Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
V popoludňajšom vysielaní slovenského rozhlasu ma nedávno zaujal jeden krátky vstup, v ktorom sa hovorilo o čoraz väčšom význame pitnej vody. Pitná voda sa stáva strategickou surovinou 21. storočia. Jej nedostatok začína byť zdrojom rôznych konfliktov, sporov, či dokonca vojen. Uspokojivé zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou je už aj na Slovensku čoraz náročnejšie a drahšie, hoci na druhej strane sa u nás kvalitnou vodou doslova plytvá.
Viac sa dozviete na: http://milans.blog.sk/detail-dobry-typ-na-setrenie-vody-i-penazi-.html?a=8743f5951e0c276f427558faa0461f13
Souhlasím, že nic není pevně dáno (z pohledu našeho poznání) a pokud se objeví nové poznatky, rozporující předchozí teorie, musí se tyto měnit, či zavrhnout.
Tezko nebo netezko akceptovatelna, to by snad melo byt na zaklade dukazu, tedy zda je teorie pravdiva nebo nepravdiva…a moje namitka smeruje vuci usamozrejmeni toho stavu, ze snad se Darwinova teorie jevi jako “pevna a spocivajici na faktech”.
Nu vidíte, a pro mě je těžko akceptovatelný jakýkoliv filososický směr popírající byť z části Darwinovu teorii, která je podložena fakty. Na rozdíl od různých názorových proudů, hledajících cestu jak tuto teorii obejít, či “upravit”, především v otázce vzniku člověka.
K této teorii mám předběžné výhrady, ale ještě na to nemám silný názor, je to poměrně složitější téma…Asi nejsilnější výhrada je k tomu, že teorie evoluce se tváří jako biologická teorie, ale svým záběrem zasahuje do filosofie, mimojiné právě v tom, že si bere do kompetence vysvětlit vznik člověka. Ale otázka co to je člověk, je filosofická…
Dobrý den, pročítám se staršími příspěvky a narazil jsem na vztah mezi Freudem a levicí v článku R. Jocha “Levice a pravice”. Uvádí se zde, že levice vychází z Freuda v tom, že odstraněním vlivu konvencí a morálních zásad je “osvobozena” jeho “dobrá přirozenost”, která je jimi deformována. Myslím, že je to značně zkreslené vnímání Freudova pojetí, byť věřím, že historicky významné. Zkusme se však podívat, co vyplývá z Freudovy teorie pro “lidskou přirozenost”.
Předně, v psychoanalýze neexistují žádné morální soudy, žádná hodnocení, co je správné a špatné. Cílem psychoanalýzy není přivést lidi k nějakému ideálu, ale objasnit jim zdroje jejich duševních pochodů a učinit je svobodnější, přenést fixované neadaptivní vzorce na jiné cíle, které umožňují lepší adaptaci, dosáhnout vyrovnanější struktury jejich duševního aparátu. Zde se může zdát, že jde o pozici morálního relativismu, čtěte však dál.
Dále sice Freud vytvořil koncept nevědomí, které je zdrojem našich tužeb, puzení, nutkání. Jejich (pra)původ nám může být často skrytý – odtud představy o temném nesrozumitelném zdroji obsahu našeho vědomí, což nás zbavuje zodpovědnosti za naše jednání – to z nás ale nedělá jejich bezmocné otroky. Současně totiž postuloval koncept nadjá/superega, které obsahuje systém pravidel, hodnot, morálních zásad a která jsme zvnitřnili v průběhu výchovy příkladem našich rodičů. Veškeré vnitřní a vnější podněty jsou ve světle obsahů superega posuzovány a mohou vznikat koflikty. Tyto řeší více méně vědomá instance já/ega, která disponuje množstvím strategií. Ty zahrnují širokou škálu mechanismů, od vědomých rozhodnutí po nevědomá popření, od zralých adaptačních mechanismů po více či méně patologické maladaptivní obrany. U zdravého člověka existuje specifický mix takovýchto strategií vázaných na různé specifické situace, vztahy či objekty. Tj. každý z nás má svou Achillovu patu/paty, ve většině běžných případů však používáme racionální vědomé strategie řešení situací. Např. mám hlad (vnitřní zdroje mne pudí k jídlu) v supermarketu. Nerychlejší uspokojení tohoto puzení je zajet do oddělení pečiva a sníst tam dva rohlíky. Můje hodnoty však říkají, že je potřeba v obchodě za zboží platit, proto oddálím uspokojení svého puzení a rohlíky sním až za pokladnou. Nebo mne nutkavě přitahuje kolegyně (ať se aspoň okrajově dostaneme k sexu, spojovanému s Freudem), jsem však ženatý a moje hodnoty říkají, že mnohoženství není morální, proto s ní nezačínám intimní vztah, přesto, že mi nekonzumované sexuální pnutí působí značnou vnitřní nepohodu.
Výše uvedené koncepty popisují pouze struktury a mechanismy duševního aparátu. Jejich obsah, subjektivní rovina, je inherentně individuální a odráží zkušenost jedince i způsoby jeho významných blízkých osob, které se podílely na jeho výchově. Stejné (dobré, morální) zásady mohou být vštěpovány autoritativně a nesmlouvavě nebo s tolerancí a pochopením pro nedokonalost. V prvním případě mohou mít požadavky morálky silný negativní, trestající charakter a mohou vést k výrazné supresi vnitřních neslučitelných puzení, v druhém případě může jít o pozitivní ztotožnění s vštípenými zásadami a pochopení, že jde o zásady, ne nepřekročitelná tabu – v takovém případě je menší pravděpodobnost, že vnitřní puzení budou v neslučitelném neřešitelném konfliktu s morálkou/hodnotami. Problém tedy není v existenci hodnot či jejich obsahu, ale ve způsobu, jakým jsou tyto hodnoty zvnitřněny/přijímány.
Freud tedy neříká, že pro zdraví a osvobození člověka je nutné zničit superego, vyprázdnit je, osvobodit člověka z vlivu morálky, která je prý pro lidskou přirozenost zničující. Naopak, člověk má být schopný vnímat svá vnitřní hnutí, být je schopen vidět ve světle sého morálního kódu a být schopný řešit koflikty mezi nimi, svobodně zvolit své jednání, které adaptivně naplní vnitřní potřeby. Člověk není zcela racionální, často podléhá iracionálním, zkratkovitým soudům a hnutím, nemá absolutní vhled do vnitřní a vnější reality v celé její šíři, nic ve Freudově teorii ho však nezbavuje svobodné vůle a zodpovědnosti za své chování (pokud se nebavíme o zjevné patologii ve formě duševní nemoci). Stejně tak existence vnitřního řádu a hodnot je pro duševní zdraví nezbytná. V tomto světle nechápu, proč má být Freud zneužíván pro levicovou filosofii.
poposedl jsem si abych si tedy neseděl na vedení, jak navrhujete. Hmm, ale Vaši konstrukci, že potratem v prvních týdnech PŘEDEM likviduji člověka, nesdílím. Stejně tak by se dalo uvažovat v relacích, že každou konkrétní akcí provedu něco, co ve svém důsledku může v řetězu událostí následujících znamenat někdy lidskou smrt. Ale to jako lidé neustále přeci děláme, že svými činy měníme svět okolo sebe. Každopádně Vaše názorové konstrukce Vám neberu, tak se mě nesnažte vnutit své. Ona totiž ta jejich logika je jen obalem, obsah už tak čirý není.
už jsem přece řekl, že se mi ten návrh líbí stejně málo jako vám. Vaše návrhy jsou na debatu s p. Jochem, ne se mnou. Chtěl jsem vám jen pomoci s pochopením, jak je to myšleno, když se řekne “volit po dvou dětech”. Bylo vidět, že vám to není jasné. Pokud jde o Karla S, on i já se vás opakovaně snažíme upozornit, že pokud je v přirozenosti zygoty stát se člověkem (vyvinout se v děloze a narodit se – což samozřejmě lze jen v závislosti na matce), pak pro nás nemá význam otázka, od které fáze tím člověkem je. Víme, že z ní člověk bude. Toho člověka už ale předem likvidujeme, když zabíjíme zygotu. Mohl byse si už laskavě přestat sedět na vedení? Stále jen Karlovi podsouváte myšlenky jiné, zřejmě ohraničené vašimi schopnostmi rozpoznat význam výpovědi.
Život lidský a příroda jsou složité, nelze je zjednodušit a nalajnovat tak, jak si to představujete.
JInak – uznáváte Darwinovu teorii, nebo máte výhrady?
Osobně si myslím, že jaksi dál už postoupit nemůžeme neboť jste se zabarikádoval na pozici…Je škoda, že jste se nepodíval, alespoň na netu, na nějaký článek o ontogenezi člověka, kde by bylo jasně patrné, že věda (biologie, genetika), identifikuje za počátek jedince člověka, sloučením ženské a mužské pohlavní buňky za vzniku zcela unikátní první buňky nového jedince – zygoty. Která se již dalším dělením (rýhováním) mění v morulu, tedy v další etapu vývoje téhož jedince, neboť má i stejné DNA, a takto to pokračuje dál a dál…
Ale to nějak nechcete vidět a deformujete takto (spíš zcela ignorujete) i vědu, aby odpovídala Vašim závěrům, pak kdo znás dvou tady trpí dogmatismem? A znovu odmítám stanovisko, že o životě či smrti ještě nenarozených by mělo být rozhodováno na základě toho, zda někdo subjektivně věří či nevěří v to, že to je nebo není člověk…mám za to, že se to dá spolehlivě, objektivně prokázat a vědět. A ještě k Vašim předcházejícím argumentům. Opravdu z Vašeho pojetí plyne, že člověk je zřejmě pouze dospělý (všechny atributy rozvinuté) člověk (kdy má všechny atributy ? Tedy i např. schopnost plodit?) a ta fáze předtím a zřejmě i fáze po, je pouze…nevím, třeba podčlověk nebo neúplný člověk…? Na toto jste reagoval, že např. společnost i 1 leté dítě uznává za člověka. A v tom je další problém, ke kterému jste se dostatečně nevyjádřil…Buď být člověkem je nějaká danost, nezávislá na mínění většiny či menšiny, státu či strany, daná realitou (at tu ted neřešíme problém Boha nebo přírody), to je má pozice. Nebo to je v rukou mocných (většina, strana, stát…), kteří se rozhodnou podle nějakých kritérii či atributů vytyčit “hranici smrti”, jednou tak podruhé onak…zřejmě Vaše pozice. Čili “lidství” ve Vašem pojetí je dost nestabilní a dáno všanc tomu kdo je zrovna u kormidla…nepěkná vyhlídka.
V popoludňajšom vysielaní slovenského rozhlasu ma nedávno zaujal jeden krátky vstup, v ktorom sa hovorilo o čoraz väčšom význame pitnej vody. Pitná voda sa stáva strategickou surovinou 21. storočia. Jej nedostatok začína byť zdrojom rôznych konfliktov, sporov, či dokonca vojen. Uspokojivé zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou je už aj na Slovensku čoraz náročnejšie a drahšie, hoci na druhej strane sa u nás kvalitnou vodou doslova plytvá.
Viac sa dozviete na:
http://milans.blog.sk/detail-dobry-typ-na-setrenie-vody-i-penazi-.html?a=8743f5951e0c276f427558faa0461f13
Souhlasím, že nic není pevně dáno (z pohledu našeho poznání) a pokud se objeví nové poznatky, rozporující předchozí teorie, musí se tyto měnit, či zavrhnout.
Tezko nebo netezko akceptovatelna, to by snad melo byt na zaklade dukazu, tedy zda je teorie pravdiva nebo nepravdiva…a moje namitka smeruje vuci usamozrejmeni toho stavu, ze snad se Darwinova teorie jevi jako “pevna a spocivajici na faktech”.
Nu vidíte, a pro mě je těžko akceptovatelný jakýkoliv filososický směr popírající byť z části Darwinovu teorii, která je podložena fakty. Na rozdíl od různých názorových proudů, hledajících cestu jak tuto teorii obejít, či “upravit”, především v otázce vzniku člověka.
K této teorii mám předběžné výhrady, ale ještě na to nemám silný názor, je to poměrně složitější téma…Asi nejsilnější výhrada je k tomu, že teorie evoluce se tváří jako biologická teorie, ale svým záběrem zasahuje do filosofie, mimojiné právě v tom, že si bere do kompetence vysvětlit vznik člověka. Ale otázka co to je člověk, je filosofická…
Dobrý den, pročítám se staršími příspěvky a narazil jsem na vztah mezi Freudem a levicí v článku R. Jocha “Levice a pravice”. Uvádí se zde, že levice vychází z Freuda v tom, že odstraněním vlivu konvencí a morálních zásad je “osvobozena” jeho “dobrá přirozenost”, která je jimi deformována. Myslím, že je to značně zkreslené vnímání Freudova pojetí, byť věřím, že historicky významné. Zkusme se však podívat, co vyplývá z Freudovy teorie pro “lidskou přirozenost”.
Předně, v psychoanalýze neexistují žádné morální soudy, žádná hodnocení, co je správné a špatné. Cílem psychoanalýzy není přivést lidi k nějakému ideálu, ale objasnit jim zdroje jejich duševních pochodů a učinit je svobodnější, přenést fixované neadaptivní vzorce na jiné cíle, které umožňují lepší adaptaci, dosáhnout vyrovnanější struktury jejich duševního aparátu. Zde se může zdát, že jde o pozici morálního relativismu, čtěte však dál.
Dále sice Freud vytvořil koncept nevědomí, které je zdrojem našich tužeb, puzení, nutkání. Jejich (pra)původ nám může být často skrytý – odtud představy o temném nesrozumitelném zdroji obsahu našeho vědomí, což nás zbavuje zodpovědnosti za naše jednání – to z nás ale nedělá jejich bezmocné otroky. Současně totiž postuloval koncept nadjá/superega, které obsahuje systém pravidel, hodnot, morálních zásad a která jsme zvnitřnili v průběhu výchovy příkladem našich rodičů. Veškeré vnitřní a vnější podněty jsou ve světle obsahů superega posuzovány a mohou vznikat koflikty. Tyto řeší více méně vědomá instance já/ega, která disponuje množstvím strategií. Ty zahrnují širokou škálu mechanismů, od vědomých rozhodnutí po nevědomá popření, od zralých adaptačních mechanismů po více či méně patologické maladaptivní obrany. U zdravého člověka existuje specifický mix takovýchto strategií vázaných na různé specifické situace, vztahy či objekty. Tj. každý z nás má svou Achillovu patu/paty, ve většině běžných případů však používáme racionální vědomé strategie řešení situací. Např. mám hlad (vnitřní zdroje mne pudí k jídlu) v supermarketu. Nerychlejší uspokojení tohoto puzení je zajet do oddělení pečiva a sníst tam dva rohlíky. Můje hodnoty však říkají, že je potřeba v obchodě za zboží platit, proto oddálím uspokojení svého puzení a rohlíky sním až za pokladnou. Nebo mne nutkavě přitahuje kolegyně (ať se aspoň okrajově dostaneme k sexu, spojovanému s Freudem), jsem však ženatý a moje hodnoty říkají, že mnohoženství není morální, proto s ní nezačínám intimní vztah, přesto, že mi nekonzumované sexuální pnutí působí značnou vnitřní nepohodu.
Výše uvedené koncepty popisují pouze struktury a mechanismy duševního aparátu. Jejich obsah, subjektivní rovina, je inherentně individuální a odráží zkušenost jedince i způsoby jeho významných blízkých osob, které se podílely na jeho výchově. Stejné (dobré, morální) zásady mohou být vštěpovány autoritativně a nesmlouvavě nebo s tolerancí a pochopením pro nedokonalost. V prvním případě mohou mít požadavky morálky silný negativní, trestající charakter a mohou vést k výrazné supresi vnitřních neslučitelných puzení, v druhém případě může jít o pozitivní ztotožnění s vštípenými zásadami a pochopení, že jde o zásady, ne nepřekročitelná tabu – v takovém případě je menší pravděpodobnost, že vnitřní puzení budou v neslučitelném neřešitelném konfliktu s morálkou/hodnotami. Problém tedy není v existenci hodnot či jejich obsahu, ale ve způsobu, jakým jsou tyto hodnoty zvnitřněny/přijímány.
Freud tedy neříká, že pro zdraví a osvobození člověka je nutné zničit superego, vyprázdnit je, osvobodit člověka z vlivu morálky, která je prý pro lidskou přirozenost zničující. Naopak, člověk má být schopný vnímat svá vnitřní hnutí, být je schopen vidět ve světle sého morálního kódu a být schopný řešit koflikty mezi nimi, svobodně zvolit své jednání, které adaptivně naplní vnitřní potřeby. Člověk není zcela racionální, často podléhá iracionálním, zkratkovitým soudům a hnutím, nemá absolutní vhled do vnitřní a vnější reality v celé její šíři, nic ve Freudově teorii ho však nezbavuje svobodné vůle a zodpovědnosti za své chování (pokud se nebavíme o zjevné patologii ve formě duševní nemoci). Stejně tak existence vnitřního řádu a hodnot je pro duševní zdraví nezbytná. V tomto světle nechápu, proč má být Freud zneužíván pro levicovou filosofii.
poposedl jsem si abych si tedy neseděl na vedení, jak navrhujete. Hmm, ale Vaši konstrukci, že potratem v prvních týdnech PŘEDEM likviduji člověka, nesdílím. Stejně tak by se dalo uvažovat v relacích, že každou konkrétní akcí provedu něco, co ve svém důsledku může v řetězu událostí následujících znamenat někdy lidskou smrt. Ale to jako lidé neustále přeci děláme, že svými činy měníme svět okolo sebe. Každopádně Vaše názorové konstrukce Vám neberu, tak se mě nesnažte vnutit své. Ona totiž ta jejich logika je jen obalem, obsah už tak čirý není.
už jsem přece řekl, že se mi ten návrh líbí stejně málo jako vám. Vaše návrhy jsou na debatu s p. Jochem, ne se mnou. Chtěl jsem vám jen pomoci s pochopením, jak je to myšleno, když se řekne “volit po dvou dětech”. Bylo vidět, že vám to není jasné. Pokud jde o Karla S, on i já se vás opakovaně snažíme upozornit, že pokud je v přirozenosti zygoty stát se člověkem (vyvinout se v děloze a narodit se – což samozřejmě lze jen v závislosti na matce), pak pro nás nemá význam otázka, od které fáze tím člověkem je. Víme, že z ní člověk bude. Toho člověka už ale předem likvidujeme, když zabíjíme zygotu. Mohl byse si už laskavě přestat sedět na vedení? Stále jen Karlovi podsouváte myšlenky jiné, zřejmě ohraničené vašimi schopnostmi rozpoznat význam výpovědi.
Život lidský a příroda jsou složité, nelze je zjednodušit a nalajnovat tak, jak si to představujete.
JInak – uznáváte Darwinovu teorii, nebo máte výhrady?
Osobně si myslím, že jaksi dál už postoupit nemůžeme neboť jste se zabarikádoval na pozici…Je škoda, že jste se nepodíval, alespoň na netu, na nějaký článek o ontogenezi člověka, kde by bylo jasně patrné, že věda (biologie, genetika), identifikuje za počátek jedince člověka, sloučením ženské a mužské pohlavní buňky za vzniku zcela unikátní první buňky nového jedince – zygoty. Která se již dalším dělením (rýhováním) mění v morulu, tedy v další etapu vývoje téhož jedince, neboť má i stejné DNA, a takto to pokračuje dál a dál…
Ale to nějak nechcete vidět a deformujete takto (spíš zcela ignorujete) i vědu, aby odpovídala Vašim závěrům, pak kdo znás dvou tady trpí dogmatismem? A znovu odmítám stanovisko, že o životě či smrti ještě nenarozených by mělo být rozhodováno na základě toho, zda někdo subjektivně věří či nevěří v to, že to je nebo není člověk…mám za to, že se to dá spolehlivě, objektivně prokázat a vědět. A ještě k Vašim předcházejícím argumentům. Opravdu z Vašeho pojetí plyne, že člověk je zřejmě pouze dospělý (všechny atributy rozvinuté) člověk (kdy má všechny atributy ? Tedy i např. schopnost plodit?) a ta fáze předtím a zřejmě i fáze po, je pouze…nevím, třeba podčlověk nebo neúplný člověk…? Na toto jste reagoval, že např. společnost i 1 leté dítě uznává za člověka. A v tom je další problém, ke kterému jste se dostatečně nevyjádřil…Buď být člověkem je nějaká danost, nezávislá na mínění většiny či menšiny, státu či strany, daná realitou (at tu ted neřešíme problém Boha nebo přírody), to je má pozice. Nebo to je v rukou mocných (většina, strana, stát…), kteří se rozhodnou podle nějakých kritérii či atributů vytyčit “hranici smrti”, jednou tak podruhé onak…zřejmě Vaše pozice. Čili “lidství” ve Vašem pojetí je dost nestabilní a dáno všanc tomu kdo je zrovna u kormidla…nepěkná vyhlídka.