Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Myslím, že sa nezhodneme ak vám aj u Hitlera sedí slovo morálka – hoci ste ju opuncoval ako falošnú, čiže vlastne ne-morálku – tak je ten váš pojem naozaj zvláštny, neviem, čo je vôbec potom určujúce pre morálku, ak môže byť vražda človeka ospravedlniteľná preto, že je to Žid a toto je morálka, tak neviem… v tom prípade napr. žiadne právo nemá opodstatnenie (čo je vlastne anarchia, ergo utópia, pretože pra´vo nielen existuje, ale býva nutne nasledované a nielen z donútenia) – a ľavicovým liberálom a la Rawls – je to aj zrejmé aj preto tie ich utopické koncepty.
keď povolíte vo voľbách kandidovať konkrétnemu subjektu je to podpora, lebo musíte vyargumentovať, prečo práve tento subjekt, keď podporíte právo kandidovať pre všetky politické subjekty podporujete jednak demokraciu, jednak tieto subjekty, tým, že im umožníte kandidovť, hoci uznávam, že to nemusí byť podpora ktorá má nejaký donucovací prvok!
ak je problematické, či ide, alebo nejde o život je zrejmé, že právo je na strane života – vlastne ide v určitom zmysle o preformulovanie rímskej právnej zásady in dubio pro reo, alebo o zrejmú zásadu trestného práva – nemôžete pri pochybnosti či človek žije predsa začať s pitvou.
Nehovoriac o tom, že tento zhluk buniek bol každý z nás a teda všetci máme byť len výsledkom aktuálneho rozhodnutia? neviem, prečo by iná osoba mala rozhodovať o mojom ne/živote.
Čo sa týka svedomia tak svedomie je nástroj vnútorného vzťahu človeka k zlému skutku ktorý spáchal, alebo, ktorý by sa eventuálne chystal spáchať nie je to žiadny poradca, ktorý navyše autonómne k niečomu nabádal. Svedomie toma Sawyera podľa mňa nehryzie za to, že ide na loďke z otrokom, ale za to, že porušuje zákon, čo je/malo by byť zlé.
Čo sa týka uniformnosti a rozmýšľal som na to, že sa to nedá posúdiť, iba ak si stanovíme v čom konkréte sú uniformnejší, neviem, z čoho ste vypočítal, že kresťania myslia uniformnejšie ako anarchisti, to je taký ad hoc tip? nie?
Ak sa Hitler zaštítil “prozreteľnosťou”, tak len na základe demokratických mechanizmov, najprv vo vnútri NSDAP, potom v Nemecku, bez toho by išlo o nedoučeného maliara, rasististicko-idiotského snílka.
Že některá morálka je lepší a jiná horší, pokud jde o jejich bvztah ke štěstí člověka, to nijak nepopírám. Ani to, že některé morálky jsou v tomto smyslu vlastně nemorální.
Ad přímá podpora: když povolíte ve volbách někomu kandidovat, podpořil jste ho tím? V nějakém nepřímém smyslu asi ano, ale “podpořením” kandidáta myslíme obvykle něco víc.
Ad rozhodování žen: souhlasím, že o již vzniklém lidském životě by neměl rozhodovat libovolně jiný člověk – problematické je, zda je už pouhý shluk spojených lidských pohlavních buněk lidským životem. Je zde nejasnost, rozhodnutí o níž ale velmi jasně ovlivňuje jasně existující lidské životy, a některé z nich (žensaké) přitom podstatně víc než mužské. Odtud můj (možná trochu alibistický) návrh.
Můj příklad s otázkou přesvědčeného ve svědomí byl ve svém vyhrocení záměrně nemožný – na otázce “svědomí mi radí toto, mám podle tebe poslechnout své svědomí?” ale není nic nemožného, i když je to pouze otázka zjišťovací, podle odpovědi na níž tazatel nebude jednat. Ale: Svědomí mnohdy a mnohé vybízelo a vybízí k páchání hříchů! Příkladů je spousta, plynou z nedokonalostí konkrétních morálke, které různá svědomí ovlivňují. Když Tom Sawyer jede na loďce s uprchlým otrokem, má pocit, že hřeší a že je správné, aby otroka udal – zdá se mu, že to po něm chce jeho svědomí – a důvodem, proč tak neučiní, je láska a přátelství, cit.
Ad statistiky: Já jsem samozřejmě statistikami nemožnost svobodné vůle nedokazoval. Dokazoval jsem tím, že není pravda, že lidské jednání a chování není předpověditelné – reálně samozřejmě v jistých mezích plynoucích z našich vždy omezených znalostí. Můj oponent vázal svobodnou vůli na nemožnost predikovat. Já predikabilitu a nemožnost svobodné vůle zas tak nevážu. Mé důvody proti teoriím svobodné vůle viz. třeba na http://www.agora-metyphysica.skaut.org, v polemice s Fuchsovými argumenty proti determismu. A můžeme o tom dále diskutovat, ale asi spíš jinde. Je tam i odpověď na vaši představu o absurdosti diskuse s deterministou.
Větší uniformnost křesťanů než anarchistů – osobnostní a myšlenkovou, jsem vyvodil z vlastní zkušenosti, zdá se mi, že se navzájem víc podobají, a reagoval jsem tak na oponenta, který tvrdil opak.
A Hitler se nezaštiťoval morálním relativismem!!! Spíš falešnou, velmi pevnou morálkou, kterou prezentoval jako správnou.
Ani vůlí lidu se nezaštiťoval – rozhodně ne do takové míry jako vůlí prozřetelnosti. Na skutečném názoru většiny Němců mu nezáleželo, potřeboval je jen přesvědčit, aby mohl získat moc a realizovat svou (falešnou) morálku.
Vidím, že sa tu rozpútali diskusie ťažkého kalibru. Predovšetkým morálka /možno by bolo lepšie ju pre náš prípad nazvať etikou/ nie je žiaden ?spoločenský konštrukt”, rovnako ako ako ním nie je geometria, nekonečnosť priamky, či platnosť pytagorovej vety nie sú konštruktmi, sú platne apriórne.
Akiste sú pravdivé tieto slová Nicolaia Hartamnna In: HARTMANN Nicolai: Struktura etického fenoménu., ACADEMIA : Praha, 2002, 278s.
?Moderný človek … je otupelý, nič ho nepovznáša, nezaujme, vnútorne neuchváti. Má pre všetko len ironický, alebo chvátavý úsmev. Ba robí dokonca zo svojho morálneho úpadku cnosť. ?Etický človek je proťajškom človeka chvátajúceho a tupého. Je tým, kto vidí hodnoty, je ?sapiens” v onom pravom zmysle toho slova vychutnávajúci. Je tým, kto má … organe morale… s.38
Pritom prvým predpokladom morálky je, aby bola ABSOLÚTNA. Bez výlučnosti nie je morálky. Skutočnou morálkou je teda morálka ktorá je 1) zakotvená transcendentne 2) ktorá je apriórna 3) reflektuje hodnoty všeobecne platné, nie vytvorené človekom.
To, že je apriórna však neznamená, že nie je učiteľná ? ako to dokazuje jednak Platón, jednak odhalenie Desatora ?Tým, ktorý je” Izraelitom.
To, že nie všetky spoločnosti v dejinách, v súčasnosti, hocikedy mali rôzne ?morálky” /úvodzovky sú tu veľmi dôležité/ predsa neznamená, že morálok je koľko len chcete, ale znamená to len nedokonalosť ich uchopenia apriórne platných hodnôt, ktoré morálka chráni, až by sa dalo povedať, že zvrátené časti boli skôr nemorálne ako morálkou.
Mimochodom pán Matějíček, ak by sme uverili slovám o nejakom konštrukte a stali sa tými, čo boria ?mýty” ako Nietzsche zrejme by nás ona apriórnosť zlikvidovala, Západný svet sa nakoniec popieraním apriórnosti morálky a robením z nej ?konštruktu” už vydal cestou samovraždy. Tak môžeme vlastne plynule prejsť k potratom.
Tu by som rád Mirka Dočkala spýtal, či povolenie niečoho nie je priamou podporou. Ak by štát povolil nejakým podnikom neplatiť dane, nebola by to priama podpora?
Nie je mi celkom jasné, prečo má o potrate rozhodovať žena! Predsa o živote iného nemá právo rozhodovať nikto, ani jeho vlastní rodičia. Veď my žijeme v spoločnosti, kde by dieťa malo mať priam povinnosť ísť každý deň za matkou a ďakovať jej, že ho neskántrila, kým jej to zákon povoľoval a že môže žiť! Nie je to choré???
asi ako tá ruská ruleta so životom, ktorá sa deje v Číne a dostatočne ukazuje akým k akým nechutnostiam sa človek dokáže prepožičať. Páchanie potratov je Osvienčimom dneška.
A len tak mimochodom, každý potrat je ilegálny /pozri Tomáš Akvinský: ST I-II q. 93 a. 3 ad 2/
Inak o absurdnosti niektorých vašich názorov svedčí už len váš posledný príklad: Nezdá sa vám čudný človek, ktorý sa pýta že či má spáchať nejaký zločin a pritom má mať skazené svedomie? Tak prečo sa pýta? A čo je to za svedomie, ktoré nabáda k zločinu? S takým som sa ešte nestretol. Svedomie môže mlčať ak sa natoľko otupí, ale že by svedomie vyzývalo na páchanie zla? Príde mi to absurdné!
Čo sa týka ?materiálneho hriechu”, to na čo chcete dostať odpoveď vyriešil minimálne sv. Tomáš Akvinský. ?Akvinský pojednáva o probléme mylného svedomia, o prípade, kedy je niekto chybne presvedčený o dobrote, alebo opaku nejakého činu. Činiť to o čom je daná osoba presvedčená, je to zlé, vždy zlé (s.215), keď nie je ľudská vôľa v zhode s rozumom. Chybné svedomie nás teda vždy zaväzuje. Ale nie vždy nás ospravedlňuje. Pokiaľ je pochybením nedbalosť, človek nie je ospravedlnený. Nevera nie je ospravedlnená presvedčením, že je zákonná, pretože je neospravedlniteľnou neznalosťou Božieho zákona. Ale muž, ktorý nie z nedbanlivosti verí, že manželka iného muža je jeho vlastná, nehreší, keď s ňou súloží.” s.216
IN: KENNY, Anthony: Stručné dějiny západní filosofie., VOLVOX GLOBATUR:Praha, 2000, 518s.
Ak neveríte v slobodnú vôľu, tak je dosť smiešne /veru práve si predstavujem ako sa vám vhlave formuluje nutná odpoveď na to, čo som napísal a nad ktorou nemáte moc vy, ale akási nutnosť/ viesť s vami diskusiu, ktorá je sama o sebe absurdná, lebo všetko je dopredu zrejme dané, aj vaša odpoveď. A odvolávať sa na štatistiky? A tvrdiť, že sú dôkazom proti slobodnej vôli. Veľmi slabý argument! Väčšina nikdy neznamená pravdivosť, Aristoteles Etika Nikomachova: množstvo volí zle. To je empirický ? na rozdiel od evolúcie ? a zrejme často pravdivý fakt.
A z čoho ste vyvodil väčšiu uniformnosť kresťanov ako anarchistov??? Ja vám dám aj odpoveď: stanovil ste si tie správne kritériá. Čo sa týka popierania slobody netreba dokazovať, že anarchia viedla predovšetkým k chaosu, zločinnosti a sama seba popierala, stačí sa prizrieť na to ako popiera súkromné vlastníctvo! Flagrantnejší útok na slobodu ani netreba. Alebo sama v sebe rozporná pokladá samú seba za ideál, ktorý je nutný dosiahnuť, ale toto tvrdenie je chce nanútiť aj tým, ktorí si to nemyslia, čo je ďalší útok na slobodu a dalo by sa pokračovať donekonečna!
A treba sa samozrejme pýtať, kto sa cíti byť čím zaštítený. Čím bol zaštítený Hitler? Predovšetkým volonté générale a morálnym relativizmom! Problém, ktorý teda treba riešiť je problém pravdy, pretože pravda oslobodzuje a pravdou je Ten, ktorý sa tak sám nazval. A skutočná pravda nielen oslobodzuje, ale vedie ku konaniu dobra.
23.12. zde pan Slačálek vyvěsil text, kterým před několika měsíci reagoval na můj text otištěný opět o mnoho měsíců dříve ve studentských novinách AGORA. Na těchto stránkách si stěžuje, že jeho článek zůstal bez odpovědi i bez otištění. Dříve, než se začnu zabývat obranou svých názorů, které pan Slačálek kritizuje, vyjádřím se k tomu “bez odpovědi a neotištěn”. Bez odpovědi nezůstal, protože reaguji. Pravda, až nyní, a za to se omlouvám. Ondřej Slačálek si dále stěžuje, že jeho reakce nebyla otištěna. To snad pan Slačálek nemůže myslet vážně. Mě po dvou měsících vytýká, že neodpovídám, a přitom sám svou reakci na můj původní text dodal až šest měsíců po jeho otištění!!! Ani já, jako šéfredaktor AGORY si nedělám iluze, že by si naši čtenáři archovali půl roku starý časopis jen proto, aby se mohli pokochat tím, jak literárně plodný Ondřej Slačálek drtí prvoplánového propagandistu Šmída.
Dostal jsem se k otázce, kdo koho vlastně drtí. Kdo má skutečný zájem probádat, kdo má pravdu, tak můj text byl otištěn v AGOŘE č. 7 (duben 2004, http://www.agora-noviny.cz/pdf/07.pdf).
Ondřej Slačálek namítá, že arogancí a nevzdělaností prekrocil mez, “za niz uz jen zustava rozum stat”.
USA prý proti Rudým Khmérům vůbec nezasáhly (jak propagandisticky tvrdím já), naopak je podporovaly. Oproti tomu Moderní oxfordský slovník XX. století uvádí, že USA svrhly 539 129 tun bomb na základny Rudých Khmerů na území Kambodže. Až do roku 1975 také vojensky podporovaly Kambodžský režim v občanské válce s Rudými Khmery.
Dále mi Ondřej Slačálek vytýká, že prý milióny mrtvých nebyly 3 ale jen asi 1,2 – 1,7. Kniha, ze které jsem čerpal uvádí počet obětí války, teroru, nemoci a hladomoru na 3,5 miliónu, takže jsem vlastně tomuto levicovému režimu ještě nadržoval.
Co znamená “musím mu pomoci”? Znamená to zabránit mu, aby realizoval své rozhodnutí? Abych ještě trochu zpžesnil svou otázku z předchozí repliky: Někdo za vámi přijde a zeptá se vás: “Mé svědomí mi říká, že mám támhletoho okrást. Na to okradení mám příštích 30 vteřin, pak už se mi to nepovede. Zpytoval jsem své svědomí a nic proti tomu nemá, naopak protestuje proti tomu, že bych to neudělal. Co je správné: Mám ho zpytovat dál ty poslední dvě minuty až do okamžiku, kdy už to okradení nebudu moci vykonat, nebo je správné, když svésvědomí poslechnu a ten čin spáchám?
Ke svědomí: Nepopírám, že existuje nezaviněně mylné svědomí. ALE: Každý člověk má morální povinnost pomáhat svým bližním očistit svědomí. Tzn. když vidím, že někdo má mylné svědomí a chystá se spáchat hřích, musím mu pomoci ten hřích nespáchat.
Mravní svědomí je v nitru člověka a ve vhodnou chvíli mu ukládá, aby konal dobro a vyhýbal se zlu. Soudí také každou konkrétní volbu tím, že ji schvaluje, je-li dobrá, nebo ji odsuzuje, je-li špatná. Dosvědčuje svrchovanost pravdy ve vztahu k nejvyššímu. Dobru, jehož přitažlivost lidská osoba vnímá a jehož příkazy přijímá. Naslouchá-li moudrý člověk mravnímu svědomí, může slyšet mluvit Boha.
Mravní svědomí je soud rozumu, kterým lidská osoba poznává mravní hodnotu konkrétního činu, který se chystá vykonat, který právě koná anebo vykonala. Člověk má ve všem, co říká a dělá, povinnost řídit se věrně tím, o čem ví, že je spravedlivé a správné. Člověk vnímá a poznává příkazy božského zákona prostřednictvím úsudku vlastního svědomí. ?Svědomí je zákon našeho ducha, který ho však přesahuje; zákon, který nám dává rozkazy, který ukazuje odpovědnost a povinnost, strach a naději ? je to posel toho, který k nám mluví zastřeně jak v přirozeném světě, tak ve světě milosti, poučuje nás a vede. Svědomí je první zástupce Krista.”
Pro každého je důležité být dostatečně usebraný, aby slyšel hlas svého svědomí a řídil se jím. Takové úsilí o usebranost je více než kdy jindy nezbytné proto, že život nás často uvádí do stavu, který nám brání v jakékoliv úvaze, zpytování nebo pohroužení se do sebe. ?Vrať se ke svému svědomí a ptej se ho ? Bratři, ponořte se do sebe a ve všem, co děláte, upírejte svůj pohled na svědka, na Boha.”
Důstojnost lidské osoby zahrnuje a vyžaduje správné mravní svědomí. Mravní svědomí zahrnuje vnímání zásad mravnosti (?synderesis”), jejich uplatnění v okolnostech daných prostřednictvím praktického rozlišování důvodů a dober a konečně úsudek týkající se konkrétních skutků, které se mají vykonat nebo které už byly vykonány. Pravda o mravním dobru, vyjádřená zákonem rozumu, se prakticky a konkrétně poznává rozumným úsudkem svědomí. Člověk, jehož rozhodnutí jsou v souladu s rakovým úsudkem, se nazývá moudrý.
Svědomí dovoluje vzít na sebe odpovědnost za vykonané skutky. Dopustí-li se člověk zla, správný úsudek svědomí v něm může zůstat svědkem všeobecné pravdivosti dobra a zároveň špatnosti jeho jednotlivé volby. Výrok soudu svědomí zůstává zárukou naděje a milosrdenství. Tím, že svědomí potvrzuje spáchanou vinu, vyzývá k prosbě o odpuštění, k dobru, které je třeba ještě vykonat, a ke ctnosti, kterou je třeba neustále s Boží milostí pěstovat. ?Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí” (1 Jan 3,19-20).
Člověk má právo jednat ve svědomí a svobodě, aby osobně udělal mravní rozhodnutí. Člověk nesmí být nucen, ?aby jednal proti svému svědomí. Nesmí se mu však ani zabraňovat, aby jednal podle svého svědomí, především ve věcech náboženských”.
Svědomí musí být vychováváno a mravní soud osvěcován. Dobře vychované svědomí je správné a pravdivé. Vytváří své úsudky podle rozumu, ve shodě s pravým dobrem, které chce moudrost Stvořitele. Výchova svědomí je nezbytná pro lidské bytosti vystavené záporným vlivům a hříchem pokoušené k tomu, aby dávaly přednost vlastnímu úsudku a odmítaly učení předložené autoritou církve.
Výchova svědomí je celoživotní úkol. Už od prvních let vede dítě k poznání a praktickému uplatňování vnitřního zákona, jak jej poznává mravní svědomí. Moudrá výchova učí ctnostem; chrání před strachem nebo z něho léčí, léčí také ze sobectví a z pýchy, z hořkých pocitů viny a z hnutí samolibosti, která pocházejí z lidských slabostí a vin. Výchova svědomí zaručuje svobodu a plodí pokoj v srdci.
Při výchově svědomí je světlem pro naši cestu Boží slovo; je třeba, abychom si ho přisvojili ve víře a v modlitbě a uvedli ho do praxe. Je také nutné zpytovat své svědomí s pohledem na kříž Páně. Jsou nám oporou dary Ducha svatého, pomáhají nám svědectví a rady druhých a vede nás učení předkládané autoritou církve.
Je-li svědomí postaveno před mravní volbu, může dát jak správný úsudek ve shodě s rozumem a s Božím zákonem, tak i naopak mylný úsudek, kterým se od nich vzdálí.
Člověk někdy musí čelit situacím, v nichž mravní úsudek není tak jistý a rozhodnutí je obtížené. Musí však vždy hledat to, co je spravedlivé a dobré, a rozeznávat Boží vůli vyjádřenou Božím zákonem.
Za tím účelem se člověk snaží vykládat své zkušenosti a znamení časů za pomoci ctnosti moudrosti, rady prozíravých osob, Ducha svatého a jeho darů.
Některá pravidla platí v každém případě: ? Nikdy není dovoleno konat zlo, aby z něj vzešlo dobro. ? ?Zlaté pravidlo”: ?Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim” (Mt 7,12). ? Láska jde vždycky cestou respektování bližního a jeho svědomí. ?Když ? takovým způsobem hřešíte proti bratřím a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu” (1 Kor 8,12). ?V tom případě je lepší ? nedělat nic takového, co působí tvému bratru pohoršení” (Řím 14,21).
Člověk má vždy poslouchat úsudek vlastního svědomí, pokud je jistý. Kdyby člověk vědomě jednal proti takovému úsudku, sám by se odsoudil. Stává se však, že mravní svědomí je v nevědomosti a vynáší mylné úsudky o činech, které je třeba vykonat nebo které už byly vykonány.
Tato nevědomost se může často přičítat osobní odpovědnosti. Dochází k tomu tehdy, ?když se člověk málo stará o hledání pravdy a dobra a jeho svědomí se vlivem návyku na hřích ponenáhlu stává téměř slepým”. V takových případech je osoba vinna zlem, které páchá.
U kořene takových úchylek úsudku v mravním jednání může být neznalost Krista a jeho evangelia, špatné příklady druhých, zotročení vášněmi, dovolávání se špatně chápané nezávislosti svědomí, odmítání autority církve a jejího učení, chybějící vůle k obrácení a nedostatek lásky.
Je-li naopak nevědomost nepřekonatelná nebo mravní subjekt není odpovědný za mylný úsudek, zlý čin, kterého se takto smýšlející osoba dopustila, jí nemůže být přičítán. Přesto však zůstává zlo, útrapy, nepořádek. Je tedy třeba se snažit o očistu mravního svědomí od jeho omylů.
Dobré a čisté svědomí je osvěcováno opravdovou vírou. Láska totiž vyvěrá zároveň ?z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry” (1 Tim 1,5). ?Čím více tedy převládá správné svědomí, tím více ustupují jednotlivci a skupiny od slepé libovůle a snaží se podřídit objektivním mravním normám.”
–––––––––––-
Přátelé, nashledanou, několik dní sem teď nepřispěji.
1. Po legalizaci potratů v celých USA nedošlo k podstatnému snížení počtu potratů ve státech, kde byly legální už předtím.
2. Obecně platí, že když se zlegalizují potraty v nějakém státě, který sousedí se státy, kde byly legální dříve, v těchto okolních státech počet potratů nepoklesne.
3. => Potratová turistika sice existuje, ale je téměř zanedbatelná.
4. Potraty způsobují určité nemoci. Ilegální potraty nejsou podchyceny statistikou, ale tyto následné nemoci ano. Počet těchto nemocí po legalizaci potratů všude vzrostl.
5. => Ilegální potraty existují, ale jejich počet je daleko menší, než počet legálních potratů ve stejné zemi po legalizaci. Anebo jsou ti ilegální felčaři mnohem šikovnější, než legální doktoři.
U toho materiálního hříchu jsme si nerozuměli: šlo mi o to, že (pokud vím) katolická teologie uznává možnost, že člověk má subjektivně čisté svědomí, protože se domnívá, že jedná dobře, a přitom ve skutečnosti jedná špatně. Pak jde myslím o materiální hřích a člověk má povinnost jednat podle vlastního svědomí – tj., pokud přijde za nějakým křesťanem, řekne mu: “chci udělat to a to, mám to udělat, je-li to ve shodě s mým svědomím?” pak by vaše odpověď měla znít “Je to špatný čin, ale pokud tvé svědomí nezviklám, určitě to tak udělej”. Jednoduše řečeno: pokud vím, podle katechismu existuje tzv. “nezaviněně mylné svědomí”, kdežto podle vašich slov by vlastně existovat nemohlo, vždycky by tam bylo to záměrné zkažení svědomí ze strany nositele tohoto svědomí.
Je jasné, že jste zavázán svému svědomí, ale toto vaše svědomí, pokud je v křesťanském smyslu správné, by (pokud vím) mělo obsahovat určitý závazek vůči svobodě svědomí jiných lidí a dokonce snad i vůči možnostem, kterými by mohli své rozhodnutí uskutečnit (minimálně tehdy, pokud výrazně nezasahují do obdobné svobody jiných lidí).
Ve svobodnou vůli nevěřím, lze podle mě logicka dokázat, že je tato představa nesmyslná. Ale dobře víme, že statisticky chování lidí predikovat lze a v mnoha případech i konkrétně. A konkrétních souvislostí, dokozatelných mnoha příklady, mezi chováním zvířat a lidí je například v sociobiologických knihách spousta, pokud je čtete. A z těchto souvislostí plyne určitá Lorenzova autorita v morální oblasti POPISU lidského chování a důvodů pro ně.
proč myslíte, že jsou anarchisté uniformní? Mě se jak povahově, tak myšlenkově zdáli možná více rozrůznění než křesťané, které znám, a to je co říct . A proč by měl černý šátek přes pusu popírat hlásání svobody? Původně ten šátek myslím souvisel se stížením identifikace anarchisty v policejních režimech, ne?
Ad Hitler: pokud vím, bylo to tak, jak jsem psal – a navíc myslím platí, že nebezpečnější jsou vždy lidé, kteří se zaštiťují něčím za sebou, kteří říkají “to není ze mně, mě ta síla jen povařila, ať takto konám” – kolik je na světě sobeckých cynických teroristů, kteří se necítí jako pěst ideologie, Boha či národa? Asi podstatně míň než těch druhých…
S těmi potraty je to zajímavé… Určitě ztíženost potratů počet potratů snižuje, to je jasné. Nevím, jak se ale shánějí průkazné statistiky. A z jednoho státu USA do druhého to nebývá vždycky zas tak daleko. Dobré slovo jistě mnohdy k odvrácení potratu stačí, ale ve sporu o potraty jde myslím spíše o “zlá” slova, tedy o literu zákona a represi, zda by měla být nebo ne. Sám jsem v tomto ohledu na rozpacích a kloním se spíše k zákazu potratů, ovšem spojeném s možností donosit dítě jinému páru za úplatu apod., aby se snížil počet ilegálních potratů z ekonomických důvodů. Je také otázka, jestli by o případném zákazu potratů neměly raději rozhodnout pouze ženy, jichž se to týká nesrovnatelně více než mužů. Mám dojem, že mezi ženami je podstatně více zastánkyň potratů než u mužů, ale nevím to jistě.
AD MIREK DOČKAL – Reakce na několik vašich posledních příspěvků. Protože se v každém dotýkáte řady témat, z nichž každé by vydalo na několikastránkový článek, budou to jenom heslovité reakce.
MD: “Pokud vím, v křesťanské a specificky katolické morálce platí preference vlastního svědomí (i kdyby bylo spojeno s materiálním hříchem).”
Ne, to nemáte správné informace. Takto to vidí možná někteří moderní teologové, ale není to takto doslova pravda. Materiální spolupráce s hříchem je možná v případě volby menšího zla … tj. nespáchání toho hříchu by muselo vést k většímu zlu. A je to velice složitá otázka.
Svědomí musí být zdravé, tj. v souladu s objektivním morálním řádem. Každý člověk má přísnou povinnost pečovat o to, aby jeho svědomí bylo objektivně správné. Svědomí je, podobně jako rozum, náš nástroj. Lze ho pěstovat, dokonce je to nutné. Lze ho taky zkazit.
Kazení vlastního svědomí, tj. přijímání nemorálních zásad, je už samo těžkým hříchem. Představte si sériového vraha, který je schopen úsudku. Patnáctou vraždu už mu svědomí nevytýká. Ale tu první mu vytýkalo. Postupně si vlastní svědomí zničil. (Nejenom, že to jde … je to běžné.) Na posledním soudu bude samozřejmě souzen za všechny své vraždy i za to, že si zničil svědomí. To nebude polehčující okolnost, ale přitěžující.
MD: “Takže kdybyste měl poradit člověku, který by se vás ptal, zda se má rozhodnout podle svého svědomí a někoho třebat znásilnit nebo se rozhodnout proti svému svědomí a nechat ho být, tak byste mu vlastně MUSEL poradit znásilnění.”
V žádném případě! Já nejsem zavázán jeho svědomí, ale svému. Tzn. musím mu poradit to, co je správné podle mého svědomí. Je-li jeho svědomí takto pokažené, musím se snažit mu pomoci jeho svědomí napravit.
MD: “etologie je bezpochyby věda, bezpochyby souvisí s morálkou a Lorenz bezpochyby založil její základy”
Moc se v tom nevyznám. Nevím, do jaké míry je etologie věda v oblasti říše zvířat. Myslím, že asi je. Ale přenášení etologie do světa lidí, jakási “humánní etologie”, je pavěda. Možná k tomu má blízko behaviorální psychologie – nejsem si jistý, do jaké míry. Ta je asi lepší, ale taky bych k tomu byl velice rezervovaný. Obecně u lidí vždy platí, že jsou svobodné bytosti, jejichž chování není predikovatelné.
Mimochodem: Lorenzova nauka úzce souvisí s jeho morálním profilem, nejsou to dva izolované světy. Kdyby byl expert v matematice, možná by izolované byly. Ale on je považován – a přinejmenším částečně se sám považoval – za morální autoritu.
MD: “Ideálem anarchie je odstranit moc jednoho člověka nad druhým, a také utlačovatelskou moc indoktrinovaných myšlenek nad lidmi”
Anarchisté patří k vůbec nejvíce zmanipulovaným lidem. Jsou taky absolutně uniformní. Hlasatel svobody s černým šátkem přes pusu … už to samo je absurdní.
MD: “Ad Hitler: ten ale přece věřil v prozřetelnost, že je vybrán, předurčen, on neměl pocit, že si ta pravidla dává sám.”
Jestli náhodou Hitler ne (ale já myslím, že ano), tak Caligula ten pocit určitě měl. A moře podobných.
“Ad kompetence jednotlivých států v USA: takže když chtěla žena podstoupit potrat, odjela prostě do státu, kde byl povolen? Něco jako dnes herny v USA? To ale přece muselo vést jen ke zvýšení výdajů a větším ziskům dopravců… ”
Je dnes rozšířeno přesvědčení (nevzniklo samo – bylo rozšířeno cílevědomou kampaní), že žena, která uvažuje o potratu, ho prostě podstoupí a hotovo. I kdyby měla jet přes půl zeměkoule, nebo jít za starou cikánkou, která jí dá páchnoucí lektvar. Tak to v žádném případě není. Skoro každá žena se pro potrat rozhoduje těžce (alespoň pro ten první, pro dvanáctý už ne!). A stačí velmi málo, aby se od toho odvrátila. Třeba dobré slovo nějakého příbuzného.
VE skutečnosti se tajné potraty v zemích, kde nejsou legální, skoro nedějí. Nedá se to dokázat bezprostřední statistikou, ale mnoha nepřímými ukazateli – a to velmi přesvědčivě. Bylo by to ale mimo rozsah této diskuze.
Co se dá dokázat přesněji, je, že téměř neexistuje potratová turistika. Dokonce na interpelaci v parlamentu Gross přiznal, že neexistuje potratová turistika z Polska k nám. U nás je ročně asi 27 000 potratů našich žen a asi 4 000 cizinek – to jde většinou o cizinky žijící na našem území. Z Polska sem prostě nejezdí… a nikam jinam taky ne.
V každé zemi, kde byla legalizována interrupce, došlo k prudkému nárůstu absolutního počtu potratů. Ten nárůst byl rychlý, ale plynulý, tj. nikoliv ze dne na den – ale kdyby se prostě masívní existující poptávka po ilegálních potratech najednou přelila do legálních, musely by legální potraty nastartovat od prvního okamžiku na obrovských číslech. To se nikde nestalo. Dokonce se většinou počet legálních potratů nepřiblížil k číslům, která byla před legalizací uváděna jako údajné počty ilegálích potratů. Prostě šlo o zcela vymyšlená čísla.
Myslím, že sa nezhodneme ak vám aj u Hitlera sedí slovo morálka – hoci ste ju opuncoval ako falošnú, čiže vlastne ne-morálku – tak je ten váš pojem naozaj zvláštny, neviem, čo je vôbec potom určujúce pre morálku, ak môže byť vražda človeka ospravedlniteľná preto, že je to Žid a toto je morálka, tak neviem… v tom prípade napr. žiadne právo nemá opodstatnenie (čo je vlastne anarchia, ergo utópia, pretože pra´vo nielen existuje, ale býva nutne nasledované a nielen z donútenia) – a ľavicovým liberálom a la Rawls – je to aj zrejmé aj preto tie ich utopické koncepty.
keď povolíte vo voľbách kandidovať konkrétnemu subjektu je to podpora, lebo musíte vyargumentovať, prečo práve tento subjekt, keď podporíte právo kandidovať pre všetky politické subjekty podporujete jednak demokraciu, jednak tieto subjekty, tým, že im umožníte kandidovť, hoci uznávam, že to nemusí byť podpora ktorá má nejaký donucovací prvok!
ak je problematické, či ide, alebo nejde o život je zrejmé, že právo je na strane života – vlastne ide v určitom zmysle o preformulovanie rímskej právnej zásady in dubio pro reo, alebo o zrejmú zásadu trestného práva – nemôžete pri pochybnosti či človek žije predsa začať s pitvou.
Nehovoriac o tom, že tento zhluk buniek bol každý z nás a teda všetci máme byť len výsledkom aktuálneho rozhodnutia? neviem, prečo by iná osoba mala rozhodovať o mojom ne/živote.
Čo sa týka svedomia tak svedomie je nástroj vnútorného vzťahu človeka k zlému skutku ktorý spáchal, alebo, ktorý by sa eventuálne chystal spáchať nie je to žiadny poradca, ktorý navyše autonómne k niečomu nabádal. Svedomie toma Sawyera podľa mňa nehryzie za to, že ide na loďke z otrokom, ale za to, že porušuje zákon, čo je/malo by byť zlé.
Čo sa týka uniformnosti a rozmýšľal som na to, že sa to nedá posúdiť, iba ak si stanovíme v čom konkréte sú uniformnejší, neviem, z čoho ste vypočítal, že kresťania myslia uniformnejšie ako anarchisti, to je taký ad hoc tip? nie?
Ak sa Hitler zaštítil “prozreteľnosťou”, tak len na základe demokratických mechanizmov, najprv vo vnútri NSDAP, potom v Nemecku, bez toho by išlo o nedoučeného maliara, rasististicko-idiotského snílka.
Že některá morálka je lepší a jiná horší, pokud jde o jejich bvztah ke štěstí člověka, to nijak nepopírám. Ani to, že některé morálky jsou v tomto smyslu vlastně nemorální.
Ad přímá podpora: když povolíte ve volbách někomu kandidovat, podpořil jste ho tím? V nějakém nepřímém smyslu asi ano, ale “podpořením” kandidáta myslíme obvykle něco víc.
Ad rozhodování žen: souhlasím, že o již vzniklém lidském životě by neměl rozhodovat libovolně jiný člověk – problematické je, zda je už pouhý shluk spojených lidských pohlavních buněk lidským životem. Je zde nejasnost, rozhodnutí o níž ale velmi jasně ovlivňuje jasně existující lidské životy, a některé z nich (žensaké) přitom podstatně víc než mužské. Odtud můj (možná trochu alibistický) návrh.
Můj příklad s otázkou přesvědčeného ve svědomí byl ve svém vyhrocení záměrně nemožný – na otázce “svědomí mi radí toto, mám podle tebe poslechnout své svědomí?” ale není nic nemožného, i když je to pouze otázka zjišťovací, podle odpovědi na níž tazatel nebude jednat. Ale: Svědomí mnohdy a mnohé vybízelo a vybízí k páchání hříchů! Příkladů je spousta, plynou z nedokonalostí konkrétních morálke, které různá svědomí ovlivňují. Když Tom Sawyer jede na loďce s uprchlým otrokem, má pocit, že hřeší a že je správné, aby otroka udal – zdá se mu, že to po něm chce jeho svědomí – a důvodem, proč tak neučiní, je láska a přátelství, cit.
Ad statistiky: Já jsem samozřejmě statistikami nemožnost svobodné vůle nedokazoval. Dokazoval jsem tím, že není pravda, že lidské jednání a chování není předpověditelné – reálně samozřejmě v jistých mezích plynoucích z našich vždy omezených znalostí. Můj oponent vázal svobodnou vůli na nemožnost predikovat. Já predikabilitu a nemožnost svobodné vůle zas tak nevážu. Mé důvody proti teoriím svobodné vůle viz. třeba na http://www.agora-metyphysica.skaut.org, v polemice s Fuchsovými argumenty proti determismu. A můžeme o tom dále diskutovat, ale asi spíš jinde. Je tam i odpověď na vaši představu o absurdosti diskuse s deterministou.
Větší uniformnost křesťanů než anarchistů – osobnostní a myšlenkovou, jsem vyvodil z vlastní zkušenosti, zdá se mi, že se navzájem víc podobají, a reagoval jsem tak na oponenta, který tvrdil opak.
A Hitler se nezaštiťoval morálním relativismem!!! Spíš falešnou, velmi pevnou morálkou, kterou prezentoval jako správnou.
Ani vůlí lidu se nezaštiťoval – rozhodně ne do takové míry jako vůlí prozřetelnosti. Na skutečném názoru většiny Němců mu nezáleželo, potřeboval je jen přesvědčit, aby mohl získat moc a realizovat svou (falešnou) morálku.
Vidím, že sa tu rozpútali diskusie ťažkého kalibru. Predovšetkým morálka /možno by bolo lepšie ju pre náš prípad nazvať etikou/ nie je žiaden ?spoločenský konštrukt”, rovnako ako ako ním nie je geometria, nekonečnosť priamky, či platnosť pytagorovej vety nie sú konštruktmi, sú platne apriórne.
Akiste sú pravdivé tieto slová Nicolaia Hartamnna In: HARTMANN Nicolai: Struktura etického fenoménu., ACADEMIA : Praha, 2002, 278s.
?Moderný človek … je otupelý, nič ho nepovznáša, nezaujme, vnútorne neuchváti. Má pre všetko len ironický, alebo chvátavý úsmev. Ba robí dokonca zo svojho morálneho úpadku cnosť. ?Etický človek je proťajškom človeka chvátajúceho a tupého. Je tým, kto vidí hodnoty, je ?sapiens” v onom pravom zmysle toho slova vychutnávajúci. Je tým, kto má … organe morale… s.38
Pritom prvým predpokladom morálky je, aby bola ABSOLÚTNA. Bez výlučnosti nie je morálky. Skutočnou morálkou je teda morálka ktorá je 1) zakotvená transcendentne 2) ktorá je apriórna 3) reflektuje hodnoty všeobecne platné, nie vytvorené človekom.
To, že je apriórna však neznamená, že nie je učiteľná ? ako to dokazuje jednak Platón, jednak odhalenie Desatora ?Tým, ktorý je” Izraelitom.
To, že nie všetky spoločnosti v dejinách, v súčasnosti, hocikedy mali rôzne ?morálky” /úvodzovky sú tu veľmi dôležité/ predsa neznamená, že morálok je koľko len chcete, ale znamená to len nedokonalosť ich uchopenia apriórne platných hodnôt, ktoré morálka chráni, až by sa dalo povedať, že zvrátené časti boli skôr nemorálne ako morálkou.
Mimochodom pán Matějíček, ak by sme uverili slovám o nejakom konštrukte a stali sa tými, čo boria ?mýty” ako Nietzsche zrejme by nás ona apriórnosť zlikvidovala, Západný svet sa nakoniec popieraním apriórnosti morálky a robením z nej ?konštruktu” už vydal cestou samovraždy. Tak môžeme vlastne plynule prejsť k potratom.
Tu by som rád Mirka Dočkala spýtal, či povolenie niečoho nie je priamou podporou. Ak by štát povolil nejakým podnikom neplatiť dane, nebola by to priama podpora?
Nie je mi celkom jasné, prečo má o potrate rozhodovať žena! Predsa o živote iného nemá právo rozhodovať nikto, ani jeho vlastní rodičia. Veď my žijeme v spoločnosti, kde by dieťa malo mať priam povinnosť ísť každý deň za matkou a ďakovať jej, že ho neskántrila, kým jej to zákon povoľoval a že môže žiť! Nie je to choré???
asi ako tá ruská ruleta so životom, ktorá sa deje v Číne a dostatočne ukazuje akým k akým nechutnostiam sa človek dokáže prepožičať. Páchanie potratov je Osvienčimom dneška.
A len tak mimochodom, každý potrat je ilegálny /pozri Tomáš Akvinský: ST I-II q. 93 a. 3 ad 2/
Inak o absurdnosti niektorých vašich názorov svedčí už len váš posledný príklad: Nezdá sa vám čudný človek, ktorý sa pýta že či má spáchať nejaký zločin a pritom má mať skazené svedomie? Tak prečo sa pýta? A čo je to za svedomie, ktoré nabáda k zločinu? S takým som sa ešte nestretol. Svedomie môže mlčať ak sa natoľko otupí, ale že by svedomie vyzývalo na páchanie zla? Príde mi to absurdné!
Čo sa týka ?materiálneho hriechu”, to na čo chcete dostať odpoveď vyriešil minimálne sv. Tomáš Akvinský. ?Akvinský pojednáva o probléme mylného svedomia, o prípade, kedy je niekto chybne presvedčený o dobrote, alebo opaku nejakého činu. Činiť to o čom je daná osoba presvedčená, je to zlé, vždy zlé (s.215), keď nie je ľudská vôľa v zhode s rozumom. Chybné svedomie nás teda vždy zaväzuje. Ale nie vždy nás ospravedlňuje. Pokiaľ je pochybením nedbalosť, človek nie je ospravedlnený. Nevera nie je ospravedlnená presvedčením, že je zákonná, pretože je neospravedlniteľnou neznalosťou Božieho zákona. Ale muž, ktorý nie z nedbanlivosti verí, že manželka iného muža je jeho vlastná, nehreší, keď s ňou súloží.” s.216
IN: KENNY, Anthony: Stručné dějiny západní filosofie., VOLVOX GLOBATUR:Praha, 2000, 518s.
Ak neveríte v slobodnú vôľu, tak je dosť smiešne /veru práve si predstavujem ako sa vám vhlave formuluje nutná odpoveď na to, čo som napísal a nad ktorou nemáte moc vy, ale akási nutnosť/ viesť s vami diskusiu, ktorá je sama o sebe absurdná, lebo všetko je dopredu zrejme dané, aj vaša odpoveď. A odvolávať sa na štatistiky? A tvrdiť, že sú dôkazom proti slobodnej vôli. Veľmi slabý argument! Väčšina nikdy neznamená pravdivosť, Aristoteles Etika Nikomachova: množstvo volí zle. To je empirický ? na rozdiel od evolúcie ? a zrejme často pravdivý fakt.
A z čoho ste vyvodil väčšiu uniformnosť kresťanov ako anarchistov??? Ja vám dám aj odpoveď: stanovil ste si tie správne kritériá. Čo sa týka popierania slobody netreba dokazovať, že anarchia viedla predovšetkým k chaosu, zločinnosti a sama seba popierala, stačí sa prizrieť na to ako popiera súkromné vlastníctvo! Flagrantnejší útok na slobodu ani netreba. Alebo sama v sebe rozporná pokladá samú seba za ideál, ktorý je nutný dosiahnuť, ale toto tvrdenie je chce nanútiť aj tým, ktorí si to nemyslia, čo je ďalší útok na slobodu a dalo by sa pokračovať donekonečna!
A treba sa samozrejme pýtať, kto sa cíti byť čím zaštítený. Čím bol zaštítený Hitler? Predovšetkým volonté générale a morálnym relativizmom! Problém, ktorý teda treba riešiť je problém pravdy, pretože pravda oslobodzuje a pravdou je Ten, ktorý sa tak sám nazval. A skutočná pravda nielen oslobodzuje, ale vedie ku konaniu dobra.
Odpověď panu Slačálkovi:
23.12. zde pan Slačálek vyvěsil text, kterým před několika měsíci reagoval na můj text otištěný opět o mnoho měsíců dříve ve studentských novinách AGORA. Na těchto stránkách si stěžuje, že jeho článek zůstal bez odpovědi i bez otištění. Dříve, než se začnu zabývat obranou svých názorů, které pan Slačálek kritizuje, vyjádřím se k tomu “bez odpovědi a neotištěn”. Bez odpovědi nezůstal, protože reaguji. Pravda, až nyní, a za to se omlouvám. Ondřej Slačálek si dále stěžuje, že jeho reakce nebyla otištěna. To snad pan Slačálek nemůže myslet vážně. Mě po dvou měsících vytýká, že neodpovídám, a přitom sám svou reakci na můj původní text dodal až šest měsíců po jeho otištění!!! Ani já, jako šéfredaktor AGORY si nedělám iluze, že by si naši čtenáři archovali půl roku starý časopis jen proto, aby se mohli pokochat tím, jak literárně plodný Ondřej Slačálek drtí prvoplánového propagandistu Šmída.
Dostal jsem se k otázce, kdo koho vlastně drtí. Kdo má skutečný zájem probádat, kdo má pravdu, tak můj text byl otištěn v AGOŘE č. 7 (duben 2004, http://www.agora-noviny.cz/pdf/07.pdf).
Ondřej Slačálek namítá, že arogancí a nevzdělaností prekrocil mez, “za niz uz jen zustava rozum stat”.
USA prý proti Rudým Khmérům vůbec nezasáhly (jak propagandisticky tvrdím já), naopak je podporovaly. Oproti tomu Moderní oxfordský slovník XX. století uvádí, že USA svrhly 539 129 tun bomb na základny Rudých Khmerů na území Kambodže. Až do roku 1975 také vojensky podporovaly Kambodžský režim v občanské válce s Rudými Khmery.
Dále mi Ondřej Slačálek vytýká, že prý milióny mrtvých nebyly 3 ale jen asi 1,2 – 1,7. Kniha, ze které jsem čerpal uvádí počet obětí války, teroru, nemoci a hladomoru na 3,5 miliónu, takže jsem vlastně tomuto levicovému režimu ještě nadržoval.
Jan Šmíd
Co znamená “musím mu pomoci”? Znamená to zabránit mu, aby realizoval své rozhodnutí? Abych ještě trochu zpžesnil svou otázku z předchozí repliky: Někdo za vámi přijde a zeptá se vás: “Mé svědomí mi říká, že mám támhletoho okrást. Na to okradení mám příštích 30 vteřin, pak už se mi to nepovede. Zpytoval jsem své svědomí a nic proti tomu nemá, naopak protestuje proti tomu, že bych to neudělal. Co je správné: Mám ho zpytovat dál ty poslední dvě minuty až do okamžiku, kdy už to okradení nebudu moci vykonat, nebo je správné, když svésvědomí poslechnu a ten čin spáchám?
Ke svědomí: Nepopírám, že existuje nezaviněně mylné svědomí. ALE: Každý člověk má morální povinnost pomáhat svým bližním očistit svědomí. Tzn. když vidím, že někdo má mylné svědomí a chystá se spáchat hřích, musím mu pomoci ten hřích nespáchat.
–––––––––––-
Katechismus Katolické církve (KKC) o svědomí
http://www.katechismus.cz, 1777 a násl.:
Mravní svědomí je v nitru člověka a ve vhodnou chvíli mu ukládá, aby konal dobro a vyhýbal se zlu. Soudí také každou konkrétní volbu tím, že ji schvaluje, je-li dobrá, nebo ji odsuzuje, je-li špatná. Dosvědčuje svrchovanost pravdy ve vztahu k nejvyššímu. Dobru, jehož přitažlivost lidská osoba vnímá a jehož příkazy přijímá. Naslouchá-li moudrý člověk mravnímu svědomí, může slyšet mluvit Boha.
Mravní svědomí je soud rozumu, kterým lidská osoba poznává mravní hodnotu konkrétního činu, který se chystá vykonat, který právě koná anebo vykonala. Člověk má ve všem, co říká a dělá, povinnost řídit se věrně tím, o čem ví, že je spravedlivé a správné. Člověk vnímá a poznává příkazy božského zákona prostřednictvím úsudku vlastního svědomí. ?Svědomí je zákon našeho ducha, který ho však přesahuje; zákon, který nám dává rozkazy, který ukazuje odpovědnost a povinnost, strach a naději ? je to posel toho, který k nám mluví zastřeně jak v přirozeném světě, tak ve světě milosti, poučuje nás a vede. Svědomí je první zástupce Krista.”
Pro každého je důležité být dostatečně usebraný, aby slyšel hlas svého svědomí a řídil se jím. Takové úsilí o usebranost je více než kdy jindy nezbytné proto, že život nás často uvádí do stavu, který nám brání v jakékoliv úvaze, zpytování nebo pohroužení se do sebe. ?Vrať se ke svému svědomí a ptej se ho ? Bratři, ponořte se do sebe a ve všem, co děláte, upírejte svůj pohled na svědka, na Boha.”
Důstojnost lidské osoby zahrnuje a vyžaduje správné mravní svědomí. Mravní svědomí zahrnuje vnímání zásad mravnosti (?synderesis”), jejich uplatnění v okolnostech daných prostřednictvím praktického rozlišování důvodů a dober a konečně úsudek týkající se konkrétních skutků, které se mají vykonat nebo které už byly vykonány. Pravda o mravním dobru, vyjádřená zákonem rozumu, se prakticky a konkrétně poznává rozumným úsudkem svědomí. Člověk, jehož rozhodnutí jsou v souladu s rakovým úsudkem, se nazývá moudrý.
Svědomí dovoluje vzít na sebe odpovědnost za vykonané skutky. Dopustí-li se člověk zla, správný úsudek svědomí v něm může zůstat svědkem všeobecné pravdivosti dobra a zároveň špatnosti jeho jednotlivé volby. Výrok soudu svědomí zůstává zárukou naděje a milosrdenství. Tím, že svědomí potvrzuje spáchanou vinu, vyzývá k prosbě o odpuštění, k dobru, které je třeba ještě vykonat, a ke ctnosti, kterou je třeba neustále s Boží milostí pěstovat. ?Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí” (1 Jan 3,19-20).
Člověk má právo jednat ve svědomí a svobodě, aby osobně udělal mravní rozhodnutí. Člověk nesmí být nucen, ?aby jednal proti svému svědomí. Nesmí se mu však ani zabraňovat, aby jednal podle svého svědomí, především ve věcech náboženských”.
Svědomí musí být vychováváno a mravní soud osvěcován. Dobře vychované svědomí je správné a pravdivé. Vytváří své úsudky podle rozumu, ve shodě s pravým dobrem, které chce moudrost Stvořitele. Výchova svědomí je nezbytná pro lidské bytosti vystavené záporným vlivům a hříchem pokoušené k tomu, aby dávaly přednost vlastnímu úsudku a odmítaly učení předložené autoritou církve.
Výchova svědomí je celoživotní úkol. Už od prvních let vede dítě k poznání a praktickému uplatňování vnitřního zákona, jak jej poznává mravní svědomí. Moudrá výchova učí ctnostem; chrání před strachem nebo z něho léčí, léčí také ze sobectví a z pýchy, z hořkých pocitů viny a z hnutí samolibosti, která pocházejí z lidských slabostí a vin. Výchova svědomí zaručuje svobodu a plodí pokoj v srdci.
Při výchově svědomí je světlem pro naši cestu Boží slovo; je třeba, abychom si ho přisvojili ve víře a v modlitbě a uvedli ho do praxe. Je také nutné zpytovat své svědomí s pohledem na kříž Páně. Jsou nám oporou dary Ducha svatého, pomáhají nám svědectví a rady druhých a vede nás učení předkládané autoritou církve.
Je-li svědomí postaveno před mravní volbu, může dát jak správný úsudek ve shodě s rozumem a s Božím zákonem, tak i naopak mylný úsudek, kterým se od nich vzdálí.
Člověk někdy musí čelit situacím, v nichž mravní úsudek není tak jistý a rozhodnutí je obtížené. Musí však vždy hledat to, co je spravedlivé a dobré, a rozeznávat Boží vůli vyjádřenou Božím zákonem.
Za tím účelem se člověk snaží vykládat své zkušenosti a znamení časů za pomoci ctnosti moudrosti, rady prozíravých osob, Ducha svatého a jeho darů.
Některá pravidla platí v každém případě: ? Nikdy není dovoleno konat zlo, aby z něj vzešlo dobro. ? ?Zlaté pravidlo”: ?Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim” (Mt 7,12). ? Láska jde vždycky cestou respektování bližního a jeho svědomí. ?Když ? takovým způsobem hřešíte proti bratřím a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu” (1 Kor 8,12). ?V tom případě je lepší ? nedělat nic takového, co působí tvému bratru pohoršení” (Řím 14,21).
Člověk má vždy poslouchat úsudek vlastního svědomí, pokud je jistý. Kdyby člověk vědomě jednal proti takovému úsudku, sám by se odsoudil. Stává se však, že mravní svědomí je v nevědomosti a vynáší mylné úsudky o činech, které je třeba vykonat nebo které už byly vykonány.
Tato nevědomost se může často přičítat osobní odpovědnosti. Dochází k tomu tehdy, ?když se člověk málo stará o hledání pravdy a dobra a jeho svědomí se vlivem návyku na hřích ponenáhlu stává téměř slepým”. V takových případech je osoba vinna zlem, které páchá.
U kořene takových úchylek úsudku v mravním jednání může být neznalost Krista a jeho evangelia, špatné příklady druhých, zotročení vášněmi, dovolávání se špatně chápané nezávislosti svědomí, odmítání autority církve a jejího učení, chybějící vůle k obrácení a nedostatek lásky.
Je-li naopak nevědomost nepřekonatelná nebo mravní subjekt není odpovědný za mylný úsudek, zlý čin, kterého se takto smýšlející osoba dopustila, jí nemůže být přičítán. Přesto však zůstává zlo, útrapy, nepořádek. Je tedy třeba se snažit o očistu mravního svědomí od jeho omylů.
Dobré a čisté svědomí je osvěcováno opravdovou vírou. Láska totiž vyvěrá zároveň ?z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry” (1 Tim 1,5). ?Čím více tedy převládá správné svědomí, tím více ustupují jednotlivci a skupiny od slepé libovůle a snaží se podřídit objektivním mravním normám.”
–––––––––––-
Přátelé, nashledanou, několik dní sem teď nepřispěji.
K potratům:
1. Po legalizaci potratů v celých USA nedošlo k podstatnému snížení počtu potratů ve státech, kde byly legální už předtím.
2. Obecně platí, že když se zlegalizují potraty v nějakém státě, který sousedí se státy, kde byly legální dříve, v těchto okolních státech počet potratů nepoklesne.
3. => Potratová turistika sice existuje, ale je téměř zanedbatelná.
4. Potraty způsobují určité nemoci. Ilegální potraty nejsou podchyceny statistikou, ale tyto následné nemoci ano. Počet těchto nemocí po legalizaci potratů všude vzrostl.
5. => Ilegální potraty existují, ale jejich počet je daleko menší, než počet legálních potratů ve stejné zemi po legalizaci. Anebo jsou ti ilegální felčaři mnohem šikovnější, než legální doktoři.
U toho materiálního hříchu jsme si nerozuměli: šlo mi o to, že (pokud vím) katolická teologie uznává možnost, že člověk má subjektivně čisté svědomí, protože se domnívá, že jedná dobře, a přitom ve skutečnosti jedná špatně. Pak jde myslím o materiální hřích a člověk má povinnost jednat podle vlastního svědomí – tj., pokud přijde za nějakým křesťanem, řekne mu: “chci udělat to a to, mám to udělat, je-li to ve shodě s mým svědomím?” pak by vaše odpověď měla znít “Je to špatný čin, ale pokud tvé svědomí nezviklám, určitě to tak udělej”. Jednoduše řečeno: pokud vím, podle katechismu existuje tzv. “nezaviněně mylné svědomí”, kdežto podle vašich slov by vlastně existovat nemohlo, vždycky by tam bylo to záměrné zkažení svědomí ze strany nositele tohoto svědomí.
. A proč by měl černý šátek přes pusu popírat hlásání svobody? Původně ten šátek myslím souvisel se stížením identifikace anarchisty v policejních režimech, ne?
Je jasné, že jste zavázán svému svědomí, ale toto vaše svědomí, pokud je v křesťanském smyslu správné, by (pokud vím) mělo obsahovat určitý závazek vůči svobodě svědomí jiných lidí a dokonce snad i vůči možnostem, kterými by mohli své rozhodnutí uskutečnit (minimálně tehdy, pokud výrazně nezasahují do obdobné svobody jiných lidí).
Ve svobodnou vůli nevěřím, lze podle mě logicka dokázat, že je tato představa nesmyslná. Ale dobře víme, že statisticky chování lidí predikovat lze a v mnoha případech i konkrétně. A konkrétních souvislostí, dokozatelných mnoha příklady, mezi chováním zvířat a lidí je například v sociobiologických knihách spousta, pokud je čtete. A z těchto souvislostí plyne určitá Lorenzova autorita v morální oblasti POPISU lidského chování a důvodů pro ně.
proč myslíte, že jsou anarchisté uniformní? Mě se jak povahově, tak myšlenkově zdáli možná více rozrůznění než křesťané, které znám, a to je co říct
Ad Hitler: pokud vím, bylo to tak, jak jsem psal – a navíc myslím platí, že nebezpečnější jsou vždy lidé, kteří se zaštiťují něčím za sebou, kteří říkají “to není ze mně, mě ta síla jen povařila, ať takto konám” – kolik je na světě sobeckých cynických teroristů, kteří se necítí jako pěst ideologie, Boha či národa? Asi podstatně míň než těch druhých…
S těmi potraty je to zajímavé… Určitě ztíženost potratů počet potratů snižuje, to je jasné. Nevím, jak se ale shánějí průkazné statistiky. A z jednoho státu USA do druhého to nebývá vždycky zas tak daleko. Dobré slovo jistě mnohdy k odvrácení potratu stačí, ale ve sporu o potraty jde myslím spíše o “zlá” slova, tedy o literu zákona a represi, zda by měla být nebo ne. Sám jsem v tomto ohledu na rozpacích a kloním se spíše k zákazu potratů, ovšem spojeném s možností donosit dítě jinému páru za úplatu apod., aby se snížil počet ilegálních potratů z ekonomických důvodů. Je také otázka, jestli by o případném zákazu potratů neměly raději rozhodnout pouze ženy, jichž se to týká nesrovnatelně více než mužů. Mám dojem, že mezi ženami je podstatně více zastánkyň potratů než u mužů, ale nevím to jistě.
AD MIREK DOČKAL – Reakce na několik vašich posledních příspěvků. Protože se v každém dotýkáte řady témat, z nichž každé by vydalo na několikastránkový článek, budou to jenom heslovité reakce.
MD: “Pokud vím, v křesťanské a specificky katolické morálce platí preference vlastního svědomí (i kdyby bylo spojeno s materiálním hříchem).”
Ne, to nemáte správné informace. Takto to vidí možná někteří moderní teologové, ale není to takto doslova pravda. Materiální spolupráce s hříchem je možná v případě volby menšího zla … tj. nespáchání toho hříchu by muselo vést k většímu zlu. A je to velice složitá otázka.
Svědomí musí být zdravé, tj. v souladu s objektivním morálním řádem. Každý člověk má přísnou povinnost pečovat o to, aby jeho svědomí bylo objektivně správné. Svědomí je, podobně jako rozum, náš nástroj. Lze ho pěstovat, dokonce je to nutné. Lze ho taky zkazit.
Kazení vlastního svědomí, tj. přijímání nemorálních zásad, je už samo těžkým hříchem. Představte si sériového vraha, který je schopen úsudku. Patnáctou vraždu už mu svědomí nevytýká. Ale tu první mu vytýkalo. Postupně si vlastní svědomí zničil. (Nejenom, že to jde … je to běžné.) Na posledním soudu bude samozřejmě souzen za všechny své vraždy i za to, že si zničil svědomí. To nebude polehčující okolnost, ale přitěžující.
MD: “Takže kdybyste měl poradit člověku, který by se vás ptal, zda se má rozhodnout podle svého svědomí a někoho třebat znásilnit nebo se rozhodnout proti svému svědomí a nechat ho být, tak byste mu vlastně MUSEL poradit znásilnění.”
V žádném případě! Já nejsem zavázán jeho svědomí, ale svému. Tzn. musím mu poradit to, co je správné podle mého svědomí. Je-li jeho svědomí takto pokažené, musím se snažit mu pomoci jeho svědomí napravit.
MD: “etologie je bezpochyby věda, bezpochyby souvisí s morálkou a Lorenz bezpochyby založil její základy”
Moc se v tom nevyznám. Nevím, do jaké míry je etologie věda v oblasti říše zvířat. Myslím, že asi je. Ale přenášení etologie do světa lidí, jakási “humánní etologie”, je pavěda. Možná k tomu má blízko behaviorální psychologie – nejsem si jistý, do jaké míry. Ta je asi lepší, ale taky bych k tomu byl velice rezervovaný. Obecně u lidí vždy platí, že jsou svobodné bytosti, jejichž chování není predikovatelné.
Mimochodem: Lorenzova nauka úzce souvisí s jeho morálním profilem, nejsou to dva izolované světy. Kdyby byl expert v matematice, možná by izolované byly. Ale on je považován – a přinejmenším částečně se sám považoval – za morální autoritu.
MD: “Ideálem anarchie je odstranit moc jednoho člověka nad druhým, a také utlačovatelskou moc indoktrinovaných myšlenek nad lidmi”
Anarchisté patří k vůbec nejvíce zmanipulovaným lidem. Jsou taky absolutně uniformní. Hlasatel svobody s černým šátkem přes pusu … už to samo je absurdní.
MD: “Ad Hitler: ten ale přece věřil v prozřetelnost, že je vybrán, předurčen, on neměl pocit, že si ta pravidla dává sám.”
Jestli náhodou Hitler ne (ale já myslím, že ano), tak Caligula ten pocit určitě měl. A moře podobných.
“Ad kompetence jednotlivých států v USA: takže když chtěla žena podstoupit potrat, odjela prostě do státu, kde byl povolen? Něco jako dnes herny v USA? To ale přece muselo vést jen ke zvýšení výdajů a větším ziskům dopravců… ”
Je dnes rozšířeno přesvědčení (nevzniklo samo – bylo rozšířeno cílevědomou kampaní), že žena, která uvažuje o potratu, ho prostě podstoupí a hotovo. I kdyby měla jet přes půl zeměkoule, nebo jít za starou cikánkou, která jí dá páchnoucí lektvar. Tak to v žádném případě není. Skoro každá žena se pro potrat rozhoduje těžce (alespoň pro ten první, pro dvanáctý už ne!). A stačí velmi málo, aby se od toho odvrátila. Třeba dobré slovo nějakého příbuzného.
VE skutečnosti se tajné potraty v zemích, kde nejsou legální, skoro nedějí. Nedá se to dokázat bezprostřední statistikou, ale mnoha nepřímými ukazateli – a to velmi přesvědčivě. Bylo by to ale mimo rozsah této diskuze.
Co se dá dokázat přesněji, je, že téměř neexistuje potratová turistika. Dokonce na interpelaci v parlamentu Gross přiznal, že neexistuje potratová turistika z Polska k nám. U nás je ročně asi 27 000 potratů našich žen a asi 4 000 cizinek – to jde většinou o cizinky žijící na našem území. Z Polska sem prostě nejezdí… a nikam jinam taky ne.
V každé zemi, kde byla legalizována interrupce, došlo k prudkému nárůstu absolutního počtu potratů. Ten nárůst byl rychlý, ale plynulý, tj. nikoliv ze dne na den – ale kdyby se prostě masívní existující poptávka po ilegálních potratech najednou přelila do legálních, musely by legální potraty nastartovat od prvního okamžiku na obrovských číslech. To se nikde nestalo. Dokonce se většinou počet legálních potratů nepřiblížil k číslům, která byla před legalizací uváděna jako údajné počty ilegálích potratů. Prostě šlo o zcela vymyšlená čísla.