Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Jen znovu opakuju, že se vám to může docela dobře stát i s Boží pomocí, ne jen nepřirozenou. Případy spontánních početí a porodů matek kolem 60 let a výš jsou známy – a pokud vím, tak v křesťanských denominacích včetně katolicismu neexistuje nějaký věk, od kterého by manželé měli jednoznačně používat antikoncepci.
Žena, která respektuje řád stvoření a to, že je pouze jeho součástí, nikoli inženýrkou, ví, že má pouze určité roky života, kdy její tělo dokáže počít a porodit život. A má s tím počítat. Dohánět to nad hrobem pomocí umělých kejklí je trošku šroubbované.. Navíc při představě, že bych se narodila stařeně mi jde mráz po zádech..
Ještě k hranici mezi přirozeností a nepřirozeností: u umělého oplodnění je problém s větším počtem zárodků, které jsou při něm zničeny (u přirozeného oplodnění hyne, pokud vím, v nejranější fázi asi polovina zárodků): jestli je to opravdu etický problém, souvisí samozřejmě s tím, kdy začíná lidský život. (Teď jsem někde četl, jak to vnímali Židé – ne úplně jednoznačně.) Pokud by ale povedlo dostat “úmrtnost” zárodků u umělého oplodnění na stejnou úroveň jako u přirozeného, pak by u kritiky “starých rodičů” bylo vlastně jedno, jestli dítě počali přirozeně nebo uměle. Koho ale kritizovat za infantilitu, pokud mají dva lidé nechráněný pohlavní styk ve vyšším věku a narodí se jim dítě, což je vysoce nepravděpodobné? Boha?
Někdo může označit za nepřirozené jakékoliv léčení, můžeme se ale dohodnout, že jakákoliv náprava nedostatků přírody (nebo Božího působení, jak to kdo vidí) je přirozené, pokud nevytváří další závažné nedostatky.
Ta Romanova kritika má něco do sebe, jen je potřeba si uvědomit některé věci: Ženy mají potřebu dítěte později, než ji mělo kdysi – a fakt, že ji mají později, není ničím nepřirozeným. S dítětem už nestihnou zažít to, co bez něj, ale chtějí ho a tikají jim biologické hodiny, i přes pokroky medicíny ví, že po třicítce mohou mít problémy. Hledají proto ten vhodný okamžik, kdy už jsou “vydováděné” a ještě mohou mít dítě. Je dobře známo, že v čím pozdějším věku se stanou partneři rodiči , tím lepšími rodiči (v průměru) budou (přinejmenším to platí do určitého věku). A pokud si někdo připadá, že pro něho v dané chvíli znamenají jiné hodnoty víc než dítě (a v tomto smyslu je úplně jedno, jestli to jsou hodnoty péče o staré lidi nebo hodnoty čistě spotřební, sobecné v úzkém slova smyslu), tak je naprosto správné, že děti nemá – špatné by naopak bylo, kdyby se nechal (třeba morální kritikou, že je sobecký apod.) dotlačit k tomu, aby děti měl, protože by se to samozřejmě na jeho životě a životě jeho dětí výrazně projevilo. Fakt je, že zmíněná stará paní nemyslela na dobro svého dítěte, “pouze” si chtěla splnit svou životní touhu, kterou si do té doby z příčin, o kterých nic nevíme, splnit nemohla.
Že se ale s lékařským pokrokem bude průměrný věk rodiček výrazně zvyšovat, je silně pravděpodobné.
Ne, ne, v žádném případě jsem nikomu nedoporučoval jít na potrat! Když už jednou byla těhotná, nejlepší bylo dítě donosit a porodit. Ale já jsem psal (a doufal, že z kontextu to bylo zřejmé), že neměla jít na UMĚLÉ oplodnění! To dítě nebylo počato přirozeně, nýbrž umělě bylo transplantováno do již nepřirozeného prostředí.
Článek v Archivu na našich stránkách bude, zatím tedy, na Vaše přání, je tady v diskusi:
V šestašedesáti rozmazleným frackem
Ten starý excentrik, filosof Bertrand Russell byl v v roce 1961 zatčen za občanskou neposlušnost a nabádání k porušování zákonů. To vše v rámci protestů proti jaderným zbraním Západu. Nikoli proti těm sovětským, rozumíte, nýbrž proti těm západním, jež byly jediným prostředkem k tomu, jak odstrašit Sověty od útoku a rozpoutání války, a tedy jedinou realistickou zárukou míru, bezpečí a svobody obyvatel západních demokracií. To si však on, blázen jeden starý, neuvědomoval; anebo nechtěl uvědomit.
Byl odsouzen k týdennímu pobytu v nápravně-výchovném zařízení. Jeho stoupenec pak na soudce rozhořčeně křičel: ?Hanba, hanba, osmaosmdesátiletý stařec má jít do vězení!” Tolik totiž Russellovi tehdy bylo. Ale soudce věcně odpověděl: ?Je dost starý na to, aby měl rozum!”
Při vší úctě, Vaše Ctihodnosti, Russell rozum tehdy evidentně neměl. Stejně jako jej dnes nemá šestašedesátiletá Rumunka, která se rozhodla mít dítě. V šestašedesáti letech, chápete. Umělým oplodněním. Co na tom, že v průběhu jejího nepřirozeného těhotenství jí jedno dítě z dvojčat zemřelo v jejím lůně; to druhé se přece narodilo! Co na tom, že umělým přivedením dětí do nepřirozeného prostředí vlastně nepřímo zapříčinila smrt jednoho z nich, když to druhé ? její trofej! ? se ji vyrobit povedlo! Splnila si svůj sen, obdivně řeknou mnozí, a stala se matkou.
Bude však dobrou matkou? A hlavně: jak dlouho bude matkou svému dítěti? Ráčí-li jí Pán Bůh dopřát dobrého zdraví a dlouhého věku, bude jí 80, když její dítě bude v pubertě. Bude schopna jako osmdesátiletá dobře zvládat svou mateřskou roli vůči pubertálnímu dítěti? Což o to, bude schopna ji zvládat, už když dítěti budou pouhé tři roky a ono bude prodělávat své dětské nemoci? Bude schopna všechno zvládat a po nocích bdít nad dítětem v horečkách? A co když zemře, jak se jí to určitě jednoho dne přihodí; kdo pak se bude starat o to dítě? Kdo to všechno tomu malému dítěti vysvětlí?
Stará, bláznivá ženská. Nikoli však senilní, nýbrž nedospělá. Dětinská. Sama je dítětem ? velkým, obstarožným, vyrostlým, avšak přeci jen dítětem. ?Já, já, já, jenom já! Já chci, já to chci, chci dítě jako svou hračku!!! Chci, chci, chci, dejte mi ho!!! Já chci!” Mentalita rozmazleného fracka. Pyšné princezny z naší pohádky. Myslí jen na sebe a na své rozmary, nikoli na jejich důsledky, na své dítě a jeho osud. Tak nedospělá, tak egoistická, tak umíněná. A umanutá. ?Já chci dítě teď a hned, bez ohledu na to, že již nejsem přirozeně způsobilá být matkou, a po mě ? až natáhnu brka ? ať přijde potopa.”
Tomu lékaři, co se na té frašce podílel, by měli vzít diplom. Za neetické jednání.
Co je to za bláznivý svět, když mnozí mladí lidé, zdraví, krásní, biologicky a fyziologicky způsobilí na otcovství a mateřství, nechtějí mít děti, neboť mají strach je vychovávat, jsou zbabělí přijmout na sebe rodičovskou odpovědnost, anebo natolik líní, pohodlní či egoističtí starat se o někoho jiného než jen o sebe, a proto se antikoncepcí sami sterilizují, a když – nedejbůh! – přirozenou cestou je dítě počato, jeho život pak náhle utnou potratem; tak náhle, jak náhlý je jen dopad sekyry gilotiny, aby pak po tom všem, po uplynutí svého přirozeně plodného období, zatoužili po dítěti coby svém mazlíčku a přiváděli jej na svět nepřirozeným, umělým způsobem, neboť jejich těla již nejsou přirozeně plodná, nýbrž jsou přirozeně neplodná? Mladé ženy a dívky nechtějí mít děti přirozeně, ale stařeny je chtějí mít nepřirozeně? A pak nám říkejte, že to my konzervativci jsme ti, kdo se zbláznili!
Roman Joch brojil proti porodu 66leté babičky? To jí jako doporučoval jít na potrat? A proč tu jeho článek nikde není? Nešlo by ho hodit aspoň sem do fóra?
Ještě k předchozí citaci, myslím pana Petrly z katechismu: ?Zlaté pravidlo”: ?Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim” (Mt 7,12).
Myslím, že lepší by bylo vymezit toto pravidlo negativně (“co nechcete…”) nebo lépe, na určité úrovni obecnosti, jinak by z toho plynula třeba pro masochistu povinnost mučit druhé.
Ten příklad k rozdílu mezi spravedlností a dobrem – s “odesíláním či neodesíláním do pekla” – nebyl moc dobrý, zavání Sophiinou volbou, tedy poškozením toho, kdo volí, a proto není jisté, kdy by šlo o lepší rozhodnutí. Nábožensky by se vůči spravedlnosti mohla vymezit třeba milost, obecně stačí rozdíl těch dvou postojů definovat takto: Spravedlnost vyžaduje, aby v případě, kdy jeden člověk získá náhodnou výhodu, kterou nelze nijak kompenzovat jinou výhodou pro druhého člověka (kterého tato výhoda ale nijak nepoškozuje), o tuto výhodu přišel. Dobro vyžaduje, aby si tuto výhodu ponechal. Triviálně řečeno, jde o náš postoj ke štěstí druhých.
Ještě k jedné Romanově větě: jaks to myslel, že že záměrné zabíjení nevinných není slučitelné s existencí člověka ve společnosti? Takové zabíjení určitě není slučitelné s osamocenou existencí člověka, protože těžko můžeš někoho zabít tam, kde nikdo není. Ale že by takové zabíjení vylučovala společenská existence člověka? V jakém smyslu?
Jen znovu opakuju, že se vám to může docela dobře stát i s Boží pomocí, ne jen nepřirozenou. Případy spontánních početí a porodů matek kolem 60 let a výš jsou známy – a pokud vím, tak v křesťanských denominacích včetně katolicismu neexistuje nějaký věk, od kterého by manželé měli jednoznačně používat antikoncepci.
Žena, která respektuje řád stvoření a to, že je pouze jeho součástí, nikoli inženýrkou, ví, že má pouze určité roky života, kdy její tělo dokáže počít a porodit život. A má s tím počítat. Dohánět to nad hrobem pomocí umělých kejklí je trošku šroubbované.. Navíc při představě, že bych se narodila stařeně mi jde mráz po zádech..
Přorozenost a nepřirozenost nemůžeme posuzovat podle použitých technických prostředků, ale podle výsledků a nezamýšlených vedlejších efektů.
Ještě k hranici mezi přirozeností a nepřirozeností: u umělého oplodnění je problém s větším počtem zárodků, které jsou při něm zničeny (u přirozeného oplodnění hyne, pokud vím, v nejranější fázi asi polovina zárodků): jestli je to opravdu etický problém, souvisí samozřejmě s tím, kdy začíná lidský život. (Teď jsem někde četl, jak to vnímali Židé – ne úplně jednoznačně.) Pokud by ale povedlo dostat “úmrtnost” zárodků u umělého oplodnění na stejnou úroveň jako u přirozeného, pak by u kritiky “starých rodičů” bylo vlastně jedno, jestli dítě počali přirozeně nebo uměle. Koho ale kritizovat za infantilitu, pokud mají dva lidé nechráněný pohlavní styk ve vyšším věku a narodí se jim dítě, což je vysoce nepravděpodobné? Boha?
Někdo může označit za nepřirozené jakékoliv léčení, můžeme se ale dohodnout, že jakákoliv náprava nedostatků přírody (nebo Božího působení, jak to kdo vidí) je přirozené, pokud nevytváří další závažné nedostatky.
Jo a Romane: pokud Russell tehdy rozum neměl, tak to tedy také neměl jít do basy, ne?
Ta Romanova kritika má něco do sebe, jen je potřeba si uvědomit některé věci: Ženy mají potřebu dítěte později, než ji mělo kdysi – a fakt, že ji mají později, není ničím nepřirozeným. S dítětem už nestihnou zažít to, co bez něj, ale chtějí ho a tikají jim biologické hodiny, i přes pokroky medicíny ví, že po třicítce mohou mít problémy. Hledají proto ten vhodný okamžik, kdy už jsou “vydováděné” a ještě mohou mít dítě. Je dobře známo, že v čím pozdějším věku se stanou partneři rodiči , tím lepšími rodiči (v průměru) budou (přinejmenším to platí do určitého věku). A pokud si někdo připadá, že pro něho v dané chvíli znamenají jiné hodnoty víc než dítě (a v tomto smyslu je úplně jedno, jestli to jsou hodnoty péče o staré lidi nebo hodnoty čistě spotřební, sobecné v úzkém slova smyslu), tak je naprosto správné, že děti nemá – špatné by naopak bylo, kdyby se nechal (třeba morální kritikou, že je sobecký apod.) dotlačit k tomu, aby děti měl, protože by se to samozřejmě na jeho životě a životě jeho dětí výrazně projevilo. Fakt je, že zmíněná stará paní nemyslela na dobro svého dítěte, “pouze” si chtěla splnit svou životní touhu, kterou si do té doby z příčin, o kterých nic nevíme, splnit nemohla.
Že se ale s lékařským pokrokem bude průměrný věk rodiček výrazně zvyšovat, je silně pravděpodobné.
Ne, ne, v žádném případě jsem nikomu nedoporučoval jít na potrat! Když už jednou byla těhotná, nejlepší bylo dítě donosit a porodit. Ale já jsem psal (a doufal, že z kontextu to bylo zřejmé), že neměla jít na UMĚLÉ oplodnění! To dítě nebylo počato přirozeně, nýbrž umělě bylo transplantováno do již nepřirozeného prostředí.
Článek v Archivu na našich stránkách bude, zatím tedy, na Vaše přání, je tady v diskusi:
V šestašedesáti rozmazleným frackem
Ten starý excentrik, filosof Bertrand Russell byl v v roce 1961 zatčen za občanskou neposlušnost a nabádání k porušování zákonů. To vše v rámci protestů proti jaderným zbraním Západu. Nikoli proti těm sovětským, rozumíte, nýbrž proti těm západním, jež byly jediným prostředkem k tomu, jak odstrašit Sověty od útoku a rozpoutání války, a tedy jedinou realistickou zárukou míru, bezpečí a svobody obyvatel západních demokracií. To si však on, blázen jeden starý, neuvědomoval; anebo nechtěl uvědomit.
Byl odsouzen k týdennímu pobytu v nápravně-výchovném zařízení. Jeho stoupenec pak na soudce rozhořčeně křičel: ?Hanba, hanba, osmaosmdesátiletý stařec má jít do vězení!” Tolik totiž Russellovi tehdy bylo. Ale soudce věcně odpověděl: ?Je dost starý na to, aby měl rozum!”
Při vší úctě, Vaše Ctihodnosti, Russell rozum tehdy evidentně neměl. Stejně jako jej dnes nemá šestašedesátiletá Rumunka, která se rozhodla mít dítě. V šestašedesáti letech, chápete. Umělým oplodněním. Co na tom, že v průběhu jejího nepřirozeného těhotenství jí jedno dítě z dvojčat zemřelo v jejím lůně; to druhé se přece narodilo! Co na tom, že umělým přivedením dětí do nepřirozeného prostředí vlastně nepřímo zapříčinila smrt jednoho z nich, když to druhé ? její trofej! ? se ji vyrobit povedlo! Splnila si svůj sen, obdivně řeknou mnozí, a stala se matkou.
Bude však dobrou matkou? A hlavně: jak dlouho bude matkou svému dítěti? Ráčí-li jí Pán Bůh dopřát dobrého zdraví a dlouhého věku, bude jí 80, když její dítě bude v pubertě. Bude schopna jako osmdesátiletá dobře zvládat svou mateřskou roli vůči pubertálnímu dítěti? Což o to, bude schopna ji zvládat, už když dítěti budou pouhé tři roky a ono bude prodělávat své dětské nemoci? Bude schopna všechno zvládat a po nocích bdít nad dítětem v horečkách? A co když zemře, jak se jí to určitě jednoho dne přihodí; kdo pak se bude starat o to dítě? Kdo to všechno tomu malému dítěti vysvětlí?
Stará, bláznivá ženská. Nikoli však senilní, nýbrž nedospělá. Dětinská. Sama je dítětem ? velkým, obstarožným, vyrostlým, avšak přeci jen dítětem. ?Já, já, já, jenom já! Já chci, já to chci, chci dítě jako svou hračku!!! Chci, chci, chci, dejte mi ho!!! Já chci!” Mentalita rozmazleného fracka. Pyšné princezny z naší pohádky. Myslí jen na sebe a na své rozmary, nikoli na jejich důsledky, na své dítě a jeho osud. Tak nedospělá, tak egoistická, tak umíněná. A umanutá. ?Já chci dítě teď a hned, bez ohledu na to, že již nejsem přirozeně způsobilá být matkou, a po mě ? až natáhnu brka ? ať přijde potopa.”
Tomu lékaři, co se na té frašce podílel, by měli vzít diplom. Za neetické jednání.
Co je to za bláznivý svět, když mnozí mladí lidé, zdraví, krásní, biologicky a fyziologicky způsobilí na otcovství a mateřství, nechtějí mít děti, neboť mají strach je vychovávat, jsou zbabělí přijmout na sebe rodičovskou odpovědnost, anebo natolik líní, pohodlní či egoističtí starat se o někoho jiného než jen o sebe, a proto se antikoncepcí sami sterilizují, a když – nedejbůh! – přirozenou cestou je dítě počato, jeho život pak náhle utnou potratem; tak náhle, jak náhlý je jen dopad sekyry gilotiny, aby pak po tom všem, po uplynutí svého přirozeně plodného období, zatoužili po dítěti coby svém mazlíčku a přiváděli jej na svět nepřirozeným, umělým způsobem, neboť jejich těla již nejsou přirozeně plodná, nýbrž jsou přirozeně neplodná? Mladé ženy a dívky nechtějí mít děti přirozeně, ale stařeny je chtějí mít nepřirozeně? A pak nám říkejte, že to my konzervativci jsme ti, kdo se zbláznili!
Roman Joch brojil proti porodu 66leté babičky? To jí jako doporučoval jít na potrat? A proč tu jeho článek nikde není? Nešlo by ho hodit aspoň sem do fóra?
Ještě k předchozí citaci, myslím pana Petrly z katechismu: ?Zlaté pravidlo”: ?Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim” (Mt 7,12).
Myslím, že lepší by bylo vymezit toto pravidlo negativně (“co nechcete…”) nebo lépe, na určité úrovni obecnosti, jinak by z toho plynula třeba pro masochistu povinnost mučit druhé.
Ten příklad k rozdílu mezi spravedlností a dobrem – s “odesíláním či neodesíláním do pekla” – nebyl moc dobrý, zavání Sophiinou volbou, tedy poškozením toho, kdo volí, a proto není jisté, kdy by šlo o lepší rozhodnutí. Nábožensky by se vůči spravedlnosti mohla vymezit třeba milost, obecně stačí rozdíl těch dvou postojů definovat takto: Spravedlnost vyžaduje, aby v případě, kdy jeden člověk získá náhodnou výhodu, kterou nelze nijak kompenzovat jinou výhodou pro druhého člověka (kterého tato výhoda ale nijak nepoškozuje), o tuto výhodu přišel. Dobro vyžaduje, aby si tuto výhodu ponechal. Triviálně řečeno, jde o náš postoj ke štěstí druhých.
Ještě k jedné Romanově větě: jaks to myslel, že že záměrné zabíjení nevinných není slučitelné s existencí člověka ve společnosti? Takové zabíjení určitě není slučitelné s osamocenou existencí člověka, protože těžko můžeš někoho zabít tam, kde nikdo není. Ale že by takové zabíjení vylučovala společenská existence člověka? V jakém smyslu?