Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Pokud by ta paní chtěla znát můj názor, řekl bych jí, ať to radši nedělá. Vy byste to přímo zakázal? Stejně si ale myslím, že je to natolik problematická věc, že ji budou podstupovat jen nemnohé ženy (podobně jako potraty, až bude všeobecně dostupná levná, věkově neomezená, spolehlivá a zdravotně zcela nezávadná antikoncepce).
Kolik té paní bylo? 66? Tak to stačí myslím podívat se do statistik, pár takových příkladů se tam jistě najde (občas proběhnou médii). To, co o té paní píšete, je docela dobře možné – zřejmě prostě v mládí byly jiné její touhy silnější než tato (a ona se podle síly těchto tužeb rozhodovala) a teď jsou jiné. Ušlechtilého na tom není nic – ve smyslu chtění něčeho, co pomůže jiným více než mě samotnému. Jde ale o to, jestli je to zavrženíhodné, jestli to někoho poškodí víc než pomůže – jstli byste se, řekněme, chtěl raději narodit (byť této stařeně) nebo nenarodit vůbec, a zároveň jestli dítě přinese štěstí jí. Snahu něco zaretušovat v tom nevidím vůbec, snahu hrát si na Boha taky ne – pokud tím tedy nemyslíte úvahu “mít dítě ve vysokém věku je sviňárna, Bůh tyhle sviňárny občas dělá, takže já můžu taky”. Pak by se možná dalo mluvit o hraní si na Boha, ale velmi pochybuji, že ta paní takto uvažovala.
Všehny problematické věci možná ne – nicméně zůstaňme u našeho příkladu – porodu v nepřirozeném věku – jediné případy, o kterých vím, že došlo k porodu v tak vysokém resp. ještě vyšším věku, je manželka Abrahamova a matka Jana Křtitele a to v obou případech byl Boží záměr. Víte o nějakém jiném? Že něco chci není v žádném případě něco zvláštního, co by dávalo nějaké oprávnění. Daný případ jednoznačně pokládám za snahu hrát si na Boha, popřípadě zaretušovat svá předchozí provinění – jak jsem totiž náhodou našel, ta paní totiž v mládí, kdy plodná byla, 2x své dítě zabila – viz http://www.lifenews.com/nat1140.html. A nyní, ve věku, kdy se brzy bude muset někdo starat o ní, ještě pořídí dítě, “protože ho prostě hrozně moc chce.” Přijde Vám to ušlechtilé ?
A tedy, pokud něco zvláštní smysl má, pak se to může projevit jak tím, že se nám to prostě stane, že to pasivně trpíme, tak tím, že pocítíme touhu to uskutečnit. Ne všechny problematické věci, které se nám dějí, mají zvláštní smysl, podobně jako naše problematické myšlenky – to jsem chtěl hlavně říct.
Omlouvám se, někdy tam zapomenu napsat jméno. Právě že si nemyslím, že cokoliv, co nás napadne, značí zvláštní smysl – chtěl jsem jen říct, že totéž platí i pro to, co se nám děje, že není možné si myslel o nezvyklém a problematickém, které trpíme pasivně, že má zvláštní smysl, a o nezvyklém, které uskutečňujeme aktivně (protože máme nezvyklou touhu), že zvláštní smysl nemá. Mimochodem se mi zdá, že jste docela dobře popsal kalvínský (tedy jeden z křesťanských) pohledů na to, proč jednáme tak, jak jednáme: určitý člověk je v tomto pohledu zavržen předem, což se projeví v jeho aktivním životě a činech.
K poslednímu anonymnímu příspěvku: To myslíte vážně, že jakákoliv volovina, která se někomu zachce značí zvláštní smysl? Abych byl konktrétní: Pokud ve mně vznikne chtění srazit někoho ze schodů, bude to znamenat, že ho Bůh (nebo Příroda?) chce potrestat? Jako způsob uvažování je to docela svůdné…
Pokud “porodit dítě ve starším věku” může v principu mít zvláštní smysl, pak to podle mne může mít zvláštní smysl i jako důsledek vědomého chtění – že vůbec v ženě toto chtění mít dítě i ve starším věku vzniklo, můžeme vnímat jako součást zvláštního smyslu, jednu z výchozích podmínek, jakými se zvláštní smysl může uskutečnit.
Ten risk tam je asi vždycky. Je ale dost zvláštní považovat něco obecně za špatné, když bychom to měli aktivně způsobit, ale za dobré, pokud to samo přijde… To se mi pak zdá, že bychom museli všechno, co k nám přichází, považovat vlastně za dobré a reagovat na to přijetím – to je ale myslím spíš stoický přístup než křesťanský. Není !uměle si to vyrobit” jen přirozený důsledek přirozené snahy chtít to v kombinaci s přirozenými překážkami, které mi to znemožnily mít dřív?
A vidím trochu problém i v té formulaci “má určité roky”. Analogicky k pokrokům medicíny a tomu, že se dožíváme v průměru vyššího věku než naši předkové, se dá čekat, že tyto “určité roky” budou sahat do stále pokročilejšího věku. Vlastně je tam hlavním problémem doba, po kterou může žena své dítě vychovávat – a ta např. ve středověku při tehdejší průměrné době dožití příliš dlouhá nebyla…
jenomze to je neco trochu jineho.. Kdyz to prijde aniz o to clovek nejak usiluje, je nade vsi pochybnost, ze to ma nejaky zvlastni smysl a proste to prijmu. Neco jineho je, kdyz si to umele vyrobim …To riskuju, ze tim nadelam vic skody nez uzitku
Pokud by ta paní chtěla znát můj názor, řekl bych jí, ať to radši nedělá. Vy byste to přímo zakázal? Stejně si ale myslím, že je to natolik problematická věc, že ji budou podstupovat jen nemnohé ženy (podobně jako potraty, až bude všeobecně dostupná levná, věkově neomezená, spolehlivá a zdravotně zcela nezávadná antikoncepce).
Kolik té paní bylo? 66? Tak to stačí myslím podívat se do statistik, pár takových příkladů se tam jistě najde (občas proběhnou médii). To, co o té paní píšete, je docela dobře možné – zřejmě prostě v mládí byly jiné její touhy silnější než tato (a ona se podle síly těchto tužeb rozhodovala) a teď jsou jiné. Ušlechtilého na tom není nic – ve smyslu chtění něčeho, co pomůže jiným více než mě samotnému. Jde ale o to, jestli je to zavrženíhodné, jestli to někoho poškodí víc než pomůže – jstli byste se, řekněme, chtěl raději narodit (byť této stařeně) nebo nenarodit vůbec, a zároveň jestli dítě přinese štěstí jí. Snahu něco zaretušovat v tom nevidím vůbec, snahu hrát si na Boha taky ne – pokud tím tedy nemyslíte úvahu “mít dítě ve vysokém věku je sviňárna, Bůh tyhle sviňárny občas dělá, takže já můžu taky”. Pak by se možná dalo mluvit o hraní si na Boha, ale velmi pochybuji, že ta paní takto uvažovala.
Všehny problematické věci možná ne – nicméně zůstaňme u našeho příkladu – porodu v nepřirozeném věku – jediné případy, o kterých vím, že došlo k porodu v tak vysokém resp. ještě vyšším věku, je manželka Abrahamova a matka Jana Křtitele a to v obou případech byl Boží záměr. Víte o nějakém jiném? Že něco chci není v žádném případě něco zvláštního, co by dávalo nějaké oprávnění. Daný případ jednoznačně pokládám za snahu hrát si na Boha, popřípadě zaretušovat svá předchozí provinění – jak jsem totiž náhodou našel, ta paní totiž v mládí, kdy plodná byla, 2x své dítě zabila – viz http://www.lifenews.com/nat1140.html. A nyní, ve věku, kdy se brzy bude muset někdo starat o ní, ještě pořídí dítě, “protože ho prostě hrozně moc chce.” Přijde Vám to ušlechtilé ?
A tedy, pokud něco zvláštní smysl má, pak se to může projevit jak tím, že se nám to prostě stane, že to pasivně trpíme, tak tím, že pocítíme touhu to uskutečnit. Ne všechny problematické věci, které se nám dějí, mají zvláštní smysl, podobně jako naše problematické myšlenky – to jsem chtěl hlavně říct.
Omlouvám se, někdy tam zapomenu napsat jméno. Právě že si nemyslím, že cokoliv, co nás napadne, značí zvláštní smysl – chtěl jsem jen říct, že totéž platí i pro to, co se nám děje, že není možné si myslel o nezvyklém a problematickém, které trpíme pasivně, že má zvláštní smysl, a o nezvyklém, které uskutečňujeme aktivně (protože máme nezvyklou touhu), že zvláštní smysl nemá. Mimochodem se mi zdá, že jste docela dobře popsal kalvínský (tedy jeden z křesťanských) pohledů na to, proč jednáme tak, jak jednáme: určitý člověk je v tomto pohledu zavržen předem, což se projeví v jeho aktivním životě a činech.
K poslednímu anonymnímu příspěvku: To myslíte vážně, že jakákoliv volovina, která se někomu zachce značí zvláštní smysl? Abych byl konktrétní: Pokud ve mně vznikne chtění srazit někoho ze schodů, bude to znamenat, že ho Bůh (nebo Příroda?) chce potrestat? Jako způsob uvažování je to docela svůdné…
Pokud “porodit dítě ve starším věku” může v principu mít zvláštní smysl, pak to podle mne může mít zvláštní smysl i jako důsledek vědomého chtění – že vůbec v ženě toto chtění mít dítě i ve starším věku vzniklo, můžeme vnímat jako součást zvláštního smyslu, jednu z výchozích podmínek, jakými se zvláštní smysl může uskutečnit.
Ten risk tam je asi vždycky. Je ale dost zvláštní považovat něco obecně za špatné, když bychom to měli aktivně způsobit, ale za dobré, pokud to samo přijde… To se mi pak zdá, že bychom museli všechno, co k nám přichází, považovat vlastně za dobré a reagovat na to přijetím – to je ale myslím spíš stoický přístup než křesťanský. Není !uměle si to vyrobit” jen přirozený důsledek přirozené snahy chtít to v kombinaci s přirozenými překážkami, které mi to znemožnily mít dřív?
A vidím trochu problém i v té formulaci “má určité roky”. Analogicky k pokrokům medicíny a tomu, že se dožíváme v průměru vyššího věku než naši předkové, se dá čekat, že tyto “určité roky” budou sahat do stále pokročilejšího věku. Vlastně je tam hlavním problémem doba, po kterou může žena své dítě vychovávat – a ta např. ve středověku při tehdejší průměrné době dožití příliš dlouhá nebyla…
jenomze to je neco trochu jineho.. Kdyz to prijde aniz o to clovek nejak usiluje, je nade vsi pochybnost, ze to ma nejaky zvlastni smysl a proste to prijmu. Neco jineho je, kdyz si to umele vyrobim …To riskuju, ze tim nadelam vic skody nez uzitku