Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Tak to se vám musím omluvit, měl jsem za to, že jste k tématu publikoval článek s tímo názvem. To je tak, když někdo spoléhá na svou paměť
Jinak se těším na vaší argumentaci ohledně Churchilla a Franca.
A mimochodem pane Jochu, vy jste tedy NEdemokrat? OK, to je pro mě velmi cenná informace.
Jinak bych se s vámi shodl, že AUTORITÁŘSKÉ radikálně levicové revoluce mohou způsobit ještě více paseky než odstraní. Já hájím neautoritářskou levici?
Mimochododem, to skutečně zakládáte svou politickou filozofii na tom, že to “skutečně lidské” je něco zcela nedokazatelného?
Ne že bych chtěl pochybovat o úplně VŠECH slovech pana Slačálka, ALE:
1. Kde a kdy jsem řekl či napsal, že “svoboda slova není posvátná kráva”?
4. Kde a kdy jsem řekl či napsal, že jsem demokrat? Prosím, neurážejte mě a nenadávejte mi do demokratů.
Pokud vím, o filmu “Lid vs. Larry Flynt” jsem psal jen jednou v životě:
“Miloš Forman prezentoval svého Larryho Flynta jako projev nonkonformismu a boje za svobodu projevu. Pravý opak je pravdou – to právě Miloš Forman je ultrakonformním členem levicově-liberálního kulturního establishmentu. Jeho film o Flyntovi mu nemohl v prostředí, v němž žije, přinést žádné problémy. V rámci amerického liberalismu byl ultraortodoxní. Kdyby chtěl Forman být skutečně nonkonformním rebelem, jít proti proudu a zastávat se svobody projevu, natočil by třeba film o rodičích, kteří bojují za právo vzdělávat své děti sami doma a neposílat je do státních škol, neboť nesouhlasí s tam prováděnou liberální indoktrinací, nebo o právu odpůrců potratů projevovat svůj názor před potratovými klinikami (což jim začíná být zakazováno), nebo o právu vystavit jesličky s Ježíškem (nebo sedmiramenný svícen Menorah) na náměstí. Nenatočí-li Forman nic takového, bude i nadále servilním sluhou establishmentu, jehož je součástí.” (Bulletin OI č. 77, leden 1998)
O svobodě slova jsem toho psal hodně, ale nikdy, že není “posvátnou krávou”. (Nevylučuji však, že jsem někdy napsal či řekl, že demokracie není posvátnou krávou. Pokud jsem tak neučinil, rozhodně jsem tak učinit měl.) Příklad toho, co jsem psal o svobodě slova:
“Především, přirozená práva nelze aplikovat absolutisticky, nelze žádné z nich vytrhnout z kontextu práv ostatních. To proto, že přirozená práva jednotlivců je nutné sladit s právem legitimní politické společnosti, jež ona práva v značné a dostatečné míře garantuje, na svou vlastní existenci. Ukažme si to na příkladu práva na svobodu slova: Nějaký člověk může být antisemitou, který se evidentně mýlí, ale přesto je upřímně přesvědčen o pravdivosti svých bludů. Když je hlásá, dělá tak v dobré víře a podle svého svědomí. Tento člověk, jako každý jiný, má přirozené právo na svobodu slova a proto v principu není důvod trestat ho kvůli mylnosti názoru. To samé platí pro ortodoxní komunisty-stalinisty. Jenomže víme, že kdyby oba v hlásání svých názorů byli nad míru úspěšní (Německo 1932), kdyby si jejich propaganda získávala více a více stoupenců, ti by jednoho dne převládli a chopili se moci. Jejich režim by následně zrušil svobodu slova a vlastně všechna práva a svobody všech lidí; nastolil by tyranii. Aby tento vývoj směřující k nastolení objektivně zlého režimu nenastal, má státní autorita svobodné země legitimní právo zarazit propagandu nepřátel svobody a lidských práv; jinými slovy, omezit či suspendovat jejich právo na svobodu slova a tisku. To z toho důvodu, že nikdo nemá právo zneužít jednu ze svobod, jež mu svobodná společnost garantuje, na rozvrácení jejího svobodného charakteru. Jinými slovy, i svobodný politický řád, jenž garantuje svým občanům mnohá práva a svobody, má právo na svou existenci a svou ochranu – právě proto, že je dobrým řádem, neboť ona práva a svobody garantuje.” (Lidové noviny, “Nejdůležitějším lidským právem je svoboda”, 10.12.1998; http://www.obcinst.cz, “Lidská přirozená práva”, 10.12.2003.)
Zajisté je tam více nuancí, než ono simplexní “svoboda slova není posvátná kráva”, že jo, pane Slačálku? A rozumíte tomu vůbec? Anebo jste schopen vyvážený filosofický traktát o svobodě slova shrnout do imbecilní formule “svoboda slova není posvátná kráva”, když svým způsobem říká opak?
Tak děkuji panu Frišovi za historické upřesnění, ovšem jádro mého argumentu jste nevyvrátil – jestliže pro Churchilla byl boj proti totalitarismům tak určující, jak se tváří ve své politické sci-fi pan Joch, jak to, že stál ještě roku 1937 objektivně na straně nacistů ve dvou nejpodstatnějších politických střetech té doby?
A teď si zas nějaká historická fakta dovolím já, budou o Francově režimu:
“Za panování propagandy a cenzury došlo také k přepsání hry Lope de Vegy Fuente Ovejuna, protože pojednávala o rolnickém povstání a mohla by mít podvratný účinek. (…) Všechna dramtická díla a filmy potřebovaly církevní svolení a církev měla hlavní slovo při cenzuře knih (…) Romány byly zpravidla považovány za nemorální a jakákoliv kniha, která vyvolala podezření, že vyjadřuje neúctu ke katolickému náboženství, armádě, jednotě národa či cílům nacionalistické kruciáty byla automaticky zničena. Cenzura novin a časopisů byla více pod kontrolou vojska než církve a tiskový zákon vyžadoval, aby všechny publikace neustále propagovaly ideály nacionalistického hnutí.
Ženám v nacionalistickém Španělsku byla opětovně určena úloha, jakou zastávaly v dobách monarchie. Podle falangy, stát bude jedině tehdy silný, pokud žena doma je zdravá, plodná, tvrdě pracující a šťastná.” Byla proto osvobozena od “nutnosti pracovat mimo dům”, což znamenalo, že byla připravena prakticky o každé zaměstnání s výjimkou práce domácí služky. Ženy bez rodin musely vstoupit do nějaké charitativní organizace.” (Antony Beevor, Španělská občanská válka, str. 266, Praha – Plzeň 2004)
Otázka na pana Jocha je zřejmá – je toto onen “autoritativní režim”, který “nechává společnost i lidi politicky neutrální žít svým životem”? Nebo to je normální totalita, ale totalita hodnot a organizací, které jsou vám sympatické?
Chápu, že když jste v souvislosti s filmem Lid versus Larry Flint napsal, že svoboda slova není “posvátná kráva”, tak se vám dost možná idea církevního dozoru nad uměním zamlouvá, a rovněž při vašem postoji k “morálním otázkám” a “tradiční rodině” bych chápal i to, že se vám líbí postoj onoho režimu k ženám. Pak si ale přestaňte hrát na demokrata.
Z časových důvodů jen několik málo poznámek k panu Slačálkovi:
Otázkou není naprosté odmítnutí revolucí či válek, ale otázkou je, podle jakých kritérií se války a revoluce mají hodnotit. Všimněte si, americká revoluce, britská revoluce 1688, československá revoluce 1989 vedly k režimům více-méně spravedlivým; revoluce francouzská 1789, německá 1933, ruská 1917, kubánská 1959 vedly k režimům mnohem horším a více tyranským než byly ty, proti kterým revoltovaly.
Mou tezí nebylo, že každá revoluce za posledních 200 let byla špatná, nýbrž že právě radikálně levicové revoluce vedly k větší bídě, mizérii a nespravedlnostem, než způsobovaly režimy původní.
Je utopické si myslet, že někdy chudí nebudou existovat. Je absolutní chudoba a relativní chudoba – a mezi nimi rozlišujme. Je zajisté správné snažit se, aby nikdo nežil v absolutní chudobě (v netolerovatelné bídě). Ale pak je otázkou, jak tu bídu odstraňovat. Falešné řešení je znárodňovat a rušit soukromé vlastnictví, správné řešení je lidem soukromé vlastnictví garantovat a umožnit jim rozvinutí jejich tvořivosti pod vládou zákona.
Relativní chudoba s námi však bude vždy a není žádným mravním problémem: pokud ti nejchudší žijí v dostatku, není nic zlého na tom, že ti nejbohatší žijí v astronomickém luxusu. Nerovnost je důsledkem toho, že lidé nejsou identičtí – nejsou si rovni co do talentů, nadání, usilovnosti, či štěstí. Umí-li Karel Gott zpíávat a platí-li lidé dobrovolně za to, aby ho slyšeli, bude přirozeně bohatší než ostatní. A pokud daruje své jmění svým nehodným potomkům (za svého života či po smrti závětí), není to nespravedlivé; přímo naopak, je to v souladu s jeho svobodou. Dosáhnout toho, aby nehodný syn nedědil po svém otci, lze jedině za cenu ztráty svobody všech. Musíme si vybrat, co chceme: svobodu, nebo materiální rovnost. Nelze je mít současně. A my říkáme: svoboda má přednost před rovností.
Ostatně, materiální bohatství není tou nejdůležitější lidskou záležitostí. Důležitější je charakter člověka, a stav jeho duše. V posledku spása. To je to, o co nakonec jde. A ta vůbec nezávisí od toho, kolik člověk má, nýbrž od toho, jaký je. Levice je tak posedlá materiálními statky, a přitom to skutečně lidské ji uniká.
Ospravedlňujem sa, z kontextu je to hádam jasné, ale chcel som napísať, že som sa ešte nestretol s historikom, ktorý by tvrdil opak toho, čo napísal Roman Joch a síce Winston naozaj hájil Edwarda VIII. z dôvodov, ktoré uviedol Roman Joch
Winston Churchill, vďačná, ale aj zložitá téma :O /nakoniec na valka.cz sme o ňom viedli dlhé dialógy, najmä v súvislosti so životopisom od / jeden z jeho životopiscov napísal, že o nikom nebolo napísaných toľko životopisných kníh ako o ňom… možno aj preto toľko rozličných názorov
Mimochodom čo sa týka tzv. abdikačnej krízy tak som sa ešte nestretol s historikom, ktorý by písal to isté, čo napísal Roman Joch a síce že Churchill podporil panovníka čisto zo svojho presvedčenia, nakoniec sám sa považoval za posledného toryho a ďalšia vec, ktorá nie je príliš polemická medzi historikmi je, že Winstonove názory sa vytvorili na konci 19.storočia a také ostali bez väčších zmien až do jeho smrti, nakoniec Churchill takto zahodil sľubný návrat do politiky /pretože sa nezhodol s predsedom konzervatívnej strany čo sa týkalo Indie a samotnému predsedovi Balfourovi bol bližší Chamberlain/ čo dokonca niekto z malej skupinky Churchillových podporovateľov – neviem, či to nebol Bonar Law – prehlásil, že Winston svojim prejavom s prepáčením “pozvracel” celú Dolnú Snemovňu pri svojom prejave, čiže pan Slačálek pre vás to možno bol hňup, ale bolo to tak ako napísal Roman Joch. /na druhej strane treba uznať, že Winston viac krát nevedel ktorá bije, hoci jeho “prestupy” na politickej scény, raz k liberálom, ktorý vzápätí naskočili do vlády a náasledne späť ku konzervatívcom, práve keď liberálov zmietlo zo scény, to už zrejme nikto nezopakuje/
čo sa týka Ruska, jeho hlavným problémom bolo zrušenie protosocialistickej občiny, až následne otázky represie, tie boli predsa pán Sľačálek ďaleko tvrdšie za Lenina a Stalina. Mikuláš bol oproti ním úplný dobrák /napokon na to stačí prečítať si Servicov životopis V.I. Lenina kde uvidíte, že cársky režim nebol ani zďaleka taký “dôsledný”, “krvavý” a represívny ako sa nám pokúšate nahovoriť – viac tiež Richard Pipes. Hoci riešenie hádam poskytoval aspoň z časti Stolypin.
V každom prípade utopizmus pána Slačálka inak ako krvavo končiť nemôže – tak je to s týmito snahami o jej konkretizáciu vždy-, viem si ho predstaviť ako sa naťahuje za svojimi utopickými túžbami, ale práve Winston Churchill na konci 1.dielu 2.svetovej vojny celkom dobre odpovedal: Realita je lepšia ako sny!
Příčinou Francova povstání byl především strach z konce “starého Španělska”. Že docházalo k vraždění kněží je pravda, že bylo zveličována církevní a frankistickou propagandou je ale pravda rovněž. (Viz historická kniha A. Beevora, nedávno vydaná v českém jazyce.) Jádro problému spočívalo v tom, že by zlí levičáci vraždili mnichy a jeptišky, ale v tom, že ve Španělsku měla církev moc naprosto neodpovídající skutečné zbožnosti obyvatel a tuto moc si chtěla udržet. Proto podporovala nejprve monarchii a poté frankisty. Lze se pak protimonarchistickým a protifrankistickým revolucionářům divit, že bojovali i proti církvi?
Ve Španělsku stalinismus neměl základy, pouze dočasně získal na svou stranu (do jisté míry paradoxně) střední třídu. Nikdy neetabloval ve Španělsku stalinistickou (“komunistickou”) vládu. Navíc by západ stalinistický režim po válce v této části světa netoleroval.
Tvrdit, že Franco “nechával společnost žít svým životem” a že jí kupříkladu nevnucoval státní ideologii je tak naštíru s historickými fakty, že nevím, jestli se mám usmívat nebo mračit. Je ovšem asi pravda, že mu stačila diktatura a útlak v jedné zemi. Nevím, zda vás to tak uspokojuje, mě ne.
Se zbytkem nemám moc sílu polemizovat… plácáte historická období a fakta s domněnkami a vytváříte na tomto základě neuvěřitelně černobílý obrázek. Je smutné, že jsou revoluce krvavé. Ale – existovala by nábožeská svoboda bez krvavých válek reformace a protireformace, existovala by demokracie ebz krvavých revolucí ve Spojených státech a eixstoval by sociální stát nebýt militantního socialistického hnutí a hrozbě toho, že se v Evropě bude opakovat to, co se stalo v Rusku?
Osobně nejsem pro revoluční uchopení moci, ale zrušení moci, stejně jako zapatisté, kteří nemají řádného vůdce Carlose, ale mluvčího (a podvelitele) Marcose, který rozhodně neusiluje o napodobování Kuby. Ale chápu, že obojí jsou pro vás příliš jemné nuance… Anarchie nebo stalinismus, Castro, Marcos nebo Carlos, rozlišovat se nevyplácí… Jen vás musím ubezpečit, že nikdo z ětchto tří není mým hrdinou, – nejsem uctívačem žádných gerojů.
Kdyby nějaký čtenář vašich článků došel od názoru, že potrat je vražda, k názoru, že je třeba zabíjet lékaře, kteří provádí potraty, měl byste za to jistě zodpovědnost morální, intelektuální a politickou… ale pochybuji, že trestní. Autor není odpovědný za to, jak jej intepretují jeho čtenáři. Dejte mi prosím nějaký věrohodný doklad pro své slova o šedé eminenci.
Problém je v tom, že vy mluvíte o pomoci chudým – já chci, aby žádní chudí neexistovali. Garance vlastnických práv? A jakých? A proč? Garance práv, pobělohorské šlechty a církve? Garance práv kolaborantů s okupanty německými nebo sovětskými? Garance práv tunelářů? A garance práv lidí, kteří se narodí do bohaté rodiny, aniž by se o svůj majetek jakkoli přičinili, zatímco jiní se bez své viny narodí do rodiny chudé, nebo třeba také neúplné? Proč garantovat privilegia prvních a ignorovat znevýhodnění druhých?
Opakuji – nechápu, kde jste vzal, že mám nějaké hrdiny, a že to jsou ti, kteří se chtějí dostat k moci. Těmi třemi slovy jste velmi pěkně shrnul pravý opak mých názorů.
Jednou z příčin Francova povstání bylo vraždění politických oponentů ze strany radikální levice v Španělsku v polovině 30. let. Rovněž brutální vraždění kněží, jeptišek a mnichů – nejen za války, ale i před ní. Obávám se, že Španělská republika směřovala ke stalinismu a nic mě nepřesvědčuje o tom, že stalinismus by se v Pyrenejích neudržel. Udržel se v tak rozdílných zemích, jako Rusko, Uzbekistán, Arménie, Polsko, Albánie, Korea či Kuba, tak proč ne právě ve Španělsku? Brutalita a totální rozhodnost komunistických kádrů byla schopna jej udržet v jakékoli zemi.
Rozdíl mezi totalitním a autoritativním režimem je dlouho známý – minimálně od dob Hannah Arendtové. Autoritativní režim si monopolizuje politickou moc, zavírá a popravuje své politické oponenty, ale jinak nechává společnost i lidi politicky neutrální žít svým životem. Celá společnost – ekonomika, náboženství, kultura – nejsou pod státní kontrolou. V totalitním režimu je pod kontrolou státu celá společnost, všechny její oblasti;a nebýt neutrální vůči režimu nestačí – režim vyžaduje manifestační projevy souhlasu obyvatel. Pokud obyvatelé odmítnout projevovat souhlas, jsou perzekuováni. Navíc totalitní režim vyváží svou formu vlády do zahraničí, je tedy inherentně agresivní. Autoritativní režim být agresivní nemusí. Franco nenapadl žádnou jinou zemi, ani Marcos, ani Somoza, ani Duvalier. Stalin však ano, stejně jako Hitler, stejně jako Mao, stejně jako Castro, stejně jako sandinisté v Nikaragui. Všichni tito vyváželi svůj režim do zahraničí. Z mezinárodního hlediska je autoritativní režim jako zlomená noha – nepříjemný pro tu zemi, v níž vládne. Ale totalitní režim je jako zhoubná infekce – nepříjemný nejen pro zasaženou zemi, ale pro země ostatní. Batista byl parchant, ale svou vládou nechtěl “obšťastnit” jiné národy; Castro se snažil svůj typ režimu instalovat v celé Latinské Amnerice, vojensky intervenoval v Angole, Etiopii, Nikaragui a na Grenadě.
Je pouze sémantickou hrou bavit se o tom, kdo je revolucionář a kdo kontrarevolucionář. Je Usama to, anebo ono? Byli Hitler a Mussolini revolucionáři, anebo kontrarevolucionáři? Každopádně revoltovali proti danému statu quo. Nebo jinak: byla Margaret Thatcherová v roce 1979 v Británii revolucionářka, nebo kontrarevolucionářka? Každopádně revoltovala proti socialistickému státu a chtěla návrat ke státu předsocialistickému.
Antonio Negri má na rukou krev nevinných. Byl to ideolog a šedá eminence Rudých brigád v Itálii 70. let. Tedy stejných teroristů a vrahů, jako byli Rote Armee Fraktion v Německu či Sendero Luminoso v Peru. To je Váš hrdina? Michael Hardt je jeho poblázněný žák a stoupenec. Zasloužil by Antonio Negri popravu? Nevím. Ale rozhodně by zasloužil doživotní žalář.
Mexičtí zapatisté a “subcommandante Carlos” – co myslíte, jaký režim by nastolili, kdyby se náhodou dostali k moci? Prostě tentýž, jako Castro nastolil na Kubě, sandinisté v Nikaragui, hnutí JEWEL na Grenadě, atd.: totalitní komunistický režim. Kdy už se konečně poučíte a nahlédnete, že všichni tito romantiční revolucionáři – stejně jako jejich předchůdce Robespierre ve Francii – v praxi nastolují režimy mnohem příšernější a horší, než jsou ty objektivně nedokonalé režimy, proti kterým revoltují? Velice doufám, že kdyby mexičtí zapatisté měli šanci dostat se k moci, byli by rázně potlačeni – stejně potlačeni, jako byl Guevara v Bolívii. Zachránilo by to statisíce nevinných životů od jejich popravčích čet. Kde jsou ty kruté pravicové autoritativní režimy v Latinské Americe, kterých si tak ošklivíte? Není už ani jeden. Levicový tyran Castro však deptá kubánský lid již 46 let! (Více, než komunisté u nás!!!). Proč je Vašim hrdinou Castrův imitátor Carlos u mexických zapatistů, který chce v Mexiku nastolit stejný režim, jako má Castro na Kubě, a nikoli např. Violetta Chamorro v Nikaragui, která přivedla zemi k demokracii a svobodě?
“Zda bych Vás rád viděl na šibenici?” – Nebuďte směšný. Je mi jen líto jedné věci: radikální levice za posledních 200 let všude, kde byla u moci, přinesla lidem mizérii. Nestačí Vám empirická evidence 200 let, abyste věděl, že ta cesta ke zlepšení lidského údělu je jiná než ta radikálně levicová? Nepřinesli svým lidem mnohem lepší lidský úděl Lee Kuan Yew v Singapuru než Ho Či Min ve Vietnamu? William Gladstone a Benjamin Disraeli v Británii než Robespierre a Saint-Just ve Francii? George Washington a Ronald Reagan v Americe, než Fidel Castro a Che Guevara na Kubě?
Kdy pochopíte, že nikoli krvavá, romantická revoluce, nýbrž ústavní režim s vládou zákona a garancí vlastnických práv je tou dlouhodobě nejlepší cestou ke zlepšování lidského údělu všech, včetně – či především – chudých?
Je mi to líto, po těch 200 letech iluzí a ještě více je mi líto obětí v těch zemích, kde se Vaši “hrdinové” dostanou k moci.
vážím si vaší úcty ke ěpanělským anarchistům. Ovšem (relativně) snadnou kořistí NKVD se stali právě kvůli vražedné politice nevměšování, a bojkotu Španělska ze strany Británie, Francie a dalších zemí. Republika tak mohla dostávat životně důležité zbraně pouze od Mexika a SSSR – který si svou mezinárodní solidaritu, nechal zaplatit hned dvojnásobně: španělskými zlatými rezervami a posílením vlivu do té doby nepříliš významných komunistů a sovětských poradců.
Jinými slovy – nebýt politiky západních demokratů by stalinisté svůj vliv nezískali. A ani poté, co ho získali a byly jim umožněny krvavé čistky proti anarchistům a trockistům, nelze o republikánském táboře hovořit jako o stalinistickém – komunisté, (stalinisté) nikdy nedrželi absolutní moc a je příznačné, že na konci války došlo k protistalinistickému převratu (za účasti některých anarchistů, např. Cipriana Mery). Navíc by se stalinismus v Pyrenejích neudržel, zatímco frankismus díky trestuhodné lhostejnosti západních demokracií přečkal.
Mimo jiné by mě opravdu zajímalo, podle jakého měřítka posuzujete své metafyzické zlo, a dobro, a tvrdíte, že Francův režim byl se svými stovkami tisíc mrtvých a násilným potlačování jiných názorů tisícinásobně lepší než je jakýkoli režim totalitní. V čem se vůbec Francovo Španělsko prosím vás od totalitních režimů lišilo?
Usáma není revolucionář a už vůbec ne proti naši civilizaci, Usáma je reakcí (dalo by se říct i kontrarevoluční) na (do jisté míry revoluční) transformaci, jíž prochází tradiční společnost jeho vlasti, Saúdské Arábie (a také na zkorumpovanost jejích nositelů). Za revolucionáře dneška lze pokládat např. mexické zapatisty, Michaela Hardta a Toniho Negriho a některé další autory, ve vší skromnosti i autora těchto řádků. Nedivte se mi, že bych rád věděl, zda také patřím mezi ty, jež byste “rád viděl na šibenici”
Za “neautoritářskou levici” v předchozím příspěvku má být tečka, ne otazník.
Tak to se vám musím omluvit, měl jsem za to, že jste k tématu publikoval článek s tímo názvem. To je tak, když někdo spoléhá na svou paměť
Jinak se těším na vaší argumentaci ohledně Churchilla a Franca.
A mimochodem pane Jochu, vy jste tedy NEdemokrat? OK, to je pro mě velmi cenná informace.
Jinak bych se s vámi shodl, že AUTORITÁŘSKÉ radikálně levicové revoluce mohou způsobit ještě více paseky než odstraní. Já hájím neautoritářskou levici?
Mimochododem, to skutečně zakládáte svou politickou filozofii na tom, že to “skutečně lidské” je něco zcela nedokazatelného?
Ne že bych chtěl pochybovat o úplně VŠECH slovech pana Slačálka, ALE:
1. Kde a kdy jsem řekl či napsal, že “svoboda slova není posvátná kráva”?
4. Kde a kdy jsem řekl či napsal, že jsem demokrat? Prosím, neurážejte mě a nenadávejte mi do demokratů.
Pokud vím, o filmu “Lid vs. Larry Flynt” jsem psal jen jednou v životě:
“Miloš Forman prezentoval svého Larryho Flynta jako projev nonkonformismu a boje za svobodu projevu. Pravý opak je pravdou – to právě Miloš Forman je ultrakonformním členem levicově-liberálního kulturního establishmentu. Jeho film o Flyntovi mu nemohl v prostředí, v němž žije, přinést žádné problémy. V rámci amerického liberalismu byl ultraortodoxní. Kdyby chtěl Forman být skutečně nonkonformním rebelem, jít proti proudu a zastávat se svobody projevu, natočil by třeba film o rodičích, kteří bojují za právo vzdělávat své děti sami doma a neposílat je do státních škol, neboť nesouhlasí s tam prováděnou liberální indoktrinací, nebo o právu odpůrců potratů projevovat svůj názor před potratovými klinikami (což jim začíná být zakazováno), nebo o právu vystavit jesličky s Ježíškem (nebo sedmiramenný svícen Menorah) na náměstí. Nenatočí-li Forman nic takového, bude i nadále servilním sluhou establishmentu, jehož je součástí.” (Bulletin OI č. 77, leden 1998)
O svobodě slova jsem toho psal hodně, ale nikdy, že není “posvátnou krávou”. (Nevylučuji však, že jsem někdy napsal či řekl, že demokracie není posvátnou krávou. Pokud jsem tak neučinil, rozhodně jsem tak učinit měl.) Příklad toho, co jsem psal o svobodě slova:
“Především, přirozená práva nelze aplikovat absolutisticky, nelze žádné z nich vytrhnout z kontextu práv ostatních. To proto, že přirozená práva jednotlivců je nutné sladit s právem legitimní politické společnosti, jež ona práva v značné a dostatečné míře garantuje, na svou vlastní existenci. Ukažme si to na příkladu práva na svobodu slova: Nějaký člověk může být antisemitou, který se evidentně mýlí, ale přesto je upřímně přesvědčen o pravdivosti svých bludů. Když je hlásá, dělá tak v dobré víře a podle svého svědomí. Tento člověk, jako každý jiný, má přirozené právo na svobodu slova a proto v principu není důvod trestat ho kvůli mylnosti názoru. To samé platí pro ortodoxní komunisty-stalinisty. Jenomže víme, že kdyby oba v hlásání svých názorů byli nad míru úspěšní (Německo 1932), kdyby si jejich propaganda získávala více a více stoupenců, ti by jednoho dne převládli a chopili se moci. Jejich režim by následně zrušil svobodu slova a vlastně všechna práva a svobody všech lidí; nastolil by tyranii. Aby tento vývoj směřující k nastolení objektivně zlého režimu nenastal, má státní autorita svobodné země legitimní právo zarazit propagandu nepřátel svobody a lidských práv; jinými slovy, omezit či suspendovat jejich právo na svobodu slova a tisku. To z toho důvodu, že nikdo nemá právo zneužít jednu ze svobod, jež mu svobodná společnost garantuje, na rozvrácení jejího svobodného charakteru. Jinými slovy, i svobodný politický řád, jenž garantuje svým občanům mnohá práva a svobody, má právo na svou existenci a svou ochranu – právě proto, že je dobrým řádem, neboť ona práva a svobody garantuje.” (Lidové noviny, “Nejdůležitějším lidským právem je svoboda”, 10.12.1998; http://www.obcinst.cz, “Lidská přirozená práva”, 10.12.2003.)
Zajisté je tam více nuancí, než ono simplexní “svoboda slova není posvátná kráva”, že jo, pane Slačálku? A rozumíte tomu vůbec? Anebo jste schopen vyvážený filosofický traktát o svobodě slova shrnout do imbecilní formule “svoboda slova není posvátná kráva”, když svým způsobem říká opak?
Roman J.
Tak děkuji panu Frišovi za historické upřesnění, ovšem jádro mého argumentu jste nevyvrátil – jestliže pro Churchilla byl boj proti totalitarismům tak určující, jak se tváří ve své politické sci-fi pan Joch, jak to, že stál ještě roku 1937 objektivně na straně nacistů ve dvou nejpodstatnějších politických střetech té doby?
A teď si zas nějaká historická fakta dovolím já, budou o Francově režimu:
“Za panování propagandy a cenzury došlo také k přepsání hry Lope de Vegy Fuente Ovejuna, protože pojednávala o rolnickém povstání a mohla by mít podvratný účinek. (…) Všechna dramtická díla a filmy potřebovaly církevní svolení a církev měla hlavní slovo při cenzuře knih (…) Romány byly zpravidla považovány za nemorální a jakákoliv kniha, která vyvolala podezření, že vyjadřuje neúctu ke katolickému náboženství, armádě, jednotě národa či cílům nacionalistické kruciáty byla automaticky zničena. Cenzura novin a časopisů byla více pod kontrolou vojska než církve a tiskový zákon vyžadoval, aby všechny publikace neustále propagovaly ideály nacionalistického hnutí.
Ženám v nacionalistickém Španělsku byla opětovně určena úloha, jakou zastávaly v dobách monarchie. Podle falangy, stát bude jedině tehdy silný, pokud žena doma je zdravá, plodná, tvrdě pracující a šťastná.” Byla proto osvobozena od “nutnosti pracovat mimo dům”, což znamenalo, že byla připravena prakticky o každé zaměstnání s výjimkou práce domácí služky. Ženy bez rodin musely vstoupit do nějaké charitativní organizace.” (Antony Beevor, Španělská občanská válka, str. 266, Praha – Plzeň 2004)
Otázka na pana Jocha je zřejmá – je toto onen “autoritativní režim”, který “nechává společnost i lidi politicky neutrální žít svým životem”? Nebo to je normální totalita, ale totalita hodnot a organizací, které jsou vám sympatické?
Chápu, že když jste v souvislosti s filmem Lid versus Larry Flint napsal, že svoboda slova není “posvátná kráva”, tak se vám dost možná idea církevního dozoru nad uměním zamlouvá, a rovněž při vašem postoji k “morálním otázkám” a “tradiční rodině” bych chápal i to, že se vám líbí postoj onoho režimu k ženám. Pak si ale přestaňte hrát na demokrata.
Z časových důvodů jen několik málo poznámek k panu Slačálkovi:
Otázkou není naprosté odmítnutí revolucí či válek, ale otázkou je, podle jakých kritérií se války a revoluce mají hodnotit. Všimněte si, americká revoluce, britská revoluce 1688, československá revoluce 1989 vedly k režimům více-méně spravedlivým; revoluce francouzská 1789, německá 1933, ruská 1917, kubánská 1959 vedly k režimům mnohem horším a více tyranským než byly ty, proti kterým revoltovaly.
Mou tezí nebylo, že každá revoluce za posledních 200 let byla špatná, nýbrž že právě radikálně levicové revoluce vedly k větší bídě, mizérii a nespravedlnostem, než způsobovaly režimy původní.
Je utopické si myslet, že někdy chudí nebudou existovat. Je absolutní chudoba a relativní chudoba – a mezi nimi rozlišujme. Je zajisté správné snažit se, aby nikdo nežil v absolutní chudobě (v netolerovatelné bídě). Ale pak je otázkou, jak tu bídu odstraňovat. Falešné řešení je znárodňovat a rušit soukromé vlastnictví, správné řešení je lidem soukromé vlastnictví garantovat a umožnit jim rozvinutí jejich tvořivosti pod vládou zákona.
Relativní chudoba s námi však bude vždy a není žádným mravním problémem: pokud ti nejchudší žijí v dostatku, není nic zlého na tom, že ti nejbohatší žijí v astronomickém luxusu. Nerovnost je důsledkem toho, že lidé nejsou identičtí – nejsou si rovni co do talentů, nadání, usilovnosti, či štěstí. Umí-li Karel Gott zpíávat a platí-li lidé dobrovolně za to, aby ho slyšeli, bude přirozeně bohatší než ostatní. A pokud daruje své jmění svým nehodným potomkům (za svého života či po smrti závětí), není to nespravedlivé; přímo naopak, je to v souladu s jeho svobodou. Dosáhnout toho, aby nehodný syn nedědil po svém otci, lze jedině za cenu ztráty svobody všech. Musíme si vybrat, co chceme: svobodu, nebo materiální rovnost. Nelze je mít současně. A my říkáme: svoboda má přednost před rovností.
Ostatně, materiální bohatství není tou nejdůležitější lidskou záležitostí. Důležitější je charakter člověka, a stav jeho duše. V posledku spása. To je to, o co nakonec jde. A ta vůbec nezávisí od toho, kolik člověk má, nýbrž od toho, jaký je. Levice je tak posedlá materiálními statky, a přitom to skutečně lidské ji uniká.
Ospravedlňujem sa, z kontextu je to hádam jasné, ale chcel som napísať, že som sa ešte nestretol s historikom, ktorý by tvrdil opak toho, čo napísal Roman Joch a síce Winston naozaj hájil Edwarda VIII. z dôvodov, ktoré uviedol Roman Joch
Winston Churchill, vďačná, ale aj zložitá téma :O /nakoniec na valka.cz sme o ňom viedli dlhé dialógy, najmä v súvislosti so životopisom od / jeden z jeho životopiscov napísal, že o nikom nebolo napísaných toľko životopisných kníh ako o ňom… možno aj preto toľko rozličných názorov
Mimochodom čo sa týka tzv. abdikačnej krízy tak som sa ešte nestretol s historikom, ktorý by písal to isté, čo napísal Roman Joch a síce že Churchill podporil panovníka čisto zo svojho presvedčenia, nakoniec sám sa považoval za posledného toryho a ďalšia vec, ktorá nie je príliš polemická medzi historikmi je, že Winstonove názory sa vytvorili na konci 19.storočia a také ostali bez väčších zmien až do jeho smrti, nakoniec Churchill takto zahodil sľubný návrat do politiky /pretože sa nezhodol s predsedom konzervatívnej strany čo sa týkalo Indie a samotnému predsedovi Balfourovi bol bližší Chamberlain/ čo dokonca niekto z malej skupinky Churchillových podporovateľov – neviem, či to nebol Bonar Law – prehlásil, že Winston svojim prejavom s prepáčením “pozvracel” celú Dolnú Snemovňu pri svojom prejave, čiže pan Slačálek pre vás to možno bol hňup, ale bolo to tak ako napísal Roman Joch. /na druhej strane treba uznať, že Winston viac krát nevedel ktorá bije, hoci jeho “prestupy” na politickej scény, raz k liberálom, ktorý vzápätí naskočili do vlády a náasledne späť ku konzervatívcom, práve keď liberálov zmietlo zo scény, to už zrejme nikto nezopakuje/
čo sa týka Ruska, jeho hlavným problémom bolo zrušenie protosocialistickej občiny, až následne otázky represie, tie boli predsa pán Sľačálek ďaleko tvrdšie za Lenina a Stalina. Mikuláš bol oproti ním úplný dobrák /napokon na to stačí prečítať si Servicov životopis V.I. Lenina kde uvidíte, že cársky režim nebol ani zďaleka taký “dôsledný”, “krvavý” a represívny ako sa nám pokúšate nahovoriť – viac tiež Richard Pipes. Hoci riešenie hádam poskytoval aspoň z časti Stolypin.
V každom prípade utopizmus pána Slačálka inak ako krvavo končiť nemôže – tak je to s týmito snahami o jej konkretizáciu vždy-, viem si ho predstaviť ako sa naťahuje za svojimi utopickými túžbami, ale práve Winston Churchill na konci 1.dielu 2.svetovej vojny celkom dobre odpovedal: Realita je lepšia ako sny!
Příčinou Francova povstání byl především strach z konce “starého Španělska”. Že docházalo k vraždění kněží je pravda, že bylo zveličována církevní a frankistickou propagandou je ale pravda rovněž. (Viz historická kniha A. Beevora, nedávno vydaná v českém jazyce.) Jádro problému spočívalo v tom, že by zlí levičáci vraždili mnichy a jeptišky, ale v tom, že ve Španělsku měla církev moc naprosto neodpovídající skutečné zbožnosti obyvatel a tuto moc si chtěla udržet. Proto podporovala nejprve monarchii a poté frankisty. Lze se pak protimonarchistickým a protifrankistickým revolucionářům divit, že bojovali i proti církvi?
Ve Španělsku stalinismus neměl základy, pouze dočasně získal na svou stranu (do jisté míry paradoxně) střední třídu. Nikdy neetabloval ve Španělsku stalinistickou (“komunistickou”) vládu. Navíc by západ stalinistický režim po válce v této části světa netoleroval.
Tvrdit, že Franco “nechával společnost žít svým životem” a že jí kupříkladu nevnucoval státní ideologii je tak naštíru s historickými fakty, že nevím, jestli se mám usmívat nebo mračit. Je ovšem asi pravda, že mu stačila diktatura a útlak v jedné zemi. Nevím, zda vás to tak uspokojuje, mě ne.
Se zbytkem nemám moc sílu polemizovat… plácáte historická období a fakta s domněnkami a vytváříte na tomto základě neuvěřitelně černobílý obrázek. Je smutné, že jsou revoluce krvavé. Ale – existovala by nábožeská svoboda bez krvavých válek reformace a protireformace, existovala by demokracie ebz krvavých revolucí ve Spojených státech a eixstoval by sociální stát nebýt militantního socialistického hnutí a hrozbě toho, že se v Evropě bude opakovat to, co se stalo v Rusku?
Osobně nejsem pro revoluční uchopení moci, ale zrušení moci, stejně jako zapatisté, kteří nemají řádného vůdce Carlose, ale mluvčího (a podvelitele) Marcose, který rozhodně neusiluje o napodobování Kuby. Ale chápu, že obojí jsou pro vás příliš jemné nuance… Anarchie nebo stalinismus, Castro, Marcos nebo Carlos, rozlišovat se nevyplácí… Jen vás musím ubezpečit, že nikdo z ětchto tří není mým hrdinou, – nejsem uctívačem žádných gerojů.
Kdyby nějaký čtenář vašich článků došel od názoru, že potrat je vražda, k názoru, že je třeba zabíjet lékaře, kteří provádí potraty, měl byste za to jistě zodpovědnost morální, intelektuální a politickou… ale pochybuji, že trestní. Autor není odpovědný za to, jak jej intepretují jeho čtenáři. Dejte mi prosím nějaký věrohodný doklad pro své slova o šedé eminenci.
Problém je v tom, že vy mluvíte o pomoci chudým – já chci, aby žádní chudí neexistovali. Garance vlastnických práv? A jakých? A proč? Garance práv, pobělohorské šlechty a církve? Garance práv kolaborantů s okupanty německými nebo sovětskými? Garance práv tunelářů? A garance práv lidí, kteří se narodí do bohaté rodiny, aniž by se o svůj majetek jakkoli přičinili, zatímco jiní se bez své viny narodí do rodiny chudé, nebo třeba také neúplné? Proč garantovat privilegia prvních a ignorovat znevýhodnění druhých?
Opakuji – nechápu, kde jste vzal, že mám nějaké hrdiny, a že to jsou ti, kteří se chtějí dostat k moci. Těmi třemi slovy jste velmi pěkně shrnul pravý opak mých názorů.
Jednou z příčin Francova povstání bylo vraždění politických oponentů ze strany radikální levice v Španělsku v polovině 30. let. Rovněž brutální vraždění kněží, jeptišek a mnichů – nejen za války, ale i před ní. Obávám se, že Španělská republika směřovala ke stalinismu a nic mě nepřesvědčuje o tom, že stalinismus by se v Pyrenejích neudržel. Udržel se v tak rozdílných zemích, jako Rusko, Uzbekistán, Arménie, Polsko, Albánie, Korea či Kuba, tak proč ne právě ve Španělsku? Brutalita a totální rozhodnost komunistických kádrů byla schopna jej udržet v jakékoli zemi.
Rozdíl mezi totalitním a autoritativním režimem je dlouho známý – minimálně od dob Hannah Arendtové. Autoritativní režim si monopolizuje politickou moc, zavírá a popravuje své politické oponenty, ale jinak nechává společnost i lidi politicky neutrální žít svým životem. Celá společnost – ekonomika, náboženství, kultura – nejsou pod státní kontrolou. V totalitním režimu je pod kontrolou státu celá společnost, všechny její oblasti;a nebýt neutrální vůči režimu nestačí – režim vyžaduje manifestační projevy souhlasu obyvatel. Pokud obyvatelé odmítnout projevovat souhlas, jsou perzekuováni. Navíc totalitní režim vyváží svou formu vlády do zahraničí, je tedy inherentně agresivní. Autoritativní režim být agresivní nemusí. Franco nenapadl žádnou jinou zemi, ani Marcos, ani Somoza, ani Duvalier. Stalin však ano, stejně jako Hitler, stejně jako Mao, stejně jako Castro, stejně jako sandinisté v Nikaragui. Všichni tito vyváželi svůj režim do zahraničí. Z mezinárodního hlediska je autoritativní režim jako zlomená noha – nepříjemný pro tu zemi, v níž vládne. Ale totalitní režim je jako zhoubná infekce – nepříjemný nejen pro zasaženou zemi, ale pro země ostatní. Batista byl parchant, ale svou vládou nechtěl “obšťastnit” jiné národy; Castro se snažil svůj typ režimu instalovat v celé Latinské Amnerice, vojensky intervenoval v Angole, Etiopii, Nikaragui a na Grenadě.
Je pouze sémantickou hrou bavit se o tom, kdo je revolucionář a kdo kontrarevolucionář. Je Usama to, anebo ono? Byli Hitler a Mussolini revolucionáři, anebo kontrarevolucionáři? Každopádně revoltovali proti danému statu quo. Nebo jinak: byla Margaret Thatcherová v roce 1979 v Británii revolucionářka, nebo kontrarevolucionářka? Každopádně revoltovala proti socialistickému státu a chtěla návrat ke státu předsocialistickému.
Antonio Negri má na rukou krev nevinných. Byl to ideolog a šedá eminence Rudých brigád v Itálii 70. let. Tedy stejných teroristů a vrahů, jako byli Rote Armee Fraktion v Německu či Sendero Luminoso v Peru. To je Váš hrdina? Michael Hardt je jeho poblázněný žák a stoupenec. Zasloužil by Antonio Negri popravu? Nevím. Ale rozhodně by zasloužil doživotní žalář.
Mexičtí zapatisté a “subcommandante Carlos” – co myslíte, jaký režim by nastolili, kdyby se náhodou dostali k moci? Prostě tentýž, jako Castro nastolil na Kubě, sandinisté v Nikaragui, hnutí JEWEL na Grenadě, atd.: totalitní komunistický režim. Kdy už se konečně poučíte a nahlédnete, že všichni tito romantiční revolucionáři – stejně jako jejich předchůdce Robespierre ve Francii – v praxi nastolují režimy mnohem příšernější a horší, než jsou ty objektivně nedokonalé režimy, proti kterým revoltují? Velice doufám, že kdyby mexičtí zapatisté měli šanci dostat se k moci, byli by rázně potlačeni – stejně potlačeni, jako byl Guevara v Bolívii. Zachránilo by to statisíce nevinných životů od jejich popravčích čet. Kde jsou ty kruté pravicové autoritativní režimy v Latinské Americe, kterých si tak ošklivíte? Není už ani jeden. Levicový tyran Castro však deptá kubánský lid již 46 let! (Více, než komunisté u nás!!!). Proč je Vašim hrdinou Castrův imitátor Carlos u mexických zapatistů, který chce v Mexiku nastolit stejný režim, jako má Castro na Kubě, a nikoli např. Violetta Chamorro v Nikaragui, která přivedla zemi k demokracii a svobodě?
“Zda bych Vás rád viděl na šibenici?” – Nebuďte směšný. Je mi jen líto jedné věci: radikální levice za posledních 200 let všude, kde byla u moci, přinesla lidem mizérii. Nestačí Vám empirická evidence 200 let, abyste věděl, že ta cesta ke zlepšení lidského údělu je jiná než ta radikálně levicová? Nepřinesli svým lidem mnohem lepší lidský úděl Lee Kuan Yew v Singapuru než Ho Či Min ve Vietnamu? William Gladstone a Benjamin Disraeli v Británii než Robespierre a Saint-Just ve Francii? George Washington a Ronald Reagan v Americe, než Fidel Castro a Che Guevara na Kubě?
Kdy pochopíte, že nikoli krvavá, romantická revoluce, nýbrž ústavní režim s vládou zákona a garancí vlastnických práv je tou dlouhodobě nejlepší cestou ke zlepšování lidského údělu všech, včetně – či především – chudých?
Je mi to líto, po těch 200 letech iluzí a ještě více je mi líto obětí v těch zemích, kde se Vaši “hrdinové” dostanou k moci.
Roman Joch
Pane Jochu,
vážím si vaší úcty ke ěpanělským anarchistům. Ovšem (relativně) snadnou kořistí NKVD se stali právě kvůli vražedné politice nevměšování, a bojkotu Španělska ze strany Británie, Francie a dalších zemí. Republika tak mohla dostávat životně důležité zbraně pouze od Mexika a SSSR – který si svou mezinárodní solidaritu, nechal zaplatit hned dvojnásobně: španělskými zlatými rezervami a posílením vlivu do té doby nepříliš významných komunistů a sovětských poradců.
Jinými slovy – nebýt politiky západních demokratů by stalinisté svůj vliv nezískali. A ani poté, co ho získali a byly jim umožněny krvavé čistky proti anarchistům a trockistům, nelze o republikánském táboře hovořit jako o stalinistickém – komunisté, (stalinisté) nikdy nedrželi absolutní moc a je příznačné, že na konci války došlo k protistalinistickému převratu (za účasti některých anarchistů, např. Cipriana Mery). Navíc by se stalinismus v Pyrenejích neudržel, zatímco frankismus díky trestuhodné lhostejnosti západních demokracií přečkal.
Mimo jiné by mě opravdu zajímalo, podle jakého měřítka posuzujete své metafyzické zlo, a dobro, a tvrdíte, že Francův režim byl se svými stovkami tisíc mrtvých a násilným potlačování jiných názorů tisícinásobně lepší než je jakýkoli režim totalitní. V čem se vůbec Francovo Španělsko prosím vás od totalitních režimů lišilo?
Usáma není revolucionář a už vůbec ne proti naši civilizaci, Usáma je reakcí (dalo by se říct i kontrarevoluční) na (do jisté míry revoluční) transformaci, jíž prochází tradiční společnost jeho vlasti, Saúdské Arábie (a také na zkorumpovanost jejích nositelů). Za revolucionáře dneška lze pokládat např. mexické zapatisty, Michaela Hardta a Toniho Negriho a některé další autory, ve vší skromnosti i autora těchto řádků. Nedivte se mi, že bych rád věděl, zda také patřím mezi ty, jež byste “rád viděl na šibenici”
S pozdravem