1.) Co považujete za hlavní znaky současného konzervatismu?
RJ: Obhajobu svobodné západní společnosti, jak se historicky ustavila, proti totalitářům a utopistům. Obhajobu člověka coby svobodné a odpovědné bytosti, tedy nižší daně pro občany, vyšší tresty pro zločince, práva jednotlivců a nikoli skupin, odpor vůči rovnostářství a snaze státní mocí nivelizovat společnost (např. dekretovat mužům a ženám, jaké mají být jejich povinnosti v rodině). A samozřejmě obhajobu morálních a kulturních předpokladů svobodné společnosti, především instituce tradiční rodiny, elementární slušnosti, soukromí a dekora.
2.) Ve světě existují dvě hlavní tradice konzervatismu – americká a britská. Jaké jsou jejich hlavní přednosti?
RJ: Britský konzervatismus je empirický a skeptický; nedůvěřuje abstraktním idejím a universalismu. Je obhajobou toho, co bylo a je v Británii, tedy tradic a zvyklostí, protože jsou „naše“, tj. britské, a charakterizují společnost. Jeho cílem je kontinuita a zachování; shodou okolností kontinuita a zachování tradic a zvyklostí velice svobodné a umírněné společnosti se smyslem pro fair-play. Ale myslím, že britský konzervatismus jako modus – způsob přemýšlení – by obhajoval zachování jakýchkoli tradic a zvyklostí jakékoli společnosti.
Americký konzervatismus je více metafyzický; klade si otázku „Co je správné?“ A to, co je správné – nebo co se domnívá, že je správné -, hodlá v americké společnosti obhajovat a obnovovat (obnovovat a regenerovat možná i více než jen konzervovat; je tudíž více „akční“ než konzervativní). Odpovědi na otázku „Co je správné?“ dávají různé proudy v rámci amerického konzervatismu různé, americký konzervatismus jako celek je tak jejich jakousi „fúzí“; těmi odpověďmi, jejichž „fúzí“ je americký konzervbatismus, jsou: individuální svoboda, ústavně omezený stát, svobodný trh, židovsko-křesťanské hodnoty, biblická morálka, přirozené právo, silná obrana a silné ozbrojené síly. Cílem je tedy obnova principů otců zakladatelů USA v současných podmínkách; nejen proto, že ty principy byly „naše“, tj. americké, ale především proto, že ty principy byly a jsou objektivně správné.
3.) Britský konzervatismus, např. v podání Rogera Scrutona, se staví mj. za částečný intervencionismus do trhu. Je tento postoj v kontextu fúze liberalismu a konzervatismu obhajitelný?
RJ: Žádný jiný myšlenkový a politický proud není tak vnitřně svobodymilovný jako konzervatismus; nikde jinde nenajdete takovou různorodost a pestrost názorů, než uvnitř konzervatismu. Všechny ostatní proudy vypadají ve srovnání s ním jako velice konformní, až konformistické. Proto nás nepřekvapí, že v rámci konzervatismu nalezneme takové rozdíly v názorech na rozsah a funkce státu, jeho vztah k ekonomice a trhu, náboženství, tradici, filosofii, univerzalitu hodnot, moc a její použití, či modernitu.
Každý konzervativec ví, že v rámci konzervatismu (myšlenky i praxe) je nutné nějak skloubit svobodu člověka s řádem ve společnosti, nonkonformismus a originalitu jednotlivců s mravní autoritou, výsadu být excentrikem (jakým je Roger Scruton v tom nejlepším smyslu slova) se společenským konsensem. Pro Rogera Scrutona je takovým zdrojem řádu, autority a konsensu národní stát, proto mu v zájmu stability a soudržnosti komunity přiznává větší pravomoci, pokud jde o zásahy do ekonomiky a omezování svobody trhu a obchodu (protekcionismus). Já osobně preferuji svobodnější politiku, liberálnější ekonomiku, trh a obchod, omezenější a malý stát – s výjimkou bezpečnosti a obrany, kde jsem za stát velice silný -, a tudíž zdroj konsensu, řádu a autority ve společnosti vidím (a hledám) spíše ve sféře hodnot, náboženství a ctností, než ve státě. Ale jak říkám, konzervatismus je dům s mnoha pokoji a když myslitel tak vzdělaný, moudrý a úctyhodný jako Roger Scruton má v některých věcech více paternalistické názory než já, respektuji to, aniž bych si ho vážil o cokoli méně. Nejsme levice, abychom se všichni museli držet té samé politické linie, neboť jinak by následovaly čistky, vylučovaní, projevy sebekritiky, či maoisticko-trockistické sektářství. Levice je tak konformistická a nudná!
4.) Je náboženství nezbytnou složkou konzervatismu?
RJ: Náboženství samotné nikoli, ale úcta vůči tradičním západním náboženstvím – křesťanství a judaismu – ano. Konzervativec může být ateistou, deistou i věřícím, ale ať už je osobně tím či oním, je rád, že v západní společnosti ona náboženství existují, neboť generují řád a smysl pro povinnost v životech lidí a tím přispívají ke stabilitě mírné a velkorysé společnosti. Konzervativec je však krajně podezřívavý vůči kultům, sektám a těm nezápadním náboženstvím, jež se projevují nepřátelsky či násilnicky vůči západní společnosti a jejím tradicím.
5.) Jaké největší hrozby pro konzervatismus v současné době existují?
RJ: Dvě jsou stálé a „klasické“: etatismus, či lépe řečeno etatistická mentalita na straně většiny obyvatelstva i politiků; a mravní relativismus, tedy snaha intelektuálů – a čím dále tím více i mnohých prostých lidí -, myslet si, že mezi dobrem a zlem nejsou žádné objektivní rozdíly, nýbrž že „dobro“ a „zlo“ jsou jen naše subjektivní kategorie („dobro“ jednoho je „zlo“ druhého). Dvě jsou relativně nové: jsou to radikální feminismus v podání gender studies, jenž usiluje o radikální mocenskou rekonstrukci naší společnosti v duchu sociálního inženýrství; a postmoderní multikulturalismu, jenž záměrně dehonestuje a očerňuje západní civilizaci jakožto v dějinách unikátně zlou, i když právě ona byla naopak unikátně dobrou, neboť jako jediná dospěla k ideálům a praxi osobní svobody a práv jednotlivce. Obecně největším úkolem konzervativců je obhájit nároky a reputaci západní civilizace v očích jejích příslušníků.
6.) Jednou z tezí konzervatismu je, že není ideologií, ale praktickým postojem, závislým mj. na zemi působnosti. Jaký by měl být český konzervativec 21. století?
RJ: Především vtipný.
(Interview pro časopis Mladých konzervativců Pravý úhel. Otázky kladl Zbyněk Klíč, odpovídal Roman Joch.)
No tak aspon, ze mate smysl pro humor…
Muj utok na Vatikan jsem samozrejme zamerne nadsadil, o tom doufam nemusime diskutovat. Stejne tak o tom, ze by soucasny papez byl tyran. Toliko jsem mel na srdci aby bylo zrejme: jestli Cajetan tvrdi(pocatek 16. stol. jestli se nemylim), ze papez narozdil od krale muze byt sesazen, pise to v dobe, kdy papez je take svetskym vladcem a to celkem mocnym. Tudiz nevladne pouze dusim, ale i ve smyslu svetske vlady. Pokud bychom aplikovali Vase pravidlo, ze legitimne ustaveny tyran muze byt odstranen, jaka moralni prekazka by mi mohla zabranit abych to neudelal? A nejen me, ale i vsem tem britskym protestantskym konzervativcum, ktere mate tak rad?
Ne – duvod proc v tradicnich spolecnostech byl kral i papez povazovan za nedotknutelneho nespocival v nejakem teoretickem spise nebo individualnim moralnim rozhodnuti, ale v instituci same. Kral je kral (papez je papez) a jako takovy nemuze byt z podstaty veci odstranen svymi podanymi.
A tu se dostavame k jadru veci. Minimalne kdyz uvazujete o takto vzdalene minulosti nemuzete aplikovat nase dnesni kriteria. Pro vetsinu lidi je dnes britska kralovska rodina v lepsim pripade milym rozptylenim, v horsim pripade vyzirkou, ale pokud se k nicemu nevyjadruje neni treba se ji vazne zabyvat. Ale v minulosti, nebyl kral pouhym reprezentantem naroda. Podle vzoru krale Davida byl kral povazovan za pomazaneho Boziho, lide dokonce verili, ze jeho pouhy dotek leci. Jeho legitimita je odvozena z puvodne kmenove praxe vlady (takto to bylo vzdy a navzdy, protoze tak to funguje) a jednak z Pisma(sv. Pavel).V tom je ten zasadni rozdil – KRAL NENI VOLEN – jeho funkce je predevsim SAKRALNI!!!!! Clovek, alespon jak to bylo chapano ve stredoveku, se Bozim rizenim rodi do urciteho mista v hierarchickem zebricku a musi svuj kriz proste snaset (uz vidim jak stredoveci rytiri pred bitvou medituji, jestli vedou valku spravedlivou nebo ne a podle to se rozhoduji, jestli se ji zucastni).
Prave proto je jakakoliv nasilna zmena vlady povazovana za vzpouru proti Bohem chtenemu radu, nemluve o vrazde krale.
Az tohle pochopite, tak take pochopite, ze volny trh, maly stat nebo nizke dane jsou naprosto sekundarni zalezitosti, ktere sice mohou konzervativni vladu doprovazet, stejne jako etatismus nebo vysoke dane (abych vyuzil popularni temata), ale nejsou esencialni. Loajalita k Bohu, krali a vlasti a ochota polozit zivot je to co se pocita!
Konzervatismus nikdy nebojoval za demokraticky system nebo vseobecne volebni pravo, musel je proste akceptovat. I v te Vasi oblibene Britanii se konzervativci alespon v minulosti snazili vzdy demokraticky proces brzdit, alespon jeho nejvetsi excesy. A to uz nemluvim o Prusku, Rakousku nebo Francii.
Ale temata dnesnich konzervativcu jsou presne tataz proti kterym jejich predchudci bojovali. Lidska prava (ty jeste v 19. stol. povazoval papez za blud), ekonomika stylu laizzes fair (jak whiggovske) a dalsi udajne odvzdy objektivni a pravdive hodnoty nejsou nicim jinym nez produktem moderniho porevolucniho mysleni a tudiz historicky podminene a docasne. Tim netvrdim, ze by nemohly dobre slouzit, ale nemaji nejakou hodnotu samy v sobe.
A ted jeste k problemu meho pochopeni smeru Vasich argumentu: nedivte se, ze se v nich nemohu orientovat a je mi lito, ze prichazim o hodne, ale nedivte se kdyz v jednom a tom samem prispevku volate pryc s Francouzskou revoluci a socialisty a nasledne vypustite vetu: “ale jeden princip platí: nikdo konkrétní nemá od Boha pravomoc vládnout druhým. Vláda má sloužit přirozenému dobru, přirozenému cíli, kterým je obecné dobro všech a rozumem poznatelný přirozený zákon”, ktera je jak vystrizena z Deklarace prav cloveka a obcana.
Nebo, kdyz reknete, ze 1. republika byla horsi nez Rakousko, pricemz kazde male dite vi, ze Ceskoslovensko vzniklo prave z milosti USA, proti Rakousku a ze se orientovalo na demokraticke hodnoty prejimane prave z anglosaskeho sveta, ktere jinde tak glorifikujete.
Nebo nechapu Vase antipatie k TGM, pred jehoz sochou byste mel zapalovat denne obetiny, protoze to byl prave on, kdo se tak pral za spravedlnost vuci Vasim milovanym Zidum a ne obdivovat Ronalda Regana, ktery se sel verejne poklonit “dobrym vojakum” z jednotek Waffen SS.
Perly tohoto typu a fakt, ze se evidentne snazite jednim zadkem sedet na 10 zidlich je tim duvodem, ktery mi brani se orientovat ve Vasich argumentech. A verte, ze bych rad.
Sotva může být konzervativní odvolávání se na Pravdu v politické sféře. Řekl bych, že takové pretence jsou neslýchané, zejména ovšem nekompatibilní s principy minimální vlády. Pokud je podstatou konzervativní politiky pravda, pak ovšem závazek veřejné moci expanduje do společenských vztahů bez omezení (pokud se nechceme spokojit s tím, co pan Joch vytýká Liborovi, totiž že jde o ospravedlnění daného, ať už vzniklo jakkoli) a je povinností moci ochraňovat občany třeba před útiskem na trhu.
Nemohu si pomoci, ale pan Joch své enormní vzdělání zřejmě nedokázal tak úplně zužitkovat a pozvednout se k filosofii. Pouhá konzumace myšlenek totiž nemá za následek vznik ničeho lepšího než pouhá konzumace jídla.
Je mi líto, že nejste schopen se v mých argumentech orientovat, přicházíte o hodně.
Papež jako světský vládce je tyran? To je mi ale novina! A je světským tyranem nad kým, kdo jsou jeho oběti? Zajisté, kdyby jako světský vládce nařídil vraždy nevinných, měl by být světské moci pozbaven (tím by ale nepřestával být papežem, tj. pozemským náměstkem nebeské Hlavy církve).
Jak naše diskuse začala? Tak, že Vy jste tvrdil, že “Je mozne s kralem nesouhlasit, mozna mu i nadavat, ale to nikoho nevyvazuje z povinosti se krali podridit. Muze byt otcovrahem, nepotistou ci sodomistou, ale stale zustava kralem…” S tím já jsem nesouhlasil – s tím, že panovníka nelze oprávněně zbavit moci, pokud se např. systematicky dopouští zločinů na nevinných. Co když král opakovaně nařizuje masové vraždy nevinných, je stále ještě legitimním králem? (Ostatně, pokud by se dopustil otcovraždy, podle mě je to obyčejný vrah a měl by viset – a uznejte sám, visící mrtvola dost těžko může být králem, že?)
Dále jste tvrdil, že absolutismus panovníků byl tradicí západní křesťanské civilizace. Já jsem tvrdil, že nikoli; křesťanský středověk (dejme tomu roky 700-1500) absolutismus neměl a Církev jej vždy odmítala. Královský, či mocenský absolutismus je až novověkou revoluční novotou – revoluční vůči západní křesťanské středověké tradici. Novověk začíná, řekněme, rokem 1500.
A poslední věc; píšete: “jen me nejak porad neni jasny, jestli se v dejinach konzervativci tolik starali o idealy. Jo jo mozna to chce cist min filosofie a zacit s historii. Myslel jsem, ze konzervatismus daleko spis vychazi ze zkusenosti nez z nejakych odtazitych idealu !!!”
Historie a zkušenost jsou užitečná a nápomocná vodítka, nikoli však substance konzervatismu. Tou je Pravda. Jste-li Židem nebo Řekem, nebo Římanem kolem roku 100, nebo Čechem kolem roku 900, historie a zkušenost byly rozhodně proti křesťanství. A bylo správné a konzervativní křesťanství odvrhnout jako pošetilou, revoluční novotu – kdyby křesťanství ovšem bylo nepravdivé. Kdyby bylo – a je – pravdivé, bylo a je konzervativní a správné křesťanství přijmout v každé době.
“Odtažité ideály” – je jedním z nich i ideál ochrany nevinného života? To by pak potom vysvětlovalo Vaše tvrzení, že vládce nemůže být sesazen, ať dělá co dělá, např. páchá vraždy. Pokud vůbec je něco schopno Vás a Vaše pojetí krále vysvětlit…
Mám nepříjemné podezření, že Vy chápete konzervatismus jako obhajobu čehokoli, co se historicky ustavilo, jen proto, že se to ustavilo. To je zrcadlově obrácený, leč stejně “hodnotný” postoj jako je postoj moderního rebelanta a buřiče: být vždy proti všemu, co je, jen proto, že to je. Stejný mechanický reflex, jako u Pavlovových psů…
Libertarián: Lenze “minimalna vlada” je oxymoron. Vlada, (presnejsie politici) sama tvori zakony, a SAMA teda urci mieru svojej MINIMALNOSTI.
RJ: Ak jej to ľudia – občania dovolia. Ak sú cnostní, nedovolia jej to.
Libertarián: a ako dlho bola “minimalna” ?
RJ: Tak dlho, ako dlho boli ľudia cnostní – dostatočný počet ľudí dostatočne cnostných.
To je problém libertarianizmu či klasického liberalizmu: domnieva sa, že problém slobody (jej dosiahnutia a udržania) je primárne politický, či ekonomický, či ústavný. V skutočnosti je to však praktický problém primárne kultúrny a morálny, ako napr. dobre vedeli otcovia zakladatelia USA: slobodný režim s minimálnou vládou je vhodný len pre ľudí cnostných; u žiadnych iných sa neudrží.
Tá cnosť sa vyjadruje ochotou nielen dodržiavať práva druhých (na život, slobodu, majetok) priamo, ale aj nepriamo, teda nepožadovať zákony, ktoré zbavujú druhých majetku v náš prospech (čo je socializmus). A, samozrejme, aj ochotou slobodu brániť proti jej nepriateľom, zahraničným i domácim, so zbraňou v ruke.
Takže, milí libertariáni, ak chcete slobodu, začnite sa už konečne venovať otázke kultúrneho a morálneho stavu spoločnosti. Ak tak však učiníte, privítame vás v našich radoch ako konzervatívcov a pogratulujeme vám k vašej novo nadobudnutej múdrosti.
“Minimálna vláda nie je oxymoron. Bola už v histórii mnohokrát realitou.”
- a ako dlho bola “minimalna” ? V minulosti to bolo hlavne technickou nemoznostou fungovania centralizovaneho statu – bez zeleznic, telefonu, bez telekomunikacii , radia, TV, …
A dnesne komunikacne moznosti (hlavne moznost dialkovo hromadne demagogicky ) posobit na volicov , osprostovat ich a tymto sa ulahcuje vznik “silnej” vlady.
Minimálna vláda nie je oxymoron. Bola už v histórii mnohokrát realitou.
Z dovodov praktickej aplikacie na politicke dianie ma zaujima konzervativizmus a jeho kompatibilita s pravicovym liberalizmom. Jochov clanok som preto uvital ako zdroj informacii, ale v mnohom ma sklamal.
Joch uznava “minimalnu vladu” , ale NEUZNAVA “anarchokapitalizmus”. Lenze “minimalna vlada” je oxymoron. Vlada, (presnejsie politici) sama tvori zakony, a SAMA teda urci mieru svojej MINIMALNOSTI.
A tvrdenie :
“Žádný jiný myšlenkový a politický proud není tak vnitřně svobodymilovný jako konzervatismus; nikde jinde nenajdete takovou různorodost a pestrost názorů, než uvnitř konzervatismu. ….. v rámci konzervatismu nalezneme takové rozdíly v názorech na rozsah a funkce státu, jeho vztah k ekonomice a trhu, náboženství, tradici, filosofii, univerzalitu hodnot, moc a její použití, či modernitu. “
- je sporne. Konzervativizmus je slobodomylny , ale vo svojich radoch ma privrzencov statneho dirigizmu, privrzencov socialistickeho prerozdelovania, privrzencov obmedzovania ludskych slobôd – v tzv. etickych otazkach. Tyto konzervativci aktivne obmedzuju ludske slobody v parlamente, cez zakony.
REALNY konzervativizmus – to je hlavne ETATIZMUS.
K. ma vela pozitivnych , ale aj negativnych vlastnosti. A hlavne je nejednoznacny.
“Nevim take pro jakou vekovou kategorii vlastne pise.” Mne ja články RJ páčia, dokonca ich považujem za lahodné čítanie. Mám 36 rokov.
Mám dojem, že vy chcete od Romana Jocha, aby svoje politickú morálku oddôvodnil priamo z pohybu atómov. Ale toho sa nedočkáte, ako sa aj správne obávate. Joch nie je Marx.
ad. Politik: Tak to Vas teda lituju jestli mate cist nejaky Jochuv traktat abyste se s nim mohl bavit. To jsem zkousel a je to dost o nervy. Dokonce projit cely jeho clanek v novinach od zacatku do konce je doslova martyrium. To vzdycky zacne nevinne treba o pocasi a behem dvou, tri presmycek se razem octneme u Regana, maleho statu nebo bratri Masinu. Je dost tezke se v tech protimluvnych argumentech nejak orientovat a pochytit proc vlastne pise to co pise, kdyz uz totez napsal nejmin 100x.
Nevim take pro jakou vekovou kategorii vlastne pise. Tak primitivni schematismus jako spravne rezimy versus spatne rezimy – to jsem snad zazil naposledy na socialisticke zakladce. Jestli to je ten bod kam dospela politicka filozofie budu dal radsi zoufale pomyleny a vy se spokojte s nevzdelanym ignorantem (slychal jsem casto, ze psychologizace oponenta je ten nejvetsi prohresek proti fair play vedeni sporu, ale asi to plati jen pro Tomase Halika).
ad RJ: Chtel jsem sice reagovat na Vasi odpoved ze 7.5., ale vzdavam to. Usetreny cas venuji na navstevu USA, kde si legalne opatrim zbran a pujdu to vystrilet do Vatikanu, protoze nejsem katolik (stejne jako vetsina americkych republikanu) a nemusi me trapit co si myslel Tomas Akvinsky nebo Cajetan. Objektivne vzato maji ve Vatikanu tyranii (sice si papeze zvolili, ale nemuzou ho odvolat) a ja jim aspon prinesu trochu pravych texaskych konzervativnich hodnot, protoze ty nejvic aproximujou idealu…jen me nejak porad neni jasny, jestli se v dejinach konzervativci tolik starali o idealy. Jo jo mozna to chce cist min filosofie a zacit s historii. Myslel jsem, ze konzervatismus daleko spis vychazi ze zkusenosti nez z nejakych odtazitych idealu !!! To nechte tem francouzskym pokrokarum….Ale nemeli oni nakonec pravdu, kdyz svrhli toho pohansky absolutistickeho, Ludvika XVI.?
Teď jste se sice rozepsal o velmi podstatných otázkách politické filosofie, ale na můj dotaz jste bohužel vůbec neodpověděl. Nikterak Vás neobviňuji, že tento problém politické filosofie nevyřešíte, ale netvařte se tedy, že jste ho rozřešil citacemi filosofů ze Salamanské školy. Nebo pro mne za mne Aristotela nebo kohokoli jiného.
Souhlasím s tvrzením, že vláda má vládnotu spravedlivě, problém to však neřeší – protože
zde neposuzujeme problém striktní konformnosti, jak ho chápe Rawls, nýbrž už předem vycházíme jako z předpokladu, že vláda tuto roli neplní a tážeme se, co se má dělat, kdo to smí udělat.
Stejně tak není vůbec myslitelné promíchat neogranicky skutečný průběh historie s otázkou legitimity, protože pak bychom tedy za závažné příčiny vzpoury považovali ty, které se nám zdají závažné, nebo ty, které vedly k úspěšným vzpourám, nebo ty, které vedou ke svobodě podle nás? V prvním případě se prostě posuzovateli stáváme my, a to bez jakéhokoli oprávnění (nemáme možnost autentického posouzení, ani se nás ty vlády netýkaly), a druhém případě tedy byla oprávněná třeba bolševická revoluce? A svoboda – typicky se kvůli ní vedly všechny novověké vzpoury, podle vás proti legitimním středověkým vládám.
Stanovisko, že nikdo nemá právo se vzbouřit, je trvalým a vždy převládajícím stanoviskem každé existující moci, ať se odvolává na Boha nebo Rozum nebo Většinu nebo Lid nebo Svobodu nebo cokoli jiného. Nikdy nepřizná legalitu ani legitimitu ničemu, co by ji vyvrátilo. Vláda a režim si totiž vždy definuje to podstatné jako to, co hájí a ztělesňuje.
Tak se ukazuje, že Vaše hrátky se spravedlivou vládou znamenají, že do široka otevíráte dveře Leninovi, ale hlavně myšlenkové anarchii. A můžete ten problém přenést klidně na dnešek a zeptat se, zda se islamisté bouří právem proti světovému pořádku, určitě mají velmi podstatné důvody, protože uspořádání není spravedlivé pro ně, podle kritérií, která jsou pro ně nejdůležitější. Mají tedy podle Vás právo na vzpouru? Dejte si pozor, abyste nakonec nepomáhal al-Káidě svými postuláty na oprávněnost posuzování, ano svým relativismem.