“Vám přeci nejde o objektivní pravdu, ale o to, aby se potvrdila konzervovaná dogmata.” – Naopak, jde mi o objektivní pravdu, konzervatismus chápu jako (nedokonalou) konzervaci ideálů objektivní pravdy v nutně nedokonalých lidských podmínkách. Konzervativní dogmata, pokud vím, nemám.

“Konzervatismus přece nestojí na straně hledačů pravdy a svobody, ale na straně zachování řádu! Jak byste jinak mohl mluvit o svobodě, demokracii, spravedlnosti a všech těch vznešených věcech a zároveň vynášet do nebes Franca a Pinocheta na nichž lpí krev tisíců lidí?” – To je jádro problému a Vašeho hlubokého nepochopení konzervatismu. Konzervatismus rozhodně není zachováním jakéhokoli řádu, konzervatismus je zachováním řádu založeného na poznání (správným rozumem nebo pravou vírou) objektivních norem spravedlnosti. Tedy, ano, je hledáním a udržováním pravdy (a taky svobody v rámci morálního zákona). Konzervativci rozhodně neobhajují a nezachovávají jakýkoli řád – žádný konzervativec nemohl obhajovat řád, který byl u nás např. v letech 1941-45, či 1948-60. A rebélie vůči nespravedlivému, totalitnímu řádu je plně slučitelná s konzervatismem. Jen za posledních 70 let, takoví konzervativci jako von Stauffenberg, de Gaulle, Churchill, Reagan – všichni se na rebélii vůči nějakému politickému řádu podíleli anebo ji podporovali v zahraničí. Říci, že proto nebyli konzervativní, je vyprázdněním tohoto pojmu.

A pak, ano, v politice je velkou konzervativní ctností Prudentia, rozvážnost, uvážlivost. Normy spravedlnosti jsou objektivní, ale jejich aplikace v lidské společnosti není nikdy ideální. V mnoha situacích ty volby jsou smutné a alternativy nehezké. Ale stále je možnost smysluplných voleb. Jsou-li jediné alternativy buď naprosto černá, anebo různé odstíny šedé, bylo by nezodpovědné nepreferovat tu šedou. Pinocheta a ani Franca neobhajujeme jako ideál, nýbrž jako za daných okolností tu méně zlou ze dvou jediných možných alternativ, neboť ta zbývající byla naprosto příšerná: komunistický totalitarismus. Kdyby ta volba ve Španělsku 30. let byla mezi Francem a Adenauerem, podporovali bychom Adenauera. Ale bohužel nebyla. Byla mezi Francem a stalinským vazalem, satelitem. Jako je Adenauer mnohonásobně preferovatelný před Francem, tak je Franco tisícinásobně preferovatelný před Stalinem.

“Fandíte jim prostě proto, že účel světí prostředky. Pinochet, stejně jako Franco přece byl objektivně zrádcem, vrahem a tyranem, ale konzervativně smýšlející lidé všech zemí se mu klaní, protože zachoval řád – nikoliv svobodu a demokracii” – Ne každý účel světí prostředky a ne jakékoli prostředky, ale je to ve skutečnosti právě správný účel, jenž světí přiměřené prostředky. Co jiného, než účel?! Přemýšlejte o tom! Svobodu a demokracii v té doby již v Chile a Španělsku nebylo možné zachránit vůbec, a ta volba byla mezi řádem autoritativním, jenž má potenci přerůst v řád svobodný, a řádem totalitním, jenž by zavraždil mnohonásobně více nevinných. Já uznávám, že Franco a Pinochet (či jejich stoupenci) zastřelili mnohé nevinné – a ani jedinu tu vraždu nechci obhajovat. Jen konstatuji, že alternativa – režim stalinského nebo castrovského typu – byla mnohonásobně horší. Konzervativci obhajují Franca a Pinocheta nikoli proto, že zachovali řád, ale proto, že za daných okolností prosadili ten méně špatný řád ze dvou reálně možných.

Ne, konzervatismus, stejně jako není zachováváním jakéhokoli řádu, není ani zachováváním jakýchkoli “kontinuity, tradice, hodnot, které milujeme, zkrátka něčeho, bez čeho nemůže žádná společnost přežít bez ohledu na to, jestli samy ony hodnoty jsou transcendentní nebo ne.” Pokud tou kontinuitou, tradicí či hodnotami, které milujete, jsou kanibalismus, satí – upalování vdov, lidské oběti při náboženských obřadech Aztéků či vláda bratrů Castrových na Kubě, pak smysluplný konzervatismus je proti.

“Proto také můj konzervatismus dokáže být do určité míry tolerantní k ostatním tradicím a respektovat je. Nečiní si žádný univerzální nárok.” Pokud jste tolerantní vůči kanibalismu, satí či lidským náboženským obětem, skutečně si nečiníte žádný univerzální nárok. Jste jen hodnotovým a morálním relativistou, který je naprosto lhostejný vůči nespravedlnosti a lidské důstojnosti. Konzervatismus obhajuje ten řád, tradice či hodnoty, které v kontextu dané doby a daného místa nejlépe chrání lidskou důstojnost. Co je někdy a někde akceptovatelné, je jindy a jinde nepřijatelné. Záleží od alternativ. Objektivní ideál lidské důstojnosti je kompasem, praktická uvážlivost, rozvážnost je tempem.

“…správný křesťan má poslouchat svého vládce (a dostáváme se k naší loňské debatě) a to bezpodmínečně, protože všechna moc od Boha jest, a ne se bouřit proti jeho nehorázným nárokům.” – Vy skutečně nevíte, co je křesťanství. Všechna legitimní moc státu je podle křesťanství od Boha – to ano, a proto vůči legitimní autoritě státu má být křesťanský občan loajalální a poslušen. Ale někdy si vládcové nárokují i nelegitimní moc státu a ta není od Boha, nýbrž od Ďábla. Moc leninsko-stalinského státu, stejně jako hitlerovského státu, nebyla od Boha, nýbrž od Ďábla. Křesťanský občan státu, když dostane rozkaz zavraždit dítě (nebo kohokoli nevinného – Žida, kulaka, uprchlíka přes železnou oponu, atd.) nemá podle křesťanství bezpodmínečně poslouchat svého vládce, ale v tomto případě má dokonce bezpodmínečnou, kategorickou povinnost neuposlechnout. Má se raději nechat popravit, než aby sám vraždil. Vy fakt nevíte, co učí křesťanství. Nevím, zda se za křesťana považujete, či nikoli, no křesťanské učení neznáte.

Aténská polis byla jako státní forma nadřazena orientálním despociím (jsou civilizace vyšší a nižší; civilizace si nejsou rovny), ale nebyla bez chyb. V průbehu času zdegenerovala. Perikles nebyl Caligula, pochopitelně; periklovské Atény v 5. století pnl. patřily k civilizačním vrcholům lidstva, stejně jako křesťanská Evropa v 13. století, nebo liberální Evropa v 19. století, ale aténská demokracie po Periklově smrti zdegenrovala. Kleon nebyl Perikles. Atény Perikla a Atény Kleonta jsou dvě různé věci. Demokracie je z konzervativního hlediska za určitých okolností akceptovatelná, za jiných nikoli. Záleží nikoli primárně na tom, kdo vládne, ale jak vládne. Myslím, že studium Aristotela by tady bylo k užitku.

Ale stále to nevzdávejte, přemýšlejte o tom, a časem se z Vás možná stane skutečný konzervativec!

Dost jste mě pobavil, že Váš konzervatismus je konzervatismem sv. Pavla. Zajímalo by mě, jestli jste měl tu knihu, co se jí říká Bible vůbec v ruce? Kdyby ano, dočetl byste se, že správný křesťan má poslouchat svého vládce (a dostáváme se k naší loňské debatě) a to bezpodmínečně, protože všechna moc od Boha jest, a ne se bouřit proti jeho nehorázným nárokům. A taky nechápu, co zrovna Vy máte pořád proti athénskému démos? Nebyli to snad oni, kdo vymysleli demokracii, kterou se stále oháníte? A Perikles byl taky jako Caligula?

“na osvětlení dvou pojetí konzervatismu: toho, jenž konzervauje to, co se dějinně ustavilo, ať je to cokoli (např. v Indii upalování vdov), a toho, jenž konzervuje to, co je objektivně správné (zákaz upalování vdov).”

Pokial oba pojatia konzervativizmu povazujete za “konzervativne” , tak pri akomkolvek precitani slovka “konzervativny” sa budem musiet spýtat, KTORE pojatie (z uvedenych dvoch) sa v aktualnom pripade ma pouzit . Dost zlozite, nie ???

Otazka > Aky vyznam ma definicia, ked sa povazuje za standartne, ze ma viacero vzajomne rozpornych podôb ???
Takato definicia spaja nespojitelne. Takato definicia MÝLI ludí.

Ale jinak myslím, že jste, borče, na to kápnul! Váš konzervatismus se hlásí k tradičním mýtům a svévoli aténského demos, náš konzervatismus k úsilí Sokrata, Platóna, Aristotela atd. o poznání pravdy. Náš konzervatismus usiluje o konzervaci poznané pravdy o Bohu a člověku, nikoli o konzervaci jakéhokoli tradičního statu quo či jakékoli nepravé víry.

“…byli řečtí filozofové, počínaje Platonovým učitelem Sokratem, kteří byli, a to právem obviňováni z bezbožnosti a podkopávání tradiční víry v bohy a tedy celého tradičního systému” – ano, ti “bohové” byly modly, ta víra byla nepravá a ten tradiční systém nespravedlivý. Není nic správného na rebélii proti falešné víře a není nic špatného na poslušnosti vůči pravé víře. Není nic špatného na rebélii vůči nespravedlivé polis, stejně jako neni nic špatného na loajalitě vůči spravedlivé polis.

Jak byste vnímal Mojžíše – zřejmě obdobně, jako Sokrata a Platóna – tj. jako nebezpečného revolucionáře proti legitimní, tradiční vládě faraona. Ta jeho drzost, představte si, vyvádět Židy, do té doby šťastně žijící u masných hrnců egyptských pod vládou tradiční autority, na poušt ke SVOBODĚ pod Bohem! Fuj, rebel jeden!

Ano, Váš konzervatismus je konzervatismem aténské polis, jež popravila Sokrata, náš konzervatismus je konzervatismem Sokrata, Platóna a Aristotela. Váš konzervatismus je konzervatismem Ramsese II., Tiglatpilesara III. a Aššurbanipala IV., náš konzervatismus je konservatismem Mojžíše, Jeremiáše a Izajáše. Váš konzervatismus je konzervatismem Herodese, Caliguly a Nerona, náš konzervatismus je konzervatismem sv. Jana Křtitele, Sv. Pavla a, samozřejmě, našeho Pána.

Náš konzervatismus je konzervatismem poslušnosti vůči Bohu a pravdě, jakož i odbojnosti proti nehorázným a domýšlivým nárokům státu a jeho vládců, Váš konzervatismus je konzervatismem otrocké poslušnosti vůč mýtu, jakékoli zděděné víře a všemocnému státu, jakož i lhostejnosti vůči transcendentní pravdě. Vlastně totálního nezájmu vůči ní.

Je zkrátka třeba neustále a vytrvale připomínat, navzdory všem Meyerům a Jochům, že to co oni vydávají za konzervatismus je pouze konzervování abstraktních projektů liberálních utopistů přelomu 18. a 19. století, podbarvené pobožnůstkářskou rétorikou evangelikálních kazatelů. Že jejich verze konzervatismu je cestou do světa totální společenské anomie a rozvratu hodnot, ve kterém bude existovat jediná hodnota, společná všem utopistům všech dob a to SVOBODA. Svět bude vypadat asi takto: betonová džungle, samozřejmě bez zeleně (láska k přírodě se stane zločinem ekoterorismu), v ní děti v neustálé přestřelce legálně drženými zbraněmi (jiné záliby budou zakázany jako nedostatečně kompetitivní a tudíž pacifistické, buddhistické a tudíž nezápadní) a všude se budou nabízet řádně zdaněné prostitutky, protože přes “objektivní morální řád” je svoboda hodnotou absolutní. A v tomto dekadentním marasmu si budu moct šťastně říct: GOD BLESS U.S.

Pozn.: Jaký duch naprosté konfuze pojmů stojí za tímto myšlenkovým proudem lze demonstrovat hned v prvním odstavci článku. Platon byl prý údajně konzervativní reakcí na touhu po moci atenského lidu. Věru, měl jsem vždy zato, že to byli řečtí filozofové, počínaje Platonovým učitelem Sokratem, kteří byli, a to právem obviňováni z bezbožnosti a podkopávání tradiční víry v bohy a tedy celého tradičního systému. A co Platonova Ústava? Společné manželky, společná výchova dětí a vůbec utopismus par excelence, kterým je toto dílo prodchnuté? Tady souhlasím s Vilémem, že bych nechal tohle dílo spát zaprášené knihovně

Ad 2
Rasovou segregaci na Jihu musel stát potlačit, šlo o přirozený výtvor lidí, místních bělochů. Tvoje nenávist ke státu je směšná, svedeš na něj všechno zlo, ale stát je také výtvorem lidí a nevznikl shůry. S tou segregací to byl příklad – vedle toho šlo o mnoho dalších věcí, které do USA dorazily z Evropy – sociální politika, zdravotní pojištění, státní péče o vzdělání, zrušení poprav, moderní formy vězeňství atd. Čili USA tehdy převzaly z Evropy mnoho pozitivního a v podstatě teprve Reagan se vrátil k domácím tradicím. Mimochodem když mluvíš o totožnosti evropského socialismu s americkým liberalismem, dokonce o tom, že liberalismus je socialismus, tvrdíš vlastně totéž, jen to jinak hodnotíš. Liberalismus je ovšem, jak jsem řekl, jen mdlým odvarem skutečné levicovosti.

Ad 3
Nemoc je útok z přírody, nechápu, proč by mělo stát vzrušovat fyzické zranění člověka jiným člověkem a ne nemocí? Můžeš mi řici, co je v dané situaci podle Tebe chráněnou hodnotou? Podle mě fyzická integrita postiženého, a pokud souhlasíš, proč Ti vadí jen útok člověka?
Se mzdou to skutečně nechápeš? Pokud je někdo ošizen o mzdu v přiměřené výši, utrpěl majetkovou újmu.

Ad 4
Myslím, že nemá smysl pohazovat počty mrtvých sem a tam, současná situace je zřetelně horší než před intervencí, ale i kdyby tam bylo zabito méně lidí, není to podstatné. Člověk odpovědný za smrt se přeci nemůže hájit tím, že by dotyční třeba stejně umřeli apod. – to by byla nesoudnost a nestoudnost.

Ad 5
Objektivně byl sovětský blok oblastí s nelegitimní vládou, což není žádná říše zla, termín jako z třeštění bláznů. Říše zla je něco, co v sobě nemá žádné dobro, a tady byla spousta hodnotných lidí. Dokonce i komunisté nakonec odešli velice poklidnou cestou, rozhodně líp, než kdysi konzervativní feudálové.
Podobně nacistické Německo nebylo říší zla, to jsou prostě jen hesla pro dav. Říší zla byla třeba nacistická strana nebo StB, prostě to, co v sobě dobro mělo jen zcela zanedbatelně. A i pak je otázka, jestli tohle jsou adekvátní popisy, protože dobro a zlo na entitách nevisí v čisté podobě a jednou provždy – USA byly založeny genocidou Indiánů (na ty se to dobro kapitalismu z Ulrychova bodu 1 nějak nedostalo) , pak se zcivilizovaly, a dnes jim hrozí návrat ke kořenům.

Teologické disputace ohledně boha a jeho podoby jsou jistě zajímavé, ale v politické rovině je skutečně mnoho bohů navzdory tomu, že je z definice jen jeden. Plyne z toho, že vpád této argumentace do politiky je vpádem blábolení. Pokud náboženství snad v něčem obsahovalo pozitivní momenty např. v morálce, pak zůstaly zachovány při jeho dialektické negaci ve vyšších formách poznání a právní regulace.

Naprosto není pravda, že by většina občanů měla z násilného přerozdělování prospěch. Tvrzení o tomto prospěchu je samotným jádrem socialismu. Socialističtí ideologové v podstatě říkají: “Je tu skupina boháčů. Zabavme jim jejich majetek. Rozdělíme se o něj a budeme se mít dobře”. Ale to je nesmysl. Jednak je majetek malé menšiny po rozdělení mezi masu chudiny zanedbatelný a chudým zásadně nepomůže, ale především samotné zmocnění se majetku chudobu neřeší. Majetek je třeba dobře spravovat. A to umí zákonitě zejména ti, kteří ho získali. Špatnou správou majetku se tento majetek znehodnotí. Tak se stalo ve všech komunistických zemích. Dřívě prosperující podniky po “znárodnění” ( ukradení ) upadaly. Typickým příkladem je Zimbabwe. Poté, kdy Mugabe zabavil farmy bělochům a rozdělil je mezi své věrné, statky zpustly a v zemi nastal hladomor. To ukazuje i na další aspekt důležitosti správy majetku, totiž na to, že majetek v dobrých rukou je ve formě zaměstnaneckých míst a dodávek na trh zdrojem blahobytu i pro ty, kteří ho nemají. Dále: I západní socialisté klamou občany, když říkají, že sociální politiku financují z peněz vybraných na daních od “boháčů”. Skutečnost je naprosto jiná. Socialistické vlády tvrdě daní hlavně deklarované adresáty dávek a pak část vybraných peněz s fanfárami milostivě občanům vrací. Zbytek si zčásti ponechají jako oficiální provizi ( vždyť ohyzdné, upocené levicové kreatury jako třeba Paroubek nebo Škromach přece musejí své tučné břichy něčím plnit ) a zčásti rozházejí naprosto neefektivně ( zbytečnosti, za pomoci korupce předražené zakázky ) rozházejí. Vedlejším efektem vysokých daní je pak omezení investičních možností ( a tím rozvoje či alespoň udržení konkurenceschopnosti ) podniků. Podniky proto upadají a zaměstnanci, pro něž levicové vlády údajně pracují, ztrácejí hlavní zdroj svých příjmů – mzdu. Top je ten “prospěch” pro většinu z přerozdělování. Bůh: jak už napsali ostaní, je jen jeden, a to ten, o kterém se píše v Bibli. O zákonech tohoto biblického Boha jsem hovořil. tedy žádná realitivita, žádná neurčitost. Islamisté: Zajisté se s islamisty shoduji v tom, že Bůh je jen jeden a ostatní bohové jsou falešné modly. Ale mnohem více je toho, v čem se od nich liším. Odlišnost má kořen v tom, že já za jediného pravého Boha ( a jediný pravý a závazný Boží zákon ) považuji někoho ( něco ) jiného než oni. To má pak mj. za následek, že zatímco já jsem horlivým zastáncem svobody slova ( volné konkurence idejí a náboženství ), oni vynucují náboženskou uniformitu strašlivým terorem a válkami. Výber mezi transfery a zvířeckostí poměrů: Vykořisťování za kapitalismu je evidentní marxistický blud sloužící k vyvolání nenávisti, která pak vede k plošně páchaným zločinům nazývaným v souhrnu socialistická revoluce. Pokud si myslíš něco jiného, popiš mechanismus onoho vykořisťování a já ti ukážu nesmyslnost oné konstrukce. Hladomory v chudých zemích jsou prostě projevem nízké produktivity práce. Násilné transfery tuto prodkutivitu a množství spotřebních statků, jek už jsem vyložil, nezvýší. Naopak. Znovu připomínám dříve kvetoucí a nyní zbídačenou Zimbabwe. Otroci v USA: Jak už správně napsal kolega, člověk nesmí být předmětem vlastnického práva a tudíž nemůže být ukraden. Nanejvýš osvobozen. “Nehumánnost” trhu: Tržní ekonomika je někdy tvrdá. Vyžaduje po člověku výkon. Kdo ho nepodá, je sociálně dole. Ovšem právě nesmírná ekonomická efektivita kapitalismu dává největší naději na slušný život i těm, kteří se nenarodili obdařeni vysokou výkonností. Vytváři pracovní místa a poskytuje z dlouhodobého hledika nejvyšší možné mzdy. Vytváří bohatství, ze nějž mohou být na základě dobrovolné ( a tedy té jediné skutečné ) solidarity nasyceni ti, kteří nemohou podat vysoký výkon. Proto je kapitalismus volné soutěže systémem, který zajišťuje nejvyšší dlouhodbě možnou životní úroveň všem. Bohatým i chudým.

ad 2

Tak konečně jsi konkrétní. Proberme to. Rasová segregace vynucená státem ( jako tomu bylo dříve na americkém Jihu ) byla zlem. Ovšem rozhodně není pravda, že by odstranění tohoto jevu do USA “dorazilo z civilizovanějších zemí”: Američané násilnou segregaci odstranili sami z vlastní iniciativy. Dále ( velmi podstatné ): Segregace nemá nic společného s konzervatismem ( republikanismem ). Rasistickou politiku dělali běloši na Jihu bez ohledu na své zařazení v politickém spektru. A byli to republikáni, kdo již za Lincolna zrušili otroctví. Konečně: Segregace je jevem do značné míry nevykořenitelným. Lidé prostě přirozeně ( i bez zásahu státu ) tvoří kulturně a sociálně homogenní komunity a vytěsňují ( nevpouštějí dovnitř ) cizorodé jedince. Integrační princip komunit přitom vůbec nemusí být etnický. A není na tom nic zlého. Každý má přece právo družit se nebo nedružit ( sdílet nebo nesdílet aktivity, život ) s těmi, u kterých to uzná za vhodné. Je to projev legitimní svobody. Každý přece chce žít a stýkat se pokud možno s tím, s kým je mu dobře.

ad3

Ne. Já tvrdím, že základní represivní funkce státu jsou jako jediné prospěšné a morální ve smyslu mnou definovanéhjo významu prospěšnosti a morálnosti. A jsem přesvědčen, že je to objektivní fakt. Přiznávám samozřejmě ostatním právo myslet si a říkat cokoli jiného. To však nic nemění na pravdivosti toho, co říkám. Definice: Útokem míním destruktivní jednání jednoho člověka vůči druhému. Tedy odnětí ( člověku člověkem ) něčeho, co člověk má ( život, zdraví, majetek ). Nemoc takovým útokem proto být nemůže. Nanejvýš jako důsledek úmyslného nakažení, což by samozřejmě útok byl. Příklad se mzdou nechápu. Člověk, který obdrží mzdu, přece získává, nikoli ztrácí.

ad 4

Spojené státy nesou zodpovědnost. Ale ne plnou. Hlavní mají přece teroristé. To oni zabíjejí a terorizují nevinné. Předčasné stažení amerických jednotek z Iráku by evidentně vedlo k občasné válce, která by byla horší než současný stav. Do této války mezi sunnity, šíity a Kurdy by takřka jistě vstoupily sousední státy. Na prvním místě islamistický ( teroristický, zločinecký ) Írán. A Spojené státy by za bezpochyby strašné následky tohoto konfliktu nesly zodpovědnost.

ad5

Jak už napsal kolega, byl sovětský blok objektivně zločiněckou a pro Západ nebezpečnou entitou neboli Říší zla. To nebyla rétorika, nýbrž jasně řečená pravda. Obama: Kdyby si zvolil heslo “Higher taxes, public healthcare, quit Iraq”, bylo by to věcné a férové. “Change” je povrchní, prázdné a neupřímné.

Bůh je už z definice jen jeden. Pokud by jich bylo více, nebyli by v pravém smyslu slova Bohy,
což je spor. Nemusíme se pouštět do rozsáhlých teologických pojednání, stačí na to “selský
rozum”. Ostatně to je právě základ konservatismu, jestli se nepletu. Hi hi hi…