1.) Co považujete za hlavní znaky současného konzervatismu?
RJ: Obhajobu svobodné západní společnosti, jak se historicky ustavila, proti totalitářům a utopistům. Obhajobu člověka coby svobodné a odpovědné bytosti, tedy nižší daně pro občany, vyšší tresty pro zločince, práva jednotlivců a nikoli skupin, odpor vůči rovnostářství a snaze státní mocí nivelizovat společnost (např. dekretovat mužům a ženám, jaké mají být jejich povinnosti v rodině). A samozřejmě obhajobu morálních a kulturních předpokladů svobodné společnosti, především instituce tradiční rodiny, elementární slušnosti, soukromí a dekora.
2.) Ve světě existují dvě hlavní tradice konzervatismu – americká a britská. Jaké jsou jejich hlavní přednosti?
RJ: Britský konzervatismus je empirický a skeptický; nedůvěřuje abstraktním idejím a universalismu. Je obhajobou toho, co bylo a je v Británii, tedy tradic a zvyklostí, protože jsou „naše“, tj. britské, a charakterizují společnost. Jeho cílem je kontinuita a zachování; shodou okolností kontinuita a zachování tradic a zvyklostí velice svobodné a umírněné společnosti se smyslem pro fair-play. Ale myslím, že britský konzervatismus jako modus – způsob přemýšlení – by obhajoval zachování jakýchkoli tradic a zvyklostí jakékoli společnosti.
Americký konzervatismus je více metafyzický; klade si otázku „Co je správné?“ A to, co je správné – nebo co se domnívá, že je správné -, hodlá v americké společnosti obhajovat a obnovovat (obnovovat a regenerovat možná i více než jen konzervovat; je tudíž více „akční“ než konzervativní). Odpovědi na otázku „Co je správné?“ dávají různé proudy v rámci amerického konzervatismu různé, americký konzervatismus jako celek je tak jejich jakousi „fúzí“; těmi odpověďmi, jejichž „fúzí“ je americký konzervbatismus, jsou: individuální svoboda, ústavně omezený stát, svobodný trh, židovsko-křesťanské hodnoty, biblická morálka, přirozené právo, silná obrana a silné ozbrojené síly. Cílem je tedy obnova principů otců zakladatelů USA v současných podmínkách; nejen proto, že ty principy byly „naše“, tj. americké, ale především proto, že ty principy byly a jsou objektivně správné.
3.) Britský konzervatismus, např. v podání Rogera Scrutona, se staví mj. za částečný intervencionismus do trhu. Je tento postoj v kontextu fúze liberalismu a konzervatismu obhajitelný?
RJ: Žádný jiný myšlenkový a politický proud není tak vnitřně svobodymilovný jako konzervatismus; nikde jinde nenajdete takovou různorodost a pestrost názorů, než uvnitř konzervatismu. Všechny ostatní proudy vypadají ve srovnání s ním jako velice konformní, až konformistické. Proto nás nepřekvapí, že v rámci konzervatismu nalezneme takové rozdíly v názorech na rozsah a funkce státu, jeho vztah k ekonomice a trhu, náboženství, tradici, filosofii, univerzalitu hodnot, moc a její použití, či modernitu.
Každý konzervativec ví, že v rámci konzervatismu (myšlenky i praxe) je nutné nějak skloubit svobodu člověka s řádem ve společnosti, nonkonformismus a originalitu jednotlivců s mravní autoritou, výsadu být excentrikem (jakým je Roger Scruton v tom nejlepším smyslu slova) se společenským konsensem. Pro Rogera Scrutona je takovým zdrojem řádu, autority a konsensu národní stát, proto mu v zájmu stability a soudržnosti komunity přiznává větší pravomoci, pokud jde o zásahy do ekonomiky a omezování svobody trhu a obchodu (protekcionismus). Já osobně preferuji svobodnější politiku, liberálnější ekonomiku, trh a obchod, omezenější a malý stát – s výjimkou bezpečnosti a obrany, kde jsem za stát velice silný -, a tudíž zdroj konsensu, řádu a autority ve společnosti vidím (a hledám) spíše ve sféře hodnot, náboženství a ctností, než ve státě. Ale jak říkám, konzervatismus je dům s mnoha pokoji a když myslitel tak vzdělaný, moudrý a úctyhodný jako Roger Scruton má v některých věcech více paternalistické názory než já, respektuji to, aniž bych si ho vážil o cokoli méně. Nejsme levice, abychom se všichni museli držet té samé politické linie, neboť jinak by následovaly čistky, vylučovaní, projevy sebekritiky, či maoisticko-trockistické sektářství. Levice je tak konformistická a nudná!
4.) Je náboženství nezbytnou složkou konzervatismu?
RJ: Náboženství samotné nikoli, ale úcta vůči tradičním západním náboženstvím – křesťanství a judaismu – ano. Konzervativec může být ateistou, deistou i věřícím, ale ať už je osobně tím či oním, je rád, že v západní společnosti ona náboženství existují, neboť generují řád a smysl pro povinnost v životech lidí a tím přispívají ke stabilitě mírné a velkorysé společnosti. Konzervativec je však krajně podezřívavý vůči kultům, sektám a těm nezápadním náboženstvím, jež se projevují nepřátelsky či násilnicky vůči západní společnosti a jejím tradicím.
5.) Jaké největší hrozby pro konzervatismus v současné době existují?
RJ: Dvě jsou stálé a „klasické“: etatismus, či lépe řečeno etatistická mentalita na straně většiny obyvatelstva i politiků; a mravní relativismus, tedy snaha intelektuálů – a čím dále tím více i mnohých prostých lidí -, myslet si, že mezi dobrem a zlem nejsou žádné objektivní rozdíly, nýbrž že „dobro“ a „zlo“ jsou jen naše subjektivní kategorie („dobro“ jednoho je „zlo“ druhého). Dvě jsou relativně nové: jsou to radikální feminismus v podání gender studies, jenž usiluje o radikální mocenskou rekonstrukci naší společnosti v duchu sociálního inženýrství; a postmoderní multikulturalismu, jenž záměrně dehonestuje a očerňuje západní civilizaci jakožto v dějinách unikátně zlou, i když právě ona byla naopak unikátně dobrou, neboť jako jediná dospěla k ideálům a praxi osobní svobody a práv jednotlivce. Obecně největším úkolem konzervativců je obhájit nároky a reputaci západní civilizace v očích jejích příslušníků.
6.) Jednou z tezí konzervatismu je, že není ideologií, ale praktickým postojem, závislým mj. na zemi působnosti. Jaký by měl být český konzervativec 21. století?
RJ: Především vtipný.
(Interview pro časopis Mladých konzervativců Pravý úhel. Otázky kladl Zbyněk Klíč, odpovídal Roman Joch.)
Atentát na tyranského a neschopného panovníka samozřejmě legitimní je,král Jakub tomuto kritériu plně odpovídal,o tom není sporu.Jde mi spíše o rozsah plánované akce.Spiklenci chtěli vyhodit do povětří nejen krále,ale i všechny poslance,včetně několika svých příbuzných,kteří tam zasedali.To mi připomíná spíše uvažování teroristů,vedených velkou nenávistí,než chladný kalkul atentátníků.
Ad Andrea: Když jsem byl v Londýně před 10 lety, město bylo polepeno plakátky anarchistů s nápisem “Guy Fawkes – jediný člověk, který kdy vstoupil do Parlamentu s čestnými úmysly.”
Vtipné, jak katolický spiklenec z r. 1605 se stal hrdinou novodobých anarchistů! (Spiklenci se podkopali pod Parlament, nanosili tam střelný prach a chtěli Parlament vyhodit do vzduchu i s králem Jakubem I. Stuartem.)
Byli to teroristé, nebo bojovníci za svobodu? Asi ani jedno, ani druhé. Bojovníci za svobodu určitě ne, neboť o svobodu jim nešlo. Na druhou stranu král není civilista. Byli to prostě spiklenci, kteří chtěli zabít krále. Takových spiklenců v dějinách bylo! Vražda tyrana – tyranicída – je podle některých interpretací teorie spravedlivé války legitimní součástí spravedlivé války. Váha většiny tradice v té době však byla na straně poslušnosti vůči králi, i nespravedlivému. Můj názor je, že pokud vládce nařizuje popravy nevinných jinověrců (jen kvůli jejich jiné víře); již není legitimním panovníkem a jeho zabití je věcí volby: kalkulu, zda povede k úlevě nevinných, anebo k jejich dalším represím.
Konzervativismus je objektivně správný, protože to řekl R. Joch;)
s článkem souhlasím. Akorát mě jako facka praštilo , že “principy (konzervatismu) byly a jsou objektivně správné”. … tohle podle mne nemůže říct nikdo,ale to je asi už filosofická otázka. Můj názor je, že nejspíš ano, nejspíš to tak bude, ale dospívám k tomu spíše svou úvahou věřícího člověka asi takto : Bůh stvořil židy ( judaismus), pak dal vzniknout křesťanství. Bůh je dobrý, a protože dal vzniknout těmto náboženstvím, aby zjevovali pravdu o Bohu, tak tato náboženství jsou také dobrá… a hodnoty, které z nich vycházejí, jsou tedy asi také dobré. to je moje úvaha… takže konzervatismus má v sobě také dobro… akort se z toho nějak vytratil ten Bůh
))
Vidím,že jste na tom stejně jako náš kolega z ODS Ivan Langer,který byl také hned po promoci sveden politikou,i když přiznal,že ho původně lákala kardiochirurgie. Pokud mohu odbočit od tématu,tak by mne zajímal Váš názor na jednu historickou událost.Roku 1605 se ve Velké Británii událo tzv.spiknutí střelného prachu.Několik katolických šlechticů se rozhodlo vyhodit do povětří parlament,který právě zasedal za přítomnosti krále.Chtěli tím upozornit na svou náboženskou diskriminaci a zavraždit krále za to,že nesplnil,co jim původně slíbil.Spiknutí se nezdařilo,protože bylo prozrazeno.Vím,že situace katolíků byla v té době v Británii nezáviděníhodná,ale přesto mám dojem,že katolíci se chtěli domoci svých práv poněkud nevhodným způsobem.Proto se ptám:byli to podle Vás teroristé nebo bojovníci za svobodu?
Ad nepovolené řetězce: mě se to taky mnohokrát stalo; častokrát apostrof byl příčinou; jinak doporučuji kratší komentáře a zkusit se vyhnout cizím slovům.
Ad Constras: Ondřeji, normálně to podmínkou není, ale pro Tebe – kdybys chtěl náhodou vstoupit do MK – by to podmínka rozhodně byla!
Ad Andrea: Nikdy jsem medicinu nepraktikoval; zkončil jsem promocí. Již během studia jsem byl totiž “sveden” politickou filosofií. Takže jsme promoval MUDr. a pak jako lékař pracovat nezačal.
Vážený Přemku,moje otázka nebyla míněna ironicky.To,že je kolega Joch skvělý znalec politiky,vím už dlouho.Myslím si ale,že při svém zodpovědném přístupu k životu by byl neméně skvělým lékařem.Proto mne zajímá,z jakého důvodu medicinu neprovozuje.
R. Joch se možná rozhodl pomoci jak politice, tak medicíně…
(není to nic osobního, jen jsem se neudržel, abych si nerýpnul, snad se pan doktor nezlobí, ta otázka si o to říkala…)
R.Joch mne tímto článkem opět nezklamal,jeho argumenty jsou brilantní a srozumitelné.Považuji levicové intelektuály,multikulturalisty a radikální feministky(v drtivé většině ženy frustrované vlastním zjevem) za stejné nebezpečí pro svobodnou společnost jako on.Taky si velmi cením toho,že má pozitivní názor na současného amerického prezidenta,kterého si velmi vážím,protože dělá to,co je správné,nikoliv to,co je populární a pohodlné.Takové názory by se měly častěji objevovat i na stránkách celostátních deníků,aby je četlo co nejvíce lidí.Chci se p.Jocha na něco zeptat (i když je to ode mne asi drzost).Proč jste vlastně opustil medicinskou praxi,pane kolego?
Je absurdní mluvit o svobodě v plutokraciích postavených na lichvě a mediální lži “vyvolených” a hlásající pelagiánské blouznivosti.
Je mně tak napadlo, jestli je podmínkou vstupu k Mladým konzervativcům mít obřízku?