Jen málo oblastí politického dění se v posledních letech těší takové pozornosti veřejnosti, jakou má soukromý život politiků. Politici tak následují hvězdy filmového, hudebního a sportovního nebe, které se se zájmem o jejich rodinné problémy potýkají již delší dobu. Z psychologického hlediska není na tomto zájmu nic zvláštního, přirozený lidský sklon zabývat se soukromými problémy jiných lidí a hovořit o nich s ostatními se nejlépe realizuje u všeobecně známých osob.Herci ze Sněmovní

Sledování privátního života ústavních činitelů je bezprostředním důsledkem medializace politiky. Dobrý politik se dnes pozná spíše podle toho, zda dokáže dobře působit na televizní obrazovce, než podle toho, jaké podniká kroky v zákonodárné či exekutivní činnosti. Svět showbyznysu a politiky se zkrátka stále více propojuje a každý politik musí být také tak trochu hercem.

Ale pak se nesmí divit tomu, že má veřejnost o jeho osobní život stejný zájem jako o soukromí slavných zpěváků a herců. Na její poptávku přirozeně reagují média zvýšenou nabídkou pikantností z intimního života politiků. A tady se najednou setkáváme s daleko větším problémem.

Jaký je vlastně vztah mezi politikou a soukromou morálkou jejích protagonistů?
Je jasné, že politika a morálka jsou dvě zcela odlišné oblasti. V politice je základní hodnotou zájem státu a jeho národa. V oblasti morálních norem jde o hodnoty vztažené k chování jednotlivců ve společnosti, ať už vyvozované z Boha, lidské přirozenosti či společenského konsenzu. Obě oblasti nemají mnoho společného. Země, která by jednala vůči ostatním zájmům jen podle pravidel společenské morálky, by zřejmě rychle přestala existovat.
Otázka po vztahu mezi politikou a soukromou morálkou jejích představitelů však míří trochu jinam.

Zda politik jedná ve prospěch státu a jeho obyvatel, nijak bezprostředně nesouvisí s tím, jaký vede soukromý život. Valná část demokratických státníků i úspěšných monarchů měla milenky, někteří dokonce celé zástupy. Německý exkancléř Schröder by v počtu rozvodů mohl soutěžit o národní rekord. Naopak řada autokratů a diktátorů vedla příkladný život. Sledovat a rozebírat soukromý život politika je z tohoto hlediska zcela irelevantní, pokud neporušuje zákony.

Co řeší hospody

Problém nastává tehdy, když je tento soukromý život médii a veřejností přesto sledován. Což je právě dnes. Pak dochází k tomu, že se privátní záležitosti politiků dostávají na každodenní přetřes v hospodách i na stranických jednáních. Přestože motivy nejsou zprvu jiné než u šmírování celebrit, stává se nakonec z jejich rodinného života politické téma. Že by tomu tak být nemělo, je přitom věc jiná a vedlejší.

Na jedné straně si můžeme stokrát říkat, že je nevkusné se zaobírat soukromým životem politiků.
Když se dané informace dostávají denně na veřejnost, těžko se na druhé straně ubráníme jejich vlivu na naše podvědomí. Pro mnoho lidí bude nepřijatelné volit starostu podvádějícího manželku se sekretářkou.

Prostě mu nebudou věřit, že když podvádí rodinu, nebude podvádět je. Je v tom i trochu pokrytectví a očekávání, že politik bude jakousi ideální formou našeho já zbavenou všech špatných vlastností, které na sobě pozorujeme.

Co tedy dělat?
Zprávám o intimnostech z ložnic politiků se asi nevyhneme. Ale je dobré při jejich čtení alespoň mít na paměti, že politika má vlastní etický náboj odvozený z cíle zachování a rozkvětu státu. Tento etický rozměr je druhově odlišný od morálních norem mezilidských vztahů. V osobě politika se sice oba prvky stýkají, ale jen ten první má význam pro nás pro všechny. Ten druhý se týká pouze jeho samého a jeho okolí.

článek vyšel v MF Dnes 18.1.2007