Socialistická dělnická strana (PSOE) premiéra Pedra Sáncheze utrpěla v komunálních a regionálních volbách ve Španělsku těžké ztráty a konzervativní Lidová strana (PP) ovládla řadu klíčových...
Záchody a sprchy budou i nadále rozděleny podle pohlaví, jak jsou lidé zvyklí… Nyní bude přestupkem, pokud někdo použije určité toalety, které neodpovídají jeho...
Minulý týden norská Rada pro vyšetřování ve zdravotnictví (nezávislá státní organizace, zabývající se problémy ve zdravotnictví a sociální péči) oznámila, že reviduje stávající pokyny...
Přes čtyřicet chicagských pomníků je v ohrožení. Chicagská městská komise po několikaměsíčním zkoumání vytvořila seznam 41 z celkem pěti set městských pomníků, o jejichž...
Tak jsem Vám šel krátce před svátky, ve čtvrtek třináctého prosince, na seminář ?Důchodová reforma v poločase příprav a budoucnost sociálního státu v České republice?. Proč se o tom zmiňuji? Generální ředitelé penzijních fondů mi natvrdo předvedli o čem vlastně ta jejich reforma je.
Aby to mělo alespoň formálně zdání semináře, pozvali jednoho ministerského úředníka, který mluvil o parametrických změnách (prodlužování věku odchodu do důchodu, nezapočítání vzdělání po 18 roce do náhradních dob), následoval poslanec Tomáš Kvapil za KDU-ČSL, ten mluvil o ideji společného důchodového pojištění manželů, které spočívá v přelití části peněz vydělaných manželem na důchodové konto manželky. Třetí vystoupil senátor za ODS Miroslav Škaloud, který přiznal že se na vystoupení nestačil připravit, tak alespoň řekl že parametrické změny pomohou, ale že zásadní je fondový systém, což je samozřejmě voda na mlýn penzijních fondů.
Pak už nastoupili pan president Asociace penzijních fondů a generální ředitelé penzijních fondů. Známý pan Vladimír Bezděk, bývalý vedoucí představitel Bezděkovy komise propagoval jako generální ředitel Penzijního fondu AEGON metodu OPT-OUT (částečné vyvázání z průběžně financovaného systému). Metoda by všem daňovým poplatníkům odkrojila část daní, které platí zaměstnavatel státu ve prospěch soukromých penzijních fondů. Zmíněná metoda OPT-OUT přinese každoroční deficit v průběžně financovaném důchodovém systému ve výši 4-8% (11,24 až 22,48 miliardy Kč), který se bude muset dorovnat ze státní pokladny a přitom nezvýší důchody. Jediná přednost je v rozložení finančních prostředků na stáří do více finančních institucí. Pak mluvil Ivo Foltýn, generální ředitel Penzijního fondu České pojišťovny o tom že systém PAYG (dosavadní průběžný systém) je neufinancovatelný, chválil Polsko, Švédsko, Maďarsko a Slovensko že zavedli povinné spoření do druhého důchodového pilíře a řekl že Česká republika je spolu s Běloruskem a Albánií poslední v Evropě vzhledem k nezavedení druhého povinně spořícího důchodového pilíře. Uvedl jeden velmi zajímavý údaj. Při náboru plátců do jednotlivých soukromých penzijních fondů, jsou tyto ochotny zaplatit zprostředkovateli za jednoho klienta, kterého jim přivede jako plátce do penzijního fondu částku 120 ? 180 euro. Jiří Rusnok, bývalý ministr financí, dnes prezident Asociace penzijních fondů České republiky a generální ředitel ING Penzijního fondu jako další řečník se zmínil o tom, že na přelomu let 2004 a 2005 propagoval společně s Jamesem Hyzlem udržitelný penzijní systém (odstupňovanou výši důchodu ? nula dětí, žádný důchod z prvního pilíře, tři a více dětí, plný důchod z prvního pilíře). Konstatoval ovšem, že na uvedení tohoto systému do praxe je ještě příliš brzy, že by jej občané nepochopili!
V rámci diskuse jsem vystoupil a mluvil, respektive se snažil mluvit o základních příčinách kolapsu průběžně financovaného důchodového systému (kapitola Komunismus v evropské společenské praxi). V té chvíli moje vystoupení se stalo nežádoucí, pan Rusnok se za předsednickým stolem začal hlasitě bavit se sousedem a pořádající mne na jeho pokyn opakovaně přerušoval. Musel jsem svůj projev ukončit. Když jsem si sedl, nahnul se ke mně soused ze řady za mnou a řekl mi, každé vaše slovo bylo pravdivé, ale vidíte že pravda zástupce penzijních fondů nezajímá.
Byl jsem asi příliš naivní, že na půdě CEVRO Institutu, který se snaží vystupovat jako pravicový politický subjekt, bude dáno demokraticky slovo někomu, kdo může svými argumenty zbourat celou pracně a dlouhodobě soukromými penzijními fondy stavěnou boudu na občany České republiky. Mohl jsem si to uvědomit již dříve, nebo alespoň na začátku semináře, jak systematicky jdou soukromé penzijní fondy za svým cílem. Mohl jsem si to uvědomit ve chvíli, když byl představen pan Bezděk jako generální ředitel jednoho z penzijních fondů. Tak mne napadlo, kdo asi vpašoval do závazné metodiky ustanovení o tom, že se nejdříve budou propočítávat peníze a až dodatečně, jen jako atrapu, do výsledků dosadí člověka? Metodiky, kterou se při své práci Bezděkova komise musela řídit.
Pro soukromé penzijní fondy je to dlouhodobý mediální zápas o tisíce miliard korun, které chtějí z kapes daňových poplatníků a ze státní pokladny vytahat v příštích letech a přesypat je do svých tresorů.
Aby zvítězila skutečná demokracie, potřebují občané získat další informace o problému důchodové reformy, možnostech řešení bez koruny výdajů ze státní pokladny a přitom sociálně citlivě vůči občanům. Samozřejmě pak již nebudou moci penzijní fondy vrtěti psem, jako je tomu ve stejnojmenném americkém filmu o mediální mystifikaci občanů.
Ivo Patta
V Praze, prosinec 2007
Boj, aby můj prasynovec s nesmírně závažným onemocněním, paralytickým ileusem, byl umístěn do rodiny . se mě jako jeho příbuzné podařilo až po 3 letech, chlapec měl tiky, zážitky šikany (splachování hlavy v záchodě, típance na těle od cigaret, deka na něho a všichni ho kopali, “nemusel dávat sexuální služby ve sprše. ). Spis P 106 / 91 Frýdek- Místek , má 2200 stran , poštovné od 1998 do 2009 stálo 40.000 Kč, a nyní, když má chlapec žalobu proti státu ČR ve Štrasburku o invalidní důchod, tak od nás daly ruce pryč, a dokonce nás vystěhovali z bytu I.kategorie, -matka mě umírala- a daly nám rujnu IV.kategorie. Jako DCERA 50.let, jejíž otec byl sozen na § 231 / 48 Sb (Milada Horáková) říkám TORA, TORA, TORA. (japonsky) . Otec ještě založil K-231, aby zajistl rodině právo na spravdlnivé odškodnění, ale to se nám nedostává, DCERY 5O.LET nemají na nic nárok. Jenom vyhnít, v hladu dožít, výslechy od S t B od 13 let (otec nemohl platit výživné od mých 9-19 let) a nemít na nic nárok v demokracii, kromě Chartistů 77, ty zaštítil Havel a taky sám sebe. My jsme trpěli stihomamy S t B, jak říkali CHARTISÉ o nás,aby nám nedala demokracie důležitá místa v rozhodování, takže práce pro nás nebyla, důchod je malý, vysoká byla – u někoho ano a u jiného ne, a pokud byla, tak nám samet práci v oboru nedal, pokud vůbec nějakou dal. Abychom nesoudili ty, co soudili naše otce. Který statečný mě odpoví?
To byl faul, argument ad hominum…Explicitně vyjadřujete v soudu o lidském myšlení nejistotu, ale implicitně jistotu vlastního soudu (myšlení) nutně předpokládáte a to je ten problém, je to rozpor. A potom tvoříte teorii o determinismu…
vy zase jen papouškujete Fuchse. Co jiného tvrdím, než předpokládám? Jaký předpoklad svého determinismu nerefletuju? Připouštím, že můj postoj klidně může být motivován něčím mimorozumovým, o čem nevím. Ale já po vás nechci, abyste se vyjádřil k mé domnělé nebo skutečné motivaci, ale k argumentům, které pro ni uvádím. Rozumovým předpokladem mého postoje jsou jen ty argumenty.
Něco explicitně tvrdíte, ale problém je, že něco jiného implicitně předpokládáte. A k tomu determinismu, pokud při stanovování této pozice nereflektujete vlastní předpoklady, tak ji nevihnutelně stanovujete dogmaticky.
je rozdíl mezi “je jisté, že se mohu mýlit” a “není jisté, že se nemohu mýlit”. zopakujte si logiku. z druhého to první neplyne., plyne z toho jen “je možné, že se mohu mýlit”.
kromě toho, možnost omylu není z hlediska determinismu nijak podstatná, jak jsem už popsal a myslím dostatečně zdůvodnil.
“ale protože se můžeme mýlit, tak není jisté ani to, zda je jisté, že ji nemůžeme předem vyloučit. ” …….Jenže opět ste si moc nepomohl, to byl jen krok navíc. Jistotu omylu stále předkládáte jistě. No a navíc, pokud tento problém nevyřešíte, tak se nehnete z místa.
asi je nutné zdůraznit, že ani případ, kdy na nás žádné mimorozumové vlivy nepůsobí, se z determinismu nijak nevymyká. Řekněme, že máme dva lidi, na které nepůsobí žádné mimorozumové vlivy a jejichž rozum není z hlediska IQ nijak omezen. A řekněme, že zastávají různé názory, nebo že nemají názor žádný a každý z nich dostal jen “pracovní názor” jako své východisko pro diskusi. A ještě řekněme, že ani jeden z nich nemá žádnou zkušenost, kterou by nemohl zprostředkovat tomu druhému. Pak by tito lidé za určitý čas (není jasné, jak dlouhý) měli dojít k témuž názoru. To by ale přece neznamenalo, že nejsou determinováni, ale jen to, že jsou determinováni svým rozumem – že jim “přirozeně” připadá správné a přesvědčuje je to, co je skutečně správné. protože zda jim to bude připadat správné, zda to rozumem vyhodnotí tak či onak, to nijak neovlivnili.
Co znamená věta “možnost chyby je jistá”? co je to jistá možnost? že je něco jisté, znamená, že to je. ale tady mluvíme o možnosti chyby ve smyslu: nelze ji předem vyloučit. pokud namítnete, zda je tedy jisté, že ji nelze předem vyloučit, odpovídám: z toho, co víme, je jisté, že ji nelze předem vyloučit. ale protože se můžeme mýlit, tak není jisté ani to, zda je jisté, že ji nemůžeme předem vyloučit. není zkrátka jisté, že chybu můžeme předem vyloučit. z toho plyne, že je možné, že ji vyloučit nemůžeme.
ale zpět k původní otázce: pokud jde o pravdu formulovanou slovně, tak nelze vyloučit, že na ni někdo někdy přijde (třeba jen náhodou). Problém je, že jeho vnitřní stav přesvědčení o tom, že má pravdu, se nijak nebude lišit od vnitřního stavu člověka, který se mýlí a zároveň si myslí, že má pravdu. Pro nějakého třetího člověka z toho plyne jediné: porovná všechny jemu dostupné představy o pravdě a zvolí tu, která ho přesvědčuje nejvíce. V ideálním případě ho bude přesvědčovat zcela, tj. bude vyvracet všechny jiné představy (i dosud nezformulované), bude tedy postavena na principu sporu – nebo se tak aspoň bude tvářit a přesvědčí ho, že je na principu sporu postavena. Ale možnost omylu tím zcela neodstraní.
Jinak pokud jde o mě, tak jsem dost nakloněn představě, že rozumová determinace je schopna překonat mimorozumové omezující vlivy (je ale otázka, jak by si poradila s různou úrovní IQ u různých lidí). Je to taky otázka času, který k tomu potřebuje – zda ten čas není výrazně delší než čas lidského života. Prakticky kolem sebe vidíme, že lidé považují za rozumná často zcela protichůdná stanoviska – jak se ostatně můžeme přesvědčit i na tomto webu, což jsem už psal.
Tak jestli tomu dobře rozumim, tak možnost chyby je jistá. Vašim myšlením jste se promyslel k tomu, že lidské myšlení je zatíženo chybou a můžete se mýlit, vždy. Chybu nelze vyloučit. Ale opět se dostáváte do potíží. Co když jste se právě mýlil při tom, když jste vymýšlel tuto myšlenku : ” A že nikdy nemohu tvrdit (tedy jako člověk na Zemi), že jsem jí definitivně dosáhl, plyne právě z té možnosti chyby. ”
Stále nabízíte definitivní odpověď.
Důchodové panoptikum.
Tak jsem Vám šel krátce před svátky, ve čtvrtek třináctého prosince, na seminář ?Důchodová reforma v poločase příprav a budoucnost sociálního státu v České republice?. Proč se o tom zmiňuji? Generální ředitelé penzijních fondů mi natvrdo předvedli o čem vlastně ta jejich reforma je.
Aby to mělo alespoň formálně zdání semináře, pozvali jednoho ministerského úředníka, který mluvil o parametrických změnách (prodlužování věku odchodu do důchodu, nezapočítání vzdělání po 18 roce do náhradních dob), následoval poslanec Tomáš Kvapil za KDU-ČSL, ten mluvil o ideji společného důchodového pojištění manželů, které spočívá v přelití části peněz vydělaných manželem na důchodové konto manželky. Třetí vystoupil senátor za ODS Miroslav Škaloud, který přiznal že se na vystoupení nestačil připravit, tak alespoň řekl že parametrické změny pomohou, ale že zásadní je fondový systém, což je samozřejmě voda na mlýn penzijních fondů.
Pak už nastoupili pan president Asociace penzijních fondů a generální ředitelé penzijních fondů. Známý pan Vladimír Bezděk, bývalý vedoucí představitel Bezděkovy komise propagoval jako generální ředitel Penzijního fondu AEGON metodu OPT-OUT (částečné vyvázání z průběžně financovaného systému). Metoda by všem daňovým poplatníkům odkrojila část daní, které platí zaměstnavatel státu ve prospěch soukromých penzijních fondů. Zmíněná metoda OPT-OUT přinese každoroční deficit v průběžně financovaném důchodovém systému ve výši 4-8% (11,24 až 22,48 miliardy Kč), který se bude muset dorovnat ze státní pokladny a přitom nezvýší důchody. Jediná přednost je v rozložení finančních prostředků na stáří do více finančních institucí. Pak mluvil Ivo Foltýn, generální ředitel Penzijního fondu České pojišťovny o tom že systém PAYG (dosavadní průběžný systém) je neufinancovatelný, chválil Polsko, Švédsko, Maďarsko a Slovensko že zavedli povinné spoření do druhého důchodového pilíře a řekl že Česká republika je spolu s Běloruskem a Albánií poslední v Evropě vzhledem k nezavedení druhého povinně spořícího důchodového pilíře. Uvedl jeden velmi zajímavý údaj. Při náboru plátců do jednotlivých soukromých penzijních fondů, jsou tyto ochotny zaplatit zprostředkovateli za jednoho klienta, kterého jim přivede jako plátce do penzijního fondu částku 120 ? 180 euro. Jiří Rusnok, bývalý ministr financí, dnes prezident Asociace penzijních fondů České republiky a generální ředitel ING Penzijního fondu jako další řečník se zmínil o tom, že na přelomu let 2004 a 2005 propagoval společně s Jamesem Hyzlem udržitelný penzijní systém (odstupňovanou výši důchodu ? nula dětí, žádný důchod z prvního pilíře, tři a více dětí, plný důchod z prvního pilíře). Konstatoval ovšem, že na uvedení tohoto systému do praxe je ještě příliš brzy, že by jej občané nepochopili!
V rámci diskuse jsem vystoupil a mluvil, respektive se snažil mluvit o základních příčinách kolapsu průběžně financovaného důchodového systému (kapitola Komunismus v evropské společenské praxi). V té chvíli moje vystoupení se stalo nežádoucí, pan Rusnok se za předsednickým stolem začal hlasitě bavit se sousedem a pořádající mne na jeho pokyn opakovaně přerušoval. Musel jsem svůj projev ukončit. Když jsem si sedl, nahnul se ke mně soused ze řady za mnou a řekl mi, každé vaše slovo bylo pravdivé, ale vidíte že pravda zástupce penzijních fondů nezajímá.
Byl jsem asi příliš naivní, že na půdě CEVRO Institutu, který se snaží vystupovat jako pravicový politický subjekt, bude dáno demokraticky slovo někomu, kdo může svými argumenty zbourat celou pracně a dlouhodobě soukromými penzijními fondy stavěnou boudu na občany České republiky. Mohl jsem si to uvědomit již dříve, nebo alespoň na začátku semináře, jak systematicky jdou soukromé penzijní fondy za svým cílem. Mohl jsem si to uvědomit ve chvíli, když byl představen pan Bezděk jako generální ředitel jednoho z penzijních fondů. Tak mne napadlo, kdo asi vpašoval do závazné metodiky ustanovení o tom, že se nejdříve budou propočítávat peníze a až dodatečně, jen jako atrapu, do výsledků dosadí člověka? Metodiky, kterou se při své práci Bezděkova komise musela řídit.
Pro soukromé penzijní fondy je to dlouhodobý mediální zápas o tisíce miliard korun, které chtějí z kapes daňových poplatníků a ze státní pokladny vytahat v příštích letech a přesypat je do svých tresorů.
Aby zvítězila skutečná demokracie, potřebují občané získat další informace o problému důchodové reformy, možnostech řešení bez koruny výdajů ze státní pokladny a přitom sociálně citlivě vůči občanům. Samozřejmě pak již nebudou moci penzijní fondy vrtěti psem, jako je tomu ve stejnojmenném americkém filmu o mediální mystifikaci občanů.
Ivo Patta
V Praze, prosinec 2007
Boj, aby můj prasynovec s nesmírně závažným onemocněním, paralytickým ileusem, byl umístěn do rodiny . se mě jako jeho příbuzné podařilo až po 3 letech, chlapec měl tiky, zážitky šikany (splachování hlavy v záchodě, típance na těle od cigaret, deka na něho a všichni ho kopali, “nemusel dávat sexuální služby ve sprše. ). Spis P 106 / 91 Frýdek- Místek , má 2200 stran , poštovné od 1998 do 2009 stálo 40.000 Kč, a nyní, když má chlapec žalobu proti státu ČR ve Štrasburku o invalidní důchod, tak od nás daly ruce pryč, a dokonce nás vystěhovali z bytu I.kategorie, -matka mě umírala- a daly nám rujnu IV.kategorie. Jako DCERA 50.let, jejíž otec byl sozen na § 231 / 48 Sb (Milada Horáková) říkám TORA, TORA, TORA. (japonsky) . Otec ještě založil K-231, aby zajistl rodině právo na spravdlnivé odškodnění, ale to se nám nedostává, DCERY 5O.LET nemají na nic nárok. Jenom vyhnít, v hladu dožít, výslechy od S t B od 13 let (otec nemohl platit výživné od mých 9-19 let) a nemít na nic nárok v demokracii, kromě Chartistů 77, ty zaštítil Havel a taky sám sebe. My jsme trpěli stihomamy S t B, jak říkali CHARTISÉ o nás,aby nám nedala demokracie důležitá místa v rozhodování, takže práce pro nás nebyla, důchod je malý, vysoká byla – u někoho ano a u jiného ne, a pokud byla, tak nám samet práci v oboru nedal, pokud vůbec nějakou dal. Abychom nesoudili ty, co soudili naše otce. Který statečný mě odpoví?
samajova@volny.cz
MgA. Květoslava Šamajová
To byl faul, argument ad hominum…Explicitně vyjadřujete v soudu o lidském myšlení nejistotu, ale implicitně jistotu vlastního soudu (myšlení) nutně předpokládáte a to je ten problém, je to rozpor. A potom tvoříte teorii o determinismu…
vy zase jen papouškujete Fuchse. Co jiného tvrdím, než předpokládám? Jaký předpoklad svého determinismu nerefletuju? Připouštím, že můj postoj klidně může být motivován něčím mimorozumovým, o čem nevím. Ale já po vás nechci, abyste se vyjádřil k mé domnělé nebo skutečné motivaci, ale k argumentům, které pro ni uvádím. Rozumovým předpokladem mého postoje jsou jen ty argumenty.
Něco explicitně tvrdíte, ale problém je, že něco jiného implicitně předpokládáte. A k tomu determinismu, pokud při stanovování této pozice nereflektujete vlastní předpoklady, tak ji nevihnutelně stanovujete dogmaticky.
je rozdíl mezi “je jisté, že se mohu mýlit” a “není jisté, že se nemohu mýlit”. zopakujte si logiku. z druhého to první neplyne., plyne z toho jen “je možné, že se mohu mýlit”.
kromě toho, možnost omylu není z hlediska determinismu nijak podstatná, jak jsem už popsal a myslím dostatečně zdůvodnil.
“ale protože se můžeme mýlit, tak není jisté ani to, zda je jisté, že ji nemůžeme předem vyloučit. ” …….Jenže opět ste si moc nepomohl, to byl jen krok navíc. Jistotu omylu stále předkládáte jistě. No a navíc, pokud tento problém nevyřešíte, tak se nehnete z místa.
asi je nutné zdůraznit, že ani případ, kdy na nás žádné mimorozumové vlivy nepůsobí, se z determinismu nijak nevymyká. Řekněme, že máme dva lidi, na které nepůsobí žádné mimorozumové vlivy a jejichž rozum není z hlediska IQ nijak omezen. A řekněme, že zastávají různé názory, nebo že nemají názor žádný a každý z nich dostal jen “pracovní názor” jako své východisko pro diskusi. A ještě řekněme, že ani jeden z nich nemá žádnou zkušenost, kterou by nemohl zprostředkovat tomu druhému. Pak by tito lidé za určitý čas (není jasné, jak dlouhý) měli dojít k témuž názoru. To by ale přece neznamenalo, že nejsou determinováni, ale jen to, že jsou determinováni svým rozumem – že jim “přirozeně” připadá správné a přesvědčuje je to, co je skutečně správné. protože zda jim to bude připadat správné, zda to rozumem vyhodnotí tak či onak, to nijak neovlivnili.
Co znamená věta “možnost chyby je jistá”? co je to jistá možnost? že je něco jisté, znamená, že to je. ale tady mluvíme o možnosti chyby ve smyslu: nelze ji předem vyloučit. pokud namítnete, zda je tedy jisté, že ji nelze předem vyloučit, odpovídám: z toho, co víme, je jisté, že ji nelze předem vyloučit. ale protože se můžeme mýlit, tak není jisté ani to, zda je jisté, že ji nemůžeme předem vyloučit. není zkrátka jisté, že chybu můžeme předem vyloučit. z toho plyne, že je možné, že ji vyloučit nemůžeme.
ale zpět k původní otázce: pokud jde o pravdu formulovanou slovně, tak nelze vyloučit, že na ni někdo někdy přijde (třeba jen náhodou). Problém je, že jeho vnitřní stav přesvědčení o tom, že má pravdu, se nijak nebude lišit od vnitřního stavu člověka, který se mýlí a zároveň si myslí, že má pravdu. Pro nějakého třetího člověka z toho plyne jediné: porovná všechny jemu dostupné představy o pravdě a zvolí tu, která ho přesvědčuje nejvíce. V ideálním případě ho bude přesvědčovat zcela, tj. bude vyvracet všechny jiné představy (i dosud nezformulované), bude tedy postavena na principu sporu – nebo se tak aspoň bude tvářit a přesvědčí ho, že je na principu sporu postavena. Ale možnost omylu tím zcela neodstraní.
Jinak pokud jde o mě, tak jsem dost nakloněn představě, že rozumová determinace je schopna překonat mimorozumové omezující vlivy (je ale otázka, jak by si poradila s různou úrovní IQ u různých lidí). Je to taky otázka času, který k tomu potřebuje – zda ten čas není výrazně delší než čas lidského života. Prakticky kolem sebe vidíme, že lidé považují za rozumná často zcela protichůdná stanoviska – jak se ostatně můžeme přesvědčit i na tomto webu, což jsem už psal.
Tak jestli tomu dobře rozumim, tak možnost chyby je jistá. Vašim myšlením jste se promyslel k tomu, že lidské myšlení je zatíženo chybou a můžete se mýlit, vždy. Chybu nelze vyloučit. Ale opět se dostáváte do potíží. Co když jste se právě mýlil při tom, když jste vymýšlel tuto myšlenku : ” A že nikdy nemohu tvrdit (tedy jako člověk na Zemi), že jsem jí definitivně dosáhl, plyne právě z té možnosti chyby. ”
Stále nabízíte definitivní odpověď.