Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Odpověď: Na první pohled se může zdát, že pokud stvořil Bůh všechny věci, pak i zlo muselo být stvořeno Bohem. Tato úvaha ovšem vychází z předpokladu, který si zaslouží vysvětlení. Zlo není ?věc?, jako například kámen nebo elektřina. Nemůžeš si odměřit sklenici zla! Řekněme raději, že zlo je jev, ke kterému dochází, něco jako např. běh. Zlo neexistuje samo o sobě; je to vlastně absence dobra. Uveďme příklad: díry jsou skutečné, ale existují jen v kontextu svého okolí. Absenci hlíny říkáme díra, ale nemůže existovat odděleně od hlíny. Takže když Bůh konal stvořitelské dílo, je pravda že všechno co stvořil, bylo dobré. Jedna z oněch dobrých věcí, které stvořil, byly bytosti, které měly svobodu vybrat si dobré. Aby to byla opravdu volba, musel Bůh umožnit vybrat si i něco jiného než dobré. Tak Bůh umožnil, aby si tito svobodní andělé a lidé vybrali mezi dobrem a ne-dobrem (zlem). Když existuje mezi dvěma dobrými věcmi špatný vztah, říkáme mu zlo, to z něj ovšem ještě nedělá ?věc?, takže nepotřebuje být stvořen Bohem.
Možná pomůže ještě další příklad. Zeptám-li se někoho, zda ?existuje chlad?, většina lidí pravděpodobně odpoví, že ano. Nicméně to není přesná odpověď. Chlad neexistuje. Chlad je absence tepla. Stejně tak neexistuje temnota. Temnota je absence světla. Obdobně je i zlo absencí dobra, nebo ještě lépe, zlo je absence Boha. Bůh proto nemusel stvořit zlo, ale umožnil absenci dobra.
Bůh je svrchovaný vládce a v důsledku řídí všechno, co se děje. Satan proto nemohl udělat bez Božího ?svolení? vůbec nic. Bůh zlo nestvořil, ale svolil. Pokud by Bůh neumožnil možnost zlého, jak lidé, tak andělé by Bohu sloužili z povinnosti a nikoli ze svobodného rozhodnutí. Bůh nechtěl ?roboty?, kteří dělají přesně to, co po nich chce, ale jen proto, že k tomu byli ?naprogramováni?. Bůh dopustil možnost a volbu zlého, abychom se mohli opravdu svobodně rozhodnout, zda mu chceme složit či nikoliv.
Na tuto otázku se vlastně nedá dát taková odpověď, které bychom plně porozuměli. Do určité míry nemůžeme my, smrtelné lidské bytosti, plně pochopit nekonečného, nesmrtelného Boha. Někdy se stává i to, že jsme přesvědčeni o tom, že chápeme, proč Bůh něco dělá, a později zjistíme, že to mělo naprosto jiný důvod, než jsme si původně mysleli. Bůh se na věci dívá z pohledu věčnosti. My se na věci díváme ze zemské perspektivy. Proč Bůh na zemi stvořil člověka, když věděl, že Adam s Evou zhřeší a uvede tak na všechno lidstvo zlo, smrt a utrpení? Proč nás nestvořil a nenechal v nebi, kde bychom byli dokonalí a bez utrpení? Nejlepší odpověď, kterou můžeme na tyto otázky dát, je asi tato: Bůh nechtěl mít rasu robotů bez svobodné vůle. Abychom měli možnost opravdové volby, musel nám proto umožnit zvolit si i zlé. Jen tak se můžeme opravdově rozhodnout, zda Boha budeme uctívat či ne. Pokud bychom nikdy netrpěli a nezakusili zlé, jak bychom dokázali poznat, jak skvělé místo vlastně nebe je? Bůh zlo nestvořil, ale dopustil. Kdyby to neudělal, uctívali bychom jej z povinnosti, a ne z vlastního rozhodnutí.
Odpověď: Ateista Bertrand Russell napsal ve své knize ?Proč nejsem křesťan?, že je-li pravda to, že všechny věci potřebují mít příčinu, pak tedy i Bůh musí mít příčinu. Vyvozuje z toho, že potřeboval-li Bůh příčinu, pak Bůh není Bůh (a jestliže Bůh není Bůh, pak Bůh není). To je jen o málo sofistikovanější verze dětské otázky ?kdo stvořil Boha?? I dítě ví, že věci nepocházejí z ničeho, takže pokud je Bůh ?něčím?, i on musí mít nějakou příčinu, že?
Tato otázka má ovšem háček, protože vychází z předpokladu, že Bůh odněkud přišel (pochází) a potom je logické se ptát, kde ono místo původu je. Odpověď na tuto otázku zní, že otázka samotná nedává smysl. Je to jako ptát se ?jak voní modrá?? Modrá nepatří do kategorie věcí, kterým se dá přiřadit vůně, takže samotná konstrukce otázky je chybná. Stejně tak nepatří Bůh do kategorie věcí, které byly stvořeny nebo vznikly nebo mají příčinu. Bůh nebyl ničím zapříčiněn ani stvořen ? Bůh prostě existuje.
Jak to víme? Víme, že nic nepochází z ničeho. Takže kdyby někdy byla doba, kdy neexistovalo vůbec nic, nic by nikdy nezačalo existovat. Věci ale existují. Proto tedy nemohla být doba, kdy neexistovalo vůbec nic; něco muselo existovat vždy. A tím něčím, co existovalo vždy, je právě Bůh.
Odpověď: Otázka, co bude po smrti, může být matoucí. Bible neobjasňuje přesně, kdy člověk dosáhne svůj věčný cíl. Bible říká, že ve chvíli smrti člověk přechází do nebe, anebo do pekla podle toho, zda přijal Krista jako svého Spasitele. Pro věřící smrt znamená odchod z těla a příchod do přítomnosti Páně. Pro nevěřící po smrti začíná věčný trest v pekle.
Tady se začíná otázka bytí po smrti komplikovat. Zjevení říká o všech, kteří skončí v pekle, že budou vhozeni do ohnivého jezera. Zjevení popisují nová nebesa a novou zem. Zdá se, že do chvíle posledního vzkříšení, je člověk po své smrti v ?dočasném? nebi a pekle. Věčný osud člověka se nezmění, ale přesné ?místo?, kde člověk stráví věčnost, se změní. V určitém momentu po smrti budou věřící posláni do nových nebes a nové země. V určitém okamžiku po smrti zase nevěřící budou hozeni do ohnivého jezera. Toto jsou konečné věčné destinace pro všechny lidi ? určené podle toho, zda člověk uvěřil v Ježíše Krista jako jediného Spasitele, který jej zachránil od hříchu.
Vedia si ľudia dnes pod týmto slovom vybaviť ešte jeho pravý význam a uvedomiť si jeho hodnotu? Väčšinou si každý myslí, že to je niečo, čo sa dnes už nenosí, čo je z doby dávno minulej a že dnešní pokrokoví ľudia sa už vysporiadali s touto skostnatenosťou.
Odpověď: V Bibli není žádný záznam o tom, že Ježíš by někdy doslovně řekl: ?Já jsem Bůh.? To však neznamená, že tomu tak není a že to On sám nehlásal. Kupříkladu Ježíšova slova v evangeliu Janově: ?Já a Otec jsme jedno.” Na první pohled se možná nezdá, že tento výrok obsahuje tvrzení, že je Bohem. Všimněme si ale reakci Židů na tenhle výrok: ?Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.? Židé pochopili Ježíšův výrok jako tvrzení, že je Bůh. V následujících verších Ježíš Židy nepřesvědčuje například tím, že by řekl: ?Já nejsem Bůh?. To naznačuje, že Ježíš skutečně chce říct, že je Bohem, kdy říká: ?Já a Otec jsme jedno?. A další příklad v Bibli: . Ježíš říká: ?Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.? A reakce Židů je taková, že berou kamení a chtějí Ježíše kamenovat. Proč by Židé chtěli Ježíše kamenovat, kdyby neřekl něco, o čem oni byli přesvědčeni, že je to rouhání, jmenovitě, že o sobě tvrdil, že je Bůh?
Bible říká: že ?to Slovo bylo Bůh?. Jan hovoří, že ?Slovo se stalo tělem?. To jasně naznačuje, že Ježíš je vtěleným Bohem.
Tomáš, učedník, vyhlašuje o Ježíši: ?Můj Pán a můj Bůh.? Ježíš jej neopravuje. Boh-Otec vyhlasuje o Ježíši: ?O Synovi však: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království.?
Ježíš v Písmu nekárá lidi, že jej uctívají. Kdyby Ježíš nebyl Bohem, řekl by lidem, aby jej uctíval tak, jak to řekl i anděl v Zjevení. Je taky mnoho jiných veršů a pasáží v Bibli, které svědčí o Ježíšově božství.
Nejdůležitějším argumentem, že Ježíš musí být Bůh, je, že kdyby jím nebyl, Jeho smrt by nepostačovala na splacení dluhu celého světa. Jedině Bůh mohl zaplatit tento nekonečný dluh. Jedině Bůh mohl vzít hříchy celého světa, zemřít a být vzkříšen ? a tak zvítězit nad hříchem a smrtí.
V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.
Malý pochybovač se zeptal: “Věříte vlastně v život po porodu?” Malý věřící: “Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostli a připravili se na život po porodu, abychom byla dost silní na to, co nás čeká.” Malý skeptik: “To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by mel vlastně takový život vůbec vypadat?”
Malý věřící: “Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme jíst ústy a běhat a…” Malý skeptik na to: “To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šnůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď.” Malý věřící: “Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí.” Malý skeptik: “Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.
Malý věřící: “Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat. Ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará.” Malý skeptik: “Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?” Malý věřící: “Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat.” Malý skeptik: “To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat.” Malý věřící: “Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!” Exzistuje život po smrti?
Odpověď: Na první pohled se může zdát, že pokud stvořil Bůh všechny věci, pak i zlo muselo být stvořeno Bohem. Tato úvaha ovšem vychází z předpokladu, který si zaslouží vysvětlení. Zlo není ?věc?, jako například kámen nebo elektřina. Nemůžeš si odměřit sklenici zla! Řekněme raději, že zlo je jev, ke kterému dochází, něco jako např. běh. Zlo neexistuje samo o sobě; je to vlastně absence dobra. Uveďme příklad: díry jsou skutečné, ale existují jen v kontextu svého okolí. Absenci hlíny říkáme díra, ale nemůže existovat odděleně od hlíny. Takže když Bůh konal stvořitelské dílo, je pravda že všechno co stvořil, bylo dobré. Jedna z oněch dobrých věcí, které stvořil, byly bytosti, které měly svobodu vybrat si dobré. Aby to byla opravdu volba, musel Bůh umožnit vybrat si i něco jiného než dobré. Tak Bůh umožnil, aby si tito svobodní andělé a lidé vybrali mezi dobrem a ne-dobrem (zlem). Když existuje mezi dvěma dobrými věcmi špatný vztah, říkáme mu zlo, to z něj ovšem ještě nedělá ?věc?, takže nepotřebuje být stvořen Bohem.
Možná pomůže ještě další příklad. Zeptám-li se někoho, zda ?existuje chlad?, většina lidí pravděpodobně odpoví, že ano. Nicméně to není přesná odpověď. Chlad neexistuje. Chlad je absence tepla. Stejně tak neexistuje temnota. Temnota je absence světla. Obdobně je i zlo absencí dobra, nebo ještě lépe, zlo je absence Boha. Bůh proto nemusel stvořit zlo, ale umožnil absenci dobra.
Bůh je svrchovaný vládce a v důsledku řídí všechno, co se děje. Satan proto nemohl udělat bez Božího ?svolení? vůbec nic. Bůh zlo nestvořil, ale svolil. Pokud by Bůh neumožnil možnost zlého, jak lidé, tak andělé by Bohu sloužili z povinnosti a nikoli ze svobodného rozhodnutí. Bůh nechtěl ?roboty?, kteří dělají přesně to, co po nich chce, ale jen proto, že k tomu byli ?naprogramováni?. Bůh dopustil možnost a volbu zlého, abychom se mohli opravdu svobodně rozhodnout, zda mu chceme složit či nikoliv.
Na tuto otázku se vlastně nedá dát taková odpověď, které bychom plně porozuměli. Do určité míry nemůžeme my, smrtelné lidské bytosti, plně pochopit nekonečného, nesmrtelného Boha. Někdy se stává i to, že jsme přesvědčeni o tom, že chápeme, proč Bůh něco dělá, a později zjistíme, že to mělo naprosto jiný důvod, než jsme si původně mysleli. Bůh se na věci dívá z pohledu věčnosti. My se na věci díváme ze zemské perspektivy. Proč Bůh na zemi stvořil člověka, když věděl, že Adam s Evou zhřeší a uvede tak na všechno lidstvo zlo, smrt a utrpení? Proč nás nestvořil a nenechal v nebi, kde bychom byli dokonalí a bez utrpení? Nejlepší odpověď, kterou můžeme na tyto otázky dát, je asi tato: Bůh nechtěl mít rasu robotů bez svobodné vůle. Abychom měli možnost opravdové volby, musel nám proto umožnit zvolit si i zlé. Jen tak se můžeme opravdově rozhodnout, zda Boha budeme uctívat či ne. Pokud bychom nikdy netrpěli a nezakusili zlé, jak bychom dokázali poznat, jak skvělé místo vlastně nebe je? Bůh zlo nestvořil, ale dopustil. Kdyby to neudělal, uctívali bychom jej z povinnosti, a ne z vlastního rozhodnutí.
Odpověď: Ateista Bertrand Russell napsal ve své knize ?Proč nejsem křesťan?, že je-li pravda to, že všechny věci potřebují mít příčinu, pak tedy i Bůh musí mít příčinu. Vyvozuje z toho, že potřeboval-li Bůh příčinu, pak Bůh není Bůh (a jestliže Bůh není Bůh, pak Bůh není). To je jen o málo sofistikovanější verze dětské otázky ?kdo stvořil Boha?? I dítě ví, že věci nepocházejí z ničeho, takže pokud je Bůh ?něčím?, i on musí mít nějakou příčinu, že?
Tato otázka má ovšem háček, protože vychází z předpokladu, že Bůh odněkud přišel (pochází) a potom je logické se ptát, kde ono místo původu je. Odpověď na tuto otázku zní, že otázka samotná nedává smysl. Je to jako ptát se ?jak voní modrá?? Modrá nepatří do kategorie věcí, kterým se dá přiřadit vůně, takže samotná konstrukce otázky je chybná. Stejně tak nepatří Bůh do kategorie věcí, které byly stvořeny nebo vznikly nebo mají příčinu. Bůh nebyl ničím zapříčiněn ani stvořen ? Bůh prostě existuje.
Jak to víme? Víme, že nic nepochází z ničeho. Takže kdyby někdy byla doba, kdy neexistovalo vůbec nic, nic by nikdy nezačalo existovat. Věci ale existují. Proto tedy nemohla být doba, kdy neexistovalo vůbec nic; něco muselo existovat vždy. A tím něčím, co existovalo vždy, je právě Bůh.
Odpověď: Otázka, co bude po smrti, může být matoucí. Bible neobjasňuje přesně, kdy člověk dosáhne svůj věčný cíl. Bible říká, že ve chvíli smrti člověk přechází do nebe, anebo do pekla podle toho, zda přijal Krista jako svého Spasitele. Pro věřící smrt znamená odchod z těla a příchod do přítomnosti Páně. Pro nevěřící po smrti začíná věčný trest v pekle.
Tady se začíná otázka bytí po smrti komplikovat. Zjevení říká o všech, kteří skončí v pekle, že budou vhozeni do ohnivého jezera. Zjevení popisují nová nebesa a novou zem. Zdá se, že do chvíle posledního vzkříšení, je člověk po své smrti v ?dočasném? nebi a pekle. Věčný osud člověka se nezmění, ale přesné ?místo?, kde člověk stráví věčnost, se změní. V určitém momentu po smrti budou věřící posláni do nových nebes a nové země. V určitém okamžiku po smrti zase nevěřící budou hozeni do ohnivého jezera. Toto jsou konečné věčné destinace pro všechny lidi ? určené podle toho, zda člověk uvěřil v Ježíše Krista jako jediného Spasitele, který jej zachránil od hříchu.
Stud
Vedia si ľudia dnes pod týmto slovom vybaviť ešte jeho pravý význam a uvedomiť si jeho hodnotu? Väčšinou si každý myslí, že to je niečo, čo sa dnes už nenosí, čo je z doby dávno minulej a že dnešní pokrokoví ľudia sa už vysporiadali s touto skostnatenosťou.
Viac sa dozviete na: http://kusvetlu.blog.cz/1201/stud
Odpověď: V Bibli není žádný záznam o tom, že Ježíš by někdy doslovně řekl: ?Já jsem Bůh.? To však neznamená, že tomu tak není a že to On sám nehlásal. Kupříkladu Ježíšova slova v evangeliu Janově: ?Já a Otec jsme jedno.” Na první pohled se možná nezdá, že tento výrok obsahuje tvrzení, že je Bohem. Všimněme si ale reakci Židů na tenhle výrok: ?Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.? Židé pochopili Ježíšův výrok jako tvrzení, že je Bůh. V následujících verších Ježíš Židy nepřesvědčuje například tím, že by řekl: ?Já nejsem Bůh?. To naznačuje, že Ježíš skutečně chce říct, že je Bohem, kdy říká: ?Já a Otec jsme jedno?. A další příklad v Bibli: . Ježíš říká: ?Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.? A reakce Židů je taková, že berou kamení a chtějí Ježíše kamenovat. Proč by Židé chtěli Ježíše kamenovat, kdyby neřekl něco, o čem oni byli přesvědčeni, že je to rouhání, jmenovitě, že o sobě tvrdil, že je Bůh?
Bible říká: že ?to Slovo bylo Bůh?. Jan hovoří, že ?Slovo se stalo tělem?. To jasně naznačuje, že Ježíš je vtěleným Bohem.
Tomáš, učedník, vyhlašuje o Ježíši: ?Můj Pán a můj Bůh.? Ježíš jej neopravuje. Boh-Otec vyhlasuje o Ježíši: ?O Synovi však: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království.?
Ježíš v Písmu nekárá lidi, že jej uctívají. Kdyby Ježíš nebyl Bohem, řekl by lidem, aby jej uctíval tak, jak to řekl i anděl v Zjevení. Je taky mnoho jiných veršů a pasáží v Bibli, které svědčí o Ježíšově božství.
Nejdůležitějším argumentem, že Ježíš musí být Bůh, je, že kdyby jím nebyl, Jeho smrt by nepostačovala na splacení dluhu celého světa. Jedině Bůh mohl zaplatit tento nekonečný dluh. Jedině Bůh mohl vzít hříchy celého světa, zemřít a být vzkříšen ? a tak zvítězit nad hříchem a smrtí.
V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich byl malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.
Malý pochybovač se zeptal: “Věříte vlastně v život po porodu?” Malý věřící: “Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostli a připravili se na život po porodu, abychom byla dost silní na to, co nás čeká.” Malý skeptik: “To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by mel vlastně takový život vůbec vypadat?”
Malý věřící: “Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme jíst ústy a běhat a…” Malý skeptik na to: “To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šnůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď.” Malý věřící: “Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí.” Malý skeptik: “Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu.
Malý věřící: “Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat. Ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará.” Malý skeptik: “Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?” Malý věřící: “Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat.” Malý skeptik: “To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat.” Malý věřící: “Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!” Exzistuje život po smrti?
http://cs.gloria.tv/?media=105678
http://cs.gloria.tv/?media=105681
http://cs.gloria.tv/?media=105684
http://www.youtube.com/watch?v=kwDOGeNP_eM&feature=related
http://www.kristus.sk/okultizmus/
http://www.youtube.com/watch?v=J7otwJ8PYQo&feature=player_embedded#!
http://www.youtube.com/watch?v=ZPhAuDFJGwU&feature=related