Podstatná mezera v problematice je úplné přehlédnutí Hayekova kolosálního pojednání (čehož se dopouštějí z mně neznámého důvodu i mnozí teoretici v USA). Přes četné chyby a sporné momenty, jakož i přes ďábelsky nesrozumitelnou terminologii podle mne vyvrátil tézi, že “právo je kulturní artefakt”.
Platí to jen o části práva – část práva, a to možná ta důsležitější, vzniká spontánně, samotnou činností lidí. “Dodržování předchází uvědomění.”

Tím ovšem vrhá do celé Hartovy teorie pěknou bombu; pokud vzniká část práva NEVĚDOMĚ, pak ovšem není v našich silách ji ovlivnit, a je poněkud akademické dumat nad tím, nakolik jde o morálku, či o právo.