům, kteří se vzájemně nenáviděli, a svěřit ji nestranným cizincům, jako jsme např. i my, ČR.
Realistická otázka: myslíte, že je v Turecku možný (prakticky průchodný) lepší režim, než byl ten nedokonalý, ale prozápadní? Já si to nemyslím. A pokud režim lepší nebyl možný, nedávalo smysl podvracet režim stávající. V Evropě – v Kosovu a v Srbsku obecně – však bylo a je realisticky možné očekávat režim lepší než Miloševičův. Chybu jsme my, NATO, podle mě neudělali kosovskou válkou – ta jen předešla hrůzám albánsko-srbským – a pácháným z obou stran – mnohem větším, jakož i následné humanitární katastrofě a vlně fanatických desperádů – utečenců bloudících po celé Evropě -, nýbrž onu chybu jsme udělali, myslím si, po kosovské válce, když jsme byli nehodnými a nedostatečně rozhodnými koloniálními a imperiálními správci v Kosovu: byli jsme příliš mírní vůči albánským excesův vůči Srbům a Romům, jak správně uvádíte. Být imperiálním a koloniálním správcem tam, kde si místní lidé neumí sami sobě civilizovaně vládnout, je správné a ctihodné. Ale musíme být správci energickými, rozhodnými a nestrannými. A těmi, bohužel, v Kosovu nejsme a ani jsme nebyli.
Mimochodem, myslíte, že Slovinsko a Chorvatsko, tyto dvě západní a západokřesťanské země, měly v roce 1991 právo na nezávislost od komunistického a velkosrbsky šovinistického Miloševičova režimu? Já si to myslím.
Jinak rozhodně takovéto diskuse jsou potřebné a já Vás k ni chci jen povzbudit; konfrontační charakter nedostane, určitěš ne osobně konfrontační, leda tak konfrontační pokud jde o ideje a spravedlnost.
Roman J.
Hovořil jsem proti agresím. Nikdy jsem neřekl, že západní intervence se rovná špatné intervenci. Intervence na Timoru, v Kongu, Liberii i na Haiti proběhly v souladu s mezinárodním právem a domnívám se, že mezi jejich skutečné záměry opravdu patřilo zabránění humanitárním katastrofám. Pokud by obdobným způsobem (na základě souhlasu místní vlády nebo rezoluce OSN, případně obojího současně) proběhl zásah ve Rwandě, tak bych neměl důvod být proti. Těžko lze pochybovat o tom, že na schválení zásahu ve Rwandě se mocnosti v OSN dohodnout mohly.
Jiná je ovšem situace v případě ryzích agresí vedených v naprostém rozporu s mezinárodním právem nikoli z důvodů humanitárních, ale mocenských či ekonomických. Jak vidíte stejně jako ve svém prvním příspěvku nehovořím jen o motivaci ekonomické, ale i mocenské. To je také odpověď na otázku zájmů vedoucích k napadení Jugoslávie. Ta sice neleží na bohatých ložiscích ropy, byla však klíčem k zajištění kontroly nad celým Balkánským poloostrovem. O strategickém významu tohoto poloostrova svědčí nejen jeho pohnutá historie, ale i význam jeho kontroly pro ovlivňování Východního Středomoří a Černého moře, tedy oblastí klíčových pro kontrolu blízkovýchodních i středoasijských ropných ložisek a jejich přepravy. Jugoslávie byla v tomto prostoru státem nejsilnejším, nejméně podřízeným zájmům USA a současně majícím centrální postavení. Pokud by se zdařil původní cíl agrese dle podmínek diktovaných před jejím zahájením, tedy okupace celého jugoslávského území, byla by fakticky zajištěna velmi účinná kontrola celého Balkánu.
Vyloučení humanitárních důvodů při zkoumání motivů agrese je velmi snadné. Stačí porovnat reakci příslušných států na konflikt v Kosovu s jejich reakcí na konflikty v Kurdistánu či Chorvatsku. Dovolím si předložit několik srovnání Jugoslávie a Turecka. V Turecku byla po několik desetiletí zcela vyloučena Kurdština ze školství i sdělovacích prostředků a samotné vyslovení myšlenky autonomie bylo trestným činem. Oproti tomu v Kosovu i po omezení jeho autonomie vycházelo 72 periodik v Albánštině a rovněž školství v albánském jazyce bylo povoleno. Dokonce i když se albánská menšina rozhodla bojkotovat státní školství a zavést vlastní paralelní systém, tak i takové jednání bylo státem tolerováno. Pokud se týká počtu obětí, tak samotná turecká vláda přiznala 37 tisíc obětí konfliktu v Kurdistánu. Naproti tomu v Kosovu bylo na konci války nalezeno několik tisíc obětí a to včetně těch, které usmrtilo bombardování NATO. Pokud by někdo rozhodoval o náletech na základě humanitárních důvodů či zájmů ochrany menšin, musel by být Istanbul přeměněn v hromady trosek dávno před dopadnutím první bomby na Bělehrad. Konečně je třeba připomenout, že válku nezačala Jugoslávie, ale UCK. Tato narko-separatistická a teroristická organizace útočila nejen na vojáky a policisty, ale vraždila i srbské civilisty a dokonce i Albánce, které považovala za kolaboranty (v praxi byla za dostatečnou vinu považována například práce na železnici). To, že NATO zasáhlo na straně teroristické organizace proti státu, který měl s ochranou práv menšiny podstatně menší problémy než jeden ze členů útočící organizace lze považovat za opravdu mimořádný projev pokrytectví. Obdobně jako Turecko by se daly nalézt i další příklady. Například již zmíněné Chorvatsko, kde NATO nejen příhĺíželo dokonalé etnické čistce srbské menšiny v Krajině, ale někteří jeho členové dokonce poskytli Chorvatsku zbraně a výcvik potřebné k provedení příslušné operace. Konečně i jednání okupantů v Kosovu po skončení války hovoří samo za sebe. Organizace, která ve jménu zabránění údajným etnickým čistkám zahájila agresivní válku po jejím ukončení umožnila etnické vyčištění celé provincie s vyjímkou nepatrných částí zejména v jejím severovýchodním cípu a to nejen od Srbů, ale i od dalších nealbánských etnik, zejména Romů.
Konečně k těm zajatcům. Vím, že jste formálně psal o psychologickém nátlaku. Váš odstavec však představoval celou Vaši reakci na článek hovořící o mučení a zabíjení zajatců. Ve slovech o psychologickém nátlaku jsem tak vnímal eufemismus pro všechny popisované formy jednání se zajatci a proto jsem si dovolil hovořit o “de facto relativizaci nepřijatelnosti zabíjení”. Uznávám, že jsem ve svém výkladu překročil formální obsah Vašeho příspěvku a omlouvám se. Jak jsem již zmínil, řady Vašich názorů i úrovně výkladů a přednášek si velmi vážím a rozhodně bych nechtěl, aby naše diskuze vinou mé nepřesnosti dostala konfrontační charakter.
Ad pan Žižlavský:
Jaké ekonomické zájmy měla Amerika v roce 1999 v Kosovu? Kosovo neleží ani na ložisku ropy, ani plynu, ani zlata, ani ničeho.
A co Východní Timor – americko-australská intervence tam vedla k jeho nezávislosti a de
facto k ochraně jeho křesťanského obyvatelstva před útoky Indonézanů. Bylo to ze strategicko-ekonomických zájmů USA?
Kdyby se Amerika zítra rozhodla intervenovat v súdánském Darfuru, byl byste pro, anebo proti? Bylo by to, z americké strany, podle Vás, z důvodu lidských práv, anebo z ekonomických důvodů? Kdyby Amerika byla bývala v roce 1994 intervenovala ve Rwandě, byl byste býval pro, nebo proti?
A je vůbec podle Vás možné, aby Západ vojenskou intervencí v zahraničí někdy udělal i něco dobrého? Anebo, z definice platí: západní intervence = špatná intervence? Byla někdy někde podle Vás dobrá západní zahraniční intervence? A která to byla?
A konečně, kde jsem, prosím Vás, relativizoval mravní nepřijatelnost mučení zajatců? (Pokud vím, psal jsem o psychologickém nátlaku.) A kde, pro pána-jána, jsem relativizoval mravní nepřijatelnost jejich zabíjení?
Ad pan Slačálek: Proč berete za jisté, že člověk vznikl evolucí? Buďte poctivý, mějte to jako hypotézu! A zkoumejte, do jaké míry je rozporná, tj. neudržitelná! Nebo snad chcete držet představu, že to, co je rozporné, tj. nepravdivé, může jakožto pravdivé existovat? To by mě teda zajímalo…
Urban II, Karel Veliký (pokud vím, nebyl svatořečen), jakož i všichni lidé v dějinách před nimi i po nich, měli a mají slobodnou vůli, tudíž byli a jsou za své jednání odpovědni. Ano, věřený a zjevený Boží zákon může mít ne jen dvě nebo tři možné interpretace, ale může jich mít tisíc, i víc! – proto potřeba instituce s autoritou závazně jej interpretovat – Církve (tj. interpretovat věřený, zjevený zákon, na nějž lidský rozum nestačí. Ten však stačí na interpretování obecných norem toho, co je špatné a správné jednání.). Ptejte se tudíž po této otázce: existují absolutní, univerzální normy dobrého a špatného jednání, anebo neexistují? To je ta primární podstatná otázka pro Vás. Až ji zodpovíte, můžeme postupovat dál.
Talibánec, milý můj, já miluji naši západní civilizaci – na rozdíl od Talibánců a od Vás. Víte, já jsem podporoval jejich vojenské svržení v Afganistanu na podzim 2001, na rozdíl od Vás. Ale chápu Vás, když někomu dojdou argumenty, vždy lze ještě oponenta počastovat nějakou peprnou nadávakou…
Zdraví,
Roman J.
To Roman Joch:
A to, že existují rozpory (například, že přírodní evolucí vznikl člověk a ten má potřebu smyslu, ale ten mu už přírodní evoluce nedala) je snad dokladem, že to, co existuje je nepravdivé?
A jednání Urbana II či (pokud vím stále svatého) Karla Velikého? To bylo také definováno Bohem? Ona totiž jakási tisíceletí stará deklarace jakéhosi božího zákona není zárukou vůbec ničeho a to nejen proto, že jak napsal Karel Havlíček, všechno to, co v písmu stojí, může mít smysl dvojí trojí… proto jsem K. radu dal, aby se o písmo nehádal…”
Vaše snaha udělat ze mě ještě frustrovaného sexuálního maniaka mně jen dále baví, stejně jako ty kecy o bičování. Jste prostě takový roztomilý středoevropský Talibánec…
K otázce názvu iráckých bojovníků bych chtěl upozornit, že skupiny bojující proti americké okupaci nepodléhají jednotnému velení. Někteří nepochybně číní věci odporující právu i morálce (například útok proti OSN, útoky na mešity apod.). Jiní ale pouze hájili či hájí svoji zemi nebo svá krutě decimovaná města proti zahraničním okupantům, kteří Irák napadli v absolutním rozporu s mezinárodním právem a ještě na základě nepravdivé záminky o vlastnictví chemických zbraní. Pokud Iráčani neútočí úmyslně na civilisty, tak je jejich boj spravedlivý stejně jako boj každého jiného neprávem napadeného a okupovaného národa.
Patřím mezi lidi plně se ztotožňující s ideami, ze kterých pan Joch vychází a velmi si cením kvality jeho přednášek. Myslím však, že je zásadním omylem ve jménu dobrých hodnot schvalovat nedobré jednání, zejména pak agresivní války jako byla ta proti Jugoslávii či Iráku. Oprávněná obhajoba původních západních hodnot jako osobní svoboda či lidská práva se v takovém případě transformuje v ideologický nástroj nespravedlnosti a agrese. Něco podobného se v minulosti stalo i křesťanství, když bylo zneužito k ospravedlnění útočných křižáckých tažení. Náboženství pokory a lásky se tak stalo nejen záminkou k vyvraždění pohanského národa pobaltských Prusů, ale dokonce i k napadení a okupaci katolického Irska.
Je pravdou, že západní civilizace vyšla z křesťanských základů a dosáhla vyšší úrovně ochrany lidských práv, osobní svobody a plurality než většina ostatních civilizací. To ovšem v žádném případě nedává právo ke svévolnému užívání síly. Je třeba si uvědomit, že lidé nejsou dokonalí a obvykle nejednají v zájmu absolutní spravedlnosti, ale slouží partikulárním osobním či skupinovým zájmům. Představitelé západních mocností nejsou vyjímkou. Akce odůvodňované údajným zájmem o lidská práva či jinými vznešenými myšlenkami tak obvykle mají se skutečnými lidskými právy stejně málo společného jako vyvraždění Prusů či poroba Irů s péčí o věčnou spásu jejich duší. Stejně jako křižácká tažení i dnešní války slouží zcela konkrétním mocenským a ekonomickým zájmům. Důkaz této skutečnosti je velmi jednoduchý. Stačí prozkoumat oblasti, kde k zásahům dochází. Snadno nahlédneme, že zásahy nejsou směřovány především do oblastí s největší mírou porušení lidských práv (šlo by zejména o oblasti v subsaharské Africe), ale naopak do oblastí strategických či ekonomických zájmů mocností.
Poslední příspěvky, kde pan Joch de facto relativizuje mravní nepřijatelnost amerického jednání se zajatci (zahrnující i jejich mučení a zabíjení) je názornou ukázkou, že připuštění vznešených ideálů jakou záminky k agresivní válce zjevně vede k jejich faktickému úplnému opuštění a popření.
Ad pan Charvát: myslím, že stále se mi nepovedlo formulovat onu myšlenku tak, aby byla pochopitelná: nejde o to, že když individuální člověk věří, že existuje Bůh, pak získává smysl života a pro něj je to “důkaz” existence Boží. To zajisté může být iluze (toho dotyčného) a v žádném případě to není důkaz Boží existence. Ale má teze byla jiná: člověk rozumem, filosoficky, rozebere všechny možné alternativy; tj, neptá se, co si on sám myslí, ale ptá se, jak to všechno může ve všech hypotetických scénářích být. A když všechny eventuality kromě jedné vyloučí jako rozporné a tudíž mylné – nejen pro sebe, nýbrž obecně, pro každého – potom ta jediná alternativa zbývající – jakkoli nepravděpodobná, milý Watsone, řekl by Sherlock Holmes, musí být pravdivá.
Ano, to s tím Hitlerem a Matkou Terezou jste vůbec nepochopil. Hitlerovo jednání nebylo nadefinováno Bohem. Bylo nadefinováno Hitlerem. Bylo dle Hitlerovy svobodné vůle. Stejně jako jednání Matky Terezy – bylo důsledkem jejich vnitřních, svobodných voleb. Ale ta otázka zní: existuje objektivní řád správnosti a špatnosti (objektivní, tj, absolutní, univerzální a transcendentní), který by ukázal, že Hitler jednal špatně a Matka Tereza správně? Pokud existuje, je to silná indície ve prospěch existence Boží (k tomu případně příště). Pokud neexistuje, je jedno, zda člověk ve svém životě jedná jako Matka Tereza či jako Hitler. Takže to je ta otázka pro Vás: domníváte se, že existují, či neexistují objektivní normy správného či špatného jednání?
Roman J.
Sexuálních inklinací? Oh, pane Slačálku, nikoli, ó, nikoli. Co Vás to jen napadá? Stále myslíte jen na totéž. Že byste byl frustrován?
Spráskat Vás bičem – to by byla taková NOBLESSE OBLIGE – služba bližnímu a pro jeho dobro, chcete-li. Já vím, práce nechutná, ale co by člověk neudělal pro bloudícího v tmách?
Roman J.